Červenec 2011

„Zlaté“ kroužky!

31. července 2011 v 22:26 | Pavel Kverek
Nebýt kroužkování, nevěděl bych o slavících skoro nic. Poslední den července byl ve znamení dvou nádherných kontrol.

Zajel jsem do Trní a s přispěním obrovské náhody jsem tam ještě na hnízdišti objevil slavíka. Síť ho nad potokem chytla a veledůležitý výsledek je už v archivu. Je to jedno z pěti pozdních mláďat, označených v hnízdě 19.června. Už je samostatné, ale kdy stihne přepelichat, to nevím.




Zástih má několik odborných rozměrů, to si ale nechám po sezóně.

Odpoledne jsem u bakovské Jizery nakontaktoval na tradiční lokalitě slavíka, za půl hodinky se chytil do sklopky. Kroužek na jeho pravé noze "promluvil" až doma v kartotéce, ale tušil jsem to. Jde o unikátní doklad, kdy z loňska do sklopky chycený juvenilní slavík se do místa nejen po roce vrátil, ale prvně tu nyní i kompletně pelichá.




Pod ním u rybníčků pelichal zhruba stejně ještě jiný, toho jsem už ale musel okroužkovat. Je pro mne neznámý. Díky kroužkům mi dnes přibyly dva pěkné výsledky. Z toho Trní mám opravdu radost, mláďata tedy vyšla. Teď o nich píšu na webu VČP ČSO (zítra to naleznete ještě v jejich archivu).

Chystalo se sice stále na déšť, ale ještě že jsem vyrazil; byla to skvělá volba.

Když ozvěny slábnou

31. července 2011 v 7:28
Den za dnem mizí slavíci z místních hnízdišť. Dnes (29.7.) už byly některé lokality bez odezvy. U Bakova jsem byl letos prvně. Z přehrávače se místy až kouřilo, ale ozval se jediný nad řekou, protože však byl na večer domluven déšť, ani jsem náčiní netahal. Za prvních kapek jsem sjížděl k hřbitovu za Veselou, to je místo sice plné ostružin a maliní, ale lesík není nijak velký. Hlavně jsem tam vloni nekroužkoval a to je šance pro sklopky. Kdyby tam tak nějaký byl, v přeprškách by se to pod břízami ještě stihnout dalo. Byl tam a stihlo se to!




Je to nepochybně sameček a zbývá mu pár dnů. Pěkně nám před cestou tloustne.




Buřeň vůbec nezklamala, to se prostě nedá. Doma vytahám z kůže trny, brzy od toho bude klid. Je to unikátní chytání, myslím, že docela neznámé. Mohl bych ten způsob dát patentovat. S velkou nedůvěrou na mne civí chataři, když vylézám z provazců trní na cestu, za doprovodu chrastících PET lahví a plechovek od piva. Lidi jsou prasata. Byl by to jinak pěkný březový háječek! Po oplocence posedává šedý i obyčejný ťuhýk, je to od nich hezké, že tu stále ještě přebývají. Vytočilo je, že začalo pršet a velký hmyz složil krovky pod listí, jsou tu najednou zbyteční. Já taky končím. Jsem "na kůži" z oklepaných korun osik, slavíka pěkného mám ve foťáku a pojedu domů. Od Jizery volá pisík - je to jejich čas, hodně si ta štěrkoviště užívají. Jdou s nimi z hor "žlutí koníci", každé léto je to jak přes kopírák. Jak je ta řeka potřebná! Pod zákrutem sympaticky orvala břeh, doufám, že si toho nikdo nevšimne. To by bylo zjara pro rybaříky! Připomnělo mi to slavičí Prosnu, to byla nádhera v té placaté polské krajině! Kdybychom tak měli jejich moudrost, to by se to rybářům rybařilo, ptáčkářům pozorovalo a místnímu bulváru při zvýšené vodě povykovalo. Prší čím dál víc, jedu domů.

Ty jejich „hodiny“ z roští už slyším...

28. července 2011 v 19:17 | Pavel Kverek
(Čtení pro ty, co je nebaví koukat do těch podivně děravých křídel)

Vzpomínáte, jak jsme "nedávno" společně táhli k rohatským Horám za ptačím zpěvem? I za tím slavičím? Jak jsme rozdělili acháty a přimlouvali se ráno za počasí? Je konec! Slavíci balí.

Tyhlety data, jako je sedmadvacátý červenec, ty jsou důležitý! V třiaosmdesátým jsem toho dne chytil v přepeřské Pteči nejcennějšího mladého slavíka, nikdy jsem to nepřekonal! Toulal se už po kraji, narodil se totiž ve Březně. Myslel jsem si tehdy v prvním roce specializace, kolik takových výsledků mne hned příští rok zasype a ono nic. Tak na něj vzpomínám - i na to, jak jsem byl ještě pár měsíců tehdy svobodný. Hezkým to zůstalo.

Chtěl jsem i letos si takového slavíka připomenout a někde chytit - chytil jsem, ale velmi pravděpodobně ještě "netoulavého". Ozval se mi tam z toho pralesa z prostoru fabriky už před týdnem, dnes jsme si tam pro něj mezi prázdnými betonovými sloupky při cestě pro železo odskočili. Jiný tam kolem není, byl to tedy on. Ještě jsme to ověřili hlasem, než jsme jej tam do té tmy vrátili. Ještě před tím jsme si ho ale vyfotili...




Už se taky brzy odrazí z tovární zahrady do první noci, táhnoucí jej k Pyrenejím. Tukových zásob tam v té černočerné zemi vrbového maliní pořídil dost. A bude to podle zapsaných čísel téměř jistě samička. Jsou ti slavíci jiní před odletem, temeno a šíji mají makově hedvábné, nejsou rezaví jak na jaře! Barvy jim vyžíhá až pořádné slunce, to naše to neumí. To jim do nich v máji tak akorát slušně posvítí, aby zajiskřily. I pro mne. Alespoň si to myslím. A zajiskří už po třicáté. Chystáme dvě výstavy k tomu roku - jednu v Boleslavi a druhou v Bousově. Ta boleslavská představí zpěváka z periferie a bude úzce zaměřena jen na plácky za svodidly, mezi oloupanými kabely, vykradenými peněženkami, barevnými jehlami a plesnivými spacáky. Nic z toho tam ale v rámech samozřejmě viset nebude. Druhá expozice, o dvacet kilometrů dál, ukáže těch třicet let s kleštěmi; pokud by to ale ještě dokázal ptačí bousovský veterán a já bych ho stihl zkontrolovat, stal by se nejstarším československým slavíkem s zavřeným kroužkem! To by galerii na faře opravdu slušelo!

Je to i upoutávka pro Vás všechny, přátelé. Až dostanete pod stromečky v konci roku diáře s dvanáctkou, už snad budu termíny bezpečně vědět. Tady je uvidíte viset.

Vyjděte si zítra ven a vzpomeňte v tom pátku i na slavíky. Některé z nich ta kněžmostská, bousovská, březenská, hradišťská, sukoradská, bakovská, lhotická i ta boleslavská noc už vezme s sebou. A my si zas tady na blogu dvě třetiny roku pěkně počkáme! Jak to ale znám, bude to kratičké čekání. Kolikpak z nich to asi domů dokáže? Všichni to nebudou. Ať jich je ale co nejvíc, to bych si moc přál.

Třikrát jiný slavík

25. července 2011 v 14:13 | Pavel Kverek
23. července 2011 jsem chytal u Kosmonos a poté v Násedlnici. Nestihnu již zcela jistě všechna hnízdiště, lepší to už nebude...

Vím, že píšu teď delší čas pro odborníky, ale větší prostor musí dostat výzkum před popularizací. Proto i dnes ještě o pelichání.

Výjezd to byl přínosný, všichni tři kroužkovaní slavíci byli z pohledu pelichání zajímaví. Pojďme se za nimi krátce ohlédnout.

Dospělý slavík od Kosmonos byl již téměř přepelichaný a to ukazuje na skutečnost, že dokáží mnozí z oblasti uletět už v III. dekádě července. Podle španělských kolegů se zajímám o zbarvení zobáku adultních jedinců, rozdíly lze opravdu shledat, zda to však je ve vztahu k stáří se zatím bráním vyslovit. Tak jasné to není - nicméně tento měl snad nejtmavší zobák, co jsem kdy viděl. A starší nepochybně byl. (Fotky dám, až se na téma zaměříme). Nás ale nyní zajímá pelichání, tady je první materiál. - Jen ještě poznámka k TL: prostřední již je na foceném křídle v půli odlomena, proto ten nápadný "schod".


Oproti tomu pták z Násedlnice je v procesu notně zpožděný a bude to mít tak "na prázdniny". I tyto rozdíly budu schopen jednou vydefinovat podle sběru.


Tak a ještě nabízím mladého slavíka, kterému dorůstá z toulců peří na hlavě - poslední krok v částečné výměně. Může tedy odstartovat na potulku oblastí. Staří to samozřejmě nedělají.


Svatá Anna se chystá slavit a to je pro nejčasnější slavíky čas odletu. Je pro mne k neuvěření, jak ten jejich pobyt vždy uteče. Na druhou stranu - mám v posbíraném materiálu pro spěch takový nepořádek, že třídit budu dlouho. A pak si vše v kabinetu vyložím na stůl a to bude ta nejkrásnější zábava. Nasbíral jsem některá "klíčová" křídla, potřeboval jsem je k zaplnění pelichacího seriálu.
Pro mladého jedince jsem zjistil vypelichání terciálních letek (všech třech), což je síla. Nikdo to myslím neuvádí. O defekt nešlo.

Snad už mohu o procesu pelichání prohlásit, že snažit se všechny zkoumané jedince "narvat" do jedné šablony nejde, ikdyž bych velmi rád. Možné to není, výjimky opravdu existují, ale systém to dění rozhodně má. No a to bude zřejmě ve finále to nejdůležitější, co u "boleslavských" slavíků vybádám. Některé odpovědi však očekávanou tečku či dokonce vykřičník rozprskly spíše do spektra dalších otazníků: Proč pelichajících samic na lokalitách nachytám málo? Proč to je samice, která za normálního průběhu hnízdění vypadne z role dřív? K čemu ten náskok potřebuje? Kde pelichají všechny ty, co na hnízdištích chybí?

Ač nad tím někdo z oboru může zalomit rukama i hlasitě nesouhlasit, jsou to moje nejnovější poznatky. A odpověď jednoho roku najdu i v tomto případě.

Stíny současných odchytů

22. července 2011 v 8:34 | Pavel Kverek

Osvojení problematiky chytání pelichajících slavíků nabízí unikátní příležitost zkoumat je v celé délce jejich "domácího" pobytu. Spolu s tím však přichází i několik komplikací, největší z nich je, že nejsme schopni - zvláště později - stanovit věk, ani pohlaví. Jasné je pouze to, že pelichá-li jedinec kompletně - je víceletý.
Zmiňuji to proto, že hrozí výrazné nebezpečí přehlédnout znaky případných kříženců. Uvážím-li v souvislosti s tím, že kdyby nejvzácnější slavík výzkumu nebyl tehdy chycen v začátku procesu pelichání, "nepřidrhl" by patrně vůbec v ruce! (O případu pojedná a výsledky shrne podzimní ornitologická brožura PS).

U pelichajících jedinců se nelze téměř čeho chytit, ukazuje se tím současně, jak je znalost peří při určování slavíků důležitá. U dvouletých ptáků nelze již po vypelichání křídelních krovek (pelichají hned zkraje procesu) a případně i rýdovacích per, věk dosoudit. Ač vždy nerad, musím k nálezu pouze konstatovat mnoho neříkající "+1K". I přesto se ale tento cenný materiál sbírat vyplatí, některé jedince (ikdyž je jich málo) se podaří potvrdit následnou kontrolou v sezóně jiné. To se však při využívání stejné techniky odchytu jeví značně problematické, slavíci se velmi rychle učí. Díky odchytům v posledních třech letech přibylo ale více než padesát snímků rozpelichaných křídel s příslušným datem. Jedná se o cenný materiál.



Těžkých pár dnů

18. července 2011 v 14:16 | Pavel Kverek
Červencové odchyty mi při studování procesu kompletního pohnízdního pelichání slavíků obecných chyběly. Letos chci mezeru zaplnit. A přicházejí s tím nádherné zkušenosti a také ověřování všemožných domněnek a útržků zpráv dávných kolegů, kteří už své zaměření zrušili, nebo mezi námi dokonce nejsou.

Nelétající slavíci

Ono se na tyto "zvěsti" nahlíželo všelijak - přeci jen slavíci nejsou kachny či divoké husy, aby jim šat vypadal spontánně, ale pozor! Slavíci opravdu v jedné fázi procesu létat nedovedou!
Ti, kteří začali pelichat v obvyklém čase, do tohoto problému právě vstupují. Dám fotky dvou včerejších jedinců a poté si věc přiblížíme.






Půlka července (spíše mírně po ní) je časem, kdy první slavičí křídla jsou "nejkratší". Je to v situaci, kdy ruční letky /krom 1.RL (zakrslé)/ vypadly a "od zadu" jsou měněny. Slavík se v tom čase drží (a nebude tomu už jinak do konce procesu, přestože křídla poporostou) v nejtemnějších partiích pelichaniště (přál bych vám je vidět), s naprosto minimálním denním pohybem (ve smyslu půdorysném) a jen se krmí a stará o peří. I případ ze včerejška to dokládá. V místě jeho úkrytu instalovaná sklopka sklapla až po pěti hodinách - pravda - začal jsem tedy ale v poledním vedru. Po sedmnácté hodině tam ale už skákal.

Test na "letuschopnost" jsem provedl u prvního a druhého chyceného slavíka (křídla zobrazená výše), kteří měli stav pelichání totožný; z tří metrů před "svým" křovím do něho od půlky trasy pouze rutinně doběhli. Na křídlech se prostě propadli, jistě i vzhledem k zvyšující se obezitě.

Jde o důležitý poznatek, u slavíka číslo tři jsem test také provedl, tento pták však díky dosud původním nejdelším ručním letkám přeci jen "doletěl" do místa odchycení. Tady je:




Tyto situace však již mám nastudovány z loňských příležitostí. Stav, kdy ptáci opravdu nesvedou létat jsem však takto zdařile mohl hodnotit až nyní - a hlavně - opravdu existuje!

V pelichání půjdu se slavíky červencem dál. Dočkám se chvíle, kdy z křídla vypadne poslední stará letka lokte a poroste šat zbrusu nový. To má ale čas.

Vypadá to, díky pilnosti, že výzkum pelichání budu moci uzavřít už letos. Mnoho materiálu mi nechybí.

... a ještě mladí ptáci

Předevčírem se chytil mladý místní (už samostatný) jedinec "na provokaci"; do ukončení procesu částečné výměny mu chybí pár dnů. Takhle vypadal:




O této kategorii si ale řekneme jindy, až bude "výročí" nejkvalitnější kontroly potulujícího se kroužkovance regionem, z roku 1983. To byla tehdy klika! Ještě že jsem si na rande vzal s sebou sklopky. Výsledek jsem nikdy nepřekonal.

Poznání o něco blíž

14. července 2011 v 21:56 | Pavel Kverek

Připisuji si další půlkrok v zkoumané problematice pelichání. Tentokrát se mi naskytla příležitost, připomenout si netradiční prostředí k pelichání. Osvěžuji pro vás to první - byly to porosty s přezrálou řepkou.
Nyní jsem zůstal koukat na další místo, před kterým - nebýt nahrávky - bych si nezašněroval ani botu. Je to ale asi právě ten důvod, proč o slavících v této fázi pobytu víme tak žalostně málo. Pokud provokaci pro hledání poukrývaných adultních slavíků "nepřepálíme" a ptáky nezděsíme (až třeba z místa vyplašíme), může nám tento způsob pomoci v biotopech zcela netušených.
Tak jako o víkendu, kdy jsem "dostal odezvu" kus od hnízdiště, u zapáchající a již prázdné odchovny kachen. Ikdyž tady dvě vrby rostly (hlavaté), stromy a keře nemusí být pro výskyt podmínkou. A to je zřejmě odpověď na marná očekávání kolegů, píšících o "prázdných lokalitách".
Tady u odchovny, na břehu rybníka, ve vrstvě humusu, narostly bujné kopřivy, lebeda, ale hlavně mrkvous. Zem je pod tímto krytem mnohde obnažená a plná žrádla! Mírně zatuchlá a navíc ku břehu přechází v zcela čerstvou lagunu trusu a nespotřebovaného kachního krmení, lákajícího bezobratlou pakáž. Pobřežní lem je z řídkého rákosí.
Pelichající slavík se zdržoval v rumišti po oba dny mých návštěv. Vždy krátce odpověděl, jednou dokonce "vylétl" do vrby. Domnívám se, že mohlo jít o samici z páru, kdy samec se zdržoval na původním hnízdišti. Ptáci jsou kroužkovaní z minulých let a zkušení; co tím chci říct - chytači vědí...

Tak, jak problematika pelichání polyká víc a víc času, rýsují se výsledky. Je jisté, že samici z páru jen výjimečně lze zjistit na hnízdišti, zatímco samců mám prokázáno v jednotlivých případech docela dost. Samic celkově mám - coby pelichajících, nachytáno málo.

Co se může v čase končícího hnízdění mezi slavíky dít?
Samice končí s péčí dřív než samec. Mám již řadu důkazů, že to je on, kdo provází již obdivně vzletná mláďata, varuje je a občas ještě přikrmí. Omlouval jsem to zkraje možnou smrtí partnerky (přeci jen to nemají na zemi lehké), ale když situací přibývalo, probudil jsem se. Samice pelichá dřív a dřív také logicky zmizí k jihu.
Nic samozřejmě nelze hlásat "s razítkem", navíc rádoby čitelné scénáře značně pomíchá posun v hnízdění či pokusy náhradní. To je ten chaos, který mate málo zkušené a bere tak rád potřebný "vítr z plachet"! Tím vším jsem se musel proklestit. V napsaném je hodně pravdy, vím, co říkám. Nebude to ještě letos, ale k výsledku dojdu (vždyť ve volném čase už nic jiného nedělám).

Pár ukázek diskutovaného prostředí:



Poznámka: Za předními vrbami je samozřejmě vodní hladina.





Ještě to bude chvíli trvat, než všechno poskládám, bude to ale vzrušující a přínosné. Tématu věřím. Nemám letos ani jednoho tmavého slavíka, tak doufám, že body doženu tady.

Významný den?

10. července 2011 v 9:14 | Pavel Kverek

Jsem blízko možnosti vypočítat rychlost pelichání u slavíka obecného! Pelichající samici se včera podařilo chytit znovu. Podle fotek už teď je ale jisté, že od superrychlého pelichání slavíka tmavého z Německa se opravdu liší. Půl centimetru za den nedosáhne, budou to tři milimetry, ale svým způsobem razantní zůstává dál. Dochází totiž k efektu jinému - k živelnosti obměny letek.
Retrap zastihl slavíka v čase, kdy do procesu přistoupily loketní letky, které - zdá se - dosud plynulou výměnu ručních letek "přetrhly" (už jsem koukal po jiných snímcích křídel z této červencové fáze a odpovídá zjištěnému). Může to být ale tak, že "program" prostě čeká na zaplnění plochy vnitřku křídla, tento slavík ještě "létat" umí, o pár dnů později už ho "křídlo" i vzhledem k nadváze neunese.






Mám k dispozici i nasnímkovaná rýdovací pera a to je taky zajímavé.






Samička jinak byla v sezóně úspěšná (mladí už jsou někde pryč - tři mají kroužky), ale ve vztahu k procesu z nejčasnějších není. Do července odletět zřejmě nestihne. Bude také víceletá a poměrně robustní křídlo (87mm) je už spíše "samčí".
Protože v místě chytám od roku 1983, znám jej dokonale. Nově přibylo, že mi udržovaným prostupem mezi vrbami projíždí děvčata na koních. Obeznámil jsem je se svoji činností a nevadíme si. Je to lepší, než koukat na kombinovanou ledničku s mrazákem, odloženou pod vrbami při okraji. Také přijel "pytlačící pár" na motorce; bylo to úsměvné, mělo to u mne vzbudit dojem "milování v přírodě". Aniž bych se jim šířeji věnoval, stačilo se pak podívat, když usedali na stroj, na objemné zavazdlo - inu, bylo při břehu zakrmeno!
Je tam u toho rybníka veselo. Byl jsem si zaplavat (voda se za léta opravdu zlepšila), mám radši, když kolem voní tužebník, než po plovárnách parfémy návštěvníků.

Už zase tloustnou!

7. července 2011 v 16:19 | Pavel Kverek

Pelichání běží a slavíci už zase nabírají na váze. Včera (6.7.2011) jsem v Husí Lhotě musel zase sáhnout pro foťák. Krásně bylo u rozpelichaného slavičího samečka vidět tučnění. Toto je následek přežírání v čase pelichání, je zajímavé, že ačkoliv rychlý proces sebere množství energie, tělu zbývá do zásoby.



Bude toho "benzínu do motoru" potřeba, ono se to nezdá, ale teď už to bude utíkat. Bylo by třeba chytat, mám velmi zajímavé podezření, ale než jej ověřím či vyvrátím - pomlčím. Jde o to, proč si specialisté (i v zahraničí) myslí, že jsou hnízdiště po sezóně prázdná. Nejsou, ale ...

Ještě se podívejte na toho kroužkovaného slavíka. Demonstruje stav, kdy letky pelichají a rýdovák se teprve zapojí.





To to tedy trvalo!

3. července 2011 v 13:51 | Pavel Kverek
Omlouvám se za toto téma všem, kteří na "slavičí stránky" chodí spíše za "počtením" a slibuji, že jim vše nahradím hned, co budu mít čas. Napíšu pak o slavičím plácku kde v čase, kdy samička sedí na snůšce a sameček na břízách koncertuje, rozkvétá v trávnících při okraji poléhavá růže galská.
Nyní však představím poznatek z pelichání, na který jsem hodně dlouho čekal, přestože jsem jej podezíral. Žil jsem však v obavě, že při "počítání křídla" jsem kdysi chyboval, ony některé začátky nabíraných témat jsou dnes opravdu úsměvné, ale kdo se dlouhodobě věnuje jakékoliv specializaci ví, že vývoj a zkušenosti opravdu dost stojí. Člověk si nosí problém v hlavě, objevuje, podezírá, zamítá - a znovu podezírá a všechno to směřuje k "světélku za tunelem". Můžeme s tím snad někomu připadat i jako blázni...

K "třicetinám" výzkumu (které jsou už sakra na dohled) si naděluji s předstihem letos fakt pěkné dárky. Teď u toho byl Jirka Z. z VČP, který mne v podvečer na věhlasné lokalitě Kolomuty (po předchozím telefonátu) navštívil. Vždyť to sem nemá z "návštěvního místa" tak daleko. Tak tedy i pro něho: Důkaz o netradičním schématu pelichání ručních letek (RL) je nafocen!
A protože si obě křídla byla podobna, lze na zjištění stavět. Možná si někdo z kolegů teď řekne, proč věci troubím takhle do éteru a nesečtu je do nějakého periodika?! Prostě, u mě je to tak, že v zneužití nevěřím a shrabu to během jednoho-dvou let. Navíc fotky jsou na webu v mizerné kvalitě. Jednou připravím zásadní souhrn o pelichání obecných slavíků. Bude třeba se rovněž ještě poohlédnout za hranicemi, kolik toho bylo vybádáno.

Fotky křídel jsou tady:








Postup výměny RL u slavíků je udáván od desátého pera ke kraji křídla (v českém počítání). Zhruba v půli jejich pelichané řady dochází k zapojení loketních letek (LL) do procesu a to od středu křídla k tělu. Ještě před tím ale vypadnou (většinou od prostřední) ramenní - terciální letky (TL). A to je z velkých per na křídle vlastně všechno. Pak už jen chystající se nové vytlačují staré, ty vypadávají a zázrak výměny z jednoho váčku se dokonává. Slavíci se pod tlakem rychlé a náročné výměny nepřetržitě cpou potravou, které je v prostředí v tu dobu nadbytek (pokud vybrali místo dobře). Teď zjišťuji, že jsem téma asi odvedl trochu "za roh" - tak tedy zpět. Zjistil jsem u slavičího samečka postup pelichání jiný než je obvyklé. Nejprve vypadla z obou křídel 9.RL, u levého potom dokonce 8.RL a až poté 10.RL (u pravého obě tyto současně). TL jsou již měněny standardně od prostřední (druhé). Dále se postup odvíjí od zaběhnutého schématu.
Nález znamená, že aniž by šlo o defekt, může pelichání začít jinde než v předělu křídla (uprostřed).
U pelichajících adultů je s postupujícím procesem stále obtížnější stanovit pohlaví či věk; tady se zdá podle naměřených hodnot, že jde velmi pravděpodobně o samečka a spíše dvouletého (podle pruhů na krovkách). Velmi by pomohly kroužky, tito ptáci se opakovaně ale chytají obtížně. V tom je problém. Co v tom vězí, o tom někdy jindy.

Závěrem

Jsem rád, že mohl Jirka vidět klasickou lokalitu oblasti. Zachrastili jsme si v plechovkách a pracovní stolek k zapisování uvidíte na fotografii.