Nějak dost náhod

Pátek v 19:56 | Pavel Kverek
Nevím. Poslední dobou se dějí věci docela zajímavé. Dneska to byl už normálně vrchol!

Uklízím zahradu před polednem kvůli oslavě mladých a z kovárny začne zpívat slavík! Budete si myslet, že jsem u práce asi trochu popil, vůbec ne.

Samozřejmě, že jsem si myslel, že někdo z rodiny mi chce přilepšit po sezóně a udělat radost. Ani jsem tam nespěchal, ale když zpíval už pěknou chvíli, říkám si - jdu celou tu legrácku ukončit příchodem. Ať je hotovo. Zasmějeme se a já půjdu pokračovat v práci. V kovárně ale nikdo nebyl, doma téměř taky ne, kolega/syn dávno odjel. Jasně, že jsem viděl, že se přehrává chytací zařízení, které jsem před dvěma dny odložil v dílně na lavici. Že tam asi těžko bude zimovat slavík.


No jo. Jenomže nic jsem nikde předtím nezapínal a slavíka už vůbec ne. Na přehrávce byl aktuálně v konci chytání králíček ohnivý, protože je pomalu zkouším a vyhlížím.

Muselo se stát následující: sice jsem nepřepnul do polohy vypnuto, jen stopkou jsem to tehdy zastavil a teď se mi to konečně asi i dovybilo. Tím se přístroj ještě zřejmě zaktivoval v zbytku sil, ale proč přehrával slavíka, který je jinde?
Co na to mistr Martin, až přijde na blog? Hoď mi to na FB když tak. Anebo sem pro všechny, to je jedno. Chtěl bych znát tvůj názor.

Tak, a teď z jiné strany a popíchnu ono tajemno.

Co to je za posezónní výkřik?
Jak to, že se takhle slavíci připomněli? Co se kde děje? Čekám na zprávy z okolního světa. Nestal se s některým průšvih? Ne, to by takhle přeci "nezpívali".

Co to je za podivné paralelno?
Jasně - ta technika. Třeba se to vysvětlí, ale já si musím jít napsat zajímavý zážitek. Posezónní.

Pro případné detektivy:
Zástěra je pod přístrojem proto, že jsme ji nepoužívali, leží tam déle, než přístroje.
 

Jak že se hnízdilo?

Čtvrtek v 20:11 | Pavel Kverek
Vždy už o prázdninách jsem schopen říct, jaká byla hnízdní sezóna u slavíků Mladoboleslavska.
Podle toho, jak vypadají hnízdiště v čase po vyvedení mláďat, ovšem dřív, než se sama vydají na potulku.
Letos šlo všechno slavíkům na ruku. Na jaře nebylo problém sehnat po zemi potravu, šílenosti počasí se nekonaly, predace slavíkům sice občas uškodí, většinou však potom uspějí v náhradním hnízdění. Kdo je tady na blogu nový či novější a nevěděl by, tak připomenu, že náhradní hnízdění za předpokladu, že rodiče přežili a přišli "jen" o snůšku, nanejvýš velmi malá mláďata, obsahuje méně vajíček. (Omlouvám se za ty věty, ale jste už zvyklí).

O prázdninách musí být ornitolog pozorný a je-li takovým, pak objeví právě i onu rozkolísanost hnízdění podle mláďat.

Sezóna 2016 byla slavičím rokem dobrým. Spousta mladých slavíků je už na své první cestě, někteří s kroužky, zatím ještě lesklými. To až africké slunce jim přidá patinu a ražbu na nich zvýrazní.
Nenašel jsem za celý čas případ, kdy by jim kroužek vadil, vždy značka fungovala dobře. Jen jsou tací chytří a kontrolní odchyty se u nich často nedaří.
Největší radost mám vždy právě z mláďat zastižených v dalších letech doma. Člověk si říká, jak to ten mladý slavík dokázal najít. Kdo by si to říkal se mnou, ať se podívá do knížky, co jsem o nich napsal a tam to najde hned několikrát. Kdo ji četl víckrát a zná zpaměti, ten to může vystřelit od pasu. I takoví jsou.

Prozradím ještě, že jde o báječný pocit, když člověk zjistí, že slavík je kroužkovaný z dřívějška. Hlava začne šrotovat myšlenky a všechno skončí dojetím. To u těch, kteří jsou jaksi badateli "měkčími". V chytání nepospíchám a tak si při kontrole ptačí postavy většinou i promítnu, co jsem za ten čas, co jsme se viděli naposledy, udělal ve svém životě. I když mi je jasné, že ptáka to nezajímá. Já bych naopak uvítal, kdyby mi pár věcí prozradil na sebe.

A když už jste stránku navštívili, abyste hned nemuseli odcházet, zmíním pár slavičích osobností. Už jsem to tu několikrát v čase tak udělal.

Nejstarší slavík československé ornitologie, to bylo panečku setká(vá)ní!
Bělohlavý slavík tmavý v Polsku, to jsem tedy koukal!


Pelichající zpěvák na Staré Studénce s kroužkem centrály Ozzano. To byl tedy příběh! Co všechno ten kroužek pověděl. I pro rok další, kdy se samozřejmě mistr na Studénku hnízdit vrátil tak, jak jsem do Itálie za něho prve slíbil.

Slavičí samička, přepadená na hnízdě kunou, nevzdávající se a hnízdící toho léta dál jinde na dvou vajíčkách, v tři kilometry vzdáleném větrolamu u Malobratřic. To bylo panečku setkání, dávno jsem myslel, že je mladá dáma po smrti, když se tam u Velkého Suchého válelo mezi duby tolik rezavého peří. Pak ke mně dolehne na silnici jednou letní pozdní zpěv, jdu se za ním podívat do míst, kde slavíci nikdy nehnízdili, chytnu samečka se známým kroužkem, ale odjinud, že. Chytnu pak i ji a mumlám si tam ten její kód v překvapení. Hřbet měla orvaný se zaschlými škrábanci, ocásku třetinu, ale život - ten zachránila. A už zas jinde v kraji přívětivějším a v nové naději naplňovala to, proč přiletěla.

Ano vážení, kroužkování smysl má, protože jinak bych vám tady mohl tak akorát vyprávět o tom, jak píská čínský plyšový slavík, kterého jsem jednou dostal darem. Hřbet má nepoškrábaný.

Mějte se hezky.

Jo, a kdybyste chtěl někdo vědět, jestli se takovýto zpěvák ve výběru uplatní - to byste koukali jak!
Před rokem i teď. Bylo to nádherné prostředí v místech, kde Prosnu spolkla mohutná Warta, v inundačním území, rozezpívaném právě tmaváky, jak kolegové a kolegyně v žargonu (někteří) říkají.

Měl z předroku barevné značky navíc, aby byl k pozorování i dalekoheledem v té džungli keřových vrbin, zmlazovaných pilkami bobrů. Takže pozorovat šel dobře. Byl ale velmi opatrný.
Nejde na ty chvíle zapomenout.

Polští slavíci a jejich mezidruhově prolínající se hnízdiště mi za ty roky otevřeli oči, co všechno se může dít. A taky naučilo obdivovat krajinu jejich, rozlehlou, zachovalou.

U obrázku - vnímavější si všimnou, jak výrazné má slavík oko. Je to právě nezvykle bílým zbarvením tváří.

Kněžmost oslavující

20. září 2016 v 19:53 | Pavel Kverek
O slavíky tady taky zavadíme, vydržte!

Čerstvě vyšla kniha o Kněžmostu, který si připomíná 700 let od první písemné zmínky.


Úkol, o který jsem byl požádán, jsem snad splnil, sešel se kolektiv autorů, kde někteří mně předem známí byli nadějí, že dílo se podaří. Jak to dopadlo ve finále?
Směrem ke grafice bych připomínky určitě měl. Už jenom nápad, dvojstranu opatřit společným titulkem, kdy část pochopitelně zmizí mezi stránkami a stává se nečitelným, což se ještě výrazněji projevilo u některých kapitol jiných, je chybou.


Fotografie jsou z aparátů mnohých a ponejvíc spíše nadšenců a stejně tedy jako moje mají průměrnou kvalitu (ovšem, to bylo záměrem a je zcela v pořádku - ba naopak, jeví se žádoucí). K textům jako doprovod stačí, až na místy se objevující problém s podexponováním, který převod na papír pochopitelně ještě zvýraznil. Měl být eliminován.
Témata povybírána košatě a povětšinou zpracována dobře. Na současnost můžeme mít jistě pohledy různé, ovšem platí-li, že (i mladé) dějiny píší vítězové, pak to tak může být.

Potěšila mne spolupráce s hlavní autorkou díla a při jejím počinu prvním si myslím, že spokojena může být. Tomu, kdo očekával v pevných deskách mozaiku zajímavostí a momentek o své domovině, tak je tam našel.

Protože jsem se akce neúčastnil a tudíž nemohl pro mikrofon J. Voldánové vychystat nějakou řeč, jak se dostalo kolegyním a kolegům na pódiu, touto cestou dodatečně děkuji, a dnes jsem tak učinil i během pozvání na radnici, za uvedení mezi osobnosti regionu. Děkuji a slibuji, že budu dál přísný v oblasti namáhaného životního prostředí i směrem k radnici.

No a vážení, o slavících je v knize pěkných vět hned několik, vždyť právě tady ve směru od Polabí mistři své rozšíření končí.
Tedy poté, co jsem čtenáře provedl jednotlivými podregiony a představil mnohá statečná zákoutí, zhodnocením specializace a apelem na zachování volné zeleně po krajině jsem účinkování zakončil.

Kniha (podle mého) vyšla bojácným nákladem a problém se asi projeví.
V prodeji za třista, tuším.

::: K tématu přistoupím ještě později, je v knize co objevovat a ať z oslav taky něco máte.
 


Vzdáleni cílům

17. září 2016 v 20:27 | Pavel Kverek
Co se děje se slavíky, když přelétli Jeseníky?
Co jsou vůbec ti ptáci zač - rezaví slavíci obecní v horách?

Vzhledem k nevelkému území, které přichází severně v úvahu, budou polští. Jen škoda, že tam se nijak víc nekroužkují. A kam letí dál?
Existuje zajímavý a poměrně nedávný výsledek z Karvinska (což je oblastně skoro podobné), kdy příslušník tamní populace byl předtím zachycen v Alpách švýcarskými ornitology. Předpokládejme tedy, že obecní slavíci ze sedla Jeseníků od chytací základny směřují do Alp a horské prostředí Slezska pro ně bylo jen takovou rozcvičkou před kopci pořádnými. Takovým ponadskočením. Podíváme-li se totiž na punkt v sedle Col de Bretolet a k druhému na Col de Jaman, to už jsou překážky pořádné! Je až neskutečné, co ptáci během migrace do zimovišť musí vydržet.

Někteří před Alpami uhnou k Gibraltaru (spíše staří ptáci) a tah k Sahaře odbydou tudy.
Existují zajímavé odchyty v oázách i na atlantickém pobřeží Afriky zejména z podzimní cesty, v druhovém zastoupení pěvců dominovali rákosníci obecní a právě též slavíci obecní. Dokud ovšem nedokážeme říct, o jaké populace se jedná, máme řešení půl.

Tah slavíků obecných do zimovišť a k tomu vztažené výsledky Kroužkovací stanice NM v Praze zatím víc než co jiného připomínají onen tajemný hrad v Karpatech. Více snad geolokátory budou moci cesty zdokumentovat, na ty české doufejme, přijde řada v dohledné době. Vždycky jsem tvrdil a stejnou měrou si přál, že ti naši a právě i zbytek "severních", bude mít v Africe místo zajímavé. Pomoci mohl výzkum švýcarský a podle pravdy: "Chytrému napověz, hloupého trkni!", modřiny na sobě nepozoruju. Zimoviště českých slavíků bude s největší pravděpodobností ležet v ……. - doufám, že jsem těch teček napočítal správně. A až se to ověří - schválně, jestli jsem se mýlil.

Slavíci tmaví nad Červenohorskou horskou boudou to budou mít docela jinak a cestu "zbývající" výrazně delší. Až pak jednou dorazí pod Kilimandžáro do poslední občerstvovačky, poletí pak už jen malou chvíli. Zambie, Zimbabwe, Mosambik.

Přátelé, je to vůbec možné?
Já vím, vědec by si měl tyhle pocity nechat někam domů do sklepa a ještě za sebou pořádně zavřít, ale ono to člověku nedá. Když rukou s kleštěmi zbrzdíte cestu těchhle borců, něco se vám do ní přeci jen obtiskne. A neříkejte, že ne. Obdiv, pokora, uznání - no a mě navíc ještě, jak už jsem psal.. Jdu do toho sklepa..

Zvláště slavíci mladí, co nikde kale nebyli (a teď je jedno, zda rezaví či hnědší), perou se s dálkami a netuší, co přijde za rohem.
Můžu si dovolit, takhle jim nadržovat a fandit. Mám je rád.

Tady jeden z nich. Kroužek dostal nad ránem 21. srpna letos. Je mlád a všechno pro něj někde dole před chvílí začalo.


A jiný z 23. srpna roku ´12.
Tmavý a taky mladý. Tak ten to měl za vítězstvím daleko dál! Jestli to ale nepodcenil, letos na stejné trase svištěl určitě zase!


Ohromné množství křídel

17. září 2016 v 0:27 | Pavel Kverek
Jen sotva si dovedeme představit, kolik pěvců směřujících do Afriky na zimu, je v čase podzimu v přímoří. Z celé horní Evropy, střední i z východu - až někam, kam mapa dosahuje jen hodně rozbalená.
Existuje řada studií, které sledují rozložení migrujícího ptactva dál potom po Africe. U slavíků obecných se ukazuje, že jejich zimoviště leží od západu kontinentu po střed a ještě malounko dál. Nad rovníkem pochopitelně. Ptáci jich dosahují před koncem roku, takže z toho vidíte, že v zastávkách utratí dost času. Vědci nedávno poznamenali k L.luscinia, že jeho cesta na samý jih kontinentu je vlastně součet několika zastávek. Jsou to nové věci a je to pravda. Bude to tak mít řada těch dálkových letců. Zastávky jsou důležité, takhle drobní ptáci by jinak způsobem "start - cíl" oněch 5000 kilometrů (pro L.megarhynchos) neurazili.

Mnoho z podobných informací, volně pojatých obsahuje knížka Slavík z dubového lesa, tak kdo ji nemáte a zájem o téma trvá, k sehnání ještě jsou třeba u mne.

Řekl mi jeden můj známý ohlasem, že knížka není jenom pro děti, že je i pro dospělé. Že když se do věci pustí člověk, který téma takovou dobu sleduje, že to je výživné i pro ornitology. Rád jsem mu uvěřil a udělal mi radost. Mám i ohlasy jiné, třeba z Moravy. Až bych se málem pustil do "Dvojky", ovšem kam to dotáhnout?

Žertuji, nic dalšího tohoto typu nechystám. Spíš ještě povím, jak si stojí dubový les po zničení slavičích hnízdišť.
Ale to někdy příště. Není to s ním už tak smutné, jak se jevilo po devastaci.

Nashledanou, vážení návštěvníci této slavičí stránky.

Na jih a pořád dál...

16. září 2016 v 23:50 | Pavel Kverek
Jakmile tady mladí slavíci dospějí a křídla je začnou poslouchat, odletí. Jejich cesty nemají řád, mají snahu a vepsaný úkol.

V noci sice táhnou jako jejich zkušenější rodiče, ale pomaleji, kostrbatěji. Zastávky, které potřebují k doplnění energie volí spíše nahodile, výhodou jim je, že berou bezinky, kterých je v čase jejich cesty všude dost. To staří ovoce nijak příliš nemusí a míří do první zastávky velké. Ta je pro ně - soudíme - buď na jihu Evropy na úpatí Alp či pod Pyrenejemi (druhý z anglických, označených geolokátory, zastavil v Portugalsku jižně Lisabonu a pobyl kupodivu dost dlouho; první to natáhl z regionu Almeria až do Atlasu!).

To jsou ale staří, mladí tohle ještě neumí. Ti si musí kvalitní místa teprve najít či okoukat od jiných, zapamatovat a věřit, že dostanou šanci po roce do nich odstartovat znovu.

Teď, máme-li po půlce září, přeletují Alpy a někteří už vidí vodu.
V Středomoří je v tuto dobu slušně pro pěvce prostřeno, spěchat odtud nebudou (nejde o žádný sarkasmus, o povodních vím, ale ty ptáky nezajímají).

=== konec II. části, jdu vytáhnout fotky z foťáku a uvedu z dnešní sítě tady na jezírku mladého konipasa horského ===

..neuvedu, nestojí ta fotka za nic.

Ale, je zajímavá, tady je:


Nad první mapou

16. září 2016 v 23:05 | Pavel Kverek
Každý jeden z mladých, patřící k ptákům stěhovavým, má v konci léta před sebou úkol nelehký. Doletět do zimoviště.

Kdybych se podíval do výsledků kroužkování, které mám v archívu, našel bych ve chvilce řadu zajímavostí. Ptačí úspěchy by tam střídaly karamboly. Lítostivější z vás sotva by si vychutnali obdiv nad jedním, už by padali do smutku nad pitomou smůlou jiných. Jen na blogu, co byste toho našli!

Mladý čáp co propadl komínem postupně až pod ruku zvířecího doktora a ráno tak mohl pokračovat; mladičký vodní chřástal, kterého jsem vypiplal z otravy botulinem, aby ho při návratu domů zjara od Atlantiku sežrala v Německu sova, už kousek od hranic.
Slavík, co posunul rekord v odletu od nás a po pár dnech se zabil o okno ve Škodovce, odkud ho nahlásil kluk, co chodil před lety ke mně do rybářského kroužku. Dlask, který si málem o můj prst zlomil svůj mladý zobák, když se bránil okroužkování, aby právě ten kroužek po letech zařídil zprávu, že ho chytili, zabili a sežrali v Itálii kousek od Mantovy. Takových případů bych tu pro vás našel!
Mládě vlaštovky (jedno z pěti v hnízdě), které jsem kroužkoval u starých lidí v Koprníku, když chtěli vidět ornitologii v praxi a to mládě podalo důkaz o famózní strategii mladých vlaštovek při cestě Panónií.
Hodně "těžký" modráček, který mne prověřil v určování stáří, když jej jižně Říma označili kroužkem OZZANO jako "v prvním roce života" a my se pak v hlášení nádherně shodli. A třeba stehlík, kterého když jsem chytil na bodláčí o jedněch prázdninách a okroužkoval, přinesla z něho kroužek od kočky provinile učitelka, která mne obdivně dříve proklepávala ze soustavy prvků.
Stejně však nejvíc těch příběhů přinesli slavíci.
Kroužkoval jsem mláďata dříve ve hnízdech a to bývalo potom občas až dojemné. Vracela se do oblasti a usazovala k hnízdění. A mnohdy pocházela z hnízd "odepsaných". Třeba když chemici vypláchli cisternu u rybníka do kopřiv s okroužkovaným hnízdem. Kopřivy zvadly, rodiče skoro nekrmili, když jsem přišel na kontrolu, naříkali kolem. Věděl jsem, co najdu. Nevzdal jsem to a mláďata v čepici odnosil k hladině Střípku. Tam je opláchnul jak brambory a poleptané oči vzal radši 2x. Třesením v čepici kvůli osušení jsem připomínal hráče na Rumba-koule, ale osušil jsem je. Vyskládal do hnízda, nanosil suché větve kvůli strakám a šel domů. Neměl jsem chuť se tam pak následně objevit, nechtěl jsem si odnést pocit zbytečnosti. Třetím rokem od toho se jen dva kilometry nedaleko brzy zjara rozezpíval slavík a já na něj vyrazil. Nebylo těžké ho chytit sklopkou a občasné kroužky u nich přítomné mne nepřekvapují, slavíci se vracet dovedou. Ovšem když jsem doma rozlistoval Velkou knihu slavíků (která v tu dobu byla ještě spíš malá) nešlo uvěřit. Kroužkem bylo označeno jedno z těch mláďat! Vím tedy jistě, že přinejmenším tenhle výborný zpěvák z hnízda přežil ovšem jak je dneska znám - přežili všichni. Slavíci jsou skvělí rodiče a tak jsme to nasázeli i do časopisu Ptačí svět v komiksu pro děti. Kdo máte, zalistujte v ročnících a osvěžte si hezké chvíle. Pozor ovšem, tam je příběh docela jiný.

Mluvím k těm borcům, když o nich kroužek řekne, že jsou z Afriky zpátky. Mluvil jsem vždycky. Snad bývám trochu v transu z toho výzkumu, spíš ale jen podléhám uvědomění. Jakmile jedu chytat, hlava mi běží docela jinak. Za volantem se chovám jak mistr Hrušínský v legendární scénce, dívám se po krajině, která mi otevřela oči a já ji za to chráním před blbci, těším se z obsazených lokalit a uhýbám v nich šípům vzpomínek. Někde jich je tolik, že kdyby mne dostaly, jinam se ten den nepohnu.
Ale koncem léta, když už tuším v těch trních kufříky pobalené, pak odtam nepospíchám. Nepustí mne.
Pak už tam nejsou a to je vlastně moment pro tenhle úvod, kam jsme se měli pod knutou nadpisu dostat.
Tak si běžte dát skleničku, já to zatím naplánuju a v konci snad sáhneme i po obrázku.
Dlouhé texty prý unavují, říkají ti, co strojí politické kampaně.
Kdyby vás to dostalo, tak to přijďte dorazit po ránu. Za okny je bouřka, doufám, že vydržíme.

Upoutávka na pobavení

16. září 2016 v 10:33 | Pavel Kverek
Přijďte třeba večer, podíváme se za slavíky. Zkusíme je "dohonit" v první jejich zastávce.

Číhání na zloděje

14. září 2016 v 17:50 | Pavel Kverek
Zatímco fůra kolegů žije lelkováním, já chytám brhlíky. Jednak si můžu ještě neplánovaně zavřít nějaký ten "slavičí" kroužek (brhlík lesní má rovněž průměrem předepsaný typ "N") a taky bych chtěl uchránit alespoň zbytek ořechů. Ti prohnanci, co jsem okroužkoval dřív, sem asi nechodí, neviděl jsem je tu. Dnes přibyl další chycený, tento je mladý, letošní. A klidně možná i jejich potomek.

Brhlíci jsou věrní domovu, ale pozor! Může pro mladé platit to, co u druhů jiných některých. Třeba u ledňáčků. Že mladí prostě vycestují k moři. Prvně a naposledy. Jsou totiž brhlíkové vidět občas v podzimních hejnech lesních sýkor daleko mimo les i parky, tak nějak v pohybu. Tam bych si vsadil, že jde právě o ty dálkové cestovatele. Dávám jim kroužky, třeba se uvidí.

Dobře, že zloději zatím mohu zvát jen ty ptačí, že až na ten kněžmostský tradiční smrad tu je jinak klid.

Když si člověk dá práci a zadívá se pod mraky převysoko, najde tam v termice nad vrškem Hrádku dravce. Jsou to orli mořští. Cestuje jich tudy pravidelně každého podzimu dost. Přilétnou od skalních měst Českého ráje, a jak nahmátnou "komín", už stoupají. To je neskutečné divadlo!
A taky před chvílí letěly jiřičky. V chumlu jich bylo, že spočítat nešly. Jsou opravdu nyní nádherné dny. Jen rorýs, oběšený na vlákně pod okapem činžáku se nikam nechystá. Podkrovní průvan jím pohupuje a šňůrka ho ani teď mrcha nechce pustit. Měl bych pro něj vylézt a sundat ho. Z piety.

Zrají v zahradě švestky a to je čas, kdy naprosto opilí sršňové se motají v trávě, křídla jim neslouží, jsou z toho vzteklí, třeba dát na ně pozor. To admirálové jsou jiní frajeři! Sice si taky cvaknou kvasu, ale žádný to nepřepálí. Bojí se ostudy.

Síť jsem stahoval potmě a neměl jsem tak dlouho čekat. Netopýr ušatý v ní vykousal díru na tři jeho délky a zdrhnul právě přede mnou. Nevěděl jsem, že tu jsou i oni druhem, to je od nich pěkné. S večerem táhnou můry a to oni "mohou". Doprovázejí je a chytají. Netopýři by mě nebavili. Už pro škodu na sítích.

Ještěrky na skalce už mají vykrmená těla a budou brzy končit. Půjdou si lehnout. Až na jednu, je na šutr přikovaná a netloustne. I bez těch příprav zatím do jara přežila vždycky.

Nadšenci v moci tropických nocí

12. září 2016 v 20:54 | Pavel Kverek
Ano, vážení, republika žije lelkováním! A takhle to "zvířátko soumraku" vypadá.
Seznamte se: Caprimulgus europaeus, lelek lesní.


Kde jinde, než v této republice mohlo dojít k vynálezu chytání lelků způsobem, který ohromuje. A počty kroužkovaných ptáků poskakují. To bude letos konečný výčet směrem do vily v Hornoměcholupské! Jakoby nestačilo, že počty vylétly u slavíků, zpěvných rákosníků a dalších několika.

Hlasové mixy navádějí na přistání druhy nevídané, dříve netušené, jedinečné. Však si na to do konce roku počkejte, až se to vsype na hromadu. A do toho ještě jesenický koridor, který se zatím tak trochu fláká a k výkonu jistě nadechuje.

Jestli někdy bylo kroužkování atraktivní a vzrušující, pak to je teď! Zlaté české ručičky šermují kleštěmi v záblescích čelovek. Zavírají zašedlý hliník po taškách vytvrdlý nepoužíváním, překotně listují v návodech, jak který kroužek použít, z konce republiky na druhý si napovídají po internetu a nechávají žasnout váhavé. Ty, kteří se ještě neodhodlali pořídit zvukovou aparaturu a čekají, kdy si je u sítí zmlklé, nějaké štěstí najde. Najde, ale až obejde všechny ty zpívající punkty a rozdá se z posledního! Pak se těm konzervativcům přijde omluvit.

Jednou, když jsem se bavil s kamarádem, co - jak si myslím - stál u zrodu tohoto, řekli jsme větu, která má naplnění za dveřmi. Že přijde čas, kdy stanovíme, co na hlas chytit nelze. A že ten seznam nebude dlouhý! Možná to je i někde na blogu.
Tak třeba rosnička. Dnes jsem ji ve Slavičím háji nádherně vyprovokoval a poté i zaměřil. Inu, čekají nás časy bouřlivé a kroužkovací seznamy hodně barevné! Ten, kdo má čas a nemusí být doma na noc, bude ve výhodě. I když...
Bude bez večeře.

Jak lavina se šíří po sociálních sítích nejlepší osvědčené party, vyzkoušené zpod sítí. Je ovšem potřeba si uvědomit, že jak stojí v titulku, můžeme být letos úspěšní díky unikátnímu vývoji raného podzimu. A budu-li opatrný, třeba jen ve vztahu k určitým druhům. Proč vlaštovky odletěly, když teď by jim smokingy přes bříška nestačily?
Razantní ochlazení na konci týdne? O čtyři stupně? No, to bude fakt kosa! Dál a dál potáhnou lelkové prohřátou českomoravskou krajinou a co důležité? Nebudou spěchat. A pod každou z lokálních obloh u sítě po nejméně jednom šťatstném kroužkovateli! Tak kdo ještě nemá "čínský mobilní veřejný rozhlas", jak famózně někde posledně zaznělo, tak se po něm poohlédněte. Ovšem "hrát" jde i z auta a trošku mne překvapuje, že ten dobrý muž, co po vsích vykupuje králičí kožky, o svůj řvoucí povoz s tlampačem ještě nepřišel. Před lety jsem ten obrázek kreslil jako PF. I tady možná je.

...

Vyhoďte si celty na balkóny, sáhněte po vývrtce a pusťte se ksakru do života! Ještě by šel dohonit!
Buďte i vy (alespoň dneska) nadšenci v moci tropické noci!

Jdu semlít nějaká ta zrnka a zapnout konvici.
Pěkný pozdní večer z Kněžmostu.

Kam dál