Září 2011

K slavíkům z hor

20. září 2011 v 22:23 | Pavel Kverek
Noční odchyty úspěšně běží nyní v Hrubém Jeseníku. Dříve probíhaly v Krkonoších neméně úspěšně. Zajímavé jsou z proběhlých akcí výkazy slavíků. Zajímavé tím, že jich je málo. Přesto nám cosi sdělují. Podrobnosti z Jeseníků teprve zjišťuji, ale z Krkonoš vím, že nejvíc se chytalo modráčků, pár slavíků tmavých a jen vzácně byl kroužkován slavík obecný.

Zdá se, že na posledně jmenovaného je v půli srpna (kdy většinou chytání začíná) pozdě. I letos ve výkazu z Jeseníku jednoho obecného mají, jde zřejmě o tohoročního jedince, ale převládají i tam tradičně tmaví. Ten v galerii je také jednoletý. Modráčci, přesto že jsou v prostých barvách, naznačují, že mohou patřit různým příslušnostem - konečně - české kroužkování na vzdálená hnízdiště již ukázala.

Chytání v horách by mohlo v dlouhodobějším pohledu napovědět, jak to vlastně s průtahem "rezavých" slavíků přes naše území je. Uvědomme si obrovský potenciál slavíků tmavých výše našich hraničních hor a ptejme se současně, kudy zejména západní populace, do východní Afriky směřují. U světla se početně neukazují. Je to tím, že letí vysoko, nebo snad za jiných nocí než k odchytu optimálních (snížená viditelnost). Přivedla by je do sedla přehrávka zpěvu? Co se děje se slavíky obecnými na přeletu v horách? Projdou opravdu dříve (staří zcela určitě) či letí jinudy?

Poznatek, že slavíci obecní ve výkazech dlouhodobě schází, skrývá nepochybně rozměrné tajemství. Pomohlo by jej odhalit chytání už na přelomu prázdnin? Kdo ví.

A pro mne osobně je i záhadou, proč ptáci v sedlech "slyší" nejvíce na protivítr. Je to opravdu tak, sám jsem to zažil. Ovšem každý kdo létá třeba na padáku, ale i někteří přední ornitologové, tomu nemohou uvěřit. Opravdu by chápali mírný "vítr do zad". Proč to tak je?

Mladí na tahu

19. září 2011 v 8:52 | Pavel Kverek
Pojďme si tady velmi krátce ukázat, jak vypadají tohoroční jedinci slavíka tmavého (ST) a slavíka obecného (SO) v čase prvního tahu do zimovišť.

Nepůjde nám nyní o rozlišovací znaky na křídlech, zaměříme se na pohled tváří v tvář.

Porovnejte snímky a měli byste mít jasno. ST je ten samý jedinec ve dvou záběrech, SO je každý jiný pták.

Zaujme především brada a hrdlo, z boku pak příuší. Pozor však na barvu rýdovacích per (RP), ta je u podzimních SO velmi tmavá a může se tedy blížit jinak tmavším ST.





Umožňuje-li chytací místo v čase průtahu konzumaci bezinek, mladí slavíci bez výjimky budou rozhodně "modřit".

Unikátní výsledek definitivně na papíře!

16. září 2011 v 21:48 | Pavel Kverek
Nejvzácnější slavík Mladoboleslavska a nepochybně i Česka se představil za hranicemi země. V zářijovém vydání Journal of Ornithology vyšla práce naší pracovní skupinky, představující první vědecky doložený zástih hybridní samice dvou příbuzných slavíků ve volné přírodě.

Studie je doložena unikátními fotografiemi jedince (dokonce pelichajícího) i zápisem genetické analýzy. Přestože se obecnější pojednání objeví za chvíli v podzimním Ptačím světě - časopise ČSO, odborný článek jsme namířili do Německa už proto, že tamní specialisté došli v bádání nad tématem křížení slavíků i možného výskytu hybridní samice ve volné přírodě nejdále.

Zmíněno je i to, že jedinec se v místě více již neobjevil, respektive nebyl zastižen.

Pojďme se tedy v tento významný den ještě vrátit na pár chvil mezi kruhová svodidla okraje "plechového města", pojďme za příběhem hybridní samice.
Téma je to veliké a zdaleka není vyčerpáno. Úvahy a zamyšlení nad výskytem se rozkošatily, výzkum běží dál.

Zajímavý byl bezpochyby věk jedince, vyšší dvou let. Slavík tedy již v minulosti prodělal nejméně jedno kompletní pelichání, v jakém sledu i termínu, nikdo neví. I tento termín byl totiž pro aktuálně běžící proces zajímavý a jedinečný. Co však víme s jistotou, že i takovýto zřejmě neplodný a zcela jistě nehnízdící jedinec musel mít svoji unikátní migrační strategii a také vyzkoušené zimoviště. Platí-li, že hybridi mají genetické dědictví smíchané a mohou tak mít problémy na hranici přežití, hybridní slavíci samci a zcela jistě i "boleslavská" samice tahově uspěli. Kde leží takové zimoviště, uvážíme-li, že každý z našich příbuzných rezavých slavíků (tmavý x obecný) směřuje úplně jinam? To by byl výsledek kroužkování, kdyby jej v Africe potkali.

Zajímavý byl bezpochyby i výskyt jedince. Kde se vzal v místě s pravidelným výskytem hnízdního páru slavíka obecného? Nehnízdící a časným pelicháním z hnízdění vyřazená samice přesto poutala pozornost jiného samce slavíka obecného, který dokonce i nás v čase kroužkování bedlivě pozoroval a propuštění partnera(?) zpěvem a přeletem k němu oslavil.
I jeho se podařilo později chytit, podle kroužku byl odhalen jako pelichající v místě v předchozím roce. Přestože zpěv byl "velmi tvrdý" - jako opsaný z německých pozorování, biometrika otazník nepřinesla. Mohl to být on, kdo v průběhu jara usadil na předměstí vzácnou slavici? A kolik takových "bastardů" okolo vlastně je? Lze je při běžném chytání slavíků přehlédnout? Odpověď znám: Zcela jistě.
Kdyby totiž stav pelichání křídel hybridní samičky byl pokročilý do fáze rostoucího hrotu křídla s chybějícím okrajem, jen těžko by byl důvod jej v ruce přibrzdit. Nezaujala by ani rozměry, narozdíl od výzkumem evidovaných hybridních samců, jejich "česká verze" je totiž nápadně robustní. Záměrně zmiňuji "česká", protože kolegové v Německu znají křížence - samce i jiných délek a tvaru křídla.

Pro naší ornitologii získaní hybridní samci vypadají všichni totiž "jak přes kopírák".

O křížení zpětném tady diskutovat nebudu, tam by bylo skutečně třeba všechen chytaný materiál otestovat.

Poznámka:
Fotky najdete v archivu a situace je zachycena i na titulu blogu.

Chystám pojednat o biotopech, pak se tedy na předměstí s foťákem vrátíme. Nasbíral jsem poctivě i jiná hnízdiště, mám dokonce už také jedno moderní v pustnoucích továrních komplexech. Pak už mi chybí pouze ona německá zátiší zarostlých hřbitovů.

Zkouším, co se dá

11. září 2011 v 21:46 | Pavel Kverek
Končí třetina září. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a nakonec jsem na Studénku přeci jen ještě vyrazil. Vím, že tam slavíci nejsou, ale kontroly potřebuji. Jestli mám být za pár let rozhodný v tvrzení: "Kde by se tu slavíci v září brali", musím tam chodit. A chytat. Je tam pěkné pochození. Spodní svažitá louka je dávno pohlcena buření, projít se skoro nedá. Začíná tam být ráj ťuhýků, pěnic, ale hlavně cvrčilek. Z třtiny jsem vyšlápl cvrčilku říční, doslova zpod nohy. Letěla, jak to umí jen cvrčilky, sametový vějíř za ní ve vzduchu plaval. Neletěla daleko, jak to umí jen ony, zmizela na dohled v bezince zaklopené svlačcem. Jak tihle ptáci doletí k jihu, to nechápu. Tady bývají zejména cvrčilky zelené, ale tohle byla říční. Viděl jsem ji dostatečně. A stejným prostředím při okraji v mrkvousích táhnou hnědokřídlé pěnice, je to pěkné pokoukání. Říkal jsem si před lety: "Tady tak zorganizovat liniový odchyt a zatáhnout ty svahy napříč celé, to by sítě po ránu třeba taky uletěly k jihu!"

Já tam chodím taky za vůněmi. Zraje tam teď ovoce, dělá mi to dobře. Když vidím ty staré odrůdy, jak si vědí rady! A nikdo nesklízí. Hrušky padají k zemi, sršni a admirálové jsou nametení od rána do večera z toho kvasu. U silnice jsem spatřil pást se obří chlupaté housenky. Už jsem tu jednu viděl posledně, ale nedocvaklo mi, že je na živné rostlině. Myslel jsem, že jde přes silnici někam se kuklit. Teď jich tu bylo deset. Musím zjistit o co jde. Takhle vypadají.


Chytil jsem zajímavou červenku. Pelichala a tak si ji porovnáme se slavíkem. Prozradím předem, že ten se liší třeba sledem loketních letek, ale i tím, že nikdy loketní krovky "neopakují" skvrnění ve špici pera. Červenka si to nejméně při první kompletní výměně dovolí, mám to ověřeno (samozřejmě, že skvrnky mají jiný tvar i rozpětí než juvenilní).


Slavíci se liší v procesu i divokostí (razancí) výměny. Budou unikátní v pelichání, to už tuším. A co teprve ti tmaví! Stačí jim téměř jen měsíc na kompletní výměnu, to musí být síla! Přiznám se, že jsem si na slavíka tmavého na Studénce dnes tak trochu myslel, nebyl by tady poprvé. Ale bohužel, je i na ně asi už pozdě. A znovu se ptám: "Jaký že podzimní tah slavíků krajinou - a ještě k tomu v září?" Chytil bych je, viděl bych je pomlácené pod skly či na silnici, nahrál bych je provokací. Tvrdím (až na výjimky): "Je pozdě!" Vše se odbývá v červenci a během dvou prvních dekád srpna. Snad nějaký mlaďoch, ale ani tam toho za léta moc nemám, zářijové asi tak dva. Cenný je ten Kalendář slavičích příletů a odletů, hlavně drahý! Cenu vyhnaly právě ty stovky planých hodin stejně jako těch pět dnešních.

Teď už se ale doopravdy budeme věnovat teoretizování a začneme hned příště tahovým neklidem. Odzkoušel jsem letos pár věcí. Pak se znovu podíváme za slavíkem z Guinea Bissau, připravil jsem k němu několik postřehů a paralelu s boleslavskými. Vyšlo to zajímavě. Pak půjdeme znovu k tuku, tam je prostor na úvahy snad nekonečný.

K podzimnímu „tuku“

6. září 2011 v 12:46 | Pavel Kverek
Nakonec jsem se rozhodl, že sem pověsím pouze hodnotu "8" z tabulky tukového skóre, upravenou podle výsledků mého výzkumu slavíků. Znázornění lze vyjevit převážně takto:


Jak už zde bylo zmíněno vícekrát stav, kdy by bylo břicho souvisle pokryté vrstvou tuku jsem dosud nezaregistroval a to dokonce ani u slavíka z 8.8.2009, který byl v mnoha ohledech unikátní, mj. i hmotností (35,5 gramu). Ani tento jedinec však stupně 9 nedosáhl, nabízí se tedy otázka, je-li takový stav u slavíků vůbec očekávatelný.

Zajímavým poznatkem je i skutečnost, že v konci pelichání existují i případy, kdy stupeň tučnosti chycených adultů nepřesahuje "4". Uznávám, že tloustnutí může být v poslední fázi natolik spontánní, že během několika málo posledních dní se jedinec "spraví". Zde však musím ještě vyčkat a snažit se materiálu nahromadit více.
Chytání pelichajících slavíků je vůbec "polem výrazněji neoraným" a musím přiznat, že má směrem k badateli značnou přitažlivost. Těžko budu přecházet k etapě jiné, přestože by bylo záhodno znovu začít chytat jarní ptáky replikou zpěvu. Totiž nevýhodou "letního" chytání je to, že po většinu procesu není možno stanovit pohlaví, dobíhající druhý věk života či dokonce hybridního jedince. A to je varující.

O slavičím tahu toho pořád moc nevím

4. září 2011 v 9:40 | Pavel Kverek
Největší výzva! Tak se to v současnosti říká. Vyhýbám se podobným obratům, ale tady se mi to - jakoby - líbí, myslím dokonce, že je to super! Doufám jen, že nebudu pořád bit, jak doteďka. Během pěti let téma zodpovím, upnu se na něj výrazněji.

Mám už vyzkoušeno u problematiky pelichání, že to lze a výsledky přijdou. Chce to jistou zarputilost a taky štěstí. Ono ale připraveno bývá, to je další z mých ornitologických poznatků.

Co o migraci slavíka obecného víme?

Je to bída. Jarní pohyb ještě, ale podzimní je bílým místem. To bezesporu. A abych to zkomplikoval ještě víc, pojďme za dospělými slavíky; mláďata nechme být, ta se jakž takž nachytat dají. Mají jinou strategii, lákají je totiž černé bezinkové háje, ptáků je v prostoru víc, bývají vidět při okrajích silnic a cest, jak sletují za potravou, též se široce poflakují. Dokáží-li kroužkovatelé identifikovat s jistotou věk "letních" ptáků (i u slavíka tmavého), musí mi dát za pravdu, že v seznamech jednoznačně převažují mladí - jednoletí. Jsou jimi málem všichni!

Co se děje s adultními slavíky jakmile přepeří? Jaký je ten jejich letní "odraz" z hnízdišť? Kudy letí, kde je jejich první zastávka? Kde jsou SO z oblastí "nad námi" (tolik málo jich zase není ikdyž připouštím, že ST je tam daleko víc. Kde jsou tedy i ti slavíci tmaví?)! Proč slavičí rodiče bezinky dvakrát netáhnou (alespoň na hnízdištích během pelichání)?

Už alespoň vím, proč koukají přepelichat včas. Věc se má následovně:

Letos jsem se zaměřil na sledování sezónní potravní nabídky prostředí, v němž adulti pelichají. Stojí za pozornost. Je obecně známo, že hmyzu s létem ubývá. Dobře se mi to zjišťuje, protože sklopky zahrabuji motyčkou a vidím tedy, kolik bezobratlé pakáže tam v začátku prázdnin je. To je tedy krmník! Protože se chytaní slavíci během těch dvou - tří minut kroužkování a měření vyprazdňují, vím současně i to, že se opravdu krmí fest, jak je uvedeno třeba v knize Atlas migrace (k ní se ještě někdy vrátím). Kálí-li slavíci pěkně přede mnou, vím tedy současně i to, zda konzumují plody či hmyz. Vím také to, že zem intenzivně sledují (když se vzápětí chytají). A to je potřebné zjištění!
Spižírna v hrabance pod temnými keři však od přelomu prázdnin nápadně oslabuje (dokumentuje to krásně třeba i výskyt klíšťat) ikdyž tam jsou slavíci na celý prostor krom několika mála červenek (lokální zjištění) sami a třeba tedy rychle dojídat.
Je úžasné, jak slavíci šetří energii tím, že zbytečně nelétají (mladí na provokaci - to ano, ti se proletí ze zvědavosti). Staří připomínají kreslený vtip o prasátku a malém chlívku, kdy po rozmlácení prken vyšel ven úsměvně hranatý vepřík. A slavíci jsou též málem "hranatí"! Tukové zásoby s vlastními schématy si doložíme příště, pracuji na nich.
Nikdy jsem nechytil slavíka se spodní částí těla zakrytou tukem, nikdy nevypadal ani tak, jak je v známém schématu stupeň "8" (tlustý byl, ale jinak) a na jaře při opačném procesu při vstřebávání "afrických" zásob, je situace docela jiná. Vše se tu objeví.

3.9.2011 Dolní Bousov - Zahrádky (stará ovocná alej s podrostem, tahové místo)

Další z výprav už jen opravdu monitorovacích nenašla nic. Nepřekvapuje mne to. Musím tam ale chodit, jde o povinné výsledky. Slavíci (staří určitě) krajem již proletěli. A ono "proletěli" bych dal s velkými písmeny. Ono to tak bude (i ti "hoření" to tak asi mají). Staří si již dříve našli a znají cestu a směřují k zastávkovému místu, dokud jsou "nádrže" plné. A chytači po střední Evropě - jsou-li nějací - mají prázdno.
Ještě jedna otázka se tedy nabízí:
Co to je za prostředí, kde se adulti zastavují třeba i na delší čas doplnit zásoby?
Je striktně temné, jak mi umožnili poznat nedávno tady u nás v místech pelichání a chovají se podobně? Pak potěš pánbůh! Strčit tam síť či zasouvat sklopky - to bych chtěl znovu zažít! A bez zkušeností, koho by to napadlo? Během pěti let tu odpověď najdu.

Zlomový okamžik

1. září 2011 v 12:19 | Pavel Kverek
Ještě jsem v srpnu stihnul na Studénce zachytat. Bylo to naposledy, tu nostalgii mám rád. Patří ke konci prázdnin, patří k odletu slavíků. Vypnul jsem sítě do dvou linií, roznesl sklopky na stará místa, vytáhl z auta dalekohled a kochal se obzorem. V křovinách bylo pusto až mrtvo a v konci odchytu, téměř za tmy, jsem se znovu přesvědčil, jak je to pokaždé stejné. Mladí ptáci byli pryč - kdo se chytil - byl místním a pelichal. Sotva tihle rodiče kosů, drozdů, červenek, pěnic hnědokřídlých i černohlavých dotlačí letky do obrysu, vypálí ze Studénky taky.

Bezinky splaskávají, neuvěřitelně voní, koštuji je a vidím před sebou všechny ty "vinaře"; u nás doma tomu nebývalo jinak! Je to pryč, musí mi to stačit takhle na větvi mezi peřím. Hrušky po těch starých stromech - tak to je tady taky síla! To si nikdy neodepřu. Pod tou krajní u silnice na nejvyšší terénní vlně je plácek na sklopku. Ptáci by odtud měli přeletovat k jižnímu lemu Baby. Taky tady sklopky mají zapsány dobré věci, i slavíka tmavého. Jednoletí slavíci se v ruce prozradí dvěma způsoby: jednak barví od bezinek a taky tlumeně "cvakají". I tento hlas slavíka tmavého je od obecného výrazně odlišný. Před hruškou už jsem tehdy onoho prvního září tušil, že je v podrostu změna. A byla!

Nemůžu se z toho nějak probrat, kroužkování pro mě končí - užil jsem dost, nebo to byla bída? Platí to první.

Soudobě řečeno: "letošní sběr je jedna velká výzva". Nechápu třeba, proč v loňském roce byli na Studénce ještě koncem prázdnin pelichající slavíci a letos ne? Třeba jim to skvěle vyšlo a nezdrželo je nic. Nebo vyhynuli? Nebo mne s přehrávačem prokoukli? Způsob, který funguje, je v některých ohledech ošidný, nic lepšího ale zatím nemám. Můžu být rád, že existuje alespoň něco ku pomoci. Jinak bych dosud končil na hnízdištích v červnu!