Březen 2010

Za slavíky - krok za krokem

31. března 2010 v 9:02 | Pavel Kverek


Duben je prvním měsícem výzkumu hnízdní populace slavíka obecného v podmínkách Mladoboleslavska. "Slavičí web" bude od této chvíle formou zápisků přinášet postřehy a zkušenosti z osmadvacáté kroužkovací sezóny.
Návštěvník stránky má možnost k dotazům či jakýmkoliv jiným vyjádřením. Objeví se zde upoutávky na akce pro veřejnost, se slavíky spojené. Určitě se zde objeví také konkrétní data o příletech slavíků do oblasti a jiné zajímavosti.

Přijměte tedy, vážení příchozí, pozvánku k prožití slavičího jara (i léta) v mé společnosti, v kraji mezi Humprechtem a Jizerou.
Příjemné putování přeje všem doprovázejícím Pavel Kverek z Kněžmostu.


058

Slavičí rok 2010 pomalu startuje

30. března 2010 v 15:04 | Pavel Kverek


Když půjde všechno dobře, za deset dnů mohou být doma první slavíci! Rekord v příletu je totiž 10. dubna. Ze sledovaných hnízdišť se zdá, že všechna přežila, podobně jako tento plácek u Červenského rybníka. Jde o poměrně "mladé" hnízdiště, vzniklé teprve na přelomu století. Slavík obecný se zde usadil až poté, co byly do podmáčeného území nahrnuty hromady hlíny a touto navážkou vzniklo výrazně sušší stanoviště. Brzy jej obsadily křoviny, kopřivy a devětsil.


00001


Bylo zajímavé sledovat, jak slavíci po osídlení místa velmi rychle rozšířili své hnízdní okrsky i přes cestu, do úzkého křovitého lemu v sousedství nefunkčního mlýnského náhonu . Tam také nejčastěji sbírali potravu, tam se je úspěšně dařilo i chytat. Situace vystihuje nároky druhu na prostředí a současně naznačuje možnost, jak slavíkům pomoci.
V roce 2007 bylo křoví kolem cesty prosvětleno, což se negativně projevilo i na počtu párů slavíků. Nyní se vše vrací k normálu.
Oblast východního pobřeží Červenského rybníku s přilehlými lukami, melioračními struhami a "bochníky" křovitých vrb jsou zajímavé - zdá se - i v čase jarní migrace druhu. O tomto fenoménu nebylo dosud pro sledovanou oblast dostatek informací, až v roce 2009 bylo právě v lukách prokázáno nebývale vysoké množství krátce zpívajících samců v konci 1. květnové dekády. Stav trval dva až tři dny, než se ptáci do jednoho vytratili. Je tímto "nakročeno" k zdokumentování jarního průtahu druhu oblastí? Uvidíme, co přinese rok letošní.

Zpívání kopřivám

17. března 2010 v 21:03 | Pavel Kverek

Zatímco "slavičí křoví" zbytku republiky obepínají spíše liány divokého chmelu, břečťanu, růží či exotické liány kiwi, u nás to jsou především kopřivové háje.
V čase, kdy samička zakládá hnízdo, žahavky jsou již nastartovány a připraveny slavíky chránit. Hnízdo rychle přerostou a ukryjí před opeřenými predátory. Jsou schopny také značně omezit déšť a sluneční paprsky. Na Mladoboleslavsku jde tedy o jakési májové "zpívání kopřivám".

Kopřivový prales Mladoboleslavska.


1


Hnízdiště parkového typu s převažujícím břečťanem.


2

Slavíci tmaví v našich podmínkách

16. března 2010 v 18:53 | Pavel Kverek

Slavík tmavý - dříve uherský, se u nás objevuje na obou tazích, občas i v hnízdním období. Během migrace se sním můžeme setkat i v sušších biotopech, jak je tomu zde, u Dolního Bousova.




Na rozevřeném křídle jsou dobře vidět základní rozlišovací znaky: 1.RL nápadně krátká, "ostrý" hrot křídla a "zúžení" 3.RL. Obrázek představuje křídlo mladšího samečka, chyceného v hnízdní době v bažantnici u Mnichova Hradiště. Druhová příslušnost byla potvrzena analýzou DNA.




Podzimní mladý pták ze Staré Studénky.

Pokaždé stejné čekání

16. března 2010 v 15:31 | Pavel Kverek

Nedokážu rozhodnout, která fáze "slavičího roku" je nejkrásnější. Jedním z kandidátů na vítězství jsou chvíle těsně před příletem.




I proto, že jarní návraty slavíkům eviduji, je pokukování k jihu vždy velmi vzrušující.




Konečně - krajina, v tomto čase, je divadlem i bez slavíků!




A v hlavní úloze - život!




Do předu vůbec nelze odhadnout, co která vycházka přinese, k čemu se člověk přimotá.
Troubení nad hlavou prozradilo jeřáby, vracející se k Břehyni . K Staré Studénce přilétli od jihozápadu a jakmile za kopcem spatřili maják Bezdězu, letovou trasu rychle korigovali. Domů už teď schází jen několik kilometrů.

Prohry a zklamání

16. března 2010 v 15:23 | Pavel Kverek

Nemyslím si, že je potřeba třiceti let k tomu, aby člověka specializace připravila o soudnost. Se slavíky se to může stát mnohem dřív. Ale je špatné, když se pochopení tématu přesune do roviny obav o přežití druhu? A jak jinak by už měla vypadat ochrana přírody a v praxi , když ne uplatněním získaných poznatků?

Slavík obecný má rád zpustlá místa, s buření, neshrabaným listím, bochníky kopřiv a po zemi popadaným klestím. Stál by ale kdokoliv z hospodářů o takový nepořádek? Na čí stranu se má badatel přiklonit, vědom si stále více toho, že v brzku může být pro sledovaný druh v oblasti zle?




A tak chodím v předjaří krajinou a jenom doufám. Dojde-li přesto na slavičí zákoutí, zlobit se mnoho nemohu.




Jsou tu ještě jiná a přestože některá vznikají spíše jen na přechodnou dobu, život slavíků tím v krajině může běžet dál.

Světla a stíny – podruhé

16. března 2010 v 14:37 | Pavel Kverek

Aby slavičí hnízdiště Mladoboleslavska nepůsobila spíše nepřátelsky a odpudivě, jak by se mohlo
jevit z prvního představení "světel a stínů", přimíchám více "světla". "Stínem" budu šetřit, umístím jej až ke konci kapitoly a to jej ještě značně změkčíme.

Za slavíkem tmavým

9. března 2010 v 14:46 | Pavel Kverek


Protože u nás se na objevení fungujícího hnízdiště slavíků tmavých stále ještě čeká, využil jsem v roce 2008 nabídky přátel, navštívit jedno z jeho nejbližších zahraničních hnízdišť v Polsku.

Stejně, jako před pár dny slavíci, tak i já jsem nejprve musel překonat hraniční hory, abych před sebou konečně spatřil onu přírodě stále ještě blízkou polskou krajinu.


01


Cílem bylo záplavové území Prosny, která si v nížinné krajině stále ještě žije zcela po svém. V tu dobu byla ještě podbarvena sedimenty do temných tónů mědi, v tůních jsem tušil sumce, v pobřeží bobry. Pole tu chamtivě nedobíhala až k samému okraji řeky, nechávala prostor bujné vegetaci. V přechodovém pásmu to žilo květinami, které u nás už dávno chybí. Most přes řeku sice držel "silou vůle", ale to už tak unikátní náladu prostředí spíše umocňovalo.


02


Ve stržených březích hnízdily břehule říční, přesně v duchu svého příjmení. Pobřežní laguny po záplavách postupně vysychaly.


03


Biotop nabízí podmínky nejen pro slavíka tmavého, ale i obecného. Jde tedy o hybridní pásmo, kde oba druhy žijí pospolu a občas mohou tvořit smíšená manželství.


04


Přesto vlhčí místa, jako je toto, preferuje slavík tmavý, obecný se drží při sušších okrajích.


05


Večery druhé dekády května jsou tady prosyceny songy z obou zpěvníků a blížící se noc košatou produkci ještě výrazně zesílí. Polští tmaví slavíci dorazili hnízdit!


06


Bobři jdou ptákům svojí těžařskou aktivitou "na ruku", vytvářejí příhodně zmlazovanou pařezovinu pro komfortní zakládání hlubokých slavičích hnízd.


07


Polsko.


08

Určujeme křížence

9. března 2010 v 13:10 | Pavel Kverek

Tato kapitola může být prospěšná zejména kroužkovatelům, proto i terminologie tomu bude odpovídat.

Kříženec (F1) by měl kroužkovateli "přidrhnout" v ruce zejména z těchto důvodů:

A) slavík je na první pohled robustnější, má hrubší nohy i zobák.

B)
pohled na rozevřené křídlo představí 1.RL redukovanou (ověřit u druhého křídla).

C) zúžení vnějšího praporu je patrné pouze na 3.RL, nepočítáme-li 2.RL, kde je prapor
úzký v celém svém rozsahu.

D) naměřená délka přitisknutého křídla je (zejména u samců) zpravidla větší, než 90 mm.

E)
spodní krovky ocasní mají výrazné tmavé okrajové lemy.

F)
hruď může mít náznak tmavého skvrnění, třeba ve formě jemného žilkování.

Všechny tyto znaky upomínají na slavíka tmavého.

Slavíka obecného naopak připomíná poměr letek ve vrcholu křídla, kdy 2.RL není druhou nejdelší(!) jako u ST, u kterého se tím vrchol jeví mnohem "ostřejší". Tady je křídlo zaoblené a 2.RL je svou délkou oproti hrotu křídla až na místě třetím.
Rovněž zpěv a místo výskytu je blízké slavíku obecnému.


Křídlo hybridního samce, pocházejícího z páru, kde samice byla ST a samec SO:


17,1


Křídlo hybridní samice, pocházející z páru stejné pohlavní polarizace.


17,2


Celkový pohled na hybridního slavíka s mírně skvrněnou hrudí.


17,3

Křížení příbuzných slavíků

9. března 2010 v 12:58 | Pavel Kverek

Přestože bylo specialisty v Krkonoších prokázáno i křížení mezi dvěma subspeciemi našich modráčků, tyto stránky se budou věnovat pouze hybridizaci slavíka obecného a tmavého.

Téma jsem si začal osvojovat v konci minulého století (1992), kdy jsem prokázal smíšený pár slavíků v zájmovém území na lokalitě Koprník. Z nedostatku času či z obavy, abych toho snad neobjevil příliš, jsem tuto příležitost nevyužil, ptačí rodiče pouze okroužkoval a určil. Mláďatům v pobřeží rybníka jsem pozornost nevěnoval vůbec.
Další příležitost se naskytla v nivě staré Metuje u Jaroměře (1997), poblíž Jozefova, kde jsme spolu s kolegy z VČP měli možnost nahlédnout do hnízdění jiného smíšeného páru, kde byla později Tomášem D. označena v stáří 6 dní dvě životaschopná mláďata. Uvědomuji si nyní, že Tomáš byl vlastně prvním, kdo v Česku hybridního slavíka vědomě označil! :))
S prvním dospělým křížencem jsem se setkal na Mladoboleslavsku u Kolomut (2002), kde jsem odchytil, určil a okroužkoval hybridního samce, s velkou pravděpodobností hnízdícího v zpětném křížení s některou z tamních samic slavíka obecného. Tento samec se na lokalitu vrátil dokonce i v následujícím roce, později již zjištěn nebyl.
V pořadí druhého hybridního samce jsem odchytil v zámeckém parku ve Březně u Mladé Boleslavi (2006). Tento jedinec již nikdy později v místě potvrzen nebyl.
Třetího samce, pocházejícího ze smíšeného hnízdění, jsem v oblasti odchytil nedaleko Bakova nad Jizerou (2007). Tento pták byl uznán analýzou DNA na Universitě v Arizoně a stal se tak prvním geneticky potvrzeným hybridním slavíkem vůbec. Bylo konečně vyfoceno také křídlo.
Čtvrtý případ zástihu hybridního jedince, pochází z periferie Mladé Boleslavi (2009) a je vůbec nejcennější. Analýzou DNA zde bylo, za přispění odborníků, potvrzeno podezření na zástih nehnízdící hybridní samice (bez nažiny, zřejmě i neplodné). Jedná se o první prokázání životaschopné hybridní samice ve volné přírodě! Pták dokonce i nestandardně pelichal!
V tomto roce byl zastižen i pátý jedinec - samec, chycený těsně před odletem či dokonce jako průtažný, který bude rovněž dourčen analýzou.

Na snímku netradiční postup úplného pelichání pravého křídla hybridní F1 samice:




V souhrnu lze konstatovat, že tímto výzkumem bylo doloženo - jednak hnízdění smíšeného páru na území republiky, dále pak potvrzení výskytu hybridního samce ve volné přírodě a konečně také podán důkaz o výskytu nehnízdící hybridní samice. Tři poznatky, z nichž první je přínosný pro ornitologii tuzemskou a dva zbylé posouvají problematiku dál v celoevropském kontextu.

Proč (slavíky) kroužkovat?

9. března 2010 v 12:56 | Pavel Kverek

O tom, že kroužek slavíkovi nevadí, se můžeme přesvědčit kontrolními odchyty i po letech.
Uvážíme-li v tu chvíli, kolik hodin života, kilometrů i sobě odlišných prostředí onen "kus plechu" s opeřencem absolvoval, jako důkaz bezproblémovosti kroužku nám to postačí.


15,1


Údaje, které lze odchytem získat, ale hlavně pak během příležitostných následných setkání, mají značný význam pro výzkum druhu i jeho ochranu. Mnohdy se ještě, spolu s kroužkováním, otevírá cesta fantazii, spekulacím, v jistém slova smyslu i dobrodružství. Vždyť ptačí osudy bývají tak často podobny těm našim! Nechybí volnost, toužení, starost o potomstvo, hledání nejschůdnější cesty životem, štěstí i smůla, no a v samotném konci putování se pak dostaví smrt.

Příběh, který věrně dokládá výše uvedené, vzklíčil mlhavého rána, 24. srpna 2006, u rybníku Pátek na Budách.
Slavíci z oblasti již byli dobrý týden na cestě a odchyt v pobřeží, plném zralých bezinek, mohl posunout tehdejší rekord v prodlení. A hned po rozednění se tak opravdu stalo. V síti, vedle černohlavé pěnice, poskakoval i slavík! Pořídili jsme fotodokumentaci a určením potvrdili, že se jedná o tohoroční mládě, narozené někde na okolí, anebo průtažné.


15,2


Protože ptáků v pobřeží už tehdy mnoho nebylo, hned jak sítě oschly, byly sbaleny. Rekord byl zanesen do knihy odletů a sezóna označena za velmi úspěšnou. Konec prázdnin na sebe nedal dlouho čekat, všude byl klid a k dalšímu chytání již nebyl důvod.
Ráno 2. září zazvonil telefon a nabídl zajímavou informaci: zaměstnanec boleslavské Škodovky našel pod skleněnou plochou nadzemního průchodu k šatnám mrtvého "rezavého ptáčka" s kroužkem na noze. A protože to byl člověk přírody znalý, usoudil, že jde o slavíka. Už ve sluchátku se mi číslo kroužku zdálo "nebezpečně" povědomé a archiv všechno potvrdil. Byl to slavík - rekordman!


15,3


Příběh kroužku má dvě polohy - odbornou a lidskou.
První vyzdvihuje význam výsledku, vždyť jde o jeden z mála důkazů naznačení směru odletu z oblasti; udává velmi pozdní datum, ukazuje prodlevu mezi kroužkováním a nálezem, současně však také odkrývá nebezpečí, stojící v cestě táhnoucím ptákům.
Druhá tvář pak zcela bez příkras ilustruje životní smůlu mladého slavíka, pro něhož hned první cesta za sluncem skončila chvíli po startu.
V dalších letech pak bylo z tohoto místa v Mladé Boleslavi zpravodajem nahlášeno mnoho jiných zabitých či omráčených pěvců.


15,4


A před dvěma lety dokonce i další slavík! Co si počít s obrovskými skleněnými plochami hal a honosných staveb, v nichž se, buď odráží okolní prostředí, anebo jsou zcela průhledné a ptáci je rozpoznají až ve chvíli nárazu? Kolik takových nebezpečí - a zcela jiných - číhá na noční migranty, ale i ty denní? A vadí to projektantům, zhlížejícím se v odlescích bankovních fasád, reklamních ploch a protihlukových bariér? "Chcíplí ptáci - taková prkotina!"


Slavičí „rok“

9. března 2010 v 12:51 | Pavel Kverek

Uvozovky jsem použil proto, že slavičí rok trvá u nás v podstatě 4 měsíce - tedy třetinu kalendářního. Začíná v půli dubna a končí po půlce srpna.


14,1


Existuje samozřejmě možnost navštěvovat místa celých dvanáct měsíců a žít z příběhů.


14,2

14,3

14,4


Hledat a rozebírat stará hnízda, podivovat se nad použitými žíněmi ze smetáku z nedaleké skládky; nad "stříbrem" z vánočního stromku v hnízdě jiném; nad stopětadvaceti lipovými květy v příbytku jiného - snad vlastence! Poznatky pak popularizovat, s důrazem právě na ochranu jejich stanovišť.
Přiznávám, že zajdu občas i v "mrtvých" měsících na slavičí plácky, hlavně s fotoaparátem. Přes slavíky a jejich životy jsem totiž více porozuměl i svému životu, přes slavíky a jejich potřeby jsem více porozuměl krajině a stejně jako ptáci jsem si ji zamiloval. S neduhy, skromnou nádherou, sezónní vitalitou, proměnami, i mnohde prýštící energií. Pochopil jsem, spolu s nimi, že jiný domov pro nás není a brát musíme to, co jsme ve štafetě převzali. Je v tom vše potřebné. Genius loci? - Ano, ve vztahu k mé krajině tomu rozumím...

Odlet do zimovišť

9. března 2010 v 12:47 | Pavel Kverek

O slavíku platí beze zbytku: "oč hlasitěji se přihlásil - o to tišeji zmizel".
Je poměrně snadným úkolem postihnout jeho přílet. Daleko složitější je zjistit poslední den jeho pobytu. I takový kalendář však tento projekt obsahuje a i v něm padají občas rekordy! Stejně, jako platí určitá pravidla o příletu, je tomu i v čase odletu. Zatímco však z jara přilétají nejdříve staří ptáci, držiteli podzimních rekordů bývají mláďata. Je to jistě i tím, že nemají před cestou zcela jasno v nastavení svého "kompasu" (jeden mladý obecný slavík byl v listopadu nalezen v odchytové ptačí vrši na jihu Švédska) a také důsledkem některých pozdních narození, kdy se ona prodleva promítne i do přípravy na cestu. Hned je ale třeba říci, že slavíci mají i v září ještě dost času a dostatečný komfort pro odlet.
Rekord v prodlení "padl" rovněž v loňském roce, i tady šlo o zásadní posun z 2. na 6. září, kdy byl východně Kosmonos chycen mladý jedinec.




Staří ptáci, přestože u nich v termínu pelichání mohou být rozdíly až jednoho měsíce, stačí odletět zpravidla do půle srpna. Pro slavíka - coby subsaharského migranta, je to složité v tom, že musí hnízdiště opustit ještě v čase, kdy je kolem potravy nadbytek. A komu by jen chtělo od bohatě prostřeného stolu?! Den se krátí, vnitřní biologické hodiny to neomylně registrují a oni tedy musí. Časovač v nich už zase probudil tahový neklid, když předtím ještě nastavil metabolismus k daleko rychlejšímu tloustnutí a tvorbě záložní energie v podobě viditelného tuku.







Těchto zásob "paliva" bude rozhodně třeba, ani ne tak nad Evropou, jako spíš při cestě přes moře a poušť. Do míst, která, jak ukázaly některé výzkumy, mohou být aktérům známa již z předchozích let stejně dobře, jak tomu bývá ve vztahu k hnízdišti.
Přestože kroužkování slavíků obecných dosud nepodalo důkaz o zimovištích konkrétních populací, pobytová místa jsou již známa. Jde o oblast Sahelu - širokého pásu savan - táhnoucího se napříč nadrovníkovou Afrikou. Pásmem, ležícím mezi největší pouští světa Saharou a tropickým deštným lesem. Slavíci dosahují těchto zimovišť už v prosinci.



"Po sezóně"

Světla i stíny slavičích „plácků“

9. března 2010 v 12:44 | Pavel Kverek

Hnízdiště, průmyslem v silně zatížené krajině Mladoboleslavska, to nemají vůbec jednoduché. Naštěstí slavík je druhem značně adaptabilním a tak jeho populace zatím nijak nestrádá. Za důkaz může posloužit jeho, v poslední době početný výskyt, v křovinách podél frekventovaných komunikací. Zejména v prostředí viaduktů to sice hýří cizokrajnými barvami a vůněmi křovin, současně tu však bují lidská kriminalita ...


12,1


... a s ní spojený nepořádek. Slavíci zde musí (v poslední době už i v noci) překřičet hluk obou silničních tahů, současně však dát i dobrý pozor, aby jejich přízemní přeletování neskončilo pod koly svištících projektilů. Na druhou stranu bylo zjištěno chování, které nelze označit jinak, než za "symbiózu s vozovkou", kdy ptáci sbírají při okraji sražený hmyz či hbitě využívají krátkodobé dezorientace okřídlené potravy, potýkající se s vzdušným vírem, provázejícím průjezd automobilů. Potravní rozmanitost je v těchto místech značná, stejně, jak členitá je tvář prostředí. Absence, všude jinde převládajících kopřiv pro ochranu hnízd, je zde "vykryta" liánami kiwi, pnoucími růžemi či chmelem, přímo na zemi pak vlčím bobem, nebo břečťanem. Vydlážděné svodnice, mizející často až v přítmí křovin, skýtají slavíkům, zejména po dešti, množství spláchnuté a utopené potravy a pro tolik oblíbené prohledávání loňské hrabanky je příležitost hned vedle, pod klenbou javorů.


12,2


Teprve náš dlouhodobější pobyt v "umělém" prostředí na periferii města, kdy zjistíme, že i většina zajíců z volné krajiny před širokým záběrem superrychlých žacích strojů dávno utekla sem a srny si činí totéž, nás přesvědčí, že pohlížíme na jednu z posledních křečí statečné krajiny, jejíž atraktivita se scvrkla do těchto předměstských "zookoutků". Že silnice usmrcují staré ptáky a zejména pak jejich mláďata, se můžeme přesvědčit na každém kroku.


12,3


Hrana v oblasti zvoní stále silněji mnohým parkům, příměstským křovinám podél cest i zeleni kolem vodotečí.
Kde život ještě přežívá, jsou pásy křovin svažitých kopců, propadliny po těžbě různých surovin a houštiny při okrajích lesů. Jak se slavík v krajině zachová - kdo ví?

Problémy, anomálie u slavíků

9. března 2010 v 12:40 | Pavel Kverek

Při posuzování, více jak patnácti set slavíků, není možné, aby všichni jedinci byli úplně O.K., občas se objeví defekt či anomálie.
Sledovaný druh byl zásluhou tohoto výzkumu například připsán k několika jiným ptačím druhům, kde byla prokázána parazitace motolicí; na boreliózu zas byla zkoumána slavičí klíšťata. Podobně, jako u břehulí i u slavíka, byla zjištěna zarudlá kůže s bělavými shluky roztočů.


11,1


Ve vývinu opeření byla zjištěna nesouměrnost v růstu 1.RL pravého a levého křídla, jindy stav, kdy ruční letka ve vrcholu byla jednostranně v nesouladu s druhým křídlem; bylo zjištěno také naprosto fatální poškození ostnů i praporů letek a rýdováku.


11,3

11,2


Na běhácích občas chyběl dráp či dokonce prst, zobák po úrazu přerostl a překřížil se.


11,4


Bylo zjištěno a omýváním napraveno opeření břicha, poškozené slizem plzáka španělského natolik, že u samice byla zaschlým "krunýřem" definitivně znemožněna inkubace vajec.


11,5





Popsán byl habitus, poškozený útokem predátora, zhojené rány na těle i škrábance.


11,6


Byla nalezena mladá samice, v křeči ztuhlá, na hnízdě, kde důvodem bylo zřejmě selhání srdce při snášení vajec. Byl sledován samec, který (po střetu s autem) poskakoval u silnice se svěšeným křídlem. Třemi následnými kontrolami bylo pozorováno, jak problém vyřešil, kde se skrýval na nocleh a v případě nebezpečí a jak zranění odeznívalo. Po roce v místě hnízdil znovu. Chycen byl jiný samec, s čerstvě dorůstajícím rýdovákem. Tento musel, alespoň poslední kus cesty ze zimoviště, urazit bez kormidla.


11,7


Ukázky jiných zajímavých souborů rýdovacích per:


11,8

11,9

11,10


Ptáci velmi často vzniklé problémy "ustojí", existují však i případy, kdy podlehnou.

Pelichání dospělých slavíků

9. března 2010 v 11:53 | Pavel Kverek

U tohoto druhu je pelichání procesem velmi tajemným. Ptáci se chovají nenápadně, prosti jakýchkoliv hlasových projevů, kolegové v Německu dokonce soudí, že některé populace z místa hnízdění docela zmizí - jak dodávají, prý "neznámo kam". Musím přiznat, že jsem měl desítky let pocity podobné i proto jsem se na tento úkol v novém století zaměřil a setrvávám v něm dodnes. Otazníky, zásluhou stovek hodin, se zvolna vytrácejí a některé téměř narovnávají ve vykřičník.
Narozdíl od kolegů, třeba vím, že slavík opravdu může zmizet pelichat jinam (přesídlit), mám jedinečný důkaz, který je výsledkem kroužkování.


10,1


Ale také mám důkaz jiný, stejně nečekaný, který spíše ukazuje na jednu z mnoha "slavičích blamáží", kdy ptáci k procesu zvolí polní kultury na okolí hnízdišť a dokonale tak uniknou pozornosti v místech, kde je nikdo nehledá. Teprve šťastná náhoda při využití přehrávky hlasu úzkosti, pomohla tuto záhadu osvětlit. Pelichání, které v určité fázi téměř znemožňuje dospělému slavíku létat, jej nutí hledat místa, která mají značný potravní potenciál a skýtají spolehlivý úkryt. Takovými jsou porosty řepky, hrachu, obilí, kukuřice a snad i řepy cukrovky!


10,2


Slavík tímto "nekonečným" prostředím může doputovat od hnízdiště velmi daleko,hlavně však do míst, kde by jej ornitolog nehledal; hnízdiště-pelichaniště poblíž takovýchto prostředí se pak logicky nejen zdají, ale fakticky i jsou, zcela pustá. Zkoumal jsem porosty řepky s výskytem pelichajících slavíků, byl jsem překvapen potravní nabídkou i přehledností spodního patra tohoto sezónního mikrosvěta.
Množství ptačího trusu na zemi mezi mohutnými stvoly jasně dokládalo, že prostředí je hojně využíváno, zřejmě i jinými druhy opeřenců.
Prokazování přítomnosti pelichajících slavíků v nepřehledném prostředí pomocí hlasové provokace je zcela průlomovým zjištěním a dává této kapitole výzkumu netušené možnosti.


10,3


Slavíci obecní vymění kompletně opeření zhruba během 40-45 dnů, tedy velmi rychle. Je to i tím, že růst peří je velmi rychlý a intervaly v postupu výměny minimální.


10,4


Z oblasti slavičí rodiče odlétají ihned po završení procesu pohnízdního pelichání 5.LL, někdy v kombinaci s 1.- 2.RL. V tu dobu i zásoby tuku jsou v těle dostatečné.


10,5

Potulka mladých slavíků

9. března 2010 v 11:49 | Pavel Kverek
To, že se mláďata slavíků před odletem seznamují s tváří širší domoviny, se podařilo prokázat kroužkováním. To, že si kraj zapamatovali dobře, je rovněž doloženo formou kontrolních odchytů v letech následujících.
Mladí slavíci mají dostatek prostoru k tomu, aby čas dospívání užili touláním v oblasti. Na rozdíl od svých rodičů, kteří musí v relativně krátkém čase kompletně vyměnit peří, zničené hnízděním, mláďata jejich pouze "částečné" pelichání v pohybu nijak neomezuje. V kraji dozrávají četné bobuloviny, jejichž cukr je vítaným zdrojem energie a tak slavičí mládež můžeme zastihnout nejčastěji právě třeba v bezinkových hájích kolem cest.


Vykrmováním a posilováním křídel u nich v podstatě zvolna odstartovala příprava na cestu do zimovišť. Slavíci obecní patří k dálkovým transsaharským migrantům, což mimo jiné znamená, že cesta pro ně není nijak lehká. Cestují individuelně a v noci, zastaví se až při úpatí afrického deštného lesa, do něhož hlouběji nevstupují.
Rovněž u slavíků platí známé pravidlo, že mortalita je nejvýraznější právě u mladých ptáků. Přežijí-li odlet, pobyt na zimovišti i návrat domů, zkušenosti z této etapy života v budoucnu výrazně zhodnotí.

Hnízdění

9. března 2010 v 11:42 | Pavel Kverek
Slavík obecný hnízdí v našich podmínkách pouze jedenkrát za sezónu. Mláďata, která se objevují až v čase školních prázdnin jsou bezpochyby produktem "náhradních" hnízdění. K těm dochází v případě zmaru původního hnízda, za předpokladu, že dospělí ptáci přežili.
Slavíci staví hnízda poblíž křovin, nebo přímo v nich, často také poblíž cest a stezek zvěře.

Podle mých výzkumů se nachází většina staveb ve výšce do 20 cm nad zemí, zpravidla na podložce z větve, v obrůstajícím pařezu, nebo v kapse z popínavých rostlin. Existují však i hnízda přímo na zemi, na terénním výstupku či u paty stromu, většinou dobře kryta rostlinnou vegetací.


Zcela ojedinělý případ, kdy hnízdo bylo vystavěno v hlohu pod hrází rybníka ve výšce 130 cm, pochází z náhradního úspěšného hnízdění.
Pokud je hnízdo na zemi či v těsné blízkosti, velmi často je jeho součástí "koberec" z suchého listí, zpravidla dubového či topolového. Slavík jej preferuje s ohledem na vysokou "šustivost" a spoléhá, že jakýkoliv pohyb v okolí včas prozradí. Samičky, sedící na hnízdě jsou zbarveny podobně jako listí a dokonale splývají. Vědomy si toho, sedí do prvního vyplašení velmi pevně, na což v případě šelem občas doplatí. Samec se podílí až na krmení mladých, do té doby zpívá a hlídkuje v okolí.
Mláďata se rozbíhají ve věku desíti dnů do okolí, kde jsou krmena do jejich plné vzletnosti.


Většinou ještě v červnu se mladí osamostatňují a rodina se rozpadá.
Největším nebezpečím pro hnízdící slavíky je člověk, měnící často tvář lokalit i během hnízdění.


Dále to jsou predátoři - čtyřnozí i okřídlení, a také počasí. Méně výrazné škody mohou působit nemoci či parazité. Provoz na silnicích si, zejména u mláďat, rovněž vybere svou daň.
K udržení hnízdních podmínek je třeba dbát na zachování křovištní zeleně volné krajiny, ale též zabraňovat volnému potulování koček i psů.

Rozlišování věku u slavíků

9. března 2010 v 11:38 | Pavel Kverek
Stromy na sebe věk prozradí snadno podle pařezů, bohužel však až po smrti, nemáme-li po ruce během života údaje z kroniky. U slavíků by čekání na smrt nic nevyřešilo, výsledky staví naopak na přežití, musíme si tedy poradit jinak. Oněmi "údaji z kroniky" tady mohou být informace z rodného listu při kroužkování mláďat (v hnízdě), v ostatních případech k nám poměrně spolehlivé signály vysílá ptačí opeření, u slavíků s tím také vystačíme.
Slavík jednoletý a dvouletý (do první kompletní výměny peří) má užší pera v ocase, prapory řidší a nevyzrálé (jemnější struktury), špice ostřejší a více vypouklé (někdy také s okrovou skvrnkou při ostnu). Jarní ptáci mívají prapory, zejména 1.páru RP, značně prořídlé.

Svrchní velké ruční krovky jsou úzké, loketní krovky mají zjevné rozhraní pelichání (setkání dvou generací per).

Část nepřepelichaných krovek (prvních z hnízda) nese ve špici více či méně výraznou okrovou skvrnku. Tyto krovky jsou zpravidla také kratší (patrné v rozhraní pelichání).

Slavík, starší dvou let (po nejméně jednom kompletním pelichání), má peří kvalitní (i na jaře), široké neprůhledné prapory, beze skvrn.

Spodní čelist zobáku starších jedinců je tmavá, narozdíl od "masově" zbarvené čelisti mladých ptáků.


Slavík – on, ona, ono

9. března 2010 v 11:35 | Pavel Kverek
Druh se nevyznačuje pohlavní dvojtvárností, takže v dalekohledu samce od samice jen stěží odlišíme. Při určování v ruce máme možnost samičku odlišit v čase hnízdění podle holého břicha - hnízdní nažiny, vytvořené k inkubaci snůšky.

Samce odlišíme jednak podle zpěvu (samice nezpívá), ale také podle zvětšených rozmnožovacích orgánů (kloaky). Obecně platí i to, že sameček je robustnější.
Samečci dovedou v čase imponování partnerce využít krom brilantního zpěvu i barev opeření, zdánlivě prostých. Kdo měl to štěstí zažít onu chvilku přikrčen v roští, musel užasnout třeba nad tím, jak až nečekaně se dokáží rozzářit proti světlu do vějíře rozprostřená rezavá ocasní pírka roztouženého slavíka. Zpěv je mistrem v tu chvíli zeslaben na minimum a dodává aktu důvěrnosti. V dnech slavičí lásky samec prozpívá mnoho hodin a jak ukazují některé studie v zahraničí, dokáže značně zhubnout.

Mláďata jsou hnědě kropenatá, do podoby rodičů přepelichají v létě, ještě před odletem.