Leden 2011

Čas na čtení

25. ledna 2011 v 15:13 | Pavel Kverek

Zejména pro ty, kteří se zajímají o problematiku pelichání, mám jednu zajímavou situaci. Pojďme si ji společně přečíst. Nejprve ale úvodní informace:

Proces kompletní pohnízdní výměny peří u dospělých slavíků obecných zná několik modelů výměny rýdováku.
Nejčastější je postupné doplňování per, započaté 1. párem. Takových případů je šest až sedm do desíti a rýdovák je během růstu od středu nápadně odstupňovaný.
Druhým případem je stav, kdy velká pera vypadnou současně a nejedná se vůbec o defektní situace. Potkávám takové slavíky a zdá se, že si bez kormidla poradí zvláště uvážíme-li, že v půli procesu prakticky nelétají. Zde jsem kdysi varoval v určování stáří před případnou "souměrností růstových proužků" praporů per, v takovémto případě (jsou-li zřetelné) jsou pak souběžné, jako u mláďat.
Citlivost váčků z nichž pera vyrůstají, mnohdy zapříčiní ztrátu již rostoucího pera či několika z nich (v řadě či nahodile) a výsledkem je nestejný finální obrys rýdováku (takto narychlo řešený problém náhrady pera bývá často oslaben v kvalitě praporu či délce ostnu).

Zajímavost

V zimě se vracím k posbíraným materiálům a ukládám je. Tak jsem se postupně dopracoval až k opeření, získaném z pelichajícího jedince. Pochází od Dolních Stakor z cesty, slavík byl jeden až dva dny mrtev. Vše ostatní je na snímku.


"Hladové pruhy" jsou vidět zřejmě pouze u mě v archivu na originále - co je však mimořádně zajímavé u tohoto staršího kroužkovance, je postup výměny per v ocase. První až pátý pár se vyvíjí souběžně a pouze šestý je v délce zhruba poloviční. Slavík tedy spontánním vypadnutím pěti vzestupných párů získal na řadu dní (cca týden) tzv. "vlaštovčí ocas".

Zajímavé je i křídlo tohoto jedince.



Dobře je patrná již pokročilá fáze procesu výměny letek. Desátá až pátá ruční letka (RL) jsou plně dorostlé, čtvrtá až první (na snímku zakrytá) ještě postupně rostou. První až třetí ramenní - terciální (TL) jsou již plně vyvinuty (1.TL čerstvě dorostlá) a chrání nově se vyvíjející křídlo. První loketní letka (LL) je již také ve finále, druhá jen těsně před dokončením (vše načteno na rubu oškubaných křídel) a zastavme se u zdařile odhaleného měřítka růstu velkých per slavíků obecných. Třetí LL nám jej odkrývá v poměru k předchozí letce (k 2.LL). Rozdíl je 4 ¾mm! U těchto tří "prvních" LL se postup výměny (až na defekty) nemění a vypadávají v pravidelném intervalu jednoho dne (vlastní zjištění) zato u následujících už neexistuje pevný řád. Nejčastější je situace právě tato, kdy jako další pelichá čtvrtá LL, poté šestá(!) LL a proces uzavírá v naprosté většině případů (i tady ikdyž nevýrazně) pátá LL.
Souměrnost ve sledu (až na defekty) platí mezi oběma křídly, v růstu a čase vypadnutí - za stejných předpokladů - existují rozdíly nejvýše o jednu letku.

Vrátíme-li se ještě k okopírovanému křídlu na obrázku, mohli bychom sledovat vývoj velkých krovek (VK) o nichž v určovacích klíčích jde především (při stanovení věku). Krásně je zde patrné u čtyřletého samečka jak jsou ruční, ale zejména loketní krovky, široce obloučkovité při okraji pera, jak druhé jmenované jsou i na bázi pera barvy totožné, struktura praporů i délka pírka rovněž odkazují na staršího slavíka. Krásně dorůstá z toulce i křidélko, ale to už je opravdu na čas jiné zimy...

Oprava: Vidím, že snímek křídla se nevyvedl, leží na něm sníh a barevné tóny krovek nejsou k přečtení.

Slavíci od silnic

23. ledna 2011 v 22:46 | Pavel Kverek

Každý ze čtveřice našich slavíků potřebuje k obživě cesty, stezky, cestičky. Vzpomínám jak modráčci kdysi zahnízdili v rákosí Buškovského rybníku jen díky prošlapaným cestičkám od ovcí. Na Brodku je zas dokázaly nalákat ornitologické ulice po sítích. Na Postřekově kdysi pobíhali v melioračních kanálcích. Slavíci uherští v Polsku běhali po náplavách Prosny stejně jako v ušlapaných stezkách bobrů; modráčci tundroví v Krkonoších šmejdí zas kolem lávek z kulatiny. No a slavíci obecní - ti využívají cestiček rybářů, ochozů zvěře, cyklostezek, škvárové běžecké dráhy na bousovském stadionu a dokonce i frekventovaných silnic!
Jejich novodobý výskyt právě kolem viaduktů mimoúrovňového křížení silnic je tématem mnoha tváří. Kolik poznatků se zde nechá pořídit! Dodnes však nemám spolehlivou odpověď na to, zda sem ptáci přesídlili z nouze (jeden důkaz mám), anebo z prohnanosti. R10 pro některé znamená smrt pod koly aut (zvláště v létě pro mláďata), ale když vidím evidovanou (kroužkovanou) samičku, jak v pauzách mezi svištícími projektily od Liberce zabíhá k dělící čáře pro sražený hmyz a v pásu slivoní - mirabelek jím pak lacině fedruje kropenatou mládež, nutí mne to přemýšlet i jinak. Jasně, sameček tam na vrchní Stakorské silnici přišel hned prvního máje o život, ale spíš proto, že si za těch pár chvil nestačil přeladit počítač a zjistit, že Boleslavsko není Afrika.
Pak tu je zkušenost s pelichající hybridní samicí, která také fungovala zevnitř hlohů v dosahu svodidel. A pak tu je čerstvý pokus, kdy jsem u Kosmonos vložil sklopku doslova pod svodidlo na samý okraj silnice. Zdálo se mi totiž v jednu chvíli, že jsem v místě zahlédl ryšavý pohyb. V první kontrole tam byl slavík! Lze tedy usuzovat, že slavíci jakmile místní situaci načtou (zdomácní), začnou kolem silnic početně rozsévané smrti využívat k obživě spíše, než by se byli sami připsali na seznam.
Vzhledem k tomu že, zejména v čase pelichání, jsou ptáci takřka k nezjištění, může být tato symbióza docela častým jevem v těchto specifických prostředích.

Už tam zas chodím

23. ledna 2011 v 10:04 | Pavel Kverek


Sníh zatím není, každý jeden den který uběhne takto v poklidu mne posouvá blíž cíli. Leden bude za chvíli končit, únor je krátký - a v březnu už bude jinak! Já ale kolem těch plácků chodím už dnes. Potřebuji totiž do sebe pořádně napumpovat tu skromnost přestože vím, že kdybych pořádně hledal, zajímavosti bych tam našel i teď. Co je to však proti jaru!
Přemýšlím jak je to jen možné, že ta obyčejná roští předvedou pojednou takový veletoč a ani dnes to nejsem schopen docela pochopit. Vím jen to, že základ položí stromy a travnatá buřeň pod nimi - tahle parta, co se na sebe vždy může spolehnout. Z úkrytů pak či všemožných vývojových stádií vyleze fůra živočišstva a hlavně - přilétnou ptáci! Já vím, že nesmím zapomenout na vůně kolem i třeba zurčení potoků ale opeřenci - to je ta síla! V čase prvních ptačích návratů to tam vypadá nějak takto:




Apríl nakročením už vyzval první zájemce o bydlení, pěnkavy a strnady. Někde ovšem tyto otužilce předběhl velký vlastenec brhlík, který to na podzim nijak neřešil a místo neopustil ani k potulkám po okolí. Ti tři, ještě se strakapoudem a šoupálkem, už mají vybaleno. Užívají těch prvních ještě nejistých dnů; jeden bubnuje do suché větve, druhý vesele hvízdá, další volá tenounce a pěnkava se strnadem už z rána taky vyzpěvují. Od vsi se k stárnoucím jabloním podél cesty vydali vrabci úpolníci, letí nizoučko nad pelyňky, vedle sebe. U polního hnojiště se zastavili špačci a dva už s ostatními neodletěli. Byli doma. Řekli si mezi sebou, že se na podzim sejdou k odletu, nebo ne? Zdálo se mi to jasné. A pak to začalo menším budníčkem. Z keře na keř stačil od noci, která ho někde v oblasti vysadila, doskákat tou přátelskou krajinou až k svému trní a tradičně se zpěvem. V džungli při zemi se mihla pěvuška, taky už nikam nepoletí. Ta, co tu hnízdila před ní, mívala po léta na noze kroužek který dostala, když tehdy prvně na podzim slétávala k jihu hlubokým alpským zářezem řeky Ticino, na švýcarsko-italském pomezí. Tahle má kroužek český, když se mi připletla v loni do slavičí sítě. Domovu jsou pěvušky věrné a mám je za to rád. Potkávají se tu s nimi červenky, ty tu ale nehnízdí - snad dál kolem Jizery, ale hlavně v rezervaci Baba nad Studénkou. Tudy početně protahují. Hlas holuba hřivnáče, s hnízdem na bříze, je už také neodmyslitelný, nad ním, na samé špici už listuje zpěvníkem kropenatý drozd. Nejlepší zpěvák těchto míst! Černohlávek už je taky doma, přibývá jich celkově v krajině, se strakou jsou ale asi jediní. Ubývá kosů, ale spíše se stěhují za lepším, k městům a osadám.
Blíží se k půlce měsíce a chodím už k roštím každý den. K vlhčím i k těm vyprahlým. A tady se bude další vývoj lámat - právě na typu prostředí. Jedna se otevřou rákosníkům a cvrčilkám, druhá sedmihláskům a pěnicím. Ale to až po králi pěvců! Tohle je už jeho čas! A najednou jej na jediném místě z padesáti sledovaných objevím. Utahaného a snad i trochu překvapeného ránem s jinovatkou i skutečností, že křoviny ještě lidem docela nepodlehly. Jsem nepopsatelně šťasten z toho shledání a už se těším na číslo kroužku. Bude souhlasit? Bude! Jsem si tím téměř jist! Kdyby ráčil zazpívat (vím, že se mu ještě nechce), poznal bych ho podle not - vážně, poznal bych ho. Tady u Bousova, za Veselou a ve Březně, docela určitě! Jsou lepší ostatních.
Je krásné, jak němečtí kolegové popisují návrat slavíků tam k nim, jsou prý načepýření - jako by bez života. A mají za hranicemi velikou pravdu. Když už jsem o ně zavadil - soudím, že jsou největšími znalci problematiky po Evropě, tedy vůbec. No a pak už tužka nad zápisníkem jen kmitá, "hladové oko" v autě už zase hlásí prázdnou nádrž a čas, kterého jsem se tak nemohl dočkat, upaluje najednou tryskem. Zastavit ho nějak, přichystat se na to, uvařit před tím nadrženým křovím ještě pár skvělých kafí, nalistovat v archivu konkrétní vývoj místa, nastudovat ho a užít vzpomínek; zašněrovat pořádně boty, abych po tlamě nevletěl do odhodlaného ostružiní (plácek za veselským hřbitovem už se jistě usmívá - co je tam za trnité dómy, neviděl jsem nikde!). Zastavit ten čas, sednout při cestě na kámen, daleko víc nad vším ještě přemýšlet, zapadnout do toho obrazu, netrčet ven - už ne snad ani poznávat, spíš jenom chránit. No, jdu radši k oknu, abych se ujistil, že venku je leden a že to nádherné je snad před mnou.     

Z deníku návratů

16. ledna 2011 v 20:55 | Pavel Kverek

Proč si v čase čekání nepřipomenout loňské slavičí jaro?! Přijměte tedy pozvání do začátku dubna 2010 - do času, kdy nešlo tušit, jaký že ten rok bude.

7. dubna v Dolním Bousově není nic. Zajdu ještě v tom vlhkém podvečeru do staré zahrady u nádraží. Prý tam kdosi slyšel v noci ptačí zpěv. Ve vilce bydlel kdysi farář s družkou, zemřeli dávno, teď tu mlátí průvan okenicemi o zeď docela vykradeného baráku. Zdivočelé keře se v zahradě pomalu probouzí, ale slavík tu zatím není.
8. dubna - Solec i Býčina je bez slavíků. Jak jsou ta místa v předjaří přehledná! Musel bych ho vidět, kdyby tu byl. Hladiny obou Střípků jsou plné jarních kachen, prochází tudy migrační koridor na Českou Lípu a dál, k polským jezerům.
9. dubna jedu Husí Lhotu, Sukorady a Březno. Čítá to zhruba deset plácků, šance tady je. Nemám ale moc času, tak to jen proběhnu.- Nic, zatím fakt nic.
Do 14. dubna je všude klid. Před rokem, to už se děly věci! Ten rok byl ale výjimečný, jako žádný před tím.
15. dubna jedu velký okruh - Mnichovohradišťsko, Březensko, Dolnobousovsko a Kněžmostsko. V starém anglickém parku už kvetou dymnivky, podléšky i sasanky, střemchy se olisťují. Trnky nad Studénkou už mají poupata. V Bousově vyrazili do kopřiv sběrači hlemýžďů, to se mají slavíci na co těšit! Takových míst jsem dnes prošel a nikde nic.
17. dubna. Kolem Červenského rybníku kvetou orseje a ve svahu se chystají slivoně. U viaduktu jsem vyplašil pobudy s igelitkami. Kolem nich kvetou sakury, ale slavík tam ještě není. Nejsou asi nikde.
19. dubna - Býčina, Buda, Zájezdy! Je to k neuvěření, ale ani tady nic nepřibylo. Člověk si tak myslí, že místa která dnes nestihl, jsou už jistě obsazena. Když tam rozklepaný vyrazí o den později, zjistí, že si mohl ušetřit nervy.
Od samoty ze Zájezdů si ještě odskočím k Horce, je to kousek ikdyž místo hostí jen jediný pár. Šance je tam malá, lepší sledovat místa s více páry, matematicky to lze snadno doložit.
Je málem večer a začíná lehce poprchávat. Přehrávačem jen "ťuknu" lem starého luhu a schovávám ho rychle pod kabát. K bažantnici přichází syrový večer, který už s nocí přinese změnu. Datum je totiž vysoké! Přišlo mi však, jako by suché listí v příkopu zašustilo, jak tam přifrčel pták. A vábení, vyslané opatrně tím směrem z "bedničky", zabralo. Byl tam slavík. Nevěděl jsem, jestli to ještě ten den zkusit "zahrábnout", muselo by to být rychlé - to umím. Šel jsem do toho, od motyčky se kouřilo, tři sklopky byly v akci. Podařilo se jej chytit a protože jsme se neznali, tak i okroužkovat. To byl panečku návrat domů!
20. dubna změna opravdu přišla. Byl zjištěn jeden v Bousově a protože datum je už opravdu vysoké, druhé noci už tam v pohodě zpíval. Musel do sítě, sklopku znal, měl totiž kroužek.
21. dubna - Soleček. Navštívil jsem místo pro nedostatek času až za tmy. Byl čerstvý večer, v jakých bych vydržel postávat celé hodiny. Je to zvláštní čas. Už do kraje přiletují drozdi a večery patří jim. Zahrál jsem a chvíli byl klid. Ti první vyžadují čas, z Afriky jsou po cestě vychladlí. A najednou seděl vedle mne a sahal po notách. Když se rozezpíval, pohodlně jsem se opřel a poslouchal. Tak to je pro mne ten nejlepší elixír, to mohu! A chytím si jej zítra.
22.dubna byl v Dolcích u Mnichova Hradiště klid. Po dlouhé době se slavík ozval. Chytit se jej nepodařilo (to jsem ještě nevěděl, že jde o zkušeného kroužkovance od Žabakoru). Chytil se však jiný zajímavý pták a vsadil bych si na (F2K), což je tedy síla!
23. dubna jsem byl na stejném místě a slavíci už v noci nalítali. Poznamenal jsem si, že teď už začnou přibývat - a začali! V údolí rozkvetla střemcha, ale trnky na úbočích, ty už zvolna opadávaly. To je to, co mě trápí. Zastavit to na pořádnou chvíli, odstěhovat se tam, přikopnout a zapřít dveře od civilizace a žít! Jo, kdyby to tak bylo možné. Ale ono to přijde, čas se krátí.

Tušení jara

14. ledna 2011 v 18:26 | Pavel Kverek



Tak mám pocit, že zima to má spočítané. V zahradě to pomalu začíná žít.




Tak z téhle pergoly vylétl vloni v dubnu do sítě slavík! Troufám si tvrdit, že se ten příběh vejde do desítky nejvýznamnějších vůbec. Je to opravdu těžko uvěřitelné. Slavík u nás v zahradě!

Přes Pyrám letělo obrovské hejno kvíčal a hledaly obnažené louky. Takhle to dělají v předjaří, dobře to znám. Kéž by se nemýlily!

Chystáme vytvořit vlastní slavičí hnízdiště na pobřeží Červenského rybníku. Směníme pozemky, které máme pod hladinou tak, abychom postihli partii křovin a zbytek už doladíme. Bude to soukromá studijní plocha. V uvažované západní části pobřeží slavíci kdysi hnízdili, dnes je prostředí pro druh nepřijatelné, zestárlo. Jakmile jej se synem získáme, pustíme se do úprav. Vzhledem k tomu, že už v jihozápadní části hráze slavíci hnízdí pravidelně, nebude složité druh usadit u nás. Myslím že unikátní bude pokus připravit slavičí hnízdní podložku v optimální partii biotopu a ověřit si, zda jsme se v specializaci již něčemu přiučili. Půjde-li vše hladce, třeba už letos proběhnou přípravy.

Výsledky – dodatek

10. ledna 2011 v 19:15 | Pavel Kverek
T 638708
Slavík, označený jako mládě v hnízdě na Studénce, byl 8.května jako dvouletý sameček chycen v švestkovém houští pod hrází Nového rybníku. Místo není vhodné k hnízdění. Chycen byl poté jako pětiletý na Koprníku, kde již hnízdil.

Ze Studénky to jsou k Novému rybníku 3 kilometry, pták se zřejmě v oblasti teprve zorientovával a vzhledem k datu již nikde asi nezahnízdil. Kde byl v dalších letech, není doloženo, ale jako pětiletý hnízdil na tradiční lokalitě na Koprníku, který leží necelý kilometr po úsečce nazpět. Problematika kategorie 2K bude velmi zajímavá a pravidlo, které by šlo uznat univerzálním, tady neplatí žádné. Mnozí samci, v pokusu prvně hnízdit, "narazí" zcela jistě na revír, obsazený otcem a není-li prostředí rozlehlé, musí zmizet (alespoň v první fázi procesu, než se vylíhnou mláďata) jinam. Jak daleko, není možné prokázat, protože za hranicí regionu nechytám, ale náhodný KO to naznačuje i tam. V místě výzkumu řada dokladů existuje napříč oblastí.

N 345453
Slavík, označený jako dvouletá samička v hnízdní době, ale pozor - v páru s dvouletým slavíkem tmavým a vylétanými mláďaty. Chycena byla rovněž jako tříletá na tomtéž místě, hnízdící však již se starším slavíkem obecným.

Hnízdění proběhlo na hrázi Nového rybníku, kde jindy SO nehnízdí. I proto uniklo pozornosti a bylo zjištěno pozdě. Zdá se navíc, že tyto" improvizace" vznikají opožděně a tedy zřejmě "z nouze". Dalším rokem tam proběhlo hnízdění kompletního páru SO - jakoby samice s získaným vztahem tam našla "šmejdícího" samce (+2K), který si mohl místo pamatovat z předchozí sezóny, kdy bylo obsazeno robustnějším ST. Třetím rokem pak už byl všude klid.

N423025
Slavík, chycený
(10.5.) kroužkovatelem jako dvouletý, u Jizery v Mladé Boleslavi, byl 29.5. chycen u Horních Stakor jako nehnízdící.

Vzácný doklad příletu do oblasti, kdy slavíci mohou "už pěšky"
postupovat podél řeky a větvit se po povodí. Znovu dvouletý jedinec, bez zkušenosti, neznámého původu. Nevím nic o způsobu odchytu v čase kroužkování kolegou, ale během kontroly u Stakor působil bázlivě. Jakoby už měl zkušenost s přehrávkou, anebo již, s ohledem na vysoké datum, slábla jeho aktivita. Prostředí, kde byl chycen, není na seznamu hnízdišť (pás křovin podél meze je poměrně úzký).

N 452830
Slavík, určený jako +2K byl označen na hnízdišti. Druhým rokem byl chycen v jiné části Dolního Bousova (1 km), jako hnízdící, dalším rokem se usadil stranou (úsečky vzdáleností tvoří trojúhelník) u jezu rybníka, kde zůstal už i v roce dalším.

Upřímně řečeno, svádí to k domněnce, že jsem si v čase kroužkování s určením stáří jedince třeba i naběhl. Pravda, jsou někteří dvouletí jarní ptáci i za použití kombinace všech známých pravidel obtížně identifikovatelní, ale většina případů by měla být po jistotě. Pokud byl opravdu samcem starším, z nějakého důvodu místo změnil (výsledek hnízdění v čase kroužkování neznám). Ze zahrady (kde byl zcela jistě v konkurenci s jiným) přesídlil po roce k jezu Červenského rybníku, tam byl úspěšným a vrátil se tam i v roce dalším.

N 477639
Slavík, chycený jako kropenaté mládě (pod vlivem rodičů), byl jako tříletý chycen 2 km od místa u rybníku Ohrada (hnízdiště není na seznamu). Pták tam zřejmě nehnízdil. Chycen byl znovu jako čtyř a pětiletý, navrácený málem zpět (posun v linii rybníků o jednu hráz - 0,5km).

Otázkou je především, kde byl sameček celou sezónu v druhém roce života? Místem narození je velmi atraktivní hnízdiště, s přetlakem párů. Snad i proto se v návratu mírně odchýlil stranou a tam se usadil. Anebo u slavíků v oblasti občas "kilometr sem - kilometr tam" nehraje roli.

N 548084
Slavík, označený jako dvouletý u jezera ve Veselé tam byl chycen i v roce následujícím. Ovšem jako pětiletý byl zjištěn přesídlený kilometr na západ, do bažantnice.

Je pravdou, že u jezera slavíci "nevydrží", prostředí se tam pod tlakem rybářů vyvíjí. Jde v podstatě o jakousi dělící hráz, kdy po pravé ruce teče Jizera a po levé se rozbíhá hladina štěrkovny. Zajímavé je, že ptáci zde buď nepelichají, anebo v mizivém procentu. Mohou být na vině občasné záplavy?
Jde o natolik zajímavý moment, že bude pečlivěji zkoumán. Proč by proces kompletní výměny peří před odletem neměl mít v prostředích individuální pravidla? Mnohé by se tím vysvětlilo. Na Řežabinci, v Jižních Čechách, slavíci "odstoupí" od rybníku do teras na kopci. V Sukoradech zmizí páry do jednoho od jezera do famózního prostředí navazující polní cesty, vroubené mocným houštím s vzrostlejšími ovocnany. V loňském roce tam bylo chyceno 7(!!!) pelichajících adultů. Délka cesty je pouhých ¾ km.

P.S.:
       Díky za připomínku k osídlování hnízdišť, paralela s rehkem zahradním je zajímavá, u přesídleného by však bylo dobré znát věk. Pokud byl dvouletým samcem, příklady chování u slavíků stav kopírují. Díky, tady je k posouzení materiál další.
     

Jsou slavíci věrní?

5. ledna 2011 v 21:23 | Pavel Kverek
Jak to je s jejich vztahem k hnízdišti, místu narození, nebo k partnerovi - pojďme se na to podívat.

Nemám statistiky rád, protože nejsem schopen vypracovat věc přesnou. Prostě to nejde. Tak třeba problém, který jsem nanesl v titulku. Nemohu zaručit pro porovnávání třeba to, že při návštěvách hnízdišť dodržím alespoň přibližný datum (v každé fázi hnízdění je přítomnost a aktivita slavíků jiná); mnozí ptáci mají zkušenost s odchytovou metodou či místem a vyhnou se (nejsou tedy zahrnuti); v dřívějším sledování příletů jsem neuměl využít provokace přehrávkou hlasu a být tak přesnější (dnes zjišťuji i ty časné - nezpívající); za hranicemi území nemám přehled vůbec o ničem (nikdo tam slavíky nezkoumá); prověřování párů neprobíhá z mé strany důsledně (při spěchu se více chytají samci) atd. Výsledky jsou dále zkresleny skutečností, že již dvacet let nejsou aktivně kroužkována mláďata v hnízdech a schází tak výsledky z jejich dalšího pohybu v oblasti. Dalším zavádějícím faktorem je nárůst hnízdišť, kdy namísto původních dvaceti je jich dnes sledováno padesát. Prostě jakýkoliv propočet z posbíraných výsledků je provázen otazníkem.

Slavík obecný je nejčastěji úspěšný za předpokladu, že:
   - přežil cesty mezi oběma důležitými místy na své mapě i samotný pobyt v nich
   - je samečkem, nejlépe alespoň s jednou zkušeností s hnízděním
   - lokalita nezanikla či nedoznala výrazných proměn ve vztahu k podrostu
   - má potřebné štěstí

Slavíci ve vztahu k místu narození

samičky:
zpětně odchyceno bylo 5 jedinců, z toho pouze 1 hnízdila v místě narození.
samečci:   kontrolováno bylo 10 jedinců, z toho pouze 1 hnízdil v místě narození
                 (dva byli chyceni až jako sedmiletí).

Slavíci ve vztahu k místu hnízdění

samičky dvouleté:
                                Kontrolováno bylo v následujících letech na tomtéž místě hned další rok
                                11 jedinců. Další 3 přesídlily jinam. U jedné eviduji 4 hnízdění v řadě!
samečci dvouletí:   36 tamtéž a 16 nalezených jinde.
samičky víceleté:   17 tamtéž po roce a déle, jinde zjištěn 1 exemplář.
samečci víceletí:     89 chyceno v místě a 7 evidováno přesídlených.

S nejasným rozlišením (+1K) jsou vedeni jako hnízdící tamtéž 2 samičky a 5 samečků.

(Dalších 7 výsledků vyžaduje hlubší analýzu a komentář k nim připravím na příště).

Slavíci ve vztahu jeden k druhému

Prokázáno bylo pouze ve 3 případech pokračování manželského svazku v roce následujícím. Později ne.
V jednom případě navíc vzniklo podezření na víceženství kdy se zdálo, že dvě hnízda s dvěmi usazenými samicemi jsou v revíru jediného samce.
Dalším zjištěním je prokázání smíšených párů SO x ST ve 2 případech.

Jsou slavíci tedy věrní?
Jeden druhému ne, jde jistě spíše o vztah k hnízdišti, ten je zejména u samců nápadně silný. Mláďata se často nevrací, dvouletí ptáci svůj první pokus mnohdy odbudou jinde (i na méně cenných lokalitách), pak se občas jakoby upamatují. Může tam jít samozřejmě o vyhnání v čase návratu do místa narození přeživším (a v návratu mnohem rychlejším) otcem či strýcem ze sousedství. Absence těchto "odmítnutých synů" v druhém roce v místě by mohlo vysvětlovat nápadnou převahu "neznámých" dvouletých (neoznačených), kteří se často později z oblasti nadobro ztratí (výsledek hodnocen v čase kroužkování mláďat).

A dobrá zpráva (s tématem nesouvisející) na konec - statečný střízlík v naší zahradě stále přenocuje a zdá se, že náladu nemá špatnou. Bylo by dobré jej okroužkovat. Oslovím v dílně kolegu, až se objeví.

Tak tohle už znám!

4. ledna 2011 v 9:03 | Pavel Kverek
Předpověď na lednový čtvrtek (tříkrálový) hlásí už zcela jistou oblevu! Díval jsem se včera, jak se po vánici ven vyštrachalo slunce. Bylo o něco pevnější v kramflecích, začínalo si věřit. Tak tohle už znám! Díval jsem se po brkoslavech kteří v "bílé" ranní "tmě" letěli od lesa. Začínali svou "jízdu" Mladoboleslavskem asi tradičně na jmelí a teď se snažili, aby se jeden druhému neztratil a aby taky dohlédli zem. Bylo jich ke stovce a táhli kousek nad zemí. Vzpomínám na ně, když se trochu oteplí, jak vyletují za prvním hmyzem do vzduchu. Nějaká veteš už v tom sluníčku i nyní poletovat zkoušela, nějací pakomáři či co. Jen brkoslavi už byli asi docela někde jinde. Sníh má strach asi už i z té předpovědi, začíná vlhnout a já už v přírodě zkušeně cítím život. Mám ten čas rád, člověk znamení Ryb to snad ani nemůže mít jinak. Už v tom zas začínám plavat. Zase se dočkám, zas se vytočím do obrátek! Bývá to nádherné a začnu i letos v království bledulí u Vlčího Pole. Kdyby nebylo zimy, tohle bych nemohl prožít - zlatá roční období!

Píšeme nový rok, jaký může být? Nevím, jak to máte Vy, já se poslední roky těším čím dál víc. Do přírody - samozřejmě. Tam lze utéct, jako tam utekl básník Jan Skácel. Ještě každý máme kam!

Ze zmíněných dluhů z loňska budeme řešit výsledky kroužkování ve vztahu k držení hnízdiště či přesídlení jinam (pokud se podařilo zjistit). Bude to myslím zajímavé, koukal jsem do toho, materiálu je v archivu víc než dost, tak bude z čeho vybírat. Věci to jsou nepublikované, tak přijďte.


Vítejte v roce 2011

1. ledna 2011 v 9:14 | Pavel Kverek
První leden je důležitý i tím, že od tohoto data to má nejčasnější slavík domů za rovných sto dní! O pověstný slepičí krok se tma oddálí a biologické hodiny nás mnohých poskočí.

Nechci tady provokovat, ale to byl v noci rachot! Všiml jsem si už v loni, že ptačí nocležníci v zahradě zmateně vyletují do tmy. Jak to musí vypadat jinde? Trošku jsem to téma napíchl i ve svém silvestrovském sloupku v novinách. Fakt přibývá rámusu - ale jak a nevím, jestli je to úplně zapotřebí. Kdyby nám doma mezi tím křápnulo plynové vytápění, tak se to už na okolí ani nepozná.
V rádiu radili co s pejkem a kočičkou, jak ji koupit antidepresíva, na zvířata venku jsme se vyflákli, to nás nezajímá! Co tam se musí dít! To, co bylo tady kolem po Kněžmostu od večera - navzdory krizi - bezkonkurenčně nejhorší! Tak jsme konečně světoví! Teď ráno je všude jako po vymření. Přestanu bědovat.

Vážení příchozí, přeji Vám ještě jednou hezké chvíle v roce jedenáct a tady na webu brzy na přečtenou!