Červen 2010

Požáry ze čtyř stran hoří léto ...

29. června 2010 v 21:07 | Pavel Kverek
Vzpomínkou na Krátký popis léta od Hradišťanu - mimochodem - nejúžasnější písně, kterou znám a kterou jsem kdy pod širákem slyšel, uvádím dnešní vstup. Musí se ten Skácelův a Pavlicův "popis" ale poslouchat v pravou chvíli - sám jsem si měl pospíšit, už je pár dnů pozdě. Akátové háje odkvetly. V čase bílých hroznů na to ale zase nebylo to správné vedro!

Slavíci pelichají, už se tady nápadně opakuji a ještě budu. Ještě tak měsíc. Nádherných a posledních třicet dnů!




To téma je silné. Před pár dny (26.6.) na lokalitě u Bakova - tam, kde byl tehdy geneticky uznán pro ornitologii první slavičí hybrid, jsem si v podvečer skvěle zachytal. Nedělní den sice i tady slušně dodoutnával, ale na čtyři hodinky jsem přeci jen vyrazil. Nemám všechna hnízdiště letos bohužel načtená a tak dluh mořím, jak se dá.
Chytil jsem tam dva juvenily hned po sobě, do stejné sklopky, zřejmě sourozence. První měl na zobáku šrámy po klíštěti, to bývá časté. Jak to je u slavíků asi s boreliózou? S Ivanem jsme o tom kdysi diskutovali. Ale bez zavření ptáků do klece to nikdo nedohlédne. A to bych nikdy, ani s tím nejvlivnějším povolením, neudělal.




Při kroužkování jsem měl "v zádech" slavičího samečka, teď ten poznatek chystám na web VČP, tak to tady nebudu paralelně šířit. Co sem už patří víc, je odhalení, že samci pelichají později než samičky. Byl jsem tomu dlouho "na stopě" a teď je to jisté. Důkaz mám - třeba na těchto snímcích, kde je nejprve křídlo pětiletého samečka a hned vedle samičky, starší dvou let.






Bezinky už také odkvétají - keře, plné hojnosti! "Před heřmánkem smekni - před bezinkou klekni!" Ještě si pamatuji tu pravdu Toničky - báby kořenářky ze staré bousovské čtvrti Na Hrázi, kde jsme zprvu v malém domku bydleli. Vyléčila drogami z lesa svého muže v čase, kdy jej z nemocnice poslali, aby se stihl rozloučit.
Za její nůší se táhla vůně letních pasek a já těm zázrakům snadno uvěřil. A drží mne to dodnes. V tomhle našem "vyjedeným bordelu" už věřím jenom té přírodě! Ta ikdyž občas mlží, myslí to s námi upřímně. A nevěší to nikde po sloupech, každý si to může na sobě vyzkoušet.

Kdo neviděl tu bílou latu zázraků, tady je jedna z posledních (od řeky mi makro zprava mírně rozhodil větřík, omlouvám tedy kvalitu záběru).




Chytal jsem u té nedělní Jizery sám a hodně vzpomínal. Je to už osmadvacet sezón, co líčím sklopky na slavíky. Pět sklopek mám ještě původních a stále jsou v kondici. Jen jejich síťky jsem musel s novým stoletím vyměnit. Rovněž jsem si uvědomoval jak je důležité, že mne většina chatařů od řeky zná. Nepřijde jim už divné, když po předchozím harašení vystoupí z roští šílenec s rudou motyčkou v ruce, od svízele, vrbového chmýří, sklepávajíc ze sebe četná klíšťata. Ale úkol je úkol a rozpelichaní slavíci, když už jsem konečně přišel na to, jak je nachytat (a vůbec v místě i prokázat), za to rozhodně stojí.
Fotky těch "děravých" křídel utěšeně do katalogu přibývají a je to zcela jiné chytání. Jarní slavíci jsou pod síťkou elegantně hedvábní, tito se podobají ježkům a často "cvakají". A je to skvělé čtení z těch jejich křídel! I unikátní téma, ale to už jsem taky říkal...

Zápis ukončím sluncem za Jizerou někde ve směru, kde leží Novozámecký rybník a kde ještě v loni tahal ze sítí ptáky Jarka Klápště se svojí manželkou.




Ještě je tam v rákosí tuším, už je ale nevidím...

Slavičí léto

26. června 2010 v 10:09 | Pavel Kverek

Jak ten čas letí! Zas jsem toho v ornitologii mnoho nestihl. O prázdninách už to bude složité, slavíci se "do země propadnou" a najít je, dá práci.
Krátí se den a ptáci to začínají tušit a brát vážně. A za pár týdnů to přijde - znovu odletí.
Teď by bylo skvělé z roští vůbec nevylézat. Býval jsem však smutnější, když jsem je nedokázal najít pelichající. "Rok" mi tak končil prázdninami, už jsem zkušenější.
Popíjím zkapalněné květy černého bezu - nic lepšího pro tenhle čas neznám a přihlížím jisté beznaději. Chtěl bych zastavit z krajiny zdrhající podletí a zůstat s ním v tom souznění ještě chvíli. Jen tak, se slavíky a tím požehnaným časem. A vyladěn - třeba příměrem z prastarého skautského časopisu, kde "rok stoupal k zenitu a voněl travou" - tak to už je minulostí.

Se specializací se žije nádherně! Slavičí rok, který má čtyři měsíce, nemá nikde a v ničem obdoby. A snad i ten konec je nádherný - řádem a příkrou nesmlouvavostí. Ale ještě je čas! Ještě se na hodinách stín o mnoho nekrátí a kněžmostské slunce na nich ještě vyhrává! Ještě je čas.



Tříletí slavíci ?

24. června 2010 v 9:08 | Pavel kverek

Všechny, kdož právě "přišel pobejt" na tuto slavičí stránku mohu uklidnit - téma odborné hned příště vystřídá něco poetičtějšího, abychom byli vyvážení. Teď si ale pospěšme zabádat v peří, pojďme se pokusit posoudit to, co si určovací klíče pro serióznost až tolik dovolit nemohou. Vydat se na samý "okraj ledu" - pro poznatky, ne zcela se zárukou, však podložené praxí a množstvím srovnávacích vzorků.

Možno stanovit u slavíků třetí rok života?

Mnohdy se domnívám, že ano. Jsou to ti - na určení často velmi "těžcí" ptáci, kdy se již uchylujeme k známému projevu rezignace: "Vím, že nevím nic!"

Nejprve tedy dvě nově pořízené fotografie slavičího samečka ...






... a teď je pojďme soudit:

Jde o "letního" ptáka před pelicháním. Přestože se můžeme obávat, že identifikační skvrny (jež někdy jsou u mladých patrny a jindy tolik ne) v tomto čase mohou být natolik vybledlé či obroušené, že by nám mnoho nepomohly, na tomto peří bychom je nenašly ani na jaře hned po příletu! Peří bylo s největší pravděpodobností jednou již kompletně měněno - vloni. Ani ona pneumatizace lebky nám v létě už (mimo mláďat) nepomůže.
Ruční krovky křídel nejsou nijak široké, ale nejsou ani úzké (vypouklé). Loketní krovky nemají nikde pelichací předěl. Ruční letky jsou sice v koncích výrazně odřeny, ale vzhledem k době to lze pochopit. Peří není nijak výrazně řídké v praporech (a to ani u 1.páru RP). Odstín rezavé je poměrně sytý. Rýdovák je tvořen pery, jež nejsou ani široká ale ani úzká, něco tak "mezi". Španělé řeší zabarvení čelistí zobáku (čím tmavší - tím starší). Znak sleduji od letoška, logiku má, ovšem moji podporu pouze okrajovou.
A to je tak vše, co k slavíku na snímcích lze uvést.

Odborníci mohou namítnout, že slavík není konopka, kde karmínová červeň samečků určité zařazení umožňuje. Přesto si myslím, že i hmyzožravci jako je slavík, mají při pohledu do peří co naznačovat. Nejde ani tak o to "být chytrým" v hledání jemnějšího členění věkové skladby hnízdní populace slavíků v zkoumané oblasti, jde spíše o to, pokusit se vytěsnit z výzkumu možné omyly při oddělování jedinců "před" a  "po" prvním kompletním pelichání. Někdy je to věc zapeklitě těžká i pro mne, přestože jsem četl z jejich peří již opravdu mnohokrát. Jsou totiž mladí slavíci, chytaní v létě po částečném pelichání, kteří ony veleznámé znaky dětství výrazně nenesou - což pak teprve po prvním "vysmažení" tropickým sluncem!

Čeká nás v hledání - věru - ještě dlouhá cesta! 

Špatný úsudek?

22. června 2010 v 23:39 | Pavel Kverek
Již jsem zmínil, že pelichání dospělých slavíků je famózní téma. Informací - obecně mnoho není a terénní poznatky jsou velice drahé. Stojí totiž mnoho času. Představu, kterou jsem si sledováním místní populace vytvořil třeba občas poopravit. S výrazně zpoceným čelem se k tomu uchyluji i nyní. Domníval jsem se, že začátek výměny peří postihne dříve samce, protože mateřství tolik "neprožívají". Chyba lávky! Na základě prvních a myslím, že kvalitních letošních výsledků, jsem opustil onu "slepou kolej" a rychle prolistoval archiv i vzpomínky! A podezření je na světě. Samci pelichají později než samice.
V posledních dnech (do 20.6.) jsem odchytil poměrně dost samečků, ani jeden z nich však ještě nepelichal. Zato obě dvě samičky již proces započaly. První už tady někde na webu "visí", druhou představuji teď.






V obou případech své matky téměř samostatní výrostci už nezajímali, zatímco samečci ještě tu a tam dokrmovali a hlavně střežili bezpečí. Nevím přesně jaký je důvod pro toto zjištění, ale historie už tyto případy pružně dodala. Náhle vše do sebe zapadá úplně jinak.
Je však třeba rozšířit studijní materiál a také nalézt smysluplnou odpověď pro tento úkaz - pravda, samičky byly obě dvouleté, ale netuším, jakou věk hraje roli (ikdyž i o tom tady již byla diskuse).
Také spolu s tím přibyl jeden zajímavý rýdovák. "Zabrat" dostal zřejmě za vlhka při sezení na hnízdě. Je rozcupovaný a mírně napěchovaný.




Někteří slavíci tedy již opravdu pelichají.




Aby ne - odkvétají černé bezy spolu s akáty a to je čas, v němž mláďata jdou z hnízd.

Kropenaté dětství

22. června 2010 v 23:36 | Pavel Kverek

Přestože novodobí objevitelé se snaží (dle mého) zcela nepochopitelně přiřadit slavíky k lejskům, nepřestanu všem bramborníčkům, rehkům, červenkám a slavíkům říkat "malí drozdi". Stavba těla - ať už jsou genetické poznatky jakékoliv, je blízká drozdům! A mláďata též.

S nimi se můžeme setkat při chytání dos kopek zejména v tomto čase. V prostředí "slavičích roští" to budou krom slavíků hlavně červenky. Rozdíly mezi nimi jsou na obrázcích dobře patrny.






Pozor ale, chytit se může také rehek zahradní, místy i rehek domácí! Dva naše druhy bramborníčků ani modráčci se v tomto slavičím biotopu nepředpokládají.
Všichni, bez výjimky, mají společné skvrnění šatu mláďat, všichni toto opeření do odletu v procesu částečného pelichání vymění za šat dospělých. V čase jejich "puberty" je však třeba mít se s druhovým přiřazováním na pozoru!

Staří známí

19. června 2010 v 18:44 | Pavel Kverek

Pátrání po "jistém" slavíku tmavém skončilo dopoledne neúspěchem. Už se to, vzhledem k datumu, fakt nedá! V neznámém prostředí, v kopřivách po krk, v místech, kam cesta nevede!

Jel jsem si poté spravit náladu k Mnichovu Hradišti, do bažantnice. Letos jsem tam byl pouze časně z jara a jenom "poslouchat".

V rohu křovitého lemu letité doubravy hned po příjezdu "zatloukl" slavík. Na tak pozdní čas tedy nádherně! Rozhodl jsem se pro kombinovaný odchyt a v závěru akce se ukázalo, jak dobře jsem volil.
Jižní okraj lesa, ohraničený - vlevo meruňkovým sadem s mumifikovanou loňskou úrodou - vpravo pak prudce padající k železničnímu tahu na Turnov, má délku necelých dvěstě metrů. Na staré plácky jsem v místě rozhodil šest sklopek, v ještě patrných ulicích vypnul dvě sítě. Pak už jsem se těšil, jak užiji poledního času v prostředí, které mám zvláštně rád. A vím také proč. Odstartuje tam totiž veliký příběh slavičího trmácení, který chystám v nejbližších letech sepsat a věnovat dětem. Sám jsem totiž na takových knihách vyrostl nemaje učitele - vím, jak jsou důležité a co s dětskou duší dovedou. Kapitoly jsou dávno rozvrhnuty a název: Slavík z dubového lesa. Proto mám to místo rád.

Ze sklopky jsem v první kontrole vylovil neznámého dvouletého samečka a šel mu k autu přidělit kroužek. Po návratu v síti, nad cihlovou sutí, v zdivočelém meruňkovém háji, poskakoval druhý zpěvák, ten už kroužek - jak se dalo očekávat - měl! I on putoval na váhu a před objektiv a poté zpět do křoví. Špatně, ale přeci jen jsem jej pro všechny vyfotil (hlína za nehty je při chytání do sklopek povinným "zdaněním" ve prospěch vzrušujícího divadla).




Už bych byl balil, měl jsem nachytáno, na hnízdění to podle situace stejně nevypadalo. Sklopky žádnou samičku nechytily. Ještě však, že jsem to neudělal! Ještě, že se při hraně lesa chytla lovící vlaštovka z hospodářova chléva, ještě, že mne zdržela! Než jsem jí okroužkoval, v druhé síti, pod dávno odkvetlou střemchou, viseli slavíci dva! Oba s kroužky a tak jsem přemýšlel, který z nich je ten před chvilkou kontrolovaný. Nevycházel jsem z úžasu - ani jeden! Kódy byly jiné!
Připomnělo se tedy moje, kdysi ustavené pravidlo, ne nepodobné zkušenostem "Cimrmanologů":
"Slavíků je v místě vždycky víc, než si myslíš!"

A tady je rýdovák nejstaršího z nich, pro připomenutí některých zákonitostí (až si mnozí znalci snad položí otázku - proč vlastně staří slavíci potřebují tak skvostné peří pelichat?).

Slavík je pětiletý (v optimální kondici), do místa přesídlil od Veselé (2 km), zřejmě v třetím roce života. Tady, v bažantnici, pravděpodobně letos nehnízdil.
Krom zmíněného, velmi zachovalého peří, příznačného pro starší jedince, zaujmou jistě široké a oblé prapory, s vyzrálou strukturou a širokými středovými pery. Příčné pruhování nepřekvapuje.

A zajímavost nakonec: Žádný z kontrolovaných starých slavíků ještě nepelichal!



Čas děravých křídel

18. června 2010 v 7:41 | Pavel Kverek

Slavíci už pelichají! Ještě na začátku století jsem o tomto unikátním období jejich života nevěděl téměř nic. A dodnes není mnoho těch, kdož se v problematice vyznají. Někteří němečtí kolegové například uvádějí, že mnozí slavíci prostě po vyhnízdění zmizí neznámo kam. Zkraje jsem si to myslel s nimi, dnes vím, že je tomu většinou jinak. Klíč k poznání jsem našel, teď zkouším, kolik "komnat" lze s ním vůbec pootvírat. A jedna - tajemnější druhé!
Například datum zahájení procesu může být velmi časné. Ještě vloni jsem si myslel, že v půli června pelichající slavíci jsou ti nehnízdící - ti, kterým o nic nejde. Mýlil jsem se a tady je důkaz. Dvouletá samička, vyvádějící mladé. Pelichat musela začít už v půli měsíce!





Aby potom, na základě nově zjištěného, nebyla mnohá hnízdiště v polovině prázdnin prázdná!
Teď ještě zjistit, zda je rozdíl v nastartování procesu u ptáků s první kompletní výměnou a mezi těmi, kteří proces v předchozích letech již nejméně jednou prodělali. I na to snad přijdu.
Co mi chybí - je schopnost postihnout rychlost výměny peří, ptáci totiž nejdou chytat opakovaně. Ale to znali kolegové u slavíků tmavých v zahraničí již dávno!

Odešel Jarka Klápště

16. června 2010 v 8:00 | Pavel Kverek

V pátek zemřel ornitolog Jaroslav Klápště z Železného Brodu. Po jeho návratu do svobodného Československa jsme se stali přáteli. Ornitologickou vzdělaností převyšoval většinu kolegů, sám jsem se od něho mnohé naučil. S manželkou Josefou zajížděli chytat i k nám na Mladoboleslavsko, často se poté stavovali "na kafe".
Jarka byl přátelský, byl šťasten když se ptáci opravdu chytali. Byl prvním (a dosud jediným), kdo na našem území odchytil cetii jižní. Úspěchů však měli u sítí se svojí ženou daleko víc. Rád navštěvoval staré známé, rád po večerech s nimi dlouze telefonoval. Zajímalo ho všechno kolem kroužkování. Když se tehdy vrátil z Austrálie, chtěl si vyzkoušet kroužkování slavíků. Vybrali jsme Kolomuty a slavíka si tam opravdu okroužkoval - jak říkal, aby měl "na druh".
Poznal na svých cestách mnoho nadšených přátel. V ornitologii mu vadila "loktařina" a závist. Byť měl na lidi poměrně štěstí, potkal i blbce. Na to potom nevzpomínal rád. Ti slušní mu ale vše záhy dokázali nahradit.

Jsem hrdý na to, že mi mohl tento světově uznávaný odborník před lety zahájit v mladoboleslavském muzeu moji první výstavu o slavících.





Jarko, děkuji!

Kroužky pro slavíky

15. června 2010 v 7:58 | Pavel Kverek

Pamatuji slavičí kroužky různé. V 80. letech jsme kroužkovali českým "hliníkem" a u slavíků jsme sahali na provázek pro "téčka" nebo "emka". Šlo to oběma. Kroužky ale byly docela měkké, pletla se často devítka s nulou. Byli jsme však šťastni za každou získanou obroučku! Kroužků byl totiž trvalý nedostatek. Později jsme přešli na kroužky švédské výroby a ještě déle pak na dodávky z Polska. Průměry se mírně změnily ale slavíci, vzhledem k robustním běhákům, problémy nikdy neměli. Nejkvalitnější se jeví dlouhodobě švédská "enka", jsou však při horní průměrové hranici použití. Menší typy - jako je kombinované "téčko", nebo polské "esko", lze bez obav rovněž použít, pro následné kontroly ukrývajících se slavíků dalekohledem však mají nevýhodu, že nejsou tolik vidět.
Materiál (i u tvrdších švédských kroužků) po více letech doznává sice určitého opotřebení, kvalita kovu je však pro slavičí život dostačující. Nikdy jsem nezažil situaci, že by značka jakýmkoliv způsobem běhák namáhala.  



Pohlednice odjinud

13. června 2010 v 10:08 | Pavel Kverek

Zajel jsem za hranici kraje, k Starým Hradům, na Jičínsko. Prý slavíci na náhorní plošině nad Zeleneckou Lhotou z jara také zpívají. Už jsem je tam ale v tom tropickém "výsmahu" včera nenašel. Hledání v čase přicházejícího léta, navíc v zcela neznámém prostředí, je značně náročné a dlouho taková činnost člověka bavit nemůže. Louky jsou vesměs nepokoseny a jeden krok v nich nebývá jistý. Jde v podstatě o jakési "klopýtání s nastraženýma ušima". Prostředí však je to krásné, krásné "tak trochu jinak" - spíše suchopár. Poměrně dost motýlů i zajímavé květiny. Takřka na každém kroku tu kvetou šípky, černé bezy jen místy.




Když jsem na samém konci křovitého pásu uviděl tenhle strom, začal jsem uvažovat, že se vrátím velký kus cesty k autu pro foťák. Ten úkaz měl kouzlo. Dub zmožený nemocí, jen o chvilku déle na tom slunci vítězící jmelí a pak už jenom růže šplhající, dokud je čeho se přidržet. Výjev o nemoci, oslabení, odcházení a konečném přemožení časem - tím, který se ještě docela nedávno zdál tak přívětivým. Úkaz pro malíře, básníky i signál náhodným poutníkům.






Zajímavý kraj! Všude pějí "nazelenalí" rákosníci, na každém suchém klacku hlídkuje ťuhýk! Pěnice pokřovní i hnědokřídlé, i ta nejvzácnější - vlašská!
Fotit v tom slunci pořádně nešlo, monitorovat taky ne. Vrátím se na jaře, vyjde-li čas!

Veterán od Klenice č.5

12. června 2010 v 22:40 | Pavel Kverek

V květnu jsem psal o exhibici mistrů od Klenice, vrátili se k ní všichni čtyři!
Ještě bylo třeba prověřit pátou, poslední lokalitu. Tam by mohl být přistižen zbývající bousovský slavík - ten nejznámější. Vystupoval nedávno v rozhlase v povídce Obraz, který jsem hledal. Slavík ten svůj příběh ještě vystupňoval poté, co stará opuštěná zahrada vzala za své a on přesídlil k soutoku z železniční vlečkou. No a dnes v tom "vyhnanství" byl znovu potvrzen!
Tak tedy město na Klenici má zpátky všech pět slavíků! Za 28 let bádání takový úkaz nepamatuji!




Tento slavík nemá známý věk, byl kdysi označen jako "starší dvou let", ale nějaký ten pátek už mu bude! Myslím si, že mne předevčírem poznal, když jsem mu kroužkoval samičku. Choval se přesně, jako před rokem, když jsem jej přesídleného znovu objevoval. Zajímavostí bylo zjištění, že pták v čase krmení mladých už postrádal obě šesté loketní krovky. Inu - čas pootočil soukolím, Začíná už zase pelichání a slavíci zmlknou. Co jen kouzel a nekompromisní pomíjivosti má ten "slavičí rok" Mladoboleslavska!





Čtení z peří II.

10. června 2010 v 16:57 | Pavel Kverek

V první části byla sledována rýdovací pera, v druhé budeme diskutovat letky. A když letky - tak tedy ruční, ty mají v problematice určování slavíků zásadní význam. A stejně důležitou roli hrají v rozlišování hybridních jedinců.
Nejdále s oběma slavíky "došli" zřejmě, obecně vzato, pánové: Stadie, Berger a zejména pak Joachim Becker, operující dlouhá léta v hybridní zóně u Frankfurtu nad Odrou. "Jeho křídla" v schématu jsou až na drobné odlišnosti v způsobu poměřování 1.RL a VK velmi věrně vyjevena.
Měl-li bych dnes stanovit, co nejspolehlivějšího použít v determinaci slavíků (na co nejdříve koukám), pak je to 2. ruční letka. Je klíčová, ale ...




Nelze odměřovat rozdíly vzdáleností vrcholu per paušálně, protože křídla mají prostě různé délky. Lze je vždy posuzovat v kontextu daného křídla. Hodnotit tedy daný poměr - k důležitým sousedním. Druhá vůči čtvrté - tak to je klíč pro slavíka tmavého, obecného a v kombinaci s vyhodnocením zúžení vnějšího praporu třetí či čtvrté ruční letky i pro hybridní jedince! Jistě i donekonečna připomínaná první ruční letka má velký význam, ale například u hybridních jedinců (alespoň mě známých - českých) bychom s ní nevystačili.
Ptáci jsou různí (sobě odlišní) - jako lidé. Přestože poměr letek v hrotu křídla slavíků mohou ovlivnit rozličné délky per, platit by tento znak měl. I proto, že byla zjištěna řada anomálií ve vývinu opeření, třeba samozřejmě nejprve při určování v ruce zjistit, zda jsou křídla k sobě stejné povahy. Pakliže ano, může začít "čtení z perutí".

Nové poznatky, získané pokračujícím studiem opeření, pověsíme na tento blog také až v zimě, až nebude o čem psát. Je to další odkládané téma, ale bude tím propracované, a specializovanějším příchozím nabídne řadu poznatků z praxe. Vždyť hodnoceno již bylo tímto výzkumem nejméně půl tisíce křídel! A tam už se souvislosti přeci jen nějaké rýsují!

Čtení z peří I.

10. června 2010 v 7:49 | Pavel Kverek

S přibývajícími počty odchycených slavíků přibývá i různých zajímavostí. Jednou z nich jsou náhradní řešení nečekaně uvolněných per rýdováku. Existují i odborná zamyšlení, považující úkaz za částečné pelichání ocasních per. Já se s tím ale neztotožňuji.
Na těchto - podle mne - "řešeních z nouze" je zajímavé třeba to, že pera mnohdy nedosahují plného počtu i plné délky, jejich vývoj (jako zde na obrázku) je ukončen před dosažením původních rozměrů.




Druhou zajímavostí je pravidelný výskyt "hladových pruhů", známých od mláďat z hnízd. U adultních jedinců však můj výzkum zaznamenal značné procento pruhovaných per též, je to dáno skutečností, že mnohé slavičí rýdováky vypadnou naráz a současně tudíž i dorůstají.

Zajímavostí nakonec je skutečnost, že vyfocený samec ještě v tento čas zpíval v nevhodném prostředí. Chytání těchto ptáků trvá dlouho a je ve vztahu k místu aktuálního pobytu nejisté (za chvíli pěvec může být zcela jinde), ale vždy se vyplatí. Tito "ztroskotanci" (němečtí kolegové by zřejmě užili termín "břídilové"), mají pokaždé nějaký problém. Tento "náš", zřejmě nekvalitní rýdovák. Měl i pravou 1.RL přelomenou v půli ale ta, vzhledem ke své "funkci" v křídle, problém jistě nezpůsobila.
Posuzovaný jedinec je starší dvou let a jeho zpěv (i přes zmíněnou ubohost) velmi zajímavý.

Čas divokých růží

9. června 2010 v 7:13 | Pavel Kverek

Už zase kvetou bezinky a šípky v krajině Pojizeří a všude křičí sedmihlásci - jak ten čas letí!
Mladí slavíci jdou z hnízd, totiž už zase "bonparově" voní hlohyně - české olivy! Tak to je čas, jenž mi dělá dobře! Pokaždé si přivoním, vždyť vůně jsou čtvrtým rozměrem přírody! Kolik je v tom krásy! Naberu sobě, kolik jen unesu!
Však jenom chviličku pokvetou ty divoké růže. A právě teď by měl přiletět Máchův slavík - posel bezbřehé lásky! Teď by se měl konečně z touhy své vyznat! V Podbezdězí rozkvétajících růží...




Kopřivy a růže - kolik je v tom symboliky! Jak lépe jen tenhle kout mezi "rájem" a Polabím představit? Růže a kopřivy - to tedy sedí!

Slavíci však už - jak výše zmíněno - vyvádějí. Zazpívají až zase za rok. Bylo to skvělé!
"Slavičí rok" však ještě nekončí, ještě je nad čím přemýšlet! Teď "ryšavci" zmlknou a budou pelichat. V strhujícím tempu, vracejíc se na pár týdnů do mládí! Proč? Proto, že znovu se budou muset (jako tehdy při vyběhnutí z hnízda) spolehnout jen na silné nohy, křídla je neunesou, ani s nimi nepočítají. Vsadit na rychlé oběhnutí, přikrčení se a uvěření v to, že džungle bylin je snadno nevydá, že peří barvy suchého dubového listí je neprozradí. Taková je příprava na cestu, provázená nezřízenou konzumací hmyzu - ne bobulí, hmyzu.
Proces úplného pohnízdního pelichání adultních slavíků obecných - tak to je tedy téma! Bude tady na blogu přibývat "otrhaných" křídel a všemožných zamyšlení nad tolik tajemnou částí slavičího života.

Druhá část výzkumu hnízdní populace slavíka obecného na východě Mladoboleslavska právě začíná! Tužku a zápisník přátelé znovu do ruky - vyrážíme!

Problém kloaky

7. června 2010 v 22:40 | Pavel Kverek

Přestože byla tímto výzkumem již kdysi prokázána parazitace slavíka obecného motolicí, tento případ to nebude. Zde se jedná zřejmě o zánět, který kloaku výrazně neomezuje.




Kloaky slavičích samečků jsou "po sezóně" často poznamenány drobnými poraněními. Do příštího jara se však mistři dají znovu do pořádku. Času mají dost.

Slavík tmavý půlnoční

7. června 2010 v 20:43

6. červen nebývá časem, kdy lze ještě slavíky s větším úspěchem provokovat umělým zpěvem. Platí to i pro ty tmavé - byť přilétají později. Jeden takový byl pozorovateli od třetí dekády května registrován v slepém rameni Jizery, v prostředí, pro druh příhodném.




Nedělní odpoledne mělo být pokusem o odchycení slavíka, jenž v místě toho dne prý ještě hodinu po půlnoci krátce ale hlasitě zpíval. Zpíval často právě jen od půlnoci k ránu a slyšet byl až na balkón domu, vzdálený 1168 metrů! Už fakt, že pták zpívá tímto způsobem naznačoval, že usazený kompletní pár slavíků tmavých pro Česko ani tady zřejmě nenajdeme...

Euforie po příjezdu rychle vychladla, jediné co bylo jisté, že místo nárokům druhu opravdu vyhovuje. Připadal jsem si jako kdysi, na hnízdišti slavíků tmavých v nivě polské Prosny. Jenomže tady u Jizery, vládlo v sálavém odpoledni nepříjemné "slavičí" ticho. Půlnoční zpěvák jakoby se do země propadl.
Od řeky doznívalo šplouchání vodáků spěchajících s proudem kamsi k Boleslavi, nad hlavou v podvečerní termice poletovali vzduchoplavci v balónech. A slavík nikde. "Vysoké" datum svádělo si myslet, že pták mohl biotop nad ránem docela opustit, nebo si jen přestal věřit - zpanikařil a hledá uplatnění někde v širším okolí. Neznám totiž "letní" osudy českých tmavých slavíků po jejich "odzpívání". Nedovedu říct, co samečci po neúspěšném snažení dále podniknou, u Koprníku se tehdy z olšiny pták ztratil beze stop. Zpěvák může ale klidně v známém prostředí následně i pelichat, proces je v půli června už nepochybně "na spadnutí". Slavíci však obecně - nezpívají-li již, chovají se tišeji, než tiše a nikdo je nezjistí. Zvláště pak tehdy, pokud je v místě vůbec nepředpokládáme. Pelichání "rezavých" slavíků je téma, dodnes velmi tajemné.
Sklopky tady, v kyprém luhu v sousedství řeky, dál marně čekaly na svou chvíli, síť se bavila chytáním k výzkumu nepodstatných pěvců. Slunce se brzy ohnulo za jasanový háj potemělý podrostem vrb, křídlatky a netýkavky, místy protkaný pralesovitě se rozkládajícími popadanými kmeny poříčních stařešinů. Rozezpívali se drozdi, s večerem přitvrdil produkci i nadržený zpěvný rákosník. Slavíka však ani končící se den k ničemu nevyprovokoval. Naděje se po kapkách vytrácela a pro stav věci jsme začínali hledat zdůvodnění. Kdyby byl slavík hnízdil, sklopka by musela chytit jeho družku, to bylo zřejmé. Divoký chmel dál požitkářsky stoupal ke korunám stromů, z luhu se zlomyslně vyrojili komáři. Poslední kontrola sklopek a poslední provokace u sítě. Sotva však odtloukly úvodní strofy z disku, světlinou při okraji prokmitl stín a síť se na vzdálené tyči nadějně zavlnila. Nebylo pochyb, že takto může reagovat jen vyprovokovaný objekt! Pěnice, pěvušky i zmíněný "jižní" rákosník se chytali docela jinak.
V síti nakonec opravdu poskakoval samec slavíka uherského, dvouletý a podle kloaky zřejmě nehnízdící jedinec! Jeden z těch nadšenců, kteří každoročně zkouší naše podmínky k zahnízdění.





Přestože byl mistr tentokrát postavy drobnější, hmotností se vše snažil dohnat. I tučnost byla vysoká a my můžeme jenom přemýšlet, co čerstvě prožité pro výzkum problematiky zpívajících uherských slavíků směrem k nám naznačuje. Posuneme se konečně o kousíček dál?!



„Pořád se něco děje...“

3. června 2010 v 14:28 | Pavel Kverek

Touto pravdou jednoho známého vypravěče uvádím podivnost, zjištěnou včera, kdy jsme "prověřovali" výskyt hybridního samce na Dolnobousovsku, u osady Šlejferna. Zákon schválnosti si tam užívá nadvlády nad mým snažením! V místě se pohybuje původní pár slavíků obecných, samec se zdá být "pánem situace", nedávno vyletěl proti provokaci zpěvem SO, včera ST. A hybrid nikde! Tamní hnízdění je už zřejmě ve fázi středně velkých mláďat a hybridní samec nemusí mít k dění nijak velký vztah, nemusí mít vztah dokonce žádný. Pršelo, docela hodně, celý den, ale po příjezdu se obloha nad Červenským rybníkem začala uctivě "krotit". Aby ne, když přijeli do míst milí hosté. Slečna studentka dokonce z regionu, kde tohle v červnu asi moc neznají.




Do auta na mostku nám málem vrazil rozdivočený sameček ostříže; neuvěřitelně obratně v té svižné rychlosti vyhoupl nad vrbiny a pokračoval v slídění po zmoklých vlaštovkách. Slavíci se chytli hned dva, ale takoví, co nás mnoho nezajímali. Na toho vzácnějšího jsme toho odpoledne nedosáhli.
Co však bylo zajímavé u samce opakovaně kontrolovaného a pravidelně i váženého, že začaly vypadávat loketní krovky! "Tak to už jsem někde viděl!"






Všiml jsem si u dvouletých slavíků, že nějaká ta "díra" občas v loketní řadě je, ale pozornost jsem tomu jarnímu úkazu velkou nevěnoval. Přestože tento pták dvouletým nebyl, jeho křídla tak nějak zvláštně startovala proces kompletní výměny opeření. Ikdyž je tento na křídlech zrcadlově nesouměrný, může jít o zajímavou věc. Vždyť hnízdění, bude-li úspěšné, nepotrvá už zas tak dlouho. A o slavičím pelichání - dosud tajemném - se toho moc neví. Samci si tento "pelichací náskok" - byť by měli ještě hnízdit - mohou zřejmě dovolit. Trvá-li (podle mých zjištění) proces výměny zhruba šest neděl, vysvětlovalo by to ony poloprázdné lokality na přelomu prázdnin. Myšlenka je to zajímavá, ještě si na ten plácek "posvítím".

Podivný máj

2. června 2010 v 9:22 | Pavel Kverek

V televizi jsem si dokonale užil novodobé zpracování Máje. Dílo je to těžké, ale krásné. A opravdu mi nejde jen o slavíka, přetékajícího láskou, v krajině pod Bezdězem. Nadpis tohoto příspěvku však nemá za cíl zaobírat se dílem K.H.Máchy, chci soudit měsíc máj v krajině boleslavské!
Může za to islandská sopka, nevím. Jisté je jedno (a v tom s prognózami meteorologů souhlasím) - čekají nás roky extrémů! Příznivci z regionu, co k nám po večerech volají, krom toho, že chtějí určit - to či ono, nezapomenou zalamentovat nad květnem, co prý se to jenom děje? Jsem neradosten s nimi, ale spíše proto, že mám strach o slavíky, o jejich hnízdění. Pravda - přichází občas zkraje června období dešťů, v čase kdy samice již mladé "nezasednou" a ti nemají peří dostatečně vyvinuté k ochraně těla před chladem, ale letošní rok je drsný už málem od příletu!
Potěšeni budou nepochybně houbaři - já však začínám mít tak trochu strach. Slavíci totiž hrají o všechno - hnízdí jen jedenkrát. Upřímně řečeno, nedokáži si v našich podmínkách představit "druhé" jejich hnízdění - ikdyž jsem kdysi s doktorem Pavlem Čtyrokým o jeho pozorování ze ZOO dlouho diskutoval. Už jsme se s jeho aparátem nad mými hnízdy sejít tehdy nestihli, čas je k našemu bytí nesmlouvavý. Ale poznal jsem, díky "mým" slavíkům, řadu vzácných lidí ...
- Ale zpět k nadpisu - máj letos vážně nebyl příliš romantický! Co s tím ale kdo z nás nadělá? Cítím, jak mi "slavičí rok" pomalu odtéká do historie a mnoho jsem nestihl. Ale dohoním to! Mám plán letos pro čas slavičího pelichání. Ikdyž jsem se v tajemné problematice již docela zorientoval - téma je to silné. Vždyť němečtí kolegové soudili, že slavíci kvůli pelichání z velké části z lokalit zmizí a dali by bývali za to "ruku do ohně"! - Je to jinak, v Německu i u nás. Tak na to se těším. Ale mláďata ještě nevyskákala z hnízd, není tedy pozdě ani na to ostatní. Jen to počasí, budu se za něj přimlouvat.
Abychom nabídli i nějakou tu fotografii, mám zajímavý poznatek, posuďte sami:
Vybavte si před sebou onoho modráčka z Krkonoš (anebo si jej "překlikněte"). Pták, který násilně ztratí část rýdováku, jej (v těchto obou případech v zimovišti) nahradí pery novými,
ale jakými?! Jsou nápadně poznamenána "krizí" a v sestavě působí roztodivně. U modráka se objevily dokonce skvrny při ostnu (průvodní znak "dětství"), u tohoto slavíka obecného "hladové pruhy" (levá půlka /1.-6. RP/ na obrázku) a také užší zaoblení, někde s bílými okraji.




Je ale třeba hned dodat, že ačkoliv ony růstové proužky mnozí ornitologové přiřazují pouze mláďatům v hnízdech, přinejmenším u slavíků je tomu často jinak. Už proto, že mnozí staří ptáci během procesu pohnízdního (úplného) pelichání mění ocas spontánně. Příčné žíhání praporů tak bylo zjištěno i u řady víceletých "retrapů".
Dalším nesouladem mého výzkumu s obecnými návody je tukové skóre chytaných ptáků, zejména na jaře, kdy tuk nepřibývá, nýbrž ubývá. Věc se má trochu jinak, ale to zřejmě rovněž necháme na dibu, kdy už slavíci budou mimo sledovanou oblast. Do času zaplétání děravých sklopek, oprav sítí a nostalgického vzpomínání na chvíle minulé...
Proč tedy nadávat na květen - takový je rok s desítkou!