Červenec 2010

Kouzlo Staré Studénky

29. července 2010 v 9:53 | Pavel Kverek

Jezdím tam opravdu rád! Divočina pod rezervací je místem, odkud je krásný výhled a je to tam tak nějak "více oduševnělé". Vidím-li odtud celý "český sever", nutí mne to k pohledům opakovaným. Jak je tam krásně! Jak krásně musí být tam všude daleko, kam odtud dohlédnu. Tady jsou ale slavíci, tam ne!
Vloni jsem zažil na Studénce v pozdním létě humornou věc, kterých zas tolik nebývá a dobře se na ně s odstupem času vzpomíná. Chytal jsem do sítě "na plný zpěv" mladé slavíky pod hrušní, je to ve svahu (jak jinak na Studénce), tak byla spodní tyč v sestavě dost dlouhá. Soustředěn k úchytovým okům jsem si nevšiml, že kdesi vysoko brnkám koncem tyče mezi hruškami. Ty mohutné, zlatočerveně provokující "lahvovky" původních poctivých odrůd, lákaly tady už od rána všechny medáky z okolí. Že jsem tu největší hrušku štracháním s tyčí uklepnul, by se pro příběh dalo předpokládat - ne už tak, že zcela unikátně bude z vrchní třetiny miskovitě vyklována špačky a ukrývá v sobě "jezírko" kvasícího opiátu! A právě to mi nečekaně křáplo o hlavu. Lepidlo první třídy! Byl to úsměvný moment z odchytu. 
A letos? Přijel jsem a zahrál. Našel a nalíčil. A bylo to zase obohacující. Jednak mohu ukázat slavíka, který už nemá ani jedno z velkých per původní (valně samozřejmě nelétá), ale hlavně jsem si vyzkoušel, že úkryt jen tak opravdu neopustí. V nevelkém šípkovém tunelu vyčkal, až kopnu do země a pak tam musel skočit. Vím to bezpečně. Je to cenný důkaz, který jsem stopoval hodně dlouho. Jde o skvělý pocit, vědět, že na krok od chytače je objekt zájmu, který jej z "bezpečí" sleduje a čeká, až zase vypadne a bude klid pro "přežírání se". Jenže v křoví přibyla léčka! A takhle to dopadlo. Slavík v novém peří.




A hned vedle se chytil další, je z páru? Pak tedy mohou pelichat pospolu a teritoriem si nevadí! Může to tak být? Slyšel jsem někde něco úplně jiného!



Když slavík nelétá

28. července 2010 v 23:03 | Pavel Kverek

Svatá Anna - chladno z rána. Jak krásně to sedlo do kraje kolem Jizery! Něco se zlomilo. Slyšel jsem nad Kněžmostem rorýse, ale už neviděl. A bylo to určitě naposledy. Spěchal jsem za slavíky a uklidnil jsem se. Ještě tu jsou. A taky se chytili. Starý a mladý. Starého jsem vyfotil, abych na něm demonstroval, v jaké fázi procesu slavík téměř nelétá. Je to tato situace (ještě doporučuji spočítat velká pera v křídle, jež právě rostou - to je tedy výkon!).






V křoví jsem našel čtvery vyklepané doklady z vykradených peněženek a tak mi při odchytu asistovali na chvíli ozbrojenci. Půjdu možná "sedět", protože jediné otisky tam byly moje z chvíle, kdy jsem je sbíral v roští.
Ze slavíků jsem měl ale radost, půjde o náhradní hnízdění, protože mladý juvenil se teprve chystal měnit loketní krovky. I z ohlasu "na hlas" jsem jasně slyšel i mládě.
Fotka je cenná i proto, že postihuje fázi, kdy začíná růst rýdovák a ramenní letky - tedy klíčový moment. Nevím, jestli takovouhle pěknou někde v archivu mám. Odedneška už jistě.
Jsem pobodán trny šípků, ale stálo to za to. Zimolezy tam vytvořily nepropustnou džungli jak po stromech - tak po zemi. Jestli tam tohle někdy kvete, musí to být síla!

V Anglii - tradičně dobří!

25. července 2010 v 20:32 | Pavel Kverek
Děkuji Zdeňkovi v "ohlasech" za vlastní zkušenost a upozornění. Otakárka ovocného teď necháme stranou, pojďme se podívat za tou slavičí senzací z Norfolku. Myslím, že ještě nevychladla.

Věděli jsme o chystaných švýcarských geolokátorech pro slavíky a že se uplatnili v Anglii, není vzhledem k výkonnosti tamní ornitologie nečekané. A slavíky tam na části země také ještě mají, ikdyž hned zkraje zprávy - údaj o propadu populace za posledních 40 let - je mrazivý (91%)! U nás to tak zatím není, na Mladoboleslavsku již nějaký čas druh nepřibývá, ale ani neklesá. A letošní rok byl, přes prvotní problémy s dešti, asi přeci jen pro místní hnízdiče zvládnutelný. Ono těch dešťů právě v naší oblasti zas tolik nebylo!

Co se britským kolegům podařilo?

Jak je zmíněno na stránkách http://www.bto.org.,bylo geolokátory, zmenšenými ve Švýcarsku na velikost knoflíku od košile (1g), vybaveno dvacet jedinců slavíka obecného, všichni ptáci pravděpodobně tamní hnízdní příslušnosti. Technika měla ještě nějaké ty "dětské nemoci", ale jeden geolokátor vydržel mapovat alespoň opuštění hnízdiště, cestu do Afriky a pobyt v ní. Odlet už lokalizoval pouze na únor, víc se neví. A dále jen to, že se pták vrátil a chycen byl v květnu v místě označení, kdy byla data komplexně vyhodnocena. To ale vůbec není málo, výsledky to jsou v problematice zcela průlomové!

Co to všechno znamená?

Pojďme k tomu vystavit komentář a pokusit se o jakési vlastní porovnání představ a skutečnosti. Přenést výsledek do našich luhů a hájů je přeci jen složité. Slavíci z Anglie nám jsou nepochybně vzdáleni a cesty těch "našich" středoevropských mohou být v mnohém odlišné. I zimoviště může být jinde v širokém pásmu Sahelu. Ale taky nemusí (z Maroka stopu u nás v "Hornoměcholupské" už máme).

Slavík opustil hnízdiště (i na můj vkus) překvapivě záhy (25. července /!/). Jak víme, musel být k cestě kompletně přepelichaný. Přeletěl "kanál" a zamířil na jih, přes střední Francii. Pyreneje překonal už v půli srpna! Východním Španělskem pak směřoval hlouběji do Středomoří, kde poté z regionu Almeria přeletěl do Maroka. A tady konečně přichází předpokládaná přestávka na odpočinek a doplnění energie! Je třítýdenní, ale v půli září už anglický slavík znovu pokračuje africkým pobřežím Atlantiku, přes Západní Saharu a Mauritánii, do Senegalu. Tady cesta kupodivu ještě nekončí, dále se blíží desátému stupni severní polokoule, aby skončila v jedné z nejmenších zemí Afriky, v Guinea-Bissau! A datum příletu? První půle prosince. Tady v zimovišti pobyl podle údajů zhruba šest týdnů a někdy během února pak vyrazil zpět. Angličtí ornitologové soudí, že přiletěl kolem půle dubna (chycen byl v květnu).

Badatelé v článku ještě dodávají, že kroužkování za sto let takovýto výsledek nepřineslo a je logické, že i v tomto velikostním zařazení ptáků se nyní opravdu konečně "pohnou ledy". Je už jen otázkou času, kdy technika bude propracovanější a odolnější a výsledků bude přibývat.

Ikdyž nyní čekání na výsledek kroužkování tak trochu ztrácí na romantice - je dobře, že se rýsuje způsob, jak popsat na ptačích cestách místa značných ztrát a snažit se je zavčasu eliminovat. A k tomu tým anglických badatelů zejména směřoval.

P.S.:
        Pro mne to znamená, rychle se jít s těmi prvními nedočkavci rozloučit. Koukám na kalendář - zítra už tady nemusí být! To jsou ale věci! Takže by přeci jen pelichali ještě o něco rychleji, než jsem na jaře podezíral? No to je síla!

Doteky známých míst

25. července 2010 v 20:30 | Pavel Kverek
Po té, co jsem přeběhl dálniční sjezd od Liberce směrem ke kruháku, už zase kopu v roští na kraji města namočenou zem. Vrátil jsem se do míst loňského úspěchu. Periferie za mnou se pomalu chystá na noční život. Lidé v obchoďáku chvatně nakupují, rudé javory, venku čekající, chňapají po vzácných kapkách pozdněodpoledního deště. Do Lexusu nastupují dobře oblečení lidé, co se čerstvě shledali a kvapně někam odjíždějí. Hlásič na parkovišti opakovaně shání úklidovou službu, odnaproti se na mne přátelsky dívá Elektro expert - ten, co mi každý týden píše domů. Konečně pořádně vidím, od koho ty milé řádky pocházejí. Je tady krásně! Sem chci pozvat primátora města, na oplátku za to, že moje slavíky dnes vzal do svého pořadu na rádiu. To bude koukat!
V křoví už zase kvete pnoucí růže a zrají kuličky, které mi v loni přivodily nevolnost. Jsou červeně skleněné, ale zaletují na ně hřivnáči z celé Boleslavi a tak jsem je taky okoštoval. Koukal jsem taky, že předevčírem od činžáků už zmizeli rorýsi - klíčí tak začátek konce!
Našel jsem v roští ještě jedno ukradené luxusní zavazadlo, je (podle novin a vstupenky) z dubna roku 2009 a ukradli je někomu na fotbalovém stadionu - soudím podle umístěnky v severní části ochozu. Jsou to svině! "Už neslyším mlýnský kámen, jak se otáčí!" Vůbec ne, tahle česká pospolitost je dočista v řiti! Radši bych z roští už ani nevylezl. Je tam přeci jen o něco líp.
- A teď o té paralele - o desce, posunuté o 365 drážek. Kopnul jsem znovu do země v místech, kde jsem vloni stál s redaktorem místních novin a ze sklopky vytáhnul nejvzácnějšího slavíka výzkumu! Teď se tam do večera nic nechytlo a to je krutá realita! Byla to tenkrát klika, pták je letos kdoví kde, jestli vůbec žije. Ale nám to nevadí - i tohle je výsledek.
Dneska jsem nechytil vůbec nic a moc takových výprav neznám. Nic se mi ani neozvalo, nerozumím tomu. Je to takový ten den, který musíme přetrpět proto, aby ty příští mohly být zase zářivé! Slavíci ale už asi budou mizet.

Na březenskejch lukách...

20. července 2010 v 21:06 | Pavel Kverek

...našel jsem já dukát? Vůbec ne! Objevil jsem tam hotovej poklad! Bylo to vlastně už včera, když jsem jel do Března kvůli restaurování kříže.
Jel jsem kolem Matrovic, abych zjistil, jak dopadli čápi, jestli jsou tam ještě jeřábi a co dělají husy. A taky, jestli tam jsou ještě nějací slavíci.
Cesta v lukách, mezi chatovou osadou Havránek a Přírodním parkem Čížovky, je prašná. Ještě že den před tím v noci pršelo, jinak bych na ten "skvost" asi nepřišel. Už jsem nevěřil, že se mi to v životě povede, snil jsem o tom, už jako kluk. Objevit tak někde vzácného otakárka, s předlouhými ostruhami! No jasně - otakárka ovocného! Ten fenyklový je občas vidět, ale ovocný, kde ho tak najít?!
Cesta pod hrází rybníka Vražda už zase k poledni začínala prášit. Je zničená, musí se tou zkratkou do Března opravdu pomalu. Přijel jsem k jedné z mála kaluží (spíše už jen bahnisek) a zvedl roj motýlů. Je jich tady v tom kraji ještě docela pestrá paleta. To bylo najednou barev! Žízeň je přihnala k cestě. Z okýnka jsem sledoval okřídlence, jak se obloučkem hned vrací, bylo jim vedro. A najednou tam letěl motýl s pruhy, ne "fenyklas"! Bylo to úplně jiné, let byl ladnější, ne divoký, jako u jeho běžnějšího příbuzného. Foťák jsem výjimečně před cestou doma vyložil, že nebude potřeba. To byl tedy trest, to byla ale pitomost! Letěl jsem tam hned odpoledne, proflákal louky, čekal u kaluží, zbytečně. Druhý den ráno, práce mne nebavila, věděl jsem, že když dnes vyleze slunce, k poledni bude možná poslední šance. Je tam fůra ťuhýků, větší motýli jsou oškubaní, měl jsem o něj strach. Otakárek však nepřiletěl. Rozházel jsem sklopky kolem náhonu do džungle, abych si spravil náladu u slavíků a utekl mi čas. A ten, fakt docela zdrhnul. Bylo jasné, že motýli nejsou ptáci, operují jistě na širokém prostoru a nikde se moc neváží.
Ještě, že se chytili skvělí slavíci. Jeden mladý a dva zajímavě pelichající. Kroužkoval jsem a fotil.








Docházel mi u foťáku zdroj. "Je to jedno" - říkal jsem si - "budu balit". Ještě, že jsem se nevracel podle včerejších kaluží zpět k rybníku, ale zamířil k Březnu! U kaluže mezi dvěma lány obilí (!) vylétl motýl s ostruhami! Ani jsem nevypnul světla a kradl se do kufru pro foťák. Motýl se vrátil ke kaluži (naštěstí) a já ho "vzal" z dálky, pro jistotu. Abych měl důkaz.




Byl to však frajer a nebál se. Zdroj na displeji zlověstně blikal, ale já pořád mačkal.






Zastavil jsem na cyklostezce operativně mladý pár, aby mi jej nesplašil a paní hned "tasila" mobil. Fotili jsme tedy dva. Když odjeli, pohltilo mne soukromé štěstí. A drží mne doteď. To byl tedy den! A můj kraj vytáhl z rukávu po dlouhé době zase pořádné eso! Hned je nahlásím k registraci do Budějovic. Díky, krajino!

Dodatek:

     Vím, že "příchozí" z jihu Moravy jsou asi zvyklí na jiné úžasy, ale krajina Mladoboleslavska - to je prostě skvělá zpráva!         

Osamělí slavíci

18. července 2010 v 15:11 | Pavel Kverek

V podmínkách Mladoboleslavska jsou slavičí plácky zpravidla sobě na doslech. Mistři o sobě ví i proto, že jejich zpěv se za májových nocí nese kilometr daleko. Zcela jinak tomu je proti proudu Jizery, na Turnovsku. Slavíků tam je vzácně a bývají v místě zpravidla sami. Tak jako u obce s krásným a na dálku viditelným kostelem, která se jmenuje Všeň. V sousedství vrásčitých pískovců Českého ráje tam kdysi zarostla křovím zahloubená vozová cesta a vytvořila přímo učebnicové podmínky pro hnízdění slavíků. Musím uznat, že tak impozantní místo jsem už dlouho neviděl. Lem výše kopcem je sevřen málem třímetrovým ostružiním, o něco nižším maliním, šípky, bezinkami, slivoněmi, duby a olšemi.





Ukončený je pruhem rákosí. Odshora je z louky, plné kvetoucích štírovníků, neprostupný, odspodu však dokonale. Uvnitř, pod klenbou, je po opuštěné cestě docela pohodlné přemísťování a vládne tu famózní "slavičí" šero. Ještě impozantněji to musí působit na jaře v čase květu, kdy z nejtmavší části úvozu zní do noci slavičí sólo.




A je příjemné vědět, že místo dokáže slavíkům zajistit ochranu natolik, že úspěšně vyhnízdí. Kam asi směřují tato mláďata v letech následujících? Vrací se zpět do centra šíření, nebo se rozptylují kolem skalního města? Kdo ví.

Můj průvodce tamní krajinou byl zážitkem velmi potěšen. Myslel si od jarní úmluvy, že už nepřijedu, že na všechno je pozdě. Kout byl na první dojem opravdu tradičně "mrtvý". Úplně jistý jsem si výsledkem nebyl, ale chtěl jsem tomu příteli alespoň předvést, co jsem se dosud naučil. Vždyť Mirek Medek byl prvním člověkem, který kdysi kroužkoval bousovské slavíky v hnízdech na moje pozvání, v čase, kdy jsem o svých kleštích a kroužcích pouze snil. Ano, musím tady způsob monitoringu pelichajících slavíků pochválit a také bych jej měl co nejdřív "prohnat tiskem", je to můj objev. Jen díky tomu se začaly dařit kroky následující. 
Před "dómem" z buřeně jsem vybral nejvhodnější místo a opatrně "zahrál". Ještě jednou a pak naposled. Poté bude třeba chvíli určitě počkat, než to vzdáme. Druhá verze provokace zabrala! Před kolegou dosud mrtvý úvoz najednou ožil krátkou ptačí odpovědí a já věděl, že půl úspěchu máme v kapse. Příprava odchytu, výběr plácků a odstoupení do stínu rozložitých dubů, to byly další chvíle setkání. První kontrola - nic, ale ta druhá už byla úspěšná! Takovéto slavíky mnoho lidí nezná, žijí nenápadně, úkryt neopouštějí po celou dobu procesu. Nemohou si to, vzhledem k svým omezeným schopnostem, ani dovolit.
Kolem létal motýl - až se musím jít podívat do atlasu, abych nedělal zbytečný povyk! Stejně o něm už radši mluvit nebudu.
Nashledanou jindy!

Verdikt bez záruky

18. července 2010 v 15:08 | Pavel Kverek

Jeden otazník za druhým poskakuje nyní v slavičích sklopkách! Pelichání je v polovině a ptáci takřka k neurčení! Teď si mne volnočasová problematika opravdu prověří. Teď musím dokázat, že si zasloužím nazývat se specialistou! Kdoví pokolikáté jsem nad křídly zase panikařil. Anebo ne?
Pozvánka za samý okraj oblasti, k pravidelnému hnízdišti izolovaného páru, přinesla krásný zážitek z jiné krajiny a na určení hodně těžkého slavíka. Je slavíkem obecným, nebo z něho už odbíhá jinam? Nechci v každém chyceném slavíkovi euforicky hned vidět nějakého křížence, ale bez obezřetnosti se v takto složité problematice člověk daleko nedostane. Podezírat je třeba, protože se mezi ryšavými slavíky zcela určitě dějí věci, které sotva dohlédneme. Naše krajina bude pro fenomén křížení příhodná, vždyť pravá hybridní zóna se nachází nedaleko. Nikdo se u nás problematice v minulosti nevěnoval, navíc se tato zcela jistě vyvíjí dál. I proto jsem připravil na podzimní konferenci několik postřehů.

Ale k té včerejší panice - podívejte se na fotku a pojďme o ní diskutovat (pro ty, které to nebaví, dodám hned poté romantičtější verzi onoho výletu).






Ještě ale předtím - uznejte - nejsou ti slavíci nyní legrační?
U samečka, u něhož se zdá, že bude starším jedincem (nemá plošné obrusy zbylých několika ručních letek), lze jen stěží spolehlivě vyvrátit podezření na křížence - všechny důležité znaky vyklepal před pár dny někde v roští (popis roští v druhé verzi pojednání). A proč jsem tedy tak zpanikařil? Ruční krovka (nejdelší zachovaná), s kterou bychom měli porovnávat 1. ruční letku, je zřejmě mírně (na obou křídlech) "povytlačena" již rostoucím perem novým - tudíž nespolehlivá. Snad proto byl naměřen značný rozdíl (- 4 mm). Ale přesto - i kdybychom uvažovali první zachovanou (bližší okraji křídla), jak činí někteří němečtí kolegové, zůstává 1.RL i tak v zajímavém "mínusu". No uvidíme. Tím, že chybí veledůležitá 4.RL, nemůžeme popsat ani hrot křídla (pořadí per), ani případné zúžení vnějšího praporu této letky. Dokonce i naměřené křídlo nemusí být objektivní, pokud měřená letka netvořila vrchol.
Chycen byl ještě jeden slavík, dosud zcela nepřepelichaný juvenilní pták, dokazující, že hnízdění v místě určitě vyšlo.

Chytání a kroužkování slavíků na samé hranici druhového rozšíření v oblasti má značný význam, ikdyž se jedná jen o několik jedinců. Jev je to značně labilní, jak dokázal nedávno zde diskutovaný "slavík od Žabakoru". Šlo o výsledek, pro můj výzkum z nejcennějších, ukazující mimo jiné, že i starý slavík může tradiční hnízdiště opustit a přesídlit jinam.
Takhle vypadá na papíře:




Kéž by takovýchto zjištění přibývalo!

Čas vadnoucích kopřiv

10. července 2010 v 11:32 | Pavel Kverek

Do krajiny vletělo léto! Vždycky si říkám, jak můžou vypadat ty "roky extrémů", o kterých meteorologové občas mluví? Vždyť těch kombinací zas tolik není. Pak ale uznávám, že ty poslední časy jsou fakt zvláštní. Jako letos. Bylo mokro, že shnilo obilí a prochladli čápi, teď je výsmah, že zem praská do hloubky a v škvírách, do kterých, kdyby mi spadla peněženka, už ji nedostanu. A kopřivy vadnou...

Zase to ale svědčí vlaštovkám a břehulím, těch je sice podivně málo, ale vyšlo jim to! Vyšlo to i slavíkům a to už je zajímavé i pro mne. Populace na tom bude dobře a jsem zvědav, zda se ještě někam "rozlije". Před lety se vzestup v oblasti zastavil, na Turnovsku jich zas tolik není a snad už zase ustupují. Uvidíme, co přinese příští rok.

Všichni kolem táhnou k vodě, já do roští. Ještě mě to baví. Musím nabrousit motyčku a vyrazit k viaduktům, mám tam dluh. Snad nafotím nějaká zajímavá křídla v tom ráji příměstské kriminality, s nákupními vozíky v roští, komíny z tetrapakových vín v leženích lidských trosek. Abych však neprohádal, mnozí na tom mohou být ekonomicky líp než já! Klobásy po větvích, krabice po pralinkách, lahve od koňaku, "hadry" na jedno použití a makat nemusí. Oloupaná izolace z kabelů, kterými bych obtočil snad půl města, zpola vyklepané peněženky zahraničních úředníků, neslušnými časopisy ošetřená každá větší "potřeba", poházené aplikační jehly. To jsou moderní hnízdiště mých slavíků!
Má-li však být můj přehled co nejucelenější, musím za nimi i tam. V osikách tam zas po dešti vyrostou křemenáče, vysoko nad hlavou se v roští rozvije růže, podrost i letos ozdobil vlčí bob. Svodidla, obepínající malý obrazec zeleně, nikdy zkušeně nepřeskočí srna, zajíci jsou chytří právě tak. Co na tom, že na křížících se drahách kolem kmitá nadržená smrt! "Pod lampou je (i tady) největší tma". A jak už jsem výše napsal, nikomu se tady špatně nežije.
Predátoři - jsou-li nějací - končí v noci oslněni pod koly aut, policie otáčí nedaleko, u nákupních center. Strach tu prostě nikdo mít nemusí. Zrají tu višně, kiwi a fůra plodů, které ani neznám. Že jsou místa slavíky ceněna, dokazuje přesídlení mistra od Března, právě sem. Inu, život se v krajině zásadně mění! A v příští proměně se už možná i já pokusím vtěsnat tyče a chytací bágly zdarma do svozového autobusu, pro červy si skočím do Oddělení zvířátek - poté, co si pod tlampačem na parkovišti vypočítám vlastní slevu. Budu si však k tomu muset ještě o kousek dál přikoupit nejméně tři kuřecí křidélka z grilu a bagetku hned vedle, z kamenné pícky! A má-li být den pro mne "suprový" a ona "výzva" z roští beze zbytku naplněna, nesmím si nechat u pokladny v čase hamižného nabírání igelitek ukrást vozík s vloženou desetikorunou.
- Jó, odchyty na periferii! Jsou komfortní, udržím tam - jakoby - krok z dobou a vzpomíná se dlouho. Přesně táák.    

Čtení z peří III.

6. července 2010 v 7:58 | Pavel Kverek

V dalším díle čtení z peří nahlédneme do křídla dvouletého pelichajícího samečka, který zřejmě letos nehnízdil. Chycen byl 4. července v pískovně v Obrubech.

Pelichání obou jeho křídel má tradiční schéma kdy v první fázi jsou měněny ruční letky (od desáté směrem k okraji křídla - sestupně) a s nimi příslušné velké svrchní krovky. Úvod pelichání se samozřejmě týká i svrchních velkých krovek loketních, které pelichají spontánně a nezávisle na letkách, vždy hned zkraje procesu. Porovnáme-li tento případ s křídlem nedávno představeným (samice od Kosmonos z 3.7.), vidíme, že máme jedinečnou příležitost studovat stav "po" a "před" výměnou ramenních (terciálních) letek. Jde o důležitý moment ve vztahu k těmto krycím perům. Měněny jsou právě v této fázi procesu. Tyto (na obrázku) vypadnou vzápětí.




Samec byl, jako jediný v místě chycen, zbylí dva mají s technikou z loňska zkušenost a za celé "vysmažené" odpoledne až do večera mi radost neudělali.
Ověřeno též bylo, že pelichající slavík je schopen z jediného místa reagovat na hlas po celý čas až do setmění tedy, že místo svého pobytu vůbec nemění. To je ten důvod, proč bez prokázání přítomnosti pelichajících ptáků prostřednictvím provokace hlasem je takřka nemožné, "trefit" se nahodilým odchytem do dosahu jeho zobáku. A tady klíčí zásadní omyl všech, kteří pelichání odsouvali jinam z hnízdních lokalit či dokonce až do zimoviště. Bez odezvy na hlas je hledání pelichajících slavíků v přírodě totiž takřka nemožné!

Prohlížel jsem kdysi v Kroužkovací stanici zástihy "letních" ptáků, je jich pramálo, snad jeden zajímavý odkudsi z Polabí. Jistá dáma tam tehdy při venčení psa objevila po ránu mrtvého slavíka "v zajímavém datu" někde u garáží. Věk byl kýmsi stanoven jako +1K. V tom čase by pták musel pravděpodobně pelichat! V archivu jinak podobné zástihy zcela chybí. Většina materiálu je získávána u "jarních" zpívajících samců.

Přestože můj výzkum nesleduje dosažení vysokého počtu kroužkem podchycených slavíků jako hlavní prioritu, číslo již atakuje hranici třinácti set jedinců. Je vzrušující zabývat se myšlenkou na to, že by všichni před člověkem najednou vzlétli - slavík, jako individualista, to by byla síla! Připočítám-li k nim nejméně tři stovky retrapů po roce a déle, součet je povzbudivý. Euforie mne však opouští hned když uvážím, že dosud nepřišlo jakékoliv hlášení mimo oblast výzkumu. A to je docela divné. Protože je tomu však podobně i v zahraničí, nutí to k zamyšlení, co se kolem obecných slavíků děje? Jsou pak mnohem tajemnějšími v čase návratu, když se mohu na vlastní oči přesvědčit, že jsou doma staří známí, že normálně přežívají, jen asi nestojí o výraznější popularitu. Dávno na hlášení "zvenčí" nečekám a padělat jej také nebudu. Uspokojují mne jiné poznatky a úkolů se přes zimu dá vymyslet pytel! Ne všechny se podaří splnit. Až jejich pelichání postoupí (v půli měsíce) k první zakrslé ruční letce, musím se snažit! Někteří kolegové totiž za hranicemi tvrdí, že první letku slavíci mění mnohdy jednou za dva roky. Je to nesmysl, napozorováno mám něco jiného. Ale úkol je úkol!
    

     

Je divnej rok...

4. července 2010 v 10:06 | Pavel Kverek

Kolik lidí kolem má vážné problémy! Co se to v té první dekádě nového století s námi jen děje?
Zemřel Pavel Vašák - kolega, který zahajoval výstavu V kraji zlatých slavíků. Člověk vzdělaný a noblesní. Ornitologie je teď tolik bita!



Slavíci mají splněno!

3. července 2010 v 23:31 | Pavel Kverek

Rozbíhající se červenec je časem mladých slavíků. Ještě kropenatých. Ikdyž na hlasovou provokaci nereagují, na lokalitách ještě jsou a dají se chytit. Jsou to ptáci, kteří se v místě narodili, jejich kroužkování je tedy velmi žádoucí.




Pod skvrněným peřím na bocích již podrůstá šat prvního roku a tím startuje proces částečného pelichání. Jak již bylo zmíněno, dají se chytit, protože se už živí samostatně. Rodiče pelichají "natvrdo".




Pohlaví lze ještě u ptáků odlišit, protože samičkám, jež prošly hnízděním, až nyní zarůstá nažina.




A protože už nějaký ten den pelichají, křídla vypadají takto:




Doslova "těhotné" - ve vztahu k poznatkům - je období začátku prázdnin, kdy proces výměny běží naplno. Jenom, vezmeme-li chování slavíků! V prostředí jsou naprosto neviditelní, prozradí je až sklopka a podobně se před očima dočista "vypaří" hned po vypuštění. Dokáží-li ještě vůbec létat!
U tohoto jedince se létací schopnost s vypadnutím prvních loketních letek už v příštích dnech změní. Na určitý čas to nepůjde.




S dnešním úkolem jsem čekal na vydatné horko a nejlépe v poledním čase, kdy se z teploměrů v kosmonoských zahradách bude kouřit. A tak jsem nedaleko viaduktu konečně kopl do hlíny. "Kopl" je však silné slovo, protože v náspu zachrastilo a motyčka mi vypadla z ruky. Zem je vyprahlá a mnohde hluboce popukaná. Přesto jsem chtěl za těchto šílených podmínek ověřit, zda pelichající slavíci při tak obrovském výdeji energie, sbírají potravu i v těchto - jindy "jalových" hodinách. A je to tak, v lapáku za chvíli byla samička! Působí legračně a byl jsem zvědav, po povinných dvou minutách "zdržení", jaký ústup z dlaně zvolí. Nevěřícně se odrazila a šikmým třímetrovým letem nad asfaltovou cestou zamířila do hustého hlohu prorostlého šípkem. A vydržela tam. Jde o ptáka, který začal pelichat (pro samice) v tradičním čase. Dobře je tady patrné, v čem spočívá rychlé slavičí pelichání, jež zmiňují třeba švýcarští kolegové. Najednou tady roste pět ručních letek a k tomu ještě všechny tři ramenní! Ty musí zvláště spěchat, aby co nejrychleji začaly chránit nově se vyvíjející křídlo. Dobře je také vidět "křidélko", o němž zmínění vědci praví, že mu není během pelichání nikde věnována potřebná pozornost. Zde ještě "vyčkává" a nepelichá, jeho čas přijde o pár dnů později.

Téměř rok plánovaný pokus přinesl tedy očekávaný výsledek. Potvrdil, že pelichací místo musí nabízet krom bezpečí i vydatně prostřený stůl.

To, že se i k městu vrací strnadi luční a do kroku mi tam zpívají, je radostí na cestu domů.

Ještě je naděje

1. července 2010 v 7:46 | Pavel Kverek

Ornitologie je důvodem k chození touto krajinou. Ale přeci jen to nejsou pouze ptáci, kdož činí vycházky zajímavými. S jistotu lze říci, že každá z nich má skryté, když ne překvapení, tak jistě potěšení. Takováto setkání pak nutí člověka ohlížet se do minulosti a vzpomínat.
To, že přežívají i dnes dříve běžní motýli a květiny, je málem zázrak. A tady všem jeden takový, formou letní pohlednice, nabízím.




Všechno jsme ještě snad zničit nestačili! Chvíle vonící po naději, jsou pro nás povzbuzením. Hezké léto!