Jižně jihu Polska

Čtvrtek v 21:15 | Pavel Kverek
Následujících několik dní bude patřit vzpomínání přímo v místech tehdejší události. Na dohled polské hranici, v Orlickém Záhoří.


Vezu mezi zájemce o ornitologii časosběrný příběh, zapisovaný 35 let.

A protože se ke Kněžmostu žene od severu druhá z bouří, ukládat budu řádky raději postupně, abych to nepsal do rána.

Orlické Záhoří si nejde neoblíbit. Nestačilo by to ale k tomu, aby člověk vyrazil do dálky uprostřed sezóny, vrací mne vzpomínky. Byl jsem tam přivolán kdysi za pelichajícím slavíkem tmavým. Chytili ho tam ve skupině pracující kroužkovatelé, kteří oblast sledují mnoho let. Já jsem však úspěšný nebyl a to ani návratem, který jsem podnikl po pár dnech, když jsem doma nemohl usnout v přesvědčení, že vím, kde byla chyba. Neuspěl jsem ovšem ani pak a cesta z hor byla pro mne opravdu mučírnou. Dneska už vím, co jsem podcenil. Je pozdě. Ale přeci jen se chci vrátit. Za hýly rudými, za krajinou. A kdo ví, pozorně místo prohlédnu, co kdyby se tam nějaký slavík skrýval. Jistě, je to hluboce nepravděpodobné, ale maličkou naději, tu si ponechávám.

Orlické Záhoří - od zítřka tedy napotřetí!

A proč zmiňuji to Polsko?
Pravidelná hnízdiště druhu neleží zas tak daleko. Jak se na okraji oblasti rozšíření objevují oddálení slavíci obecní, stejně to budou mít i slavíci tmaví. Pták bude tedy nejspíše polský.
 

Záhada na Mostecku

Úterý v 21:43 | Pavel Kverek
Proč sem chci psát o cizím kraji? Kvůli slavíku tmavému, o němž mi napsala kolegyně Martina.
Chytili tam s kolegou 18. června samici slavíka tmavého s hnízdní nažinou. Co si o tom myslet?

Mohla tam hnízdit ve smíšeném páru, protože to je hnízdiště slavíků obecných, anebo tam od někud po nějakém krachu přivandrovala.

Oblast tamních výsypek je dosud velmi atraktivní pro řadu ptačích druhů, slavíky nevyjímaje. A dvojice kroužkovatelů aktivní. Snad místo dál budou prohledávat. Kdyby vyhnízdila, musela by být poblíž mláďata a v tuto dobu zcela jistě ještě v přítomnosti rodičů. Anebo v hnízdě. To by se ovšem takoví slavíci chovali dost hlasitě a zkušení ornitologové by to jistě nepřehlédli. Podle mne je to jen další ze záhad kolem tohoto druhu. Naprosto nevyzpytatelné výskyty jednotlivců kdekoli. Na Vysočině, v Orlických horách, na Bohdanečském rybníku a jinde.

Na ptáky v džínách

Pondělí v 20:54 | Pavel Kverek
Mimořádnost v mém roku ornitologa má jméno Výprava na vlaštovky.

To už teď bývá jediná změna oproti rezavému peří. A ještě ne každý rok. Letos, letos jsem ale už musel. S "majiteli" vlaštovek jsem se srazil před infocentrem a trošku se styděl. Tak jsem to smluvil hned na navečer.
A aby se změna odrazila i tady, pokusím se z toho udělat reportáž.

Přijíždím k domku staré části města a pán na mne čeká ve vrátkách. Znám to u nich za léta dobře. Paní se omlouvá z okna, že pro bolest zůstane doma a na dvorek nepůjde. Jinak sedává pod hnízdy, na vlaštovky mluví a žije s nimi podobně, jako její muž. Kdo z nich víc, nejde rozhodnout. Nikdo.

Dveře garáže pootevřeny kvůli ptákům už od příletu, v zadním chlívku okénko taky dokořán. Teď se prostě hnízdí!

Mám vyrobenu pro sklápěcí tyč železnou vychytávku a jemnou síť dvanáctek ok na gumičkových poutkách kvůli nesjíždění. Odnášíme pracovní stůl od zdi a instaluji. To nejdůležitější hnízdo je ovšem od předvčerejška prázdné. Vyletěly. Jistě, vrátí se na noc, ale tak dlouho tady nebudeme a rušit nocování nechci. V dalším je zbytek mláďat, co vyletět otálejí, tak tady šance je. Samička je brzy na kroužkování, vychytralý sameček později. V hnízdě, co nám uniklo byla vlaštovka s kroužkem a druhá bílých křídel! Snad se jich dočkáme v druhém hnízdění, pak určitě přijedu.

Než přemístím síť ke dvířkům za roh a smetu seno, aby se položená síť nezamotala, přichází dotaz: "Kam bude kafe?" "Sem na ten stolek klidně, jste hodní a děkuju za sušenky!".
Poslouchám příběh o starých traktorech, co domácí vlastní. Z osmačtyřicátého. Stavím síť kolem slepic, které se chystají na hřad, vlaštovky spontánně odhánějí pryč krahujce.

Další chycenou za rohem od mláďat je nádherně prorezavělý sameček, jakého jsem snad ještě neviděl. Po něm kroužkujeme i samičku a budeme balit. Je čas.
Pozván jsem k hnízdu červenky na okně v kůlně, nedávno vylétly, ovšem takovou mazanost jsem ještě neviděl! Vůbec jsem hnízdo červenek nikdy neviděl. Ani straka, ani kočka by tady neuspěly. Ptáci procházeli vypleteným kolem, tedy ráfkem, výrazně předsazeným nice. Neskutečnost!

Loučím se se slibem na druhé hnízdění, dostávám plata vajíček po desíti, ještě přivoňuji k rudé růži na záhonku, pak i k té nerudé žluté, kos hnízdí na okapové rouře hned nad kolenem - je tady milo.
S prohřátým večerem se vlaštovky točí nad komínem, loví z nepřeberné nabídky polétavců. Teď jim je hej!

Ještě o pár metrů dál přijedeme brzy na čápy, okroužkovat mladé. To bude trošičku jiné kroužkování. Z ptačí perspektivy.

Měl jsem vlaštovčí hnízdiště podobně nasmlovaná tři návštěvou, jenže jsem z toho musel vyskočit. Je to vázané termínem a to už nestíhám. Ale všude to bylo přátelské s posezením.

Je to změna, člověk může vyrazit upravený, oděný lidsky. Prolézání slavičích křoví s pastičkami to neumožňuje. Kdyby nic, jste zelení od trávy a rozdrbaní trním. Tady je to relax jaksepatří.
Kolegové, co mají vlaštovky úkolem jako specializaci (jsou tací), určitě to takhle podobně mají.
Závidím.
 


Doběr - Slavičí háj

Neděle v 23:01 | Pavel Kverek
Konečně mohly proběhnout žací práce kolem keřů, aby mohly růst.
Už bych ani nechytal, z VPZ máme část osazenstva prohlídnutou pod kontrolou, ale nedalo mi to.

Do večera nedaleko, když máchám pod keři motyčkou.
Chytat budu do sklopek kvůli možným mláďatům.
Abych to pokrátil, do setmění za tu chvilku pět slavíků! A jeden lepší než druhý. Starý sameček bez kroužku, mladý výrostek závislý na rodičích, jeho máma hnízdící prvně, pak tedy veliká radsot v podobě staré dámy, o níž máme (malý) přehled a nakonec podle Kverkova pravidla číslo jedna - že slavíků je na lokalitě vždycky víc, než si myslíš, se chytil ještě dvouletý sameček taky bez kroužku. K tomu vím jistě, že tam ti staří bardi jsou podle povyku směrem ke mně vždycky, když jsem kolem procházel.

Fotky mám nekalé, ale jednu dát musím.


Je to sice jiný pták, než jsem si v euforii na místě myslel, ale výsledkem skvělý podobně. Pro tohle slavíky kroužkuji, abych z nich nějaké tajemství vyzískal.

Byla označena v roce 13 v srpnu jako dopelichávající. To se nevědělo, co to je zač, kým je. Určit to nejde.
Že to je samička se zjistilo v květnu roku 15 a pak zase nic. Není to ale tak, že tito ptáci v místě chybí, to jistě ne. Prostě se nechytí.
Chytla se dneska a to říká mnoho. Vrací se hnízdit a u samiček to je výkon obdivný. Jsou zranitelné. Tahle to asi umí, je nejmíň šestiletá, kolikrát asi mladé vyvedla u nás?
Zapomněl bych dodat jednu důležitou věc.
Okroužkována byla nad ránem vůbec při prvním pokusu o noční odchyty slavíků! Tehdy se nám chytil opravdu jen tento místní pták. Neměli jsme výkonnou aparaturu. To se změnilo, ale ona je z těch pionýrských odchytů, což je skvělé. Ukazuje to mimo jiné, že ani místní ptáky noční pokus nijak neruší, když se do místa dokáží vracet.

Abych nezapomněl

Neděle v 10:35 | Pavel Kverek
Napadlo mne, že by třeba někdo chtěl znát, jak to má člověk s takhle letitou specializací.
Včera, právě včera, když se mi tak dařilo v odchytech, jsem si na to vzpomněl. Na dotaz kdysi na Dvojce rozhlasu.

Pořád mne to baví! To je základ všeho. A pak i naplňuje, to je další rozměr. Přispívám k poznání. A pak tam je třetí věc - dotýkám se tím vzpomínek "na tehdy" a jedinec jako já to potřebuje. Blaženost chvílemi dojemná.
Jako včera u toho Zvolínku, ale o tom asi psát nebudu.. Máte slavíka v ruce, potřebujete jít k autu těch pár metrů po upravené hrázi a zhodnotit odchyt. Ne, zastavilo mne to u boudy a tam jsem si řekl, že hned jak ho pustím, vrátím se na chviličku.
A pak jsem tam stál.
Nedělá mi potíž prohrábnout "gramoarchív" a něco na unašeč položit. Ramínko s citem natáhnout, otočit potenciometr doleva k ztišení a zaposlouchat se do dálek, umně navrácených.

Proč jsem nikdy neodešel k jinému v ornitologii, když takové žluvy, to by byl úkol! Chytat je v čase, kdy sletují konečně z korun na ovoce, na moruši, na ptáčnice. A nachytat je. Dívat se do těch jejich "chřtánů", slyšet volání "Kdyby ho bylo!" a bát se o jejich vpletená hnízda v povětří.


Tady je jiná, když se stmívalo. Ale ten zobák vidět je.


Vyjít k vodě za horskými konipasy (abych u žluté zůstal), poznávat jejich svět, dvojí hnízdění, chytrost při vyvádění mladých, pokřikování. A pak, když léto začne ztrácet, počkat si na ně na kamenné Klenici a kroužkovat ty desítky poslů odněkud z kopců. Z království vodní tříště a těšit se na ně zas příště. Že ve správnou chvíli - tady a teď! se v síti zatřepe. A rychle k němu, nebo vyskočí. Docela snadno. "Koníci" takoví jsou.

Ne, zůstal jsem u slavíků. Ale prošel jsem si i jiné a užil, to zase ano.
Chytání bahňáků, co dneska jsou tu, předevčírem byli na severu a za týden budou v zálivu Afriky. To je mi strašná neskutečnost! Zatoucháte blátem, co se v něm k vrším plácáte a ono vám přátelsky - ať chcete, nebo ne, vnitřek nohavic nad holínkami stejně olízne.
Chytáte dravce ještě postaru do sklopek a sovy večer, když byste měli být v peřinách. A po ránu šedý ťuhýk! Nevěříte, že něco takového může u nás být. Tak šikovného s elegancí nejprostších barev a ostrým zejkem k roztrhání.
Chytal jsem břehule po stovkách a kroužky mizely.
Kroužkoval čápy a hýly pak v zimě na hloží. Křivku si prohlížel ze všech stran a pustit ji po okroužkování se pořád zdálo brzy. Taková událost v karmínových barvách! A druhové ze skupinky kočujících na ni čekali, až se vynadívám. Pak si ji vzali a ze stříbrňáku byli pryč.
Zůstal jsem u slavíků, ale chytal i v plevelištích zvonohlíky, až jednoho našli v zimě, kde pramení Soča.
A v polích bramborníčky. Oba druhy. Každého trochu jinak, jinak bych nenachytal.

Zůstal jsem u slavíků. Ale s tím, že si můžu odskočit chytat ledňáčky, králíčky v lesích a zmizet v rákosí, když křídly po létu zašustí.

Zůstal jsem a nelituji. Těším se dál, jak těšil se před pár dny v únoru. Na něco, co už je, co mizí. Co se ale - a teď poslouchejte dobře - zapisuje pod kůži.

Zeptali se posledně na tu rybařinu. Pobral jsem odvahu a řekl, že bych dnešek nevyměnil za nic a s nikým.

A večer si možná znovu už vyrazím. Je to tam pokaždé nové.

Pojďte si zachytat

17. června 2017 v 20:14 | Pavel Kverek
ČESKÝ SLAVIČÍ ROK ČEKÁ POSLEDNÍ KROK!

Ano, je to tak. Říkal jsem si, než jsem vyrazil - datum je vysoké, mohlo by se to povést. Zachytit slavičí pelichání.

Projíždím opatrně po cestě k Vyhlídce nad Červenským rybníkem kolem přítoku (před pár dny jsem na ní odepsal dvě pneumatiky při práci na stezce) a zkouším chytat, kde zpíval slavík tmavý. Uteklo jen pár dnů a situace je v místě úplně jiná. Ticho, nikde nic. Síť je prázdná, sklopky taky, ikdyž slavíci v prostředí nějací jsou.
Utekly tři cenné hodiny z vycházky a nezapsal jsem ani čárku! Ikdyž - zapsal. Podívejte se na samečka červenky a pochopíte, proč tato skupina ptáků musí hnízděním zničené peří vyměnit ještě před odletem.


V Slavičím háji se chytat nebude, necháme to na léto.

Projíždím ke Zvolínku, tam o VPZ zpíval a jedná se o novou lokalitu výzkumu.
Z keřů, které se mi líbí, jde ticho. Neošálí mne, líčím sklopku s tichým hlasem. Odcházím na koleje, rozhlédnout se po okolí a vzpomínky z dětství jedna druhou odstrkuje a předbíhá. Motýli, louky, podběráky a v nich neskutečně vybarvení kapři z té čisté vody. Tehdy.

Musím zpět, protože jestli tu slavík je, bude pod síťkou. Je tam! Končíme. Balím a jdeme k autu kroužkovat.
Ano, tak tady u toho nehnízdícího samečka už pelichání opravdu začalo. Fotím tu parádu, spravil jsem si chuť.


Za Zvolínkem se dá dostat na lokalitu staré hráze pod Trním. Jetelem po cestičce. Nic v tom krásném prostředí letos není. Popojíždím o kousek dál k značce obce. Tam je jediná východočeská lokalita, západ Sobotecka. A taky je nejmenší registrovaná! Budou tady? Jsou! Zas to je rychlé, ptáci se tu vyměnili, jsou bez kroužků, staří se nevrátili.
Sameček, samička a dokonce jejich potomek.


A pak ještě vzadu - pozoruji přelet dvou a tlumený zpěv v reakci na provokaci. Krátký. To už ale sklopka sklapuje, slavík je rozpelichaný, druhá paráda!


A než ho u auta okroužkuji a vyfotím, v té samé sklopce skáče ten druhý. Zobák a bradu zelenou od housenek - ten pracuje pro rodinu! Proto ještě nepelichá.


Veleúspěšný výjezd s váhavým začátkem končím. Skvělá nálada mne odesílá ke Kněžmostu.
A můžu o tom napsat.

Dneska nezapálím

16. června 2017 v 8:09 | Pavel Kverek
Ne snad, že je pátek - dělníka svátek, ale nezapálím v kovárně, že práce by netěšila. A já jinak pracovat už nechci.

Je to strašný, dělám chyby svojí pomalostí, nestíhám se s přáteli vyrovnat hned a najednou je pozdě. A tak Jardovi věnuji alespoň tenhle pátek, abych se dorozloučil.

...

Nebudu ani nic psát, dám jen fotky z besedy v Hradišti.





Až bude figurka do betlému hotova (nesu hnízdo s mláďaty), pošlou ji k prohlédnutí. Jsou báječní.
Teď si ale uvědomuji, že by to bylo neuctivé, nechat tyto lidi bez komentáře.

Klub Jednoty bratrské z Mnichova Hradiště a fotky laskavě dodala D. Nováková.

Mají skvělých nápadů, staví i pohyblivý betlém. Poptali veřejnost, koho by tam ráda měla. A tak, ač přespolní, budu tam i já se slavíky. Čtou mé články v Echu, uvařili čaj, hráli na kytaru, zpívali, byli milí.

Nikdy se nestalo, aby mne někdo kotvil do budoucnosti tak nádherným způsobem, jak myslí oni.
A protože jsem je k slavičímu blogu pozval, ještě jednou říkám - je to pro mne veliká čest a moc si události vážím!

Chtěli, abych přinesl pár firurek z betlému, našeho kovaného. Vzal jsem radši celou jednu bednu a podívejte, co to tam udělalo s dětmi. To je vysvědčení pro skupinu! Knížky dvě objednali, třetí jsem přidal. Mají je na letní tábor odměnou nejlepším.
Já myslím, že to takhle už slovy stačí. Víc říkají sami, jací jsou.

Jel jsem tam opravdu rád a byl taky tak. Ptali se o železe, o krajinách, co máme společné, o slavících i o Vánocích, tak se vyptávali a čas se u stolu neměřil.

Děkuju za ten zážitek.

Jo, a ještě jednu věc, ať nedlužím aspoň tady.
Jestli má někdo slunce v duši, pak jsou to oni, rozsévající..

Chtěl mít vlastní

15. června 2017 v 21:26 | Pavel Kverek
Chtěl mít svoje a nakonec odešel i z toho, který ho zaměstnávalo. No, odešel? Je to už pryč..

Zval mne na akce stanice. "Za pásku", moc mi to v těch stanech neslušelo. To když pozval na okruh a svézt pořádnými auty, to byla jiná! Couvání, jaký jsem předvedl, otestoval jsem se pořádně. To ještě vysílala Jizera. Líbil se mi ten název. Hodil se mi k pořadu.
Jednou byl v kanceláři zarovnaný fůrou propagace, že se mu tam vešel sotva monitor a hrnky. Říká - Pavle, vem si tu kafák s logem a dneska budem řešit, co nám to tu v noci tak strašně řve za okny do vysílání. Došel jsem ven pod stromy a byly tam vývržky od sov, kalousi. Tak jsme to na červenou rozdiskutovali.

Bývalo legrační, když jsem tam přijížděl, z okna protějšího činžáku mávala vždy spolužačka Dana. Slyšela, kdo bude hostem a tak vyčkávala. Bydlela dřív v Bousově v naší ulici.

Pak tam měl svůj pořad primátor a Jaromír říkal, jestli bych přišel, že by se chtěl se mnou setkat za mikrofonem. Bylo to milé a nezapomenu, jak se mne zeptal na otázku, kterou dával všem hostům: "Co byste pane Kverku změnil, kdybyste byl na mojí židli?" Řekl jsem, že tam odspodu nevidím, ale jednoho, že bych vyhodil určitě. Ještě, že se nezeptal koho, ten trouba tam účinkuje dodnes (politikem není).

Událo se toho hodně a chci říct asi pár vět posledních.
Člověk opravdu neví, co bude zítra. Program si jen přeje, naplánoval. A co když "mu to už vypnou?" Jako Jardovi.

Buďme opatrní.

Zařídilo to rádio

15. června 2017 v 20:03 | Pavel Kverek
Je to už dávno, co jsem přišel do boleslavského rádia moderovat přírodu, ptactvo a hlavně slavíky. Vlastně od jeho vzniku.
Jaromír přišel o chvíli později, ale ve studiu jsme si vyhovovali. Uvařil kafe (chodil jsem radši o něco dřív, špatně se parkovalo), nalil vodu do sklenice, aby nevyschlo při mluvení, pořady bývaly naživo. Říkal jsem mu, jestli nás někdo při tom pošle do ..., lidi nebyli zvyklí, dopadlo to ale vždycky dobře.
Bylo by to v archivu, kdybysme vše doma na nahrávkách prolezli, těch šílených vystoupení! A pak, pak se to semlelo. Boty toulavý a nápad, doprovodit mne k prameni Klenice.

Musel jsem to spočítat, aby se povedlo dojít do čtyř odpoledních, to byl výměr živého vysílání. A šlo se. Jaromír s námi jako správný šéf, novinář TEPu Honza a hrstka nadšenců u soutoku pod boleslavským hradem.

První vstupy v éteru, první dojmy. U pramene jsme toho měl každý plné kecky, ale stihlo se. Když si reportáž dnes pouštím, naskakuje mi při tom husí kůže. Taková bláznivost!
Neskutečně působilo rádio na lidi, kteří se po cestě připojovali na kdejakém můstku, pan senátor s rodinou, starosta Kněžmostu, síla médií v praxi! Ve Březně nám jakýsi muž vyjel na hnátolamu říct, ať uhneme stranou, že Klenice byla z břehů a neprojdeme. Takhle to žilo. Žilo - to je to správné slovo!

A pak jsem ho potkal v novinách, MB Novinách. Byl jejich šéfredaktorem a já mu dodával svůj sloupek s fotkama. Byla to dobrá spolupráce a rád na ten čas vzpomínám. Pak jsem ho potkal se založenou realitní kanceláří, při výlepu plakátů a nakonec zaměstnaného v politice. Chodil jsem občas k němu na kafe do bývalého kina. Zval mne k nim, ale já už měl všeho pro lidi akorát po krk z komunálu. Dnes už to nedělá ani on.

................................................................................................................................................................

Přijel jednou, že by mne rád nafotil se slavíky. Většinou podobné nabídky neodmítám a tady jsem ji s chutí přivítal. Nemám obrázky o sobě, když bývám po křovích sám. Hodily se mi a byly perfektní. Precizní je lepší slovo. Pak jsem je v počítači dlouho hledal a nenašel. Odešly kdysi s diskem nezálohovány. Napsal jsem mu teprve nedávno, vlastně bych ten mail snadno našel. Řekl mi, že by je měl mít, jen je najít, že je ale určitě najde, že nemusím mít strach. Že budou. Že někde jsou. Napsal hned druhý den. Poslal je všechny a když jsem mu večer psal, že jméno vždycky uvedu, pokud mi je dovolí publikovat, jako jeden z mála odepsal, že to nepotřebuje. Že to uvádět nemusím.

Tak Jaromíre, až je někdy použiju - a že se tak stane, jméno ti tam dám. Ale blíž už k tobě kamaráde opravdu nedohodím. A ještě jednou děkuju za ten díl potkávání. Znásobil svou cenu.

Tam už nedohodím

15. června 2017 v 19:55 | Pavel Kverek
Zemřel mi kamarád a já za tebou ten svůj dluh už nedohodím, Jaromíre!
Pavel

Jaromír Maceška, bývalý programový šéf rádia Jizera, rozhlasový moderátor, náruživý tenista, golfista a příznivec motorismu, zemřel náhle na konci minulého týdne ve věku 45 let.
Autor: Jiří Macek je krajským šéfredaktorem Deníku

Zdroj: http://boleslavsky.denik.cz/nazory_region/dopis-do-nebe-aneb-nerikejme-nekdy-priste-20170615.html



Fotky jsou z cesty k pramenům Klenice.

Měl jsem v plánu napsat o tom, jak slavíci a jejich ochránce budou mít místo v Mnichovohradišťském betlému, jaké to bylo krásné setkání s tvůrci, jak jsem se dozvěděl, kterak mne jako přespolního objevili, jak fungují ti vzácní lidé.
Namísto toho věnuji večer klukovi, který mi právě začal chybět.

Víc pro tebe příteli už udělat nestihnu, než se v tom čase ponavrátit.

Kam dál