Únor 2011

Před sezónou

27. února 2011 v 21:34 | Pavel Kverek

Uteklo to a vím, co říkám. Mladí se včera vrátili z Anglie a tam už prý jaro pěkně jede!
Starý teplý Golfský proud je stále tedy v kondici a už i chápu, že tamní slavíci obecní se tam mohou přeci jen chovat trochu odlišně. Času mají víc.
S první ukončenou desítkou nového století dojde v mé ornitologii k některým změnám. Chci již většinu času věnovat specializaci a z ostatních aktivit zůstane jenom Vítání ptačího zpěvu.
Břehule, skorce, chytání v rákosí - to vše omezím na minimum.
První kroky, směřující k slavíkům, podniknu po dvacátém březnu v mokřadech u Koprníku.
Po mnoha letech vyrazím zase na modráčky! Chci si tu atmosféru připomenout.





Chytat budu "klasicky", bez provokace - naslepo. Je to naprosto unikátní metoda a přiznávám, že to v hrudi pěkně buší, když je v sklopce pohyb a pták je tmavší běžné červenky. On totiž ve sklopce náprsenku jen tak neukáže, je vždy od chytače ve směru odvráceném. Rýdovák taky nerozevírá často, až když je člověk už opravdu blízko a i tak to moc nápadné není.
Projdu si tam znovu ten močál, prostředí je to jedinečné. A vydržím, dokud nerozkvetou vedle bledule; pak skončím. Alespoň jednoho bych chtěl na tahu zachytit a pořádně prozkoumat jeho tukové zásoby, vím už o tom totiž daleko víc, než kdysi.




Každý rok se ve své specializaci dozvídám víc, proto ten ústup z ostatních aktivit.
Mohl bych za modráčky na pozvání jinam, třeba k Bílině. Děkuji za nabídky, ale zůstávám doma, tady se o tom prostředí potřebuji dovědět co nejvíc, tady to píši do novin! Jen za tmavým slavíkem bych vyrazil, tam bych výjimku udělal. To je totiž nejpevnější pilíř mého výzkumu, tam se budou dít věci!

„Slavičí blog“ slaví

21. února 2011 v 20:04 | Pavel Kverek

Po půlnoci 22.února 2011 to bude rok, co začal fungovat tento blog. Tehdy hlavně proto, že na ornitologickém webu v rámci proměny zmizela možnost diskuse. Vnímal jsem to pro sledování příletů slavíků jako nutnost a ikdyž dnes již stránka tuto výměnu názorů znovu nabízí, slavičí stránky proto rušit nebudu. Zdá se totiž, že našly své čtenáře, vždyť denně přistupuje kolem čtyřicítky lidí. A nikdo na moji rozšířenou aktivitu nedoplatil, všude, kam jsem psal dříve, dopisuji i nyní. Největší síla stránky přijde v čase návratu slavíků. Letos na ně budeme čekat už podruhé. Budu sledovat i ornitologický web a zajímavosti z postupu zde komentovat. Uvítám samozřejmě i jakékoliv informace od Vás - návštěvníků. Kdo se v slavičím zpěvu neorientuje, nebojte se více o pozorování rozepsat a společně případ zařadíme. Pozor na situace, kdy ve městech kolem pouličních lamp mohou kosové "přetahovat" a zpívat po setmění. Drozdi v parcích vydrží také téměř do tmy. V dubnu ale nebude v noci ptáka, který by koncertoval jako slavík.

Jsem rád, že jsme hned v prvním roce představili kompletní kvarteto našich slavíků, to už se asi opakovat nebude, je to časově náročné. Za bělohvězdým modráčkem se ale podíváme už brzy - jak to dopadne, nevím. Tahové místo jižně Kněžmostu v lukách je nevyzpytatelné a bude záležet na štěstí. Ale určitě dodám momentky alespoň z odchytů, bývá to vzrušující. Pak si už počkáme na pravého slavíka obecného. No a pokud bychom měli opravdu štěstí, mohl by přibýt zase alespoň jeden slavík tmavý uherský.

Blog poslouží letos i kroužkovatelům k zasílání fotomateriálu do diskuse. Zapomenout nechci ani na přátele ptactva, přírody či náhodně příchozí, podle volených témat v archivu vím, že jich bude dobrá polovina.

V tomto slavnostním čase se sluší uvést něco zvláštního. Napíšu tedy pár vět o rozdílech v chytání našich slavíků.

O zapráskaných nohavicích, starých známých, o prvním dojmu i počasí "pod psa".

Slať v kněžmostských lukách je zrádná a vím dokonce o místě, kde je lehounkého bahna "nad kolena". Jak chodím kolem nalíčených sklopek, stružka prošlapáváním tmavne a to je ta nejsprávnější výzva k obloze.
Nosím nízké holínky a i ty jsou za pár hodin k nesnesení. Ponožky se hrnou, paty mám odřené a bažina místy dosahuje až k obroučce. Musí se riskovat. Ale mnohokrát jsem si tak již stačil vychutnat pocit starých ptáčníků ve chvíli, kdy se síťka natřásá. A souhlasím s nimi, že na to se zapomenout nedá. Jarní chytání modráčků má kouzlo ikdyž se nohavice lesknou bahnem a k večeru tuhnou.

Jiné je to o měsíc později, kdy rákosí měním za křoví. Od začátku století preferuji sklopky a slavíky mající zkušenost, prostě nechytím. Musím se pak tahat se sítěmi v prostředí, kde "uličky" dávno zarostly. Sítě - to není ono, přestože ptáčníci - kdyby je tehdy měli - lepenice s vějičkami by někam hodně daleko odhodili.

Vzpomínám snad na každého tmavého slavíka (nebylo jich v mém výzkumu tolik). Krom toho úvodního mě všichni oslovili hned "prvním dojmem". Jak píší kolegové za Krušnými horami - jsou prostě jiní. Čtení v peří to potom potvrdí. A platí to dokonce i pro všechny mnou registrované hybridní jedince.

Za "tundráky" to bylo vždycky dobrodružné. Jednou jsme s Bobem výpravu zrušili a z maringotky závějemi odjeli. Posledně zas vydržel čas pro chytání sotva den. Ale to je ono, tak to má být! Vím, že mají ta vysokohorská rašeliniště i vlídnější tvář, v té prostřední vycházce jsme jí užili dostatečně. Divil jsem se vloni vzácnému konipasovi, že ho to tam zpívat baví, dnes už se ví proč, přátelé vše koncem léta odtajnili. A zatímco v první naši reportáži jsme o něm pomlčeli, teď by šlo dlouze vzpomínat. Byl opravdu citrónově žlutý, ale já stejně víc koukal zase po modráčkách - to oni dělají ty hory jedinečnými!

Když někdy přemýšlím nad časem obětovaným slavíkům, dojdu až k pánům z hor. Vzhlížím k nim z nížiny a s úctou, jsou mi svou pílí příkladem.

Co se nepovedlo

17. února 2011 v 8:40 | Pavel Kverek



Krom poznatků, které přispěly k poznávání druhu jsou i úkoly, které se splnit nepodařilo.

Nejméně výsledků jsem získal v problematice podzimního tahu SO a to i přes to, že času věnuji tématu víc než dost. Jestliže je třeba zmiňováno, že slavíci v zimovišti zpívají, kdy tedy začínají? Už cestou do zimovišť? Budníčci menší nebo černohlavé pěnice v čase odletu za slunečného počasí slyšet jsou. Kdyby zpívali cestou i slavíci, museli by být také slyšet. Nikdy jsem na podzim ale slavičí zpěv nezaregistroval, ani tichý. Přelet přes naše území z severnějších hnízdišť také není nijak prozkoumán.
Kolik kdo chytil "letních" slavíků mimo pelichaniště? Z přehledu, co mám k dispozici, jich moc není. A už se dostáváme k podzimním odchytům v horách na světlo. Kolik se jich tam podařilo zachytit? Myslím, že prsty jedné ruky na to v klidu vystačí. Možná, že doba byla pozdní, že už táhli spíše slavíci tmaví. Zástihů průtažných SO je obecně málo a jsou spíše nahodilé.

Dalším tabu jsou zpětná hlášení. Boleslavští slavíci žádný výsledek mimo region doposud nepřinesli. Nechce se téměř uvěřit, že alespoň jižní Evropou opakovaně proletují bez zástihu. Výsledky z Afriky se obecně od pěvců neočekávají. Jsou odchyty jižně od nás soustředěny striktně do rákosin a těch pár zbývajících v horských sedlech startuje na druh pozdě? Může někdo doplnit zkušenosti třeba z pobytu na odchytových místech v Alpách?
Jarní tah bude určitě odlišný.
    

Půjdete-li je chytat

9. února 2011 v 20:09 | Pavel Kverek
Vím, že takovéto téma osloví jen málo konzumentů, ale i proto zde "slavičí web" je.

Kdo by chtěl určovat slavíky obecné zblízka, třeba se držet těchto doporučení:

- přibližně do 25. dubna máte možnost nastudovat jedince starší dvou let (+2K), mezi
  chytanými jich bude z dvaceti nejméně devatenáct!

- dvouletí (2K) budou poté nápadní úzkými rýdovacími pery (RP) s ostrými špicemi, úzkými
   ručními krovkami (RK) - sice beze skvrn, ale na loketních krovkách (LK) bychom zpravidla
   mezi 4.- 5. v "rozhraní pelichání" měli už nějaké objevit. Samozřejmě v číslování vzestupném  
   budou nepřepelichanými 1.- 4./5. LK. U některých jedinců mohou skvrnky chybět docela. 
   Prapory RP mohou být zejména u 1. páru řídké až průhledné. Plošné obrusy RL můžeme u 
   některých dvouletých slavíků rovněž postřehnout už v čase příletu. Později se stávají den ode
   dne nápadnějšími (peří není vyzrálé). U některých dvouletých samic před prvním kompletním
   pohnízdním pelichání jsou RL i RP značně poškozeny.

- Pohlaví lze bezpečně určit až v čase, kdy se samičkám začne tvořit hnízdní nažina.
   Samozřejmě že lze slavíka vážícího k večeru 28-31 gramů označit za snášející samičku již
   dřív, než u ni spatříme nažinu, stejně tak, chytíme-li v tokajícím páru oba jedince a rozměry
   křídel budou odlišné, lze pohlaví již spolehlivě stanovit. Pozor, při chytání na nahrávku se
   může nalákat i samice, letí však tiše těsně nad zemí spíše však přiskáče. Po půlce května by
   již většina slavíků měla hnízdit, chytíme-li tedy jedince bez nažiny, bude nejspíše samcem.
   Podle mých zjištění neúspěšných (lichých) samic - narozdíl od samců, mnoho na lokalitách
   není. Odchycený samec navíc během hnízdění velmi často po vypuštění krátce zazpívá.
   Kloaka u samců se zvětšuje už několik dní po příletu, samice bezprostředně po seznámení
   se s prostředím začínají stavět hnízdo. Jsou hnány i aktivitou bylinného patra, využívají
   situace, kdy vegetace je ještě přehledná a vidět jsou možné podložky pro hnízdo (suché
   větve, pletivo, postranní nadzemní větve keřů). Samozřejmě, že s vývojem rostlinného patra
   přijde znovu ve finále čas, kdy bude zdola (nikoliv však shora) do kopřiv vidět a ptáci opět
   získají dobrý rozhled. Navíc slavičí samice posilují svoji bezpečnost menším či větším kobercem 
   suchého listí, které spolehlivě při sebemenším kontaktu zaharaší. Samice pak musí rozhodnout,
   zda uvěřit své splývavosti s listím (hnízdem), anebo včas vyskočit a odskákat stranou. Které
   jsou bez zkušenosti (2K), nerozhodnost často zaplatí životem, zejména v případě hranostaje či
   kuny. To už jsme ale od určování trochu jinde, tak tedy - hezké vyčkávání!

Poznámka:

První ze slavíků poletí krajem modráčci a my si na ně společně na starou tahovou zastávku se sklopkami vyrazíme. To bude tak kolem 20. března a navštívíme čihadlo u Koprníku. Upomínal odtud modráka i věhlasný mnichovohradišťský ornitolog doktor Alfréd Hořice!
  

Štěstí přeje ...

4. února 2011 v 22:03 | Pavel Kverek

Křížení příbuzných slavíků je pevným pilířem mé specializace. Téma zde bylo zmíněno už několikrát, ale protože se bude pravděpodobně dál vyvíjet, třeba jej osvěžovat.
A proč ten titulek? Když jsem zavadil tehdy v pobřeží Nového rybníku o první smíšený pár slavíků, neuvědomoval jsem si, co se tím všechno startuje. Ale tak to bylo snad se všemi mými poznatky, které atakovaly hranici nepoznaného.
Téma hybridizace je ale v něčem jiné, je navinulé výsledky velkých znalců ze zahraničí. Krásně se polykají jejich publikované poznatky, utříděné podle toho, jak zejména na ostrově Zeigenwerder, v lůnu hraniční řeky Odry, postupně dozrávaly. První smíšené hnízdění tam bylo doloženo v roce 1990 (pozor ale, v Holštýnsku již v roce 1976). Pak se tam, kousek od Frankfurtu, začaly výsledky hrnout. Dívá se na to opravdu pěkně a přiznám se, že jsem si připadal hluboko v "postavení mimo hru" - fotbalovou terminologií vyjádřeno. Měl jsem u českých slavíků jasno v tom, že i tady dovedou "slevit" a jít do smíšené dvojice. Ale co ptáci z hnízdění vzešlí? Připravoval jsem se na takové setkání a jenom proto snad mohl přijít den, kdy mi podezřelý zpěvák "přidrhl" v ruce. Byl jsem si jist, že čtu v peří potomka rozdílných rodičů, ale jak to prokázat?! Dokonce jsem zkraje ani nefotil (neměl jsem čím), jen popisoval odlišné peří. Nikdo kolem tomu valně nevěřil, chyběl důkaz. Cesta nakonec vedla k cíli a slavík z Mladoboleslavska - třetí v pořadí - byl odborníkem potvrzen testem!
První velký úspěch byl na světě a protože u Odry vše odvozovali "pouze" podle kroužků, slavík z bakovských kopřiv je předběhl. A nedosti na tom! Další sameček byl chycen s popsanými znaky v oblasti a pak přišla událost největší - hybridní samice, potvrzená rovněž testem DNA! I tím směrem na německo-polské hranici mírně onehdy nakročili, ale pevně nedošlápli, scházela pod nohama pevnější půda. Prapor tak zavlál znovu v Česku, tentokrát nad hlučným boleslavským předměstím!
Proč to píšu? Opatrnost velí, že není vše zdaleka vyřešeno; klíčí otázky nové. Vím, že jsem před koncem století dost chyboval i v determinaci. Mohly tam být zajímavé věci už dřív - ikdyž ... ... profesionální zoologové v Německu mluví v tom čase o "vzniku menší smíšené kolonie" na ostrově uprostřed řeky v luhu parkové povahy. Kdo ví, možná jsme tedy vše zachytili včas. Zatímco kolegové na severu však odešli na penzi, na naše slavíky hledám drobnohled. Je snadné s tím, čím jsem prošel, vědět si dnes v terénu rady!
Znovu pátrám a snad podvacáté soudím výsledek z hnízda od Čelákovic. Slavíka, který byl 12. května následujícího jara chycen v Německu u Luckenau, o dvěstě kilometrů výš, v místech, kde naše hraniční hory konečně (a definitivně) dosahují nížiny. A hned - mohou slavíci příhodným prostředím posunout hybridní zónu až pod kopce? Jinými slovy - proč to ještě neudělali, od Odry, od Prosny? Případ hnízda od Čelákovic jsem zde již popisoval, ale chci doplnit, proč německý ornitolog usoudil na slavíka tmavého. Geny samice totiž převažují v předávání hybridním potomkům, musela tedy být v smíšeném páru nedaleko soutoku Jizery s Labem uherská samice! Proto se také hnízdiště neprozradilo odlišným zpěvem. Pták byl sice chycen dalších dvěstě kilometrů od Frankfurtu, ale vazba na hranici překryvu obou druhů či severozápadně rozložená hnízdiště ST je víc než zřejmá. Je škoda, že tentokrát německý ornitolog okolnosti zástihu nijak neupřesnil (asi nezkoumal), ale i tak se zřejmě jedná o nejkvalitnější výsledek českých slavíků.

Chtěl bych s tím, co mne v tématu dosud místní kopřivy stihly naučit, posedět s těmi pány tam u nich, na severu. Vyhrabat omšelé listy kalendáře, vrátit ten čas a rozprostřít jej před nás. Opájet se slavičím květnem, kdy (jak říkají) ze sušších stanovišť na svazích tlukou slavíci obecní, od řeky pak uherští příbuzní a dole kdesi před námi se to v houštinách jedinečně mixuje (domýšlím už sám). Ne, ne! Probírám se z toho libého úletu, vždyť uběhl leden z roku 11(!), nápadně jsme zestárli - a navíc - neumím ten jazyk. Bylo by to však přeci jen krásné. Arizonská pěnice Květa Fialová kdysi řekla, že jediným majetkem člověka je čas. Nic jiného nemáme a nebudeme mít.