Září 2010

Pomáhat a chránit

26. září 2010 v 8:27 | Pavel Kverek

Když už slavíkům vstupuji do života tím, že je špehuji a chycené, na nejnutnější chvilku beru do ruky, chci jim to nějak kompenzovat. Chci pomáhat, chránit jejich hnízdiště i je samé.
O tom jsem tady ještě nepsal, ale mám ty ryšavce v oblibě. Když tam tak člověk šmajdá během jejich hnízdění, upozorňuji sběrače hlemýžďů, venčitele psů, seřvávám toulavé kočky a v prostředí našlapuji velmi opatrně. A opravdu - volně vyloženo - modlím se za ně. Tvrdím, že o hnízda se začne člověk bát až ve chvíli kdy ví, kde jsou (tady si neodpustím poznámku: "Jak může někdo vykrádat ptačí hnízda, hlava mi to nebere). Sám jsem zažil při nich chvíle přesmutné i úsměvné. Aby si návštěvník těchto slavičích stránek dovedl ony situace představit, dva příběhy nyní v zkrácené verzi nabízím:

Neštěstí po štěstí

Několik let je tomu objevu, kdy jsem konečně našel v hnízdě půl tuctu vajíček v barvě khaki. U mnichovohradišťského viaduktu - kdo tudy pojedete na Liberec či zpátky na Prahu, odhlédněte k úbočí nadjezdu s zářivě zlatavým janovcem metlatým - zpět, zpět! Mluvil jsem o zkrácené verzi, omlouvám se!
Unikátní šestikusová slavičí snůška byla nalezena v místech mimoúrovňového křížení silnic u MH na MB. Vlivem pracovních aktivit člověka však došlo k opuštění sedmidenních mláďat (vylíhla se tehdy opravdu všechna). Bylo zajímavé, jak rodiče lnuli k mrtvým a zapáchajícím mláďatům, která jakoby "v momentkách zmrzla" při vynuceném rozlézání z hnízda. Dny před tím pršelo a mláďata pravděpodobně prochladla. Příčinou byl fakt, že dělníci betonovali patku silničního poutače čtyři metry od hnízda. Ptáci se zřejmě nedokázali k hnízdu přiblížit a mladé nakrmit. Ta zpanikařila jejich voláním a místo opouštěla.

Mráz sice kopřivu nespálí, ale...

Hluboko v minulém století jsem si "spočítal" hnízdo u polního letiště poblíž Koprníku. Bylo vystavěno v lemu cesty, u křoví v kopřivách. Když jsem přijel s kroužky, nevěřil jsem očím. "Rozsévači smrti" - jak to uměli jen oni - vypláchli cisternu po jedech přesně v tom záhonu žahavek! Kopřivy zežloutly a zlomily se v pase. Slavičí rodiče jsem nikde neslyšel, byl jsem zděšen. V hnízdě se ale mláďata krčila, žlutavý odstín jejich kůže byl však více do červena a oční víčka měla oteklá. Vybral jsem je tehdy do kšiltovky a odnesl k rybníku. Tam jsem je sprchoval, co se do nich vešlo, odnesl je zpět, okroužkoval a vložil do hnízda. To jsem přistínil suchou větví hlohu a odejel. Už jsem se tam toho jara nedostal.
Tři kilometry od toho místa a pět let od té chvíle jsem provokoval jednou z prvních přehrávek slavičího zpěvu (z obrovského magnetofonu) jistého ptačího virtuose ve snaze jej chytit a okroužkovat. Že měl na noze kroužek, na kterém bylo znát už pár cest k rovníku, mne zas tak nepřekvapilo, mám přes tři sta důkazů, že slavíci takhle fungují. Euforie mne však pohltila doma u kartotéky. Číslo patřilo prostřednímu z pěti popálených mláďat! Vím tedy, že nejméně jedno z nich tehdy ono "dvojí sprchování" přežilo a jak znám slavičí rodiče, nemám důvod si vůbec myslet, že zbylá mláďata neroztlačili do života podobně. Napsal jsem o tom tehdy do místního zpravodaje, jedy už tady nikdo nelikviduje. Samozřejmě to může být spíše tím, že jsou drahé a více se hospodaří. Ten plácek funguje dodnes - a víte co? My se k němu vrátíme v seriálu o hnízdištích! Příběhů tam totiž na nás čeká ještě o něco víc.

O tahu slavíků

25. září 2010 v 9:01 | Pavel Kverek

Konečně pořádné téma - řeknou si mnozí a mají pravdu! Ale i přesto je tato problematika v mém výzkumu stále jedním velkým otazníkem. Pojďme si tedy znovu vyzkoušet, jak málo o migraci druhu víme. Mám pochopitelně na mysli slavíka obecného, který mi ale z celého kvarteta českých slavíků přijde opravdu nejtajemnější. Ještě chci sdělit, že k získaným výsledkům třeba přistupovat dlouhodobě s opatrností, mnozí potvrdí, že vždy existuje i v ornitologii řada výjimek.

Na jarním tahu se zdá, že přeci jen lze slavíky v prostředí zaznamenat, sám jsem květnový pohyb jedenkrát zažil. Tahový výskyt znají kroužkovatelé "na Žehuni", podobně fungoval Václav Bošek u Litoměřic, kam dojížděl. Nevím jak oni, ale já jsem ten tahový výskyt načetl jinak, než se chovají třeba jarní bělořiti v polích, budníčci po strouhách, anebo lindušky kolem travnatých kaluží. Slavíci prostě po příhodné noci zpívali v oseckých lukách východně Červenského rybníku docela všude! Jsou tam v těch melioracích rozházeny "bochníky" vrb a v každé notoval slavík. Končila úvodní dekáda máje a chytanými byli samí dvouletí samci. Bylo to znát na zpěvu i v peří. Kloaky měli v klidu a hlavně - druhý den tam bylo už zase ticho. Nešlo tehdy o pohyb během dne, ptáci vydrželi do setmění a pak "popojeli". Už jsem v oblasti ta čísla kroužků nikdy neviděl. Bohužel jsem tehdy ještě nepracoval s tukovým skóre. Ono ale - kriticky řečeno - CESová tabulka u slavíků na jaře nefunguje, alespoň u místních ptáků v čase, kdy se tuk vstřebává, nenarůstá.
Výhodou na jarním tahu je fakt, že samci zpívají a prozradí se. Obecně o tomto tahu platí, že návrat je prudší, ptáci spěchají hnízdit, nebo se o to alespoň pokusit (mnozí dvouletí). Čekal bych tedy, že snazší bude vše na tahu podzimním, kdy nepospíchají nikam, ale bude to jinak...

Na podzimním tahu bude obtížné slavíky vůbec v prostředí zjistit. Po zkušenostech z posledních let si dokonce troufám tvrdit, že klasickým procházením v terénu pouze s dalekohledem je to takřka nemožné. Markantní je to už v případě hnízdní populace, která do odletu v prostředí (až na výjimky) pelichá. Monitoring provokací kontaktními hlasy, který jsem pro výzkum objevil a poté ověřil, by přeci musel najít v biotopu i jedince - transmigranty. Tak se ale neděje. Dva roky jsem se nyní této problematice intenzivně věnoval, mnohé se naučil a postup chytání zdokonalil (včetně práce s přehrávkou), ale cizí slavíky jsem dosud nezjistil. Snad v jednom případě před dvěma lety. Byl to ten přetěžký jedinec od Čížovek. Pojďme se v pozici "tonoucího" zkusit onoho "stébla" zachytit a případ zanalyzovat. Pojďme jej jaksepatří prohledat.

Nikdy se nestane, že by měl člověk štěstí nadbytek. K úplné spokojenosti vždycky něco chybí. A bylo tomu tak i tady - v místě, kde hnízdí dva až tři páry slavíků. Vůbec jsem se tam totiž zjara nedostal, takže nevím, co za ptáky tam v hnízdní sezóně "fungovalo". Přijel jsem až 8.8. (to je už hodně "na hraně"). Sítě obvykle netahám, když zkoumám pelichání, teď jsem jednu kvůli mláďatům vypnul. Udělal jsem "kolečko" s taškou sklopek a v síti už mezitím visely nějaké ty pěnice a u odvrácené tyče pták, u kterého (kdybych nezahlédl rezavý ocas) bych soudil na drozda. Z mělké kapsy při kraji "dvanáctky" ale rychle vyskočil a zmizel v roští. Měl jsem v hlavě pořádný zmatek a taky vztek na síť, ale sklopkám jsem tradičně tajně věřil. Dal jsem jim ještě o něco delší čas a v té, kam pták po útěku přibližně zapadl, opravdu kontakt hlásila vztyčená stříška! Teď jsem se mohl přesvědčit, že se fakt jedná o slavíka rozměrů, jaké jsem v životě neviděl. Nazval jsem jej pracovně "XXL". Nevím jak dalece je důležité, že šlo o hybridního samce, podstatné je, že vážil 35,5 gramu! Toho, kdo slavíky nechytá, bych chtěl upozornit, že obvyklá "jarní váha" je 22 až 23 gramu, po hnízdění v střední fázi pelichání kolem 25 gramů. Rozdíl je tedy monstrózní! Pojďme jej ale hodnotit tak, že k sobě postavíme poměrně nízké datum, finální stav pelichání, vysokou tučnost a výrazný apetit. V takovém případě lze opravdu uvažovat o průtažném jedinci.
Ikdyž jsou kříženci jednoznačně brilianty mé specializace, v tomto případě bych uvítal, kdyby šlo o slavíka obyčejného, hybrid vše odvádí tak trochu stranou. Přesto: "Vypadají tahoví slavíci podobně jako tento?

To je tedy jediný případ, kdy mohu s určitou dávkou opatrnosti prohlásit: "Potkal jsem podzimního tahového slavíka!"
Když jsem letos chytal po hnízdištích pelichající rodiče a byl po nakontaktování 100% úspěšný, díval jsem se vždy s napětím na křídla, zda některý nebude již celý "v novém". Takového jsem však nenašel! Tak nějak zvláštně mne to uklidnilo. Co se to tedy na podzim (či spíše v létě) děje?
Rozumím průtažným lejskům černohlavým ve sklopkách, rozumím souběžně s nimi táhnoucím a podobně se chovajícím rehkům zahradním i červenkám, jak ale táhnou dospělí obecní slavíci, opravdu nevím!

  

Spojeni přírodou

21. září 2010 v 23:34 | Pavel Kverek

Abych proložil seriál o hnízdištích slavíků něčím "živějším", nabízím tuto momentku z "babího" léta.




Stál jsem pod tou naší slívou v obavě, že větve prasknou pod ovocným cukrem a žoky, že mne pomlátí. Spásal jsem všemi smysly onu náladu a bloumal tak, jak bloumávám. Fotky jsem původně samozřejmě pořizoval do novin (do svého sloupku), ale vždycky mne to zavěsí, podobně jako toho Cimrmana, v čase jeho "ochotničení". Prostě se z té nálady nejde vyrvat. A je to ještě horší, když prolézám ornitologické weby, kde borci od Moravy k Čechám kreslí svá putování, své zážitky. Dělají to fakt dobře a člověk, má-li tu "krevní skupinu" jako oni, v cuku-letu je u stativáků s nimi. Jsme spojeni přírodou "a tyhlety moderní počitadla" nám všechny ty dálky konečně zkracují!

Přichází podzim, po Jizeře už zase táhnou léto z hor "žlutí koníci". To je panečku zážitek, to je "atmoška"! Mezi nimi mladí rybaříci šněrují k jihu taky, motají se navíc daleko v loukách a kdyby na tý štrece tolik nevýskali, člověk by je tam ani nehledal.
Je to krásnej čas a jsme sakra chytří, že o něm takhle víme! Na žebříku mi dozrává muškátek, bude letos o něco později, jdu jej okusit ...

Dol. Bousov – Zahrádky

21. září 2010 v 8:11 | Pavel Kverek



Představuji jedno z hnízdišť Dolnobousovska. Jedná se o alej ovocných stromů s podrostem, táhnoucí se k zaniklému rybníku Pivák. Jak tato alej, tak samotný protilehlý prostor po rybníku Malý Pivák jsou - nebo spíše byly, hnízdištěm jednoho páru slavíka obecného. Místu hrozí zánik rekultivací a zbude pouze tento levý lem cesty.
Zastavme se chvilku u těchto pásů zeleně a nahlédněme na ně jako na možná slavičí hnízdiště.
Slavíci mohou tato prostředí obývat, jsou-li dostatečně široká, u těch úzkých hledají alespoň rozšíření v místě větvení cest či různých mostků.
Zatímco první představený kout (u Kolomut) může být vnímán jako vlhčí, protože v jámách po písku se drží občas voda, tento je suchý.

Co slavíky láká do těchto linií?

Biotop nabízí (alespoň místy) temné partie, kde se slavík může skrýt. Je to pro něj naprosto nejzákladnější předpoklad. Možnost vyběhnutí na cestu za potravou je také velkou předností a navíc zde (jako mnohde jinde) lidé stále ještě vyklápějí na břeh odpad. Jde o listí, drny trávy, zeminu, kameny, ovoce aj. - tedy ne odpadky v pravém smyslu slova. Tyto "výsypky" jsou pro slavíky pravým požehnáním a chytit je lze právě tady.

Z momentů, které místo, sledované od roku 2001, proslavily, je dobré připomenout jarní odchyt slavíka tmavého (velmi pravděpodobně táhnoucí samičky) a rovněž spontánní tah motýlů - baboček bodlákových.

Hnízdiště Mladoboleslavska

15. září 2010 v 7:28 | Pavel Kverek




Kolomuty
(snímek je z období vegetačního klidu)

Putování po slavičích hnízdištích odstartujeme v Kolomutech. Místo spadá pod Mladou Boleslav a je odtud vidět na protékající Klenici.
Lokalita je sledována od roku 1992, patří tedy k těm "mladším". Přesto má na svém kontě skvělé výsledky, jako je opakovaný zástih prvního hybridního slavičího samce (zjištěného v rámci výzkumu, ale i pro tuzemskou ornitologii), anebo výskyt pelichajících slavíků v řepce.

Hnízdiště hostí dva až tři páry, biotop prochází v současnosti výraznou proměnou.
Odumírající vzrostlé vrby pouští do podrostu více světla a ten se zahušťuje. Slavíkům tento stav výrazně prospívá.
V roce 1994 byl podrost z většiny plochy vymýcen, chystalo se zde motokrosové závodiště, jedná se totiž o starý lom na písek. Naštěstí k realizaci nedošlo. Hnízdiště má výhodu v tom, že je dočista izolované v polích.

Místo bylo objeveno nahodile zpravodajem, vracejícím se v noci ze zaměstnání. Ten zaslechl otevřenými dveřmi vlaku, stojícího v zastávce, slavičí zpěv - prý "odkudsi z pole".

Hnízdícím ptákům v místě neprospívá přítomnost lišek. Prostředí hyzdí množství velkých pneumatik souvisejících s záměrem vytvořit závodiště.

K zajímavostem patří příběh, kdy byl do sítě nahodile splašen jestřáb, odnášející holuba domácího. V síti ale zůstal pouze oškubaný "věžák", protože velký dravec poté, co síť zamotal do větví hlohu, vyskočil a odletěl.
Další zajímavostí byl bezesporu nález slavičího hnízda mezi rezavými plechovkami. Snímek bohužel tehdy mnoho nevynikl kvůli slabému rozlišení.

Biotop je příhodný také pro lejsky šedé a sedmihlásky hajní, jejich přítomnost v síti je vždy velmi vítána.

Hnízdiště patří do skupiny "perspektivních".  
  
Poznámka: Komu by se hnízdiště zdálo malé vězte, že tři páry po obvodu rozmístěné, tento plácek spolehlivě uspokojí. O využití jako závodiště můžeme v tradičním pojetí samozřejmě pochybovat (umístit by se sem dal spíše nějaký větší kolotoč), ale terén byl technikou pro tento účel připraven. Mohlo jít o jakési "vesnické pojetí" adrenalinové dráhy.  

Čas k přemýšlení

13. září 2010 v 21:10 | Pavel kverek

Krajina chystá změnu. Podzimní.




Slavíci jsou pryč nejen z oblasti, ale už i z republiky. V specializaci nastal čas k přemýšlení a ohlížení.

Prvním posezónním tématem budou hnízdiště. Nebudu předkládat mapy, nejsou důležité, budeme sledovat prostředí a to, čím slavíky ten který biotop přitahuje.
Plácků je kolem padesáti a my je společně navštívíme. Jednopárová hnízdiště zvlášť, pospolitá asi vždy jedinou reportáží.
Rozkládají se od Humprechtu k Jizeře, často a rád ten pracovní název používám. Jde ve skutečnosti o prostor mezi městy Dolním Bousovem, Mladou Boleslaví, Bakovem nad Jizerou a Mnichovým Hradištěm. Nadmořská výška se pohybuje kolem 250 metrů, většími toky jsou Klenice s Kněžmostkou.

Podle prostředí rozděluji hnízdiště na vlhčí a sušší a opravdu, rozdíly jsou výrazné. Teď mne napadl zajímavý úkol, prohledat knihu kontrolních odchytů a pokusit se zjistit, zda některý přesídlený slavík zaměnil právě i onu povahu prostředí. Ta prostředí mají odlišné tváře natolik, že kupříkladu ptačí sousedé tam jsou docela jiní, potrava tam bude odlišná a hnízdní podmínky také.
Hned sahám po příkladu. Slavíci z lokality "Ostrov" jsou zvyklí na bláto, vždyť Jizera tam k svému slepému rameni občas jaksepatří šplouchne (až se štiky válí po cestě)! Oproti tomu soukmenovci z vyprahlých svahů Studénky znají zem spíše rozpraskanou. Rozdíly jsou tedy značné.
Než se vypravíme na první plácek, ještě zmíním, že pro slavíka tmavého bych příhodný biotop u nás nevybral. Tak, jak jsme je zažili v Polsku, v hybridní zóně u řeky Prosny, takové nemám. Když už Jizera někde rozliv vytvoří, chybí tam ta správná buřeň.  Ano, "uherští" slavíci tmaví se tu občas zastaví (i zahnízdí ve smíšeném páru), ale prostředí je bližší slavíku obecnému. Snad výše proti Jizeře, co jsem letos viděl ten kout u Turnova, tam už bych jej čekal. Snad i níže po Jizeře, co jsem před lety viděl kout u Benátek, tam by to také mohli zkusit, ale podmínky, jaké měl u Frankfurtu nad Odrou Joachym Becker na říčním ostrově, to moje krajina nabídnout nemůže. Mladoboleslavsko je především teritoriem slavíka obecného!

Pojďme se tedy na ty plácky společně podívat, ještě se do auta vrátím pro foťák a pokud jsme všichni, můžeme začít. A připravím o tom zápis.

Sezóna končí!

6. září 2010 v 22:14 | Pavel Kverek

V noci z pátého na šestého září s největší pravděpodobností odletěl ze Studénky opozdilý slavík! Křovinná sluj je bez ohlasu. Prověrka trvala půl hodiny a ve dvou lidech jsme navíc sledovali proluky v křoví. Krom zvědavých červenek se jiný pěvec neobjevil. Na základě předchozích zkušeností mohu téměř jistě konstatovat, že starý slavík ze Studénky nakonec na cestu vyrazil, zřejmě v noci na pondělí, šestého září. Další ze série velmi chladných nocí jej zřejmě probrala z nerozhodnosti. Už teď vím, že se tam na jaře budu na kontrolu hodně těšit! A tu sluj Vám fakt na podzim vyfotím.
Proč oddaloval odlet, není zcela jasné. Na jednu stranu je to škoda, zítra jsem se na něj chystal, že jej potřetí chytím a zkontroluji. O pelicháni nejde, to mám podchyceno, jedná se o tukové zásoby a hmotnost. Už to tedy nestihnu.
Díky tomuto případu jsem však získal cenné náměty k uvažování a je nad slunce jasné, že takovýchto situací u slavíků mnoho nebude. To by mne tedy tenhle "Pan váhavý" sakra převapil, kdyby se v dubnu vrátil.
Pozval jsem svoji specializaci do života a žiji to s ní - jak tušíte - opravdu náramně! Jen takhle mne to baví, ale škarohlíd, který by útočil na ten romantický nadefekt, stejně dojde k docela slušným odborným výsledkům! Jen bych je měl asi prezentovat vysušenějším způsobem. Je to ale dobře namícháno - jako v těch knížkách, které jsem v dětsví tak intenzivně "odžil".

Tak tedy definitivně: Slavičí rok končí! Jdu to říct do škopku červům...

Slavík vyčkává ...

5. září 2010 v 20:32 | Pavel Kverek

Výsledek dnešní prověrky na Studénce je pozitivní, slavík ještě vyčkává. Jednou se mi krátce ozval, byl asi za potravou, protože "zavrčel" z přední části sluje. Objevuje se problém ho vyprovokovat, už mne prokoukl. Zjistit jej pouhým pohledem není možné, slavíci v prostředí prostě vidět nejsou. Jestli zítra (6.8.) neodletí, pokusím se jej následně znovu chytit. Jak to, že jím dávno necloumá tahový neklid, jenž je patrný u jiných hmyzožravců v okolí, hlavně u budníčků?!

Včera jsem zapomněl představit mladého slavíka, chyceného na východním okraji Studénky. To je on.




A takhle vypadá ten unikátní biotop. Vskutku plodný kout! Kolik jen původních a odolných odrůd tu přežívá v zapomenutí, ušetřených výchovných řezů a rozličných roubů! Žijí si tu po svém, pravidelně mocně plodí pro admirály, podnapilé sršně, pro uřvané špačky. A pro poutníky, jako jsem já, registrující nejen všechnu tu nápadnou krásu, nýbrž i skrytou hloubku vteřin života. Tu, která opravdu nebývá vidět.




Žádný slavík tu ale od noci není, mladý zmizel a sklopky ani přehrávka už nic neobjevily. Vlastně chytil se - "slávik červienka", slovenští kolegové červenku k slavíkům sympaticky přiřazují - no posuďte sami, podobá se jim snad málo? Tato bude příští rok už někde na severu zkoušet zpívat, aby si zajistila první vážnou známost. Jestli se ovšem někde u moře nepřilepí na vějičku některému z těch prašivých "pseudogurmánů".




Jiná sklopka chňapla mladého ťuhýka. Ani se příliš nevztekal, tak jsem ho pro Vás zdokumentoval taky. Ať se to tu trošku probarví.




Jak je patrné z dnešního zápisu, do sítí jsem nakonec nechytal. Přijel jsem tam totiž pozdě a když jsem žádného slavíka nevyprovokoval, roznesl jsem jen desítku sklopek na plácky, pro jistotu.

Pod Studénkou se seče obilí a ve vzduchu je fůra dravců, prochází tudy podél bažantnice totiž tahový koridor z Českolipska.


P.S.:  Děkuji za ohlasy, co mi chodí domů. Píší hlavně kolegové, ale sleduje web i veřejnost. Ti si samozřejmě hledají trošku jiný úhel pohledu, ale i ten chci udržet. I proto ta poetika, i proto jiné druhy, i proto ten široký záběr. A že teď píšu pravidelně? No brzy tak nebude! Pak budeme už jen analyzovat nasbírané a osvěžovat prožité. Ale do půlky dubna s tím vydržíme, znám se.







Sobotní překvapení

4. září 2010 v 22:14 | Pavel Kverek
Je 4. září a spěchám za slavíkem. Kolem Baby se točí mračna, ale to mi nevadí. Mezi kapkami stoupám po cestě k Stakorám do místa, kde přebývá slavík. MP3 přehrávač s posíleným zdrojem ukrývám pod svetr, aby nezmokl. Zkraje už ani nehraju, jdu přímo ke sluji. Vyslal jsem pár kombinovaných hlasů a zařízení zase rychle vypnul. A už ho slyším, je stále na svém plácku. Je to na jednu stranu docela síla (rekord se posouvá), na druhou začínám mít tak trochu obavy. Normální to už není! Ty první ruční letky v nepořádku při kontrole - nevím, co mi měly napovědět. Jestli na tu cestu nějak nemá, nebo o co jde, netuším. Nijak těžký při vážení nebyl, ale je čilý, přeletuje k místu, kam lidé sypou posekanou trávu, jsou tam kolem mušky, asi mu vyhovují. Dnes jsem ten strom okoukl pořádně a je to zlomená jabloň, ne tedy hrušeň, jak jsem mylně uvedl prve. Ale je to fakt síla! Přilétli úpolníci schovat se před deštěm, to byla tedy veselá partička! Zůstaly jim po kraji klásky v poli a tak spolu se strnady dožínají. A najednou se mi na nebi zjevil úkaz! Sakramentsky vysoko se zatočil v termice roj ptáků, slunce je pod mraky nízce nasvítilo a už jsem je i slyšel - vlaštovky a jiřičky, no to byl tedy koncert! Hlavně mi ale přípomněly, že slábnoucí léto musím už brát vážně!
Mraky odtáhly a chtěl jsem odjet, byl jsem ve svátečním a nepočítal už s ničím jiným. Nakonec jsem pro klid navštívil ještě východní hranici - to je ráj buřeně, tam je ptáků! Tam bývají slavíci tmaví, ale i na ty už je asi pozdě. "Prohrál" jsem tu linii a už jsem byl po silnici na poslední vlně k Bakovu, když to v šípku zaprskalo a hvízdlo s divným akcentem. No, to vypadá na "uhra!" Už jsem mazal k autu pro sklopky! Po půldruhé hodince se o kus dál slavík chytil, ale letošní "obyčejnej". Mohl ten hlas patřit jemu, ale tak mne to nastartovalo, že si úplně nevěřím. Vezmu ráno sítě a ještě to tam přepažím; ten hlas se mi fakt nezdál. A zrovna zkontroluju toho podivína nahoře v cestě. Koukal jsem teď ven, svítí hvězdy a není zima. Jsem zvědav, co se stane, jestli ho tahle noc už nesebere.

Ještě mě teď napadlo - ten slavík může mít klidně vysoký věk a proces ho jaksepatří vyčerpal. Podle rýdovacích per a ručních krovek tříletý nebude, pak už dál nedohlédnu, nejde to. Může být fakt "z formy" stářím. Ta tučnost nebyla taky kdovíjaká, já jsem těch půl gramu za týden tady "oslavoval", ale ono to je málo! Ve finále musí přibírat výrazněji. Mají to tak nastaveno i pro tahové zastávky, tam to musí vykračovat!
Když prolomí rekord 6.9. z roku ´08, který je ale pro mladého slavíka, půjdu ho ještě zkusit chytit a pořádně prohlídnout (a zvážit - to hlavně). Možná, že nám tento výjev, ke kterému jsem Vás virtuálně pozval, prozradí víc, než nyní vůbec dohlédneme.

Slavík ze Studénky

3. září 2010 v 17:51 | Pavel Kverek

Je pátek 3. září a já nedočkavě cestou z práce odbočuji na Starou Studénku. Litinové oplocení od křížku z Dolánek nechávám stát i s autem nedaleko statku a stoupám cestou k Horním Stakorám. V prostoru, kde navazují aleje ořešáků, je místo posledního výskytu letos snad nejslavnějšího slavíka. Protože je toto stromořadí současně i nejjižnější hranou mohutného komplexu Baby, soustředí se tu množství ptactva, vychystávajícícho se k obzoru s nápadným hřbetem boleslavského Chlumu. Právě z této cesty se jednotlivci i skupiny odráží do volné krajiny, hlavně po ránu a nápadně to tu pulsuje. A korunu tomu nasazují rozdrhlí špačci na bezinkách, je jich černo (jako bezinek) a vůbec nehospodaří!
Slavík si vybral k pelichání poslední úsek, nejblíže Stakorám, dál už jsou jenom udržované zahrady. Pravidelně se vždy ozýval z koncové hrušně, jejíž zlomený terminál se po vichřici svěsil k zemi a neprostupně prorostl šípkem do výšky čtyř metrů. To místo musím vyfotit až opadne listí, stojí za ukázku unikátního slavičího prostředí. Teď tam není nic než šero.
Slavík se krátce ozval i dneska v 14:21 hodin! Hned jsem to vypnul, abych ho neodradil pro příště, bude-li ještě nějaké. Když měl včera stále u dvou letek pouzdra, dnes musel nepochybně proces dokončit. Bude zajímavé, zda v noci odletí. Každopádně posouvá rekord o další den a já tam zítra zase krásně musím.
V hrušni jsem ho konečně uviděl, jak odpovídá na provokaci, jak je nervózní. V tom šeru se kroužek leskl novotou. Chci už mu jinak dopřát klid pro rozhodování, jde totiž o unikátní příležitost zkoumat slavíka - ne v kleci, ale v přírodě, v spektru přirozených vlivů. Kdo to takhle má?

Tak si říkám, kdyby tihle ptáci mohli nést také nějaký ten geolokátor, to by byla síla! Technika by byla čerstvá, posazená na nový šat - navíc u ptáka, o kterém máme známu příslušnost, jako u těch anglických "květnových". A že jsem jich letos v čase pelichání nachytal!
Je jisté, že pro letošek se počet okroužkovaných slavíků zastaví na celkové hodnotě 1320 jedinců, označených během specializace. Není to nijak mnoho, nehoním se za nimi někde v pravém Polabí, kde by jen "na hlas" v květnu počty rostly násobně. Číslo je tvořeno studijním materiálem převážně z místních hnízdišť. Tady bylo také pořízeno navíc přes 300 retrapů (po roce a déle) a to má větší cenu, než nakroužkovaný počet. Tam se také skrývají ony nejdůležitější informace! Nedokážu odhadnout, kde se počet zastaví až sklapnu jednou desky, jedno ale tuším a kolegové v Anglii to napsali za mě: Získat výsledek ze zimoviště kroužkováním je téměř nemožné. Provokativní na tom ale je, že se slavíci poctivě "ODNĚKUD" vrací a jak dokázali jiní evropští specialisté v Nigérii, mohou držet i zimoviště!

Vybral jsem si skvělý druh a dlouho netušil, o jaké může jít dobrodružství! Teď to mám!  

Opozdilec má důvod

2. září 2010 v 18:56 | Pavel Kverek

Babě to sluší! - No, tak dobře, je to létem vysmažený hampejz, kterých všude po republice straší bezpočet! A přeci, to místo vládne náladami, kterým rozumím. A nikdy se nemusím složitě vylaďovat do impozantních frekvencí těch čtyřech období, mám ten kraj v srdci.

A teď mnou zmítá skvělá nálada! To byla sezóna! To jsem se vědomostně rozvinul!
Problematikou pelichání jsem pohnul, jak nikdy doposud! A byl bych neomalený, kdyby mi to nemělo stačit, materiálu mám na zimu víc než dost (tady už vykřičník dát nemohu, bylo by to divné).

Protože jsem si v začátcích psaní těchto slavičích stránek řekl, že nebudu představovat metody odchytu a případné vášně ukrotím, nechám si ten dnešek na konferenci někam k nočnímu posezení. Ani referát tím šponovat nebudu. Prostě řečeno - nakonec se mi posledního slavíka na Studénce chytit povedlo! Je to pochopitelně retrap, ale klíčový!




Kdyby ten slavík vypadal normálně, musel by už být nejméně tři noci ve vzduchu a ne v místní džungli, na pár čtverečních metrech.




Ještě, že se mnou komunikoval, jinak bych výsledky neměl. Ta moje metoda je opravdu vychytaná! Až na díry v sítích, ale to nechám vážně až na Vysočinu.


Proč se slavík opozdil?

Nevšiml jsem si (ani nemohl) tehdy (třiadvacátého srpna), že pravé křídlo se vyvíjí trochu jinak, že 2.-3.RL má zpoždění v růstu. Vzpomínám na několik slavíků v čase vypadávání letek, že křídla spolu opravdu občas nesouhlasila, může jít o genetickou chybu, promítající se do režimu, anebo konkrétní úraz. Tenhle slavík má však problémů víc, ikdyž nejsou klíčové. Jde o zakrslé 1. RL, kdy na levém křídle chybí zcela a na pravém je ve finální fázi letka zdeformovaná a kratší.




Od 23. srpna, kdy byl kroužkován, přibral půl gramu a dal se na bezinky. Na levém křídle (které vždy fotím) jsem našel po navlhčení peří ještě u 2. RL zbytek pochvy - to znamená, že letka rovněž nedávno dorostla. Už je ale připraven a v noci zřejmě potáhne pryč. Ještě mu tam zítra "zahraji", ale jen krátce. Už nemám čas já, ani on. Kdyby se ale ještě přihlásil, byla by to síla. Nebude mít však důvod. I tak to je rekord v prodlení adultního slavíka!

Jinde už je klid a chytací plácky záhy osiří...




Ale konec dnešního vstupu musí být přeci jen veselý, tak tedy "naklepnu" jednu tajnost:

"Jirko a Radko, hodně štěstí!"

Odvolávám, co jsem...

1. září 2010 v 8:05 | Pavel Kverek

To jsem si zase natloukl! Už si dám příště pozor, nastavovat přírodě pravidla! Slavíci jsou ještě tady, v úvozu Staré Studénky (jak jsem líčil 23. srpna). Jsou tam dva. Je to úžasná studijní plocha a já jsem tak dostal ještě jednu možnost se s nimi sejít. Beru deštník a odcházím, věc nesnese odkladu.

                                                                      ---

Tak už jsem zpět a chytřejší. Přestože oba ptáci jsou na místech předešlého kroužkování, jeden byl neoznačený (a ten se taky chytil).




Ikdyž jde fakt o milimetr na poslední pelichající letce (5.LL), patří k pelichajícím ptákům a to je pro můj pohled klíčové. Španělští kolegové by jej podle spodní čelisti zobáku přiřadili k "dvouletým" i ruční krovky k tomu verdiktu směřují. Jsou poměrně úzké.


Slavík je tedy, jako pelichající, velmi pravděpodobně ještě místní. I k této problematice se vrátíme po sezóně. A diskutovat budeme i naprostou absenci průtažných ptáků.
Druhý slavík je zřejmě nedávno okroužkovaný pták a chytit nejde (ani do sítě). Znám ale jeho stav pelichání ve vztahu ke dni odchytu a tak tam musím jezdit, dokud se mi bude hlásit. Je-li to opravdu on, už pobyt mírně "přetahuje"!

Beru tedy zpět prohlášení, že sledované oblasti jsou už prázdné. Uvidíme (nebo spíš uslyšíme), zda se alespoň jeden z nich zdrží do září. Srpen končí a tato noc rozhodne!