Korálky domoviny

Sobota v 9:33 | Pavel Kverek
Dvě sta dvacet kilometrů čtverečních zabírá můj/slavičí kraj. Tak jsem se rozkročil a roztáhl ruce. K přicházení. Tak jsem se rozkročil a roztáhl ruce k odcházení.

Trní u Sobotky a lesík sotva do kapsy s ohromným dubem, to aby slavík měl z čeho postavit.
Rachvalské tábořiště skautů a křoví s fialkami, když jaro přichází.
Bakovka a staré zahradnictví, hřbitov a Valcha s Kubovkou, kde stromy stářím poklekají. Galskou růží přizdobeny, když v trávě zavoní. A Slavičí háj - ta nová kapitola mého pomáhání.
V rohatských Horách, u mlýna na Bechovi a svobodínský prutník, kde jsme točili na mikrofon.
Skalní sluj u Solečku, přepeřská myslivna, Dolce kus od letiště s výhledem do ráje.
Mohyla u Dobré Vody s nedávno vyloupeným podzemím. Slavík od psího hřbitůvku v lese Budám nadosah a jejich Stržák - ten však i básníkův!
Stará Studénka a přítmí bažantnice odtud nedaleko, březenské stromy ohromných těl a kytek přebarevných. Písečný s jeho morušemi!
Čížovsko se skromnou nádherou chvílemi k dojímání.
Ptáci od Jizery, od jejich soutoků, ze Skalních srubů a od Salabky.
Ze statku ve Lhoticích, z Horky a od Kněžmostky, z Hradiště za kamenným mostem.
Z Červenské kosy i od Ošťovic.
Z vlnění nad Střehomí, kde k obloze tak snadno dohlédnout!
Z hájku od Veselé i od Dubového lesa, kde příběh do knížky vskočil. Tam všude musím, když duben síly nabere. Květen pak podrží v kráse a červen k dohnízdění. Červenec pozvedne prst hrozící rozloučením. A srpen to udělá.

Co korálek z té šňůrky jsem určitě nevzpomenul! Co mi jich vyčiní, až zase k nim přijdu. Tak snad ještě hájek dolnostakorský a plácky u Husí Lhoty. Pod Vraždou a přes kotlinu k Ostrovu. Kde za léta tak voní maliny. A ještě V proudech, to nesmím zapomenout. Kde nížinná řeka si přeci jen zapospíchá.

Další a další bych povylovil na mapě domoviny.
Líbí se mi, jak nesmlouvavě hřeben skalních měst odtíná prostředí slavičí od neslavičích. Jsem tady správně! V krajině před rájem.

 

O jednom z mnoha

16. srpna 2017 v 13:27 | Pavel Kverek
Je nejvyšší čas napsat článek pro druhé z vás. Tedy hlavně pro ně, vám ale taky, pojďte se s námi dívat. Jedeme na Studénku.


Teď je správná doba, teď to tam bouří! A třebaže pod keři naleznout poztrácená pírka z opravených slavičích křídel - těch, která už jinde proráží vzduch, náladu udržme libou.

Přes tři desítky let se ujišťuji, že je to na chvíli, že se zas vrátí. Do svahů s báječným výhledem k horám, po Českém ráji až na Kozákov a daleko dál. A což teprv od Bezdězu po cestě jiné, když dravci přitáhnou!Jak se nevracet?

Stojím nevyspalý z bezmračné noci ve vlnách silnice divoce roztančené. Snad každé auto se uhodí do břicha, když s vlnami a výdutěmi za horizontem nepočítá. Jak příznačné pro místo!
A právě teď, teď je tu černo po bezinkách. Člověk aby ptáky kroužkoval nejlépe v pláštěnce!


Pokus o odchyt nepovedený nebyl. Do užasnutí chybí, ale tři slavíky vytáhnout ze sítě, to málo není.


A táhnou cvrčilky, všechny tři naše možno chytit a okroužkovat. Zelenou, říční i slavíkovou. Tohle mne vždycky fascinovalo, potkávat ptáky v prostředí, které jim nepatří, neznají jej, kde to tak neumí. Zvlášť pro tu slavíkovou, co žije v rákosí! Ale už musí. Vyzvednout tělo k obloze pod hvězdy, které noc prosvěcují. Drobnými křídly mávat a mávat. Je jako hedvábí ten podivný pěvec. Defilé elegance! Dívá se na mne, je ráda, že je ze sítě venku a chtěla by pokračovat. Bude už za chviličku. I s kroužkem. A třeba ji někdo chytne až se vrátí do místa vydání na cestu přes Podbabu kousíček od Bakova.
Odkud tak může být? Z Polska, od jezerních hladin u Otmuchova? Nebo snad ze Švédska? Někam se vrátí, přežije-li. Toť ale příjemné přemýšlení pod vůní bezinek, jež hodinu po hodině těžknou. Vůně se dokáží zapsat, nevěříte? Třeba ta z ořezávaných tužek. Či z mýdla s jelenem. Z ranní vody spařené Klenice.

Dívám se do daleka. A dobře vím, že až slunce vystoupí nad čedičový vrch, vyletí motýli. To už tu nebudu, odchyt se končí. Trojice slavíků odletěla, cvrčilky za nimi, půvabná červenka odlétá teď.
A odjíždí se.

Chci do každého ze slavičích míst alespoň jednou za sezónu abych se podíval. Je mi jak s přáteli, kde se moc nenamluví, ale slov nechybí. Jenom jsou nehlasitá..

Za nedávnými odchyty

14. srpna 2017 v 20:17 | Pavel Kverek
V této hektické době, kdy ve vzduchu jsou ptáci a chytač chce být co nejčastěji pod nimi, není ani času příliš se rozepisovat. Vždyť za pár hodin vyrazím do háje a budu se nově těšit. Přesně ve tři.

Od specialisty na ptačí přehrávky jsem právě dostal zásilku, kterou třeba vyzkoušet v praxi. Tak nad dnešním ránem zahraje. A pokud by uspěla, bude ji třeba vyzkoušet i jinde. Na dálnicích slavíků tmavých! Ale kde takové hledat? Zase v Polabí? Na Moravě v úvalu řeky stejného jména, nebo snad na Slovensku? Moc času už ale nezbývá.

Začínám v Slavičím háji.

Pár obrázků z fotoaparátu účastníka setkání, za které děkuji.

Jeden z tajemných slavíků ptačího parku. Chytit se nechal ke zkontrolování kroužku až dva dny před odletem. Je nejméně osmiletý.


Odchyty dravců a sov na preparát výra.


A úspěch zkušeného kolegy.
Stará samička poštolky obecné a mladý jedinec káně lesní. Po okroužkování se znovu položí na křídla a zmizí.


Ptačí druh, který v našich travinách úspěšně hnízdí - cvrčilka zelená. V máji se ozývá hlasem, podobným hmyzu.


Pohled k městu s formující se bouřkovou oblačností.


Srpen i v jeho půlce je stále ještě časem slavíků. Odchyty budou pokračovat.
 


Pod křídly Slavičí háj

14. srpna 2017 v 10:33 | Pavel Kverek
Ano, tak to měli slavíci, než v lůnu Klenice na konci jedné z letních nocí zlákáni přehrávkou zastavili. A dostali kroužek.

Ptačí park na okraji města Dolního Bousova byl prostorem k rozšiřování poznatků lidí, které druh zajímá. Sešli se, aby do sítí a sklapovacích pastiček ptáky chytali a v minutách setkání prohlíželi. A práce se dařila.

Internet byl využíván především k představě o počasí, někdy i k porovnání, co se děje na odchytových místech republiky jinde. Odborné diskutování střídaly humorné zážitky přesně tak, jak si vždy přeji. Má-li člověk volný čas rozpouštět v zálibě, ať jsou to chvíle co nejkrásnější! Rám tomu obrazu dotvářel útulný již poloprázdný Slavičí háj, z kterého chvíli co chvíli mizeli jeho okřídlenci. K odlétání. Ovocné stromy čistého místa ovoce letos neměly, mráz květy poutínal, když běželo o budoucí. A tak se dívají jeden po druhém a jako bych slyšel to jejich doznívající naříkání. Zato slavíci a pěvcové jiní - ti vyšli na jedničku! Rozmnožili se v roku přeúspěšném. K jihu tak míří počty pokračovatelů, odhodlaných se vrátit, jak to jen půjde. A my to uvidíme podle těch kroužků. Úspěšné uvidíme..

Návštěva, kterou jsem hostil, se vyjadřovala pochvalně k prostředí, o záměru zvířatům pomoct.
Zkušený zajíc už zase na podvečerním chodníčku za lupením, bažantí máma s omladinou na okraji třtiny. Cvrčilky před sítí, natažené travinami. Obrovský měsíc nevysoko a hvězdy kolem něj na obloze, od které neví se, co čekat. Bouřku, déšť, slavíky, povětří, anebo od všeho trochu v koktejlu k ochutnání?
Kafe ze skvělé sobotecké cukrárny, housky čekáním v igelitu silně vrásčité, ryngle co teprve na roubech sládnou, průhledy síťovím v dírách po rezavých netopýrech. Když už zmiňuji zubaté létavce, háj se brzy poodhalí. To díky přístroji, který je v tmách postupně identifikoval a znalá obsluha v seznamu předloží. Tak to bude hodně zajímavé a měrou podobnou přínosné. Budeme chytřejší - a malá nápověda - druhy to byly zajímavé.

Nebyl to ale jediný výzkum přidaný navíc.

Na poli u dráhy se chytali dravci. A jak bývá, dlouho se nic nedělo a pak přeci. Takže i to na blogu uvidíte. Zkoušel se také odchyt rákosníků za dne i v noci. I tam se zadařilo.


S přáteli měli jsme shodu - jak dobře, že kout je! Jak čisto v něm bez chemie, jak ladno v běžícím létě! Jak rozvoněno pro chytací ulici podťatou travou před bochníčky vrb, jež konečně trochu víc rostou. Opečovávané.

Je pocitem pocitů obracet jazykem tuto pralinku. Místo mladé, umělé, a přeci tak vyladěné! Příroda si jej převzala hned ten den po slavnostním otevření od nás. A trojice nadšenců neměla obav, jak kroky půjdou. Teď právě ubírající létem, jednom z těch "nových" a míří k utichání. Na chviličku jen, na pár týdnů, než se kraj nadechne k pokračování. Samozřejmému.

...

Večer přinesu další včetně obrázků. A pak budeme pokračovat, jak dál půjdou odchyty v SH.
Tak přijďte pro zbytek slavičího léta sem na jejich stránku, vážení příznivci blogu.

Léto u Žehuně

7. srpna 2017 v 21:31 | Pavel Kverek
Jen co se srpen v kalendáři rozkouká, musím k Žehuni. Kempují tam kroužkovatelé z výzkumného týmu pro významné ptačí území a vedou letní chytací akci. Pro mne příležitost sejít se s nimi a mimo rybník kolem železnice chytat slavíky.

Tentokrát jsem ale sklopky nechal v autě a sáhl po sítích. Ano, i já je umím natáhnout a chytat do nich. Úkolem bylo ověřit pokus z loňska s nočním chytáním táhnoucích slavíků. Místo mi v aleji zůstalo a tak nebylo těžké sítě postavit. Počkat na noc a hrát plný ptačí zpěv. A čekat.

Když natáhnete síť, je naděje větší než se sklopkami. A pokud u ní "hrajete", čekejte oslovené druhy.
Alej je velmi působivá, složena ze starých stromů a mladých keřů. Mezi ni a železniční trať budu lákat slavíky. Je nejvyšší čas a kontrola po setmění zjišťuje prvního slavíka. V čase, kdy nic nehraje, kdy je ticho. Pak se nechávám unést hvězdami, jejich dálkou a třpytivostí. A taky měsícem, zítra bude úplný. Noc probíhá klidně, ale v jedné kontrole vybírám mladého kalouse. To bude v kempu pobavení!


Vlaky sviští kolejištěm, poznávám podle odstínu, že noc už prohrává. Tak ještě chvíli..

V hlavě mám otázky k nachytání, zapasovávám se u cesty do keře ptačího zobu. Už vidět nejsem. A už to taky začíná.
První zaharašení větve v koruně nahoře a už tu figuru vidím. Tlumeně "cvaká", ocáskem pohybuje, je to slavík! A už se sítě na několika místech ošívají. A už je i vidím!


Odháním očima veliké netopýry a moc to nepomáhá. Už jsou chyceni. Netopýr rezavý to je.


Za světla kroužkuji, pouštím a přemýšlím, odkud že vyletěli. A než to zabalím, chytí se žluvy.


Báječný čas.

K Cidlině nazpátek

5. srpna 2017 v 10:20 | Pavel Kverek
Ne že bych u Bydžova něco ztratil, tentokrát mířím na Žehuň. Chystá se každoroční kemp a jedu na slavíky.

Těším se na zážitky lidí, co chytají taky, co jsou převážně zkušenými, hodně zkušenými. Nechci se připravit o témata o krajině, o kroužkování. Lovit v minulosti, v časech co odbíhají po každém jednom dni života.
Jedu si ověřit chytací manévr, který se loni narodil právě tam.
I technika se těší, přehrávač se uzdravil a nechal se nabít, ten velký, o ten strach nemám. Ten umí dost pořád. Budu ale potřebovat víc stavěcích tyčí a o jednu záclonu navíc. Nedaleko rezervace tam, kde se louka pozvedá k frekventované trati na Kolín a rychlíky upalují, tam to před nocí vychystám. Na jednu, nejvíc snad na dvě. Uvidíme.

Tak sem zas přijďte.

Tah slavíků začíná

4. srpna 2017 v 20:28 | Pavel Kverek
Dobrý srpen přeji.

Pečlivě jsem se pro letošek nachystal na téma slavičího odlétání. Součástí hledání odpovědí byla výprava do Polabí, tamních luk i mocné řeky.

Pojďme se tam vrátit za podpory obrázků. Ani tak nebude možné atmosféru odchytů vylíčit, jde o něco neskutečného.

...

Slavíci po pastvinách a cesty, co už dlouho nikam nevedou.
Soutok dvou proudů co na mapách o sobě lže, to byly začátky chytání rezatých ptáků.
Přijal jsem pozvání do oblasti Novobydžovska, kde zrály mirabelky, a mladičký srpen bezbranně uhelnatěl. Chytali jsme sklopkou ptáky, co pelichali. Nosili je z křoví a kroužkovali.


Štíhlé topoly tak typické pro oblast byly na každém kroku a na všechno kolem se dívaly shora. Najednou končily za můstkem, který už vůbec nic nespojoval. V smutku dál rozkročený.


Chytal jsem pro člověka, jenž lidi provází krajinou. Líčí a představuje ji, nabádá a nelituje. On si tak mohl ve vteřinách kroužkování prohlédnout své slavíky zblízka.

...

Potom už Polabí vytáhlo kartu jinou. Kolínsko s drobnou říčkou.


Denní chytání pak přecházelo do noci. Peřeje klepaly měsícem o hrstku zlaťáků, aby to divadlo potom uhradily. A ptačí strom vypadá, jako by tlamou svou měsíc pohltit chtěl. Jak se naň těší...


Větve nad říčkou se svobodně zaplétaly a bránily hvězdám v namáčení. Ledňáččí omladina už utichla, louka je v pobřeží ale dál plavá.
Přijíždí starý muž na bicyklu a rutinně se vpíjí do tůně. Znají se navzájem a potřebují.


Pak se kraj propadá do noční tmy, denní tvář končí, odchyt se rozbíhá po cestě k vyčkávání.

A ve správnou chvíli, kdy už lze sčítat, všude samý slavík! Táhnou.


V Bousově letos na jedničku!

30. července 2017 v 20:15 | Pavel Kverek
Dám dvě fotky, obě radostné.

Čápi se z hnízda už chystají. Byli mírně opoždění, ale další vlna od severu už bude jejich! Poletí.
Letos to vyšlo a je záplatou na loňský neúspěch.

Vlevo jeden z rodičů.


Hned vedle bylo třeba chytit vlaštovku.
Domácí je nechtěli nechat nepřečtené, tedy tu jednu, zbylou jsme kroužkovali dnes. A sousední dva páry o prvním hnízdění (tento hnízdil dřív a "ulítnul" nám). Na poslední chvíli, ale povedlo se a výsledek všem udělal obrovskou radost. Ano, je to sameček z roku 14, který se pravidelně vrací!

Domácí ještě jednou pozdravuji. Děkuji znovu za kafe i za vajíčka. A radost sdílím.
Držte palce i dál, potřebují to.


Myslel jsem na ně

29. července 2017 v 20:16 | Pavel Kverek
Chodím po ránu zahradou s nůžkami na větvičky, líbí se mi, jak stárne.
Zákoutí se vzájemně pozorují, které má vrásek víc. Stromy, co jsem zasadil, jsou už korunami zemi vzdáleny, znám jejich letokruhy. A kdo ví, třeba to samé vědí o mně. Plácám je po kmenech a dlaň nakonec přitiskuji. Na chvíli. Bude-li kolem klid, přijde mi to. Propojení.

Pak mířím pod růži, kterou jsem získal tak, že jsem od dárců květ nechal zakořenit pod lahví od okurek. Dnes se pne do výšky svojí sytě oranžovou a voní neskutečně. Voní, jak zahradní růže umí. Ne ty skleníkové pro pugety, jež za rovnou postavu a možnost být u každé slávy zaplatily draze. Nedýchají.

Slunce visí nad Hrádkem a je při chuti. Čelo mi taví skloněnému nad trnem v ruce. A pak to slyším - vlaštovčí hlasy! Tak a jsou tady zas. Nevím odkud na okolí, ale paměť mají. Několik rodin, kdy mláďata sedají po střechách a co chvíli napodobují dospělé. Sletují nad skalku v předzahrádce - ráj mravenců. Právě na dnešek tu připadlo hmyzí odlétání. Mravenci se soustředí na balvanech, hledají pro start nejvyšší místečko. Když se podívám pečlivě, je jich ve vzduchu plno. A další se zvedají a mizí za tichým zavoláním! K přestěhování.
Ptáci to museli mít poznamenané někde v kalendáři, jinak to není možné. Člověk je normálně nevidí, teď se mi motají kolem hlavy, dohánějí vybraná sousta a mladí na nich trénují. Mravenci jsou ve vzduchu pomalí. Nepočítali s podobným, tak za to platí. Je to takové "rojení na druhou". Mravenci s vlaštovkami!

Když už bych si jich nevšímal, přišlo zakřičení. Možná takové znáte. A pokud ne, poznali byste, o co jde. Hlas úzkosti! Zakřičela ta nejpozornější, nepřehlédla nad travami mlýnské zahrady plížícího se krahujce. Všechny rychle do vzduchu! Tam mu uletí a on to dobře ví. Ani se o nic už nepokoušel.
Taktika neplatí na ostříže, jenže tohle je krahujec! A tak ho navíc lifrují k lesu. Strach nahradil projev bojovnosti, a hned jak se dravec vnořil do lesa, akci ukončily. Trvalo chvíli, než se před domem vyrojily zas.

Je to pro mne vždycky divadlo. Jak vše funguje, kolik zábavnosti v přírodě je! Činí mne šťastným. Člověk se může kochat na cestách, při práci, večer sednout k určovacím klíčům, anebo hledat, co k tomu řekli jiní. To je moc příjemné!

Před přestávkou

29. července 2017 v 19:28 | Pavel Kverek
Ano i slavičí blog si vybere oddychový čas. Vyjíždím po neděli k nočním odchytům k Labi.
Proto se tu dnes objeví příspěvky dva, jeden o slavících a druhý bych rád věnoval vlaštovkám. Udělaly mi velikou radost.

Noci ožívají

Skupina kroužkovatelů, která už několik dní odchytává po nocích zejména rákosníky, má napilno. Sociální síť jim slouží k dorozumívání a prezentaci výsledků. A v posledním vstupu k oslavě zahraničního zástihu. To je samozřejmě skvělé, emocím kolem rozumím a kdo jiný a názorněji by měl upozorňovat, že noci ožívají migrací než rákosník zpěvný s belgickým kroužkem. Zvedl se nedávno doma a letí. Zvědavost ho na Plzeňsku přitáhne nad ránem k rozezpívané síti a už je jeho kód opsán kroužkovatelem!

Noční odchyty jsou příležitostí začít rozumět tahu vybraných druhů ptáků.

S přelomem měsíců očekávám nástup migrace slavíků, proto moje následující aktivita u řeky. Slibuji si od toho zajímavé výsledky a zdokonalení chytacích technik za pochodu.
Časností bych chtěl zachytit nástup migrace, zkraje především slavíka obecného.

Po horkých dnech noci snad dopřejí pohybu ptáků nížinou i možnosti je chytat. Tak uvidíme.

Kam dál