Dovítáno 2017

Dnes v 13:48 | Pavel Kverek
Třicet účastníků přišlo ráno za námi do Slavičího háje.

Cestou přes Horní Bousov mi skočil pod kola východ slunce. Dobržďoval jsem už s foťákem.


Slavičí háj - slavíků ráj!
Nevím, jak to provedli, ale dnes už tam byli nejmíň čtyři. Tak jsme je začali chytat. Nemůžu napsat kroužkovat, protože kroužky už mají. Z minula. Hůř se mi v takových případech mluví, bývám dojatý.

A lidé mi věřili, když u lavičky podle bravurního zpěvu jsem poznamenal, že pokud zpěváka chytíme, bude to dobrý známý. Sám od sebe by se nechytil, přečetl nás už, když jsme se u tabule mezi sebou zdravili. Ale na domnělého soka, to se po chvíli chytil. A kroužek měl hladký. Na africké slunce už zvyklý. A na Slavičí háj nakonec taky.


(Kdyby jste se někdo pídil po kratších rukávech, je to kvůli vyplétání ze sítí. Vše ostatní překáží, knoflíky manžet nejvíc).

Odchyty se dařily, počasí parádní.

Kroužkovali jsme krásného samečka zvonohlíka zahradního (vůbec na VPZ poprvé, takže i pravidelní návštěvníci viděli konečně jiného, než rezavé slavičí peří), koňadru, pěnici pokřovní, strnada obecného.
Mladý ornitolog se sešitkem zapsal opravdu dost zajímavých druhů, ptačí park s přilehlostmi se tedy předevedl. Stihla to kukačka, která se nechala fotit, divoké husy přelétly nad námi, pěli skřivani a vše přezpívávali slavíci.
Rybník Zvolínek si připravil úžas i pro otrlé, to když se na hladině předváděl vybarvený kačer zrzohlávky. Na rákosí hnědý bramborníček spolu se strnady rákosními a rákosníkem proužkovaným i obecným. Vlaštovky nad vodou, krahujec ve vzduchu, pochopi a jejich zásnubní lety a pak pro změnu slavíci a zase slavíci. Jejich not bylo všude plno a uvážím-li, že před třemi dny tam bylo od nich ticho, rádi mne opravdu mít asi musí.

Lidé si ověřili, že kroužky ptákům nevadí, retrap je důkazem nade všechno.

Stromy potrestal mráz a zahradník počítal škody. Páteční "teplota" před týdnem se zde prý musela propadnout pod 5 stupňů , když město mělo mínus dva a to nepřežijí ani poupata. Je to kruté, ale mrazová kotlina má i svá plus (ne tedy stupně v tomto případě).
Jabloně se teprve chystají, tam prohráno není. Já ale mám ten park pro slavíky a ti se předvedli! A lidé z všemožných koutů, od Liberce, Turnova, Nového Bydžova i z Prahy, Mnichova Hradiště i Podhradí, z Blat od Jičína - až je člověku smutno, že místní příliš nechodí. Nám ale účast stačí, všichni si užijí z blízka.


Končili jsme před polednem rozdáním dárků. Ano, dospělí tiskoviny uvítají vždycky, ale děti, pro ty jsou odměny velikým zážitkem. Tento nejmladší ornitolog spadl do kopřiv - a co myslíte, rozbrečel se?

Co říci závěrem?

Poděkoval jsem týmu, byl kompletní a poděkoval jsem báječným lidem. Přírodě blízkým a tím je současně předesláno, že diskuse o setkání jsou věcné a slušné.

Sejdeme se za rok. Naplánujeme vycházku jinam, za ptactvem odlišným.
Je možná na diskusi, zda dubnová data konání nejsou časná, cvrčilky zelené to do háje nestihly. A je i jasné, že za týden bude prostředí vypadat docela jinak. Uvidíme.

Sedmnácté vítání ptačího zpěvu skončilo a před Kněžmostem začalo pršet. Přesně podle předpovědi.
Děkuji do míst, kde nám to tak pěkně zařídili!

... A toto mi doposlal jeden z účastníků - důkaz slavičí sešlosti. Ti ptáci se s kroužky vrací! Vraceli by se i bez kroužků, to bychom ale nevěděli. Nikdy.
Tak si na ně tu vzpomínku díky Zdenkovi uchovejte.


Foto: Z. Plešinger
 

Slavičí háj připraven!

Včera v 11:30 | Pavel Kverek
Jednání na radnici jsem spojil s kontrolou háje.
Chtěl jsem vědět, jestli mu na mne záleží, anebo v tom za těch pár chvil co spolu jsme, ještě jasno nemá.

Budu nezvykle stručný (šetřící mluvnost na zítřek).

Od sběrného dvora, odkud jsem vyfotil ranní obrázek pro vás s Humprechtem na obzoru, jsem slyšel slavičí zpěv!
Tak přijďte.


Na webu o počasí ze sobotního odpoledne už taky umazaly kapky! Všechno jde naproti.

Umíte se těšit?

Čtvrtek v 5:50 | Pavel Kverek
Já ano.

Norský web našel díru v předpovědi pro sluníčko. Uvidíme, budou určitě upřesňovat.

To ten den začíná! Podařilo se mi smazat celý příspěvek, tak začínám znovu, zklamaný sebou.

Ale, zase jsem ve schránce objevil tuhle známku a protože jsem je kdysi sbíral a hlavně s tématem přírody, udělala mi velikou drobnou radost. Nechci se nad ní přehnaně rozplývat, ale jen, jak je graficky hladká. Jak vychytáno posazení obou otakárků na kytku, kde je opravdu najdete! Mám se podívat po vlastní fotce? Na důkaz? Zbytečné.

Ozkouším ji tu po ránu na vás, než přejdu k tématu.


Kdo chcete, poslouchejte od čtyř hodin (třeba v pátek) probouzení ptačího dne. S námi to v sobotu nezažijete, chodíme pozdě kvůli lidem. Vyzkoušeli jsme oboje. Věřte.
Bude to už 17. setkání a bude hezké. Bude takové, jak byla předešlá. Kdo už přijít nemůže a znali jste ho, věnujte mu chviličku.

Parkovat se bude přímo na našem pozemku v Slavičím háji, nebo před závorou, odemknu ji. Kdo chcete, přijďte třeba v půl na pár slov mimo.

Půjdeme ke Zvolínku, to je rybník, kde jsem v začátcích okroužkoval samičku strnada rákosního a ještě tu zimu ji poblíž Mantovy chytli, oškubali a hned co prošla kuchyní, sežrali. Byl to křest ohněm pro začínajícího kroužkovatele.
K rybníku je to procházka lehká, stačí dalekohled a šněrovací boty.

Řeknu vám za oba kolegy, proč záměr vzniknul. Slavíci tam možná už budou, každý z příchozích se těší hlavně na jejich chytání. Vezmu s sebou knížku, bude za 200 a podepíšu ji těm, kdo ji ještě nemá a hodila by se mu.

Vezměte s sebou srdce, přijde si na své a vyzkoušíme, že dokud tluče, je důvod k radosti. Život, co každý z nás máme, je neskutečnost nadrozměrná. Jiný nám nikdo nedá a každý si na ten svůj můžeme sáhnout. To je od něho poctivé.
V společném dopoledni by každému mohlo být hezky!

ČSO, která akci po republice zastřešuje, dodala materiály k propagaci. Rozdáme je a dětem drobnosti. Spoustu jiných takových odnést nepůjde, jsou pocitové, ale já jsem si na nich vystavěl dny. Jsou prostorem k radování.

Přijďte se sejít a poslechnout komentář. Jeden druhého, ptačí chór a hlavně jaro.

Běžte do háje!


Ze slavnostního otevření ptačího parku

 


Aktuálně z terénu

Úterý v 19:56 | Pavel Kverek
Dolce zaspaly, Za kamenným mostem se zpívá.

Jen krátkou vyjížďkou jsem prověřil kus Mnichovohradišťska, abych si ověřil, že vývoj vidím správně. Vidím.
Každá snad druhá lokalita má slavíka! A někteří už zpívají sami od sebe. To je pak pochytáníčko!
Anebo není..

Můžete se sice v klidu připravit, pták o vás neví, neprozradili jste se přehráváním a upoutáváním pozornosti k sobě. Záleží ovšem, koho máte před sebou. Tak jako Za kamenným mostem..

První radost, když jsem tam přišel, že obrovská magnólie (jakou jste nikdy nejspíš neviděli) nepomrzla a nyní již v klidu odkvétá. Zahrada kolem vily byla hrdou, když jsem obdivně procházel. A ještě radost poskočila, když jsem se musel vracet k autu pro náčiní, slyšel jsem totiž v půli cesty zpěv a monitorovat chodím jenom s krabičkou.

Tahám síť v proluce cesty plné sedmikrásek a už spouštím noty.
Z povykácené zahrady sběrného dvora vyletěl pták, kterého jsem si v té výšce tipnul na pěnici hnědokřídlou. Podle chování a štíhlé siluety. Usedl nad sítí na královský ořešák až na špičku, jak sedají po borovicích křivky, a začal zpívat. Krve by se ve mne nedořezal! Byl to slavík! Obtiskl jsem tvář rychle do pletiva tújové zahrady, aby mne nezahlédl z té výšky, pozdě! Poznal prošedivělého chytače snad podle "zájmu" a "číhací pózy" a vletěl za síť do křoví a už jen vrčel a vrčel. Uchvátil mne smích.

Es mívám za léta po rukávech dost, věděl jsem, že mne vidí. Dálkovým spouštěčem jsem zdroj uhasil (to znát nemůže) a sehrál odcházení (píši s malým, nejsem dramatik).
Zdálky od závory, kdy už jsem mu dávno zmizel z dohledu, jsem produkci spustil a ztišil. Zazpíval už jen jednou, opravdu hlasitě a pak vše utichlo. To bylo vybídnutí. Pak už k němu mluvím a držím dál úsměv. I se mu omlouvám za tu kulišárnu. Dívá se na mne hnědýma očima a nemyslím, že zle. Hladím ho po hrdle, to nikdy neprotestují, jen tak obráceným prstem po nehtu, lehounce, aby nedrhnulo. A pokračuji k němu v otázkách. Už ale cítím, že třeba nezdržovat a vzít čerstvé míry. Nejdřív však opsat kroužek - ten, kdyby mohl vyprávět, jak je "olítaný", jak v slangu říkáme. No nic, však on vypoví alespoň co musí. V archívu.

A vůbec to čtení nebylo nudné. Vždyť to je samotný rekordman z roku "15"! Byl tehdy na "mém" Mladoboleslavsku první s příletem 16. dubna. Letos se opozdil a před rokem tam taky nebyl brzy. Ale už tenkrát byl nejméně tříletý a možná starší, pak tedy přejdu raději na vykání. Má to k Jizeře prima nalítáno!

Když ho fotím, je dál klidný. Vidíme se spolu po třetí, až na to vrčení zkraje vypadá, že už to skousl.


Pak jedu na Salabku, tam nula, ale v Skalních srubech Jizery se slavík ozývá. Nemám ale čas, musím končit.
Ještě u nadjezdu R 10 od Prahy, kde taky nic není a mizím domů. Nejvyšší čas to jít sepsat.

Slavičí rok odstartoval v příjemné radosti!

Tak se už připravte

Úterý v 8:24 | Pavel Kverek
Dobré dopoledne

Přicházejí slavičí zprávy - ano, dalo se to tušit. Já ale si z toho beru hlavně jiný rozměr. Krásně jsme se konečně propojili, toto je pro mne a výzkum cenné. Navázal jsem lidi co rádi poetičnost i ty, co radši stručný návod a radost z výsledků.

V sobotu ráno kdo chcete a můžete, přijeďte do Dolního Bousova.
Ta sešlost bude pěkná. Dělám chyby v upoutávkách, tady to ještě připomenu a dvakrát překontroluji: 29. v půl sedmé do sedmi ráno. Můžete i později, kdo chcete, najdete nás.

Jsem na ty slavíky zvědav, jestli budou už na místě. Záleží, kdo z nich přežil, mladí nedokáží přiletět včas. Kdybychom termín drželi v květnu, bylo by to po jistotě, ale já nebudu mít čas.

Včera jsme se sešli všichni tři z týmu nad roubováním stromu. A mluvili k věci.
Zahradnický nůž starého zahradníka rozvíral kapsu v kůře pro zachlazený roub a ránu uhladil štěpařský vosk. V naději.
A od Pavla k Pavlovi v otázce, co řeknu, když se najde ten, kdo se zeptá, proč pozemky takhle zahálí a "pustnou"? V čase, kdy je zájem o každý decimetr. Věřte, že připravený jsem. A obhajoba bude rychlá. I proto vás bereme letos tam. Abyste uviděli, co v praxi znamená udržet nabídku pro život těch, na které současné obrábění krajiny nemíní brát ohled. A že se takových sešlo!
Jsme opravdu zvláštní. Blázni? Trochu možná. Ale víme, co nám dělá dobře, čím prospět dovedeme. Proto i ten nápad: "V hlavní roli Příroda!". Tak se na těch pár okének nekonečného filmu Evoluce přijďte podívat. A poslechnout místo i moji přímluvu.
Ta třtina, co občas kohosi poděsí, čeká na velikou chvíli. Je na spadnutí a už se na pozorovacích webech taxon objevuje. Ano - Locustella naevia. Na drobných křídlech z obrovských dálek míří sem dobře tři samečkové, aby spolu se slavíky doprovodili noci nejmladšího máje. Když tady traviny nenajdou jak nemají nikde, ten hlas z krajiny zmizí. My jsme to nechtěli a nedovolíme. Proto tu ty trávy jsou. A až je cvrčilčí nizoučké přeletování konečně rozvlní, budem se s přáteli po sobě dívat.

A vyběhne možná ušák, co tady porodil mladé, když je měl konečně kam skrýt, aby se k nim pro napití periodicky vracel.
A modřinky? Ty už v naučné tabuli hnízdí! A strnadi? Ti také vyčkávat nechtěli.

I do drsnější mrazové kotliny přilétlo jaro. A my mu tam v sobotu stiskneme dlaň. Při tom vzpomenu, kde jsem měl dávno už stát.

Právě se stalo

Pondělí v 21:09 | Pavel Kverek
Zastavil jsem se cestou z práce na jednom hnízdišti u Klenice a všechny tři plácky jsou obsazeny!
Proběhla první příletová vlna. Ještě do setmění jsem si jednoho chytil sklopkou klasicky, okroužkoval, na ostatní přišla tma.

Stalo se přesně, co jsem avizoval a nyní se to začne už rychle plnit. Slavičí zpěv bude znít mnohde. Lze tedy říct, že přílet je téměř v normálu, jen snad mohlo být víc prvních odvážlivců. Teď by se měly v slavičích krajinách už opravdu dít věci.

Fotku nemám, zapomněl jsem si přístroj doma.

Na té lokalitě s třemi páry za normálních okolností zpívá první z vrby u naší naučné stezky. Je starý, zkušený, je až tragikomické, jak si mne i po té africké pauze opět dokonale vychutnal. Působil jsem tam se sítí a přehrávkou naprosto trapně. Když jsem šel potmě už k autu u hřbitova, vyletěl si ještě za mnou do poslední jabloně a naplno se rozezpíval.
Já si na něj ale čas najdu v květnu a ono mu sklapne (doslova a do písmene). Zkusím ho sklopkou, v té ještě nebyl.

U toho chyceného (bez kroužku) jsem vyzkoušel nový způsob odchytů sklopkou a vyšel dokonale. Rychle, spolehlivě. Tento styl uplatním zanedlouho na větší akci. Jsem potěšen, že funguje, již jsem ho okusil loni. Teď ověřuji.

Vysílání už zařazeno

22. dubna 2017 v 17:15 | Pavel Kverek
"BUDE TO TAKOVÝ PŘÍMÝ PŘENOS Z MONITOROVÁNÍ KRÁLE PĚVCŮ PROSTŘEDNICTVÍM UMĚLÉHO HLASU"

Napsal mi jak slíbil redaktor rádia Radek Duchoň, že odvysílání reportáže o návratu slavíků na Mladoboleslavsko proběhne na stanici Český rozhlas Region zítra v neděli 23. dubna v 15:38 hodin. Raiožurnál prý už to vysílá a ostatní stanice se připojí. Tak kdo budete mít o neděli čas, dosáhněte si pro hrstku emocí po rádiu z jen pozvolna se ohřívajícího Dolnobousovska.

A protože pan redaktor znovu spolupráci chválil, nebudu dlužen a chtěl bych tady říct, že za roky, co jsem kde o slavících v médiích mluvil, je tento muž spolu s Milenou Lukavskou, Světlanou Lavičkovou, opravdu nejlepším. Mám to tu vypisovat? Vzdělaný, přesný, pokorný/uctivý, pozorný, spolehlivý, přátelský, slušný, korektní. Asi radši stačí, kdyby sem náhodou přišel, aby nezpychl.

Rozhlas může být rád, že jeho značku nesou či nosili takoví profesionálové!

Děkuji za prostor pro krajinu a jí věrné slavíky.

Ornitologové se diví

22. dubna 2017 v 11:51 | Pavel Kverek
Nechtěl jsem teď přistupovat, když nemáte pořádně dočtený vstup předchozí, ale pár vět musím. Jsou aktuální a slavičí blog by měl tuto vlastnost nosit na klopě.

Píše Vilém z jihu Moravy, zprávu čtu z klubu pražských ornitologů a na webu chybí oblasti zbývající. Slavíci nejsou! Je to pozoruhodné, protože právě zmíněné regiony vždy ukazují třeba Mladoboleslavsku záda.

Netřeba ale házet empétrojky pod nohy! Slavíci přiletí, vydržte přátelé. Jen to není každý rok podle našich představ. I proto se v tom angažujeme.

Datum se stává den ode dne vlivnějším, jak půjde k máji, nedovolí si chybět. A my bychom taky neměli.

(Slavičí) jaro už z krajin neuteče.


Co mi to chce říct?

22. dubna 2017 v 8:10 | Pavel Kverek
Problematika prvních příletů do oblasti mi není ještě úplně známa. Příležitostí je málo. Jak sem pak slavíci nalétají, je (příjemně) po pokusu.

Z tří přítomných (zjištěných) slavíků sezóny "17" dva nabídli zajímavý moment. Změnili místo. Nebo tedy lépe - měnili místo. A pokus běží dál.
Vrátí se ten včera zjištěný na Rasovnu? Nebo zůstane tady u silnice? Co udělá, až se vrátí oni dva chlapáci, co tu normálně bydlí? A není pak náhodou "ono pro mne neviditelné dění" tím, co usazenost nastaví definitivně? A mohu vůbec říct, že definitivně? Co třeba tací, kteří se během hnízdění "motají" kolem hnízdících párů, čekají na nepozornost zpěváka z páru či později v krmení vypomohou? Nekončí náhodou ono míchání až někde tady před konečným pelicháním, které utne úplně všechno a připraví těla na odlet?
Mám se ptát dál, abyste zakusili, že moje pojetí je také vědou? Že si otázky pokládat dovedu? Pojďme..

Jak to mají samičky? Na jedno odpověď známe, nemají problém s nabídkou možnosti geny potomků pozamíchat. Někteří samečkové některých druhů se brání, jak to je u slavíků? Jak to je s početností samic na hnízdištích, které pohlaví převažuje? Známe víceženství, sám jsem takové prokázal.
Shrnu to. Problematika hnízdění, kterou jsem přerušil v 90. letech minulého století hlavně proto, že jsem chtěl "chytat a kroužkovat, věřit v hlášení", není u mne probádána. Prostor je obrovský. Plán mám dávno - nejprve, dokud všechno zvládám kondicí, musím chytat a kroužkovat, pak v mých plánech přijde Slavičí háj, kde u přítomných párů budu sledovat právě hnízdní problematiku. Chcete to nasimulovat? Představte si ten film podle Hrabalových povídek, kterak "Mistr", co jim pak okousal uzenky v udírně polehával u svých záhonků, kam ho přišli žádat. Tak nějak bych rád zvládal sledování hnízd v slavičích kopřivách u Klenice. Snad ano.

Člověk by řekl, jak se dá takových let zaměstnávat na jediném tématu, je tam vůbec prostor pro vzrušení, pro nějaký posun? Co myslíte vy, vážení návštěvníci? Když jsem to teď vylíčil, myslím, že vidíte, kolik z krásné cesty může ještě být přede mnou.
A tady by se to dalo zakončit.
Zjišťuji ovšem, že odpověď úplně nezazněla navzdory důrazu v nadpisu. Tak tedy - slavíci (i ti staří zkušení) zřejmě opravdu netrefí přesně cíl "zabrzděním pod noční oblohou". Musí k domovu "docestovat". A tady jsem se v zájmu někde připojil, zavětřil stopu a po ní ještě několik dnů mám příležitost jít.
Půjdu.

Rekordman z roku "09".


První starý známý

21. dubna 2017 v 20:06 | Pavel Kverek
Už se navracejí!


Třetí letošní a první s kroužkem. Takže tedy známý.

Má kroužek z 2. srpna loňského roku, když pelichal, jenže on nepelichal tady na březenské lokalitě u zastávky! Okroužkován byl 300 metrů přes silnici u rybníčku Rasovna.

Co to znamená se tady pokusím z kontrolního odchytu (retrap) vyčíst.

A takto vypadal loni před odletem.
Uznejte, že to jsou zvláštní pocity, vidět peří dorůstat (tady mu na loketních letkách chybí k odletu jediný den) a pak to samé dotknout po všech jeho kilometrech po světě. Co absolvoval - a teď to vyslovím znovu s obdivem - úspěšně.


Je doma. Jestli přeletí vedle na Rasovnu, nebo zůstane tady u silnice, kdo ví. Zatím je první, buď obhlíží, anebo už vybírá.

Kolik už jsem podobných doteků absolvoval. Po roce, po letech, v republikovém rekordu tenkrát u splavu Červenského rybníka, když mu už nikdo nevěřil. A přeci se vrátil.

Bylo by těch příběhů opravdu hodně, některé bych uměl z hlavy, jiné podle návodu z fotky, nebo kroužkovací knihy. Je to bonus k výzkumu, je to neskutečné dobrodružství. A jsou to pro českou ornitologii důležité údaje.

A k tomu dnešnímu nahoře?

Nikdo to neví, jsem tam v tu chvíli sám. Nemám s kým se podělit o radost a tak se těším k počítači, jak to tady představím pro vás.
Už budou přiletovat, přestože jinde po Březně a kolem něho u rybníka Vražda je pořád klid.

Ukončil jsem dnešní hledání úspěchem.

Chladno ustupuje, přes noc už mrznout nebude. A to je dobře.

Kam dál