Říjen 2011

Těžký, ne však nejtěžší

30. října 2011 v 14:59 | Pavel Kverek
Začněme vzpomínkově. Představuji nejvzácnějšího slavíka výzkumu N 55727(). Hybridní samice z boleslavské periferie. Teď o ni bude řeč v časopise Ptačí svět, který možná už vychází a jistá pozornost ji bude patřit též na jarní výstavě v Mladé Boleslavi s názvem: Zpěvák z periferie.

Pojďme však ke křídlům vzácného slavíka, vyfoceného 3.června 2009 v místě odchytu.



Jestli je možné to tak vůbec nazvat - největším šokem bylo zjištěné kompletní pelichání samice, postrádající nažinu.
S kolegy jsme poté v odborném časopise v zahraničí i v tom našem populárnějším diskutovali právě i proces pelichání. Fotky obou křídel nám totiž odkrývají cenných objevů hned několik.
Švýcarští znalci vypočetli předpokládaný začátek pelichání na 29. května, což samo o sobě je neuvěřitelné. Pozornost dál vzbuzovala zejména 5. loketní letka pravého křídla, která proces odstartovala a vnesla do něj (pro mne očekávaný) chaos. Považuji za nutné nyní připomenout, že podle mých výzkumů slavičího pelichání (a vůbec nevím, je-li to někde za hranicemi zmíněno, u nás ne) je tato letka perem, které proces převážně uzavírá. Tady je tomu zcela naopak!
Pak už máme možnost sledovat oboustranně souměrné a předpokládatelné pelichání ručních letek - ale jak?! Právě tady spatřujeme důkaz ostrého střetu odlišných pelichacích schémat příbuzných slavíků! Razance výměny letek u zkoumaného jedince jednoznačně připomíná (rychleji pelichajícího) slavíka tmavého (minimální rozdíly v růstu - "schody"). Pod uvolněnou ruční krovkou se již skrývá toulec 7. (české počítání) ruční letky! Dalším zjištěním je pokročilá výměna obrysového peří zejména na bocích, což u slavíka obecného v takto rané fázi nepředpokládám.
Slavíka se již bohužel nepodařilo později chytit, ale i tak lze usuzovat, že tentokrát se mezi svodidly "erdesítky" pelichalo hodně rychle v rytmu uherských slavíků! Samice mohla opustit region svižně ve velmi raném letním datu. Přežila-li pochopitelně ono šílenství kolem na asfaltu.

Kampak asi odlétají tito pomatenci, vždyť i zimoviště "hnědých" slavíků leží různě po Africe.

Jak poznat hybridního slavíka podle křídel?

Výzkumem evidovaní kříženci jsou si velmi podobní. Až na tuto samici šlo vždy pochopitelně o samce s délkami křídel kolem 90mm - tedy delšími, blížícími se slavíkům tmavým (alespoň těm z mých měření; vím, že existují i menší). 1.RL je vždy kratší v porovnání s nejdelší RK. Zúžení vnějšího praporu nedosahující 4.RL je pro mnou evidované hybridy příznačné a je "opsáno" stále ještě z křídla slavíka tmavého. Ale pozor, relativně krátká 2.RL se délkou řadí jasně až pod 4.RL a to již čteme z křídla slavíka obecného! Bohužel však jen krátce, protože ostatní poměry a zářezy praporů jsou podřízeny znovu schématu slavíka tmavého. Zdálo by se tedy, že není mnoho záchytných bodů, jak v těchto křížencích najít slavíka obecného. Připočítejme však tedy ještě alespoň nevýrazně lemované spodní krovky ocasní hybridů, méně skvrněná hrdla, klidně i suchá stanoviště Mladoboleslavska a třeba k slavíku obecnému převažující zpěv. Zapomněl bych na hmotnost, která je vyšší o 2-3 gramy (24-27 - jarní ptáci), zato už běhák se nijak v délce od místních slavíků obecných neodchyluje.

Tolik k prvnímu z těžších slavíků.

Poznámka: Budeme se muset také vrátit k geolokátorům a tehdy prvním sledovaným anglickým slavíkům. Podařil se přečíst přístroj s omezeným výkonem, ukazující však mnoho zajímavého.

V Česku máme nejlepší podmínky!

30. října 2011 v 11:00 | Pavel Kverek
Tak na to jsem se těšil! Začínám prolézat slavičí archiv a je to stejně napínavé jako doba, kdy tu slavíci přebývají a zkoumám je přímo. Pod velkým zvětšením na monitoru studuji slavičí křídla - ta, jež se mi zdála už dřív podezřelá a nestačím žasnout! Resumé z toho je, že v naší republice velmi pravděpodobně budou naprosto unikátní podmínky pro výskyt rozličných slavičích bastardů. Velmi bych doporučoval každému kdo chytá, nebo se chystá chytat "hnědé slavíky", aby přistoupil k nám na slavičí stránky. Budou se tu objevovat zamyšlení právě na toto téma. Neční z toho rozhodně nijak přepálené sebevědomí - spíš to je tak, že bych přál jak chytačům, tak i databázi kroužkovací stanice tuto "úrodu" sklidit a uskladnit.

Jako specialista mám právo prohlásit, že naše podmínky pro slavíky, kdy ležíme v dosahu hybridní zóny, budou příhodné pro všechny ty šmejdily a zkrachovance, kteří by v přímé konkurenci v překryvném pásu pravděpodobně neobstáli. Jen škoda, že slavík tmavý asi opravdu ustupuje k severu a na objevy těhotný pás se tak může vzdalovat. Zatím se však ale docela jistě v našich luzích i hájích (jak trefné pro oba slavíky) dějí věci neskutečné a ansámbl těch divoce improvizovaných pódií bude prapodivný!

Velký pozor třeba dávat na chytané slavíky už od posledních dnů dubna (hybridní samec od Kolomut již 30.dubna na hnízdišti), do konce pelichání (hybridní samice s započatou výměnou ručních letek na okraji Mladé Boleslavi). Připouštím, že kompletně pelichajícího slavíka nelehko v pokročilé fázi přečíst. Jinak nám to určování ale půjde brzy už docela spolehlivě.

Dívám se znovu na fotky "těžkého" slavíka z červenské kosy, kde jsem musel sklopkařit toho jara dokonce v broďácích a konstatuji: "slavík tmavý to asi nebude!" Křídlo v některých ohledech nehraje, ikdyž pták je ještě trošičku jiný, než hybridi, výzkumem známí. Matkou mu byla též pravděpodobně samice slavíka tmavého-uherského, kdy podobou se do něho však ještě více prokreslila.
Velmi subjektivním se někomu může zdát pocit, že čeští slavičí kříženci působí velmi přísně až surově. Důvod ale k tomu mám, zažil jsem takového před lety na hnízdišti, kdy do sítě pasivně vlétli pronásledující se slavíci. Měli kroužky, znali jsme se tedy dostatečně. Pronásledovaný, pronásledující i já - sledující. Kolik peří chybělo pronásledovanému na hlavě jsem tehdy nepočítal! Odtud i s ohledem na robustnost "boleslavských hybridů" mám ten nabytý dojem. Však se podívejte.


Znovu jsem se navíc ponořil do německých studií a zjistil moment, který vůbec k určování příbuzných slavíků nevyužíváme. Ikdyž je kresba nevěrná skutečnosti (rozložení zúžení praporů letek), znak jsem delší čas ověřoval i v našich podmínkách a platí. Vůbec se zdá, že jsme postoupili od (na tu dobu dobrých) klíčů zase o kus dál; k doplnění pomalu vyzývají i údaje z mého příspěvku kdysi do KROUŽKOVATELe. A materiál, který nabídnu tentokrát, je už podložen sběrem z podmínek Mladoboleslavska. Počty získaných měření jsou využity ve stovkách, v posledním čase též doloženy fotodokumentací. Zmiňuji schválně naše podmínky, protože třeba tabulky vývoje sezónní hmotnosti z Rakouska a Francie jsou sobě odlišné a s mými poznatky nesouhlasí rovněž. Je to dáno samozřejmě i délkou ptačího pobytu v zkoumaném regionu Evropy.

Tak tedy - co nevidět zde představím prvního těžkého (ve smyslu - těžko určitelného) slavíka. Přijďte si zabádat!

Ještě odskok stranou:
Rád se setkávám s přáteli, upnutými ke konkrétnímu tématu. Jsou bádáním posedlí a vynalézaví. Lucka a Martin z Prahy studují střízlíky a kukačky. Uznejte sami, že nazvat aktéry velmi nápadného a časově vymezeného průtahu "Dušičkovými ptáky" je pro střízlíky těchto dnů vševypovídající! Podobné obraty se už sotva kdy z naší ornitologie vytratí.

Slavíci na výletě

29. října 2011 v 19:30 | Pavel Kverek
5. listopadu v 17.45 hodin se představí boleslavští slavíci v Klatovech. Časy na referáty jsou krátké a musím téma korigovat.

Před odstartováním 30. sezóny kroužkování slavíků obecných zmíním nejdůležitější čísla výzkumu a předvedu 48 fotografií. Stihnout chci ještě 12 nejvýznamnějších slavíků výzkumu, volně je okomentovat. To už se sice dostávám za vyměřených 15 minut, ale uvidíme. Pro případ, že by vše neodeznělo, s předstihem vám tady nyní podstatné představím.

Posláním specializace je Ověřovat, Objevovat a Obšťastňovat.

? Ověřuji poznatky kolegů (dávných i současných) v oblasti biometriky, pelichání, tučnosti, fenologie i hnízdní biologie.

? Objevuji způsob akustického monitoringu pelichajících adultních slavíků a uvádím do praxe jediný možný způsob odchytu těchto ptáků. Tím získávám do centrální databáze početná data od "letních" ptáků, která tam dosud chyběla. Spolu s odborníky dopisuji k zkoumanému druhu třeba přítomnost motolice. Sběr "slavičích" klíšťat a jejich prozkoumání přináší unikátní výsledky (zjištěn byl dokonce výskyt klíšťat, přenesených ze zimoviště). Pro českou ornitologii prvně přesvědčivě dokládám smíšené hnízdění se slavíkem tmavým a úspěšné vyvedení alespoň některých mláďat. Obtížně - ale přeci, prokazuji výskyt životaschopných kříženců-samců v podmínkách republiky. Pro vědu celkově, spolu s jinými odborníky, prvně potvrzujeme analýzou DNA hybridního samce, vyskytujícího se v přírodě. Nedávno pak dokonce stejnou analýzou hybridní samici - fenomén, jenž byl spolehlivě znám pouze z voliérových chovů. Výzkumem jsou nově evidovány též mnohé anomálie chytaných slavíků.

? Obšťastňován jsem třeba zjištěním, že kroužkovaní slavíci se vrací, bez kroužků by pro tato podezření chyběly důkazy.
Radost mám i z toho, že prostředí příhodné pro druh stále přežívá a stavy, že dokonce stoupají. Šťasten jsem tím, že stovky zkušeností a zážitků mohu šířit k lidem a slavíkům dělat reklamu. Příjemným je zjištění, že zhruba třetí třetinu výzkumu zdobí právě ony nejcennější objevy. Ty jsou průsečíkem náhod a zkušeností.
A k úsměvu mne vede ohlédnutí k začátkům, kdy dnes o nich vím, že mnohé vzácnosti nesly též, pouze jsem je neuměl přečíst! Ale třeba ono křížení, v kterém se nápadně dotahujeme na "vědecké velmoci" za hranicemi, je fenoménem posledních desetiletí. Tam nám mnoho neuteklo a už snad neuteče.

K "číslům" zmíním hlavně kontrolní odchyty "po roce a déle", kterými jsou dnes již zdejší slavíci v české ornitologii bezpečně na špici. A nevadí mi tolik, že zahraniční hlášení nikdy nepřišlo. V zahraničí na tom kolegové-specialisté nejsou totiž lépe. Proto přecházejí k schopnějším zdrojům informací ze stále ještě tolik záhadných slavičích cest.

Pokud jste nabyli dojmu, že výše opsané se do přidělené čtvrthodiny nemůže vejít - jistě - rozepsal jsem se tak trochu víc. Dodat bych však ještě chtěl hrubý odhad prochytaných hodin za ty roky. Vychází to tak, že bych musel zmizet v roští na nepřetržitých 15 měsíců! Není to nádherně otřesné?! Jestli budou v Klatovech přítomni pánové z tehdejší kroužkovací stanice, připomenu jim chvilky nad mojí důležitou zkouškou.
Díval jsem se do fotografií (kvůli jarní výstavě) a zhrozil se, jak se ten čas kolem slavičích sklopek prohnaně prosmýkl! Prosil jsem je, chňaply po něm tedy, ale neudržely.

Slavičí zahrady

24. října 2011 v 19:42 | Pavel Kverek
Je málo takových a rychle mizí. Vlastně znám už jedinou!
Už jsem tady o tom psal, ale chci se k tomu vracet. Nejkrásnější jsou ty s baráky, vyrabovanými, zneuctěnými, ale stále přítomnými.

Bývá to natolik silné, že to nemůžu dlouho setřást. Považte - rozezpívá-li se slavík nad starou pumpou v jasmínu, který tedy ještě sice nekvete, ale už se probouzí. Však on rozkvete, to už ale v místě budou slavíci dva a přijdou starosti.
Krom toho, že místa mají jepičí život, jsou tu problémem kočky. S kunou, která bydlí v podkroví, je šance na vyhnízdění dále ponížena. Ale všichni do toho příběhu stejně zas půjdeme a chvílemi se budeme třást! A nikdo ať mi nevypráví - musí to být nakažlivé. Vždyť v rozhlase mne Jan Rosák uvedl právě úryvkem z takového příběhu. Byl jsem ohromen i dojat. Jakoby u zmačkaného plotu pod vyčáhlými stříbrňáky, co koruny mají, jak vltavíny od Besednice, ten člověk tehdy nedýchal se mnou!



Je vzrušující přicházet za dubnových večerů k hororovým kulisám a doufat, že dnes to už vyjde. Že mistr dvě třetiny roku někde přežil a uběhlá noc, že ho vrátila mezi ploty. A lidem - jak se to líbí! V Bousově mi na radnici s těžkým srdcem oznamovali, že zahrada musí i s vilkou zmizet. Uznal jsem to. Starý slavík tehdy neuletěl daleko a je neuvěřitelné, byl-li to on, že stihl přiletět v časném aprílu do čištěné zahrady prožít loučení. Pravda, slyšel ho jistý opilec cestou z nádražní knajpy, ale jiného zpěvu tam v noci být nemohlo! Nevěřil bych mu, kdybych slavíka v květnu nechytil v sousedství. Nevěřil bych mu, ale on se vrátil!

Slavíci mne naučili obdivovat hampejz! Přijít natěsno, vyladit se na něj, objevit krásu a cítit příležitost. A tohle nic nepřeváží. Proto můžu chodit boleslavskou krajinou, která je místy zplundrovaná; proto i tam našlapuji zlehka a pomalu. Čím míň čekáte, tím větší emoce zahoří! To je moje největší poznání za třicet let.

Ještě na chvilku zpět k těm "barákům".
Nevím proč, ale některé slavičí strofy jsou trefné pro tu opuštěnost. Mám to nasledováno. A za plot bych nevlezl, kdyby dům nebyl opuštěný, ale právě díky této "drzosti" nejsem divadlu jen nablízku - jsem součástí!
V dřevníku pod prolomenou lepenkovou střechou stojí v koutě u pažení připravené uhláky s uhlím. Ne od zloděje; usazené jsou v hlubokých otiscích od toho z páru, který vydržel déle. A jednoho dne ten zbylý už taky nepřiložil. Nevyřčený příběh končí v kalných pavučinách na madlech násypníků. Slavík mezi tím přiletěl blíž podívat se, co v dřevníku hledám. Chvíli harašil v pámelníku při zemi a pak vyskočil do jabloně. Krešendo vyřval do takové síly, že mu navíc nevyšel dech a s písničkou praštil. Slyšel jsem ryšavce jak sýpá, jak kmitá širokým vějířem v nadešlém tranzu. Nikdy jsem podobné nezažil - myslím si, že nevíme jak ptáci žijí.

Kdyby dnes ta zahrada byla, zašel bych tam rád. Domluvil jsem se na radnici a oni zachovali magnólii, co rostla při zdi. Mám však pocit, že průvan starým větvím vůbec nesvědčí. Obří květy namrzají. Milost pro ni byla zřejmě zbytečná. Jak i tohle zjištění do starého příběhu nesmlouvavě zapadá!

...

Mám nové místo. Je menší, leží jinde, ale tak nádherně zanedbané. Je v Bosni. Myslím si, že i tam slavík v dubnu bude. Pokud zahrada vydrží!

Odtud mám to chození krajinou plné obav. Aby hampejzy nevystrkovaly příliš rohy, aby na sebe neupozorňovaly, aby přežily pro slavíky.



Dodatek: Přistoupil-li k tématu někdo "boleslavský", lépe teď pochopí, proč jsem tehdy hájil "Kocandu". Slavičí Kocandu! Prohráli jsme. Já, pár místních - a hlavně slavíci. Nekroutí se mnou ten amatérský výzkum už příliš? Nikoliv. Všechny cesty, mojí podobné, podobně končí...

Poklady z archívu

16. října 2011 v 20:18 | Pavel Kverek
Je po sezóně a já se pomalu nořím do desek a šuplíků. Podezírám fotografie a hledám souvislosti. Vím, že tam budou skvosty, které má po Evropě jen málo slavičích specialistů. O jeden jsem zavadil včera, když jsem si chystal prezentaci na klatovskou konferenci. Rozkliknul jsem křídlo z roku "10" a už běžel k zápisníkům. Jak mi tohle mohlo uniknout!? Budu-li pracovat s přívlastky - nejvzácnější slavík je jasný, je to ona hybridní samice z periferie. Ovšem nejzajímavější slavík bude ten, jehož křídlo tady předvedu nyní. Kdo slavíkům rozumíte, už teď musíte zpanikařit nad tím úkazem (křídla byla samozřejmě souměrná).



No, jak to nazvat - třeba: "nejkulatější křídlo výzkumu". Vzpomínám si na tu situaci dobře a lhal bych, kdybych tvrdil, že mne slavík tehdy nezaujal. Ale pak jsem to nějak shodil ze stolu a teď vím, že tohoto ptáka jsem jen tak hned pouštět neměl. Je samozřejmě jiný než hybridi mnou pro českou ornitologii načtení, ale k Frankfurtu nad Odrou takovíto ptáci létali. A kolega Becker je tam vedl jako zpětné křížence, jednu z mutací.

Co jsem si zapsal: - šlo o starší samici (měla nažinu, naštěstí). Datum zástihu (30.5.) je nejšílenější, jaké může pro naše bádání být. Musela snášet a nejméně i inkubovat vejce, co bylo dál, nevím. Jisté je, že samce jsem nikde v pobřeží jezera u Veselé nechytil, na zpěv (a to opakovaně) mi do sítě vrazila tato odvážná matka! Na ostrý zpěv!
Křídla byla plně vyvinuta (letky dorostlé), takže 1.RL o 2,5mm kratší, no a 2. RL je neuvěřitelně v zákrytu až z 6.RL! Nikdy jsem nic takového neviděl. Zářezy letek jsou ale "v pořádku", spodní krovky ocasní platí pro slavíka obecného, křídlo, rýdovák, tarsus také. Mláďata nikde zjištěna nebyla, v tom čase už by měla být slyšet mimo hnízdo. Němečtí kolegové uvádějí, že na rozdíl od F1 kříženců ti zpětní nejsou vůbec k odlišení, splynou prý v jeden z původních druhů. Jak říkám - takovíto slavíci se mají pouštět jen pomalu. Dnes už z agendy víc nevyklepu, snad jen poučení pro příště.

Dostat je tak z oblohy!

16. října 2011 v 11:10 | Pavel Kverek
Jak jinak zamyšlení formulovat, než v podobě přání. Mám to tak od nepaměti, jakmile prožiji něco spontánního, nemohu to dlouho opustit. Teď dožívám odchyty z Jeseníků a přemýšlím, jak se z toho záměru dozvědět víc třeba i o slavících. Když pročítám znovu a znovu zápisky tamních specialistů, vždy skončím na úspěšné noci z poslední dekády prázdnin. Hodně "barevný" odchyt. A hlavně se slavíky!

V současnosti (po návštěvě i tohoto místa) si už dokážu představit v čem spočívá problém, proč na slavíky obecné (zejména) nedosáhneme. A nedosáhneme zřejmě hned tak brzy! Bez příhodných povětrnostních podmínek (snížená viditelnost pro přelet) to asi nepůjde.
Kde vzít v půli prázdnin válející se mlhu? Jak jinak vmáčknout opeřence do sedla? Ve vzduchu ptáci nepochybně jsou. Stačily by hlasové pobídky? Slavíci ale jistě nejsou skřivani.

Usmívám se nad (v literatuře donekonečna opisovanými) údaji o pobytu slavíků (zejména obecných) v oblastech hnízdního výskytu v září a někde dokonce i v říjnu. Ano, ve švédské ptačí vrši (Öttenby) byl nalezen mladý slavík obecný začátkem listopadu, ale to jen dokazuje, že zkoumání života zvířat a opeřenců nemá striktní řád. Jistě, i já mám (díky nabytým zkušenostem) již několik zářijových dat a dokonce i od adultů, ale to jsou ony výjimky! Je to krásně vidět právě i na horském chytání na světlo; těch pár obecných slavíků, co se kdy chytilo, je hned zkraje akcí a pak už nic. Kde jsou ti "opisovaní" podzimní z knížek? Opravujme, vždyť vidíme ostřeji a snad už i dál. A prázdninové odchyty v horách by nám na to mohly konečně posvítit!

Odchyty v sedlech mi připomínají "pulapku" na bahňáky. Co jsem se do ní nachytal! Vchody s náhonci (zužujícími se plůtky) opeřence dobrovolně přivedly do nitra pasti. Podíváte-li se nyní na fotky z Krkonoš (2x) i Jeseníků (2x), "zužující se vchody" naleznete taky.





Protože však tady jde o ptáky letící ve vzduchu nikoliv pobíhající po bahně, vypomoci musí "poklička" a zřejmě tedy v kombinaci s protivětrem. V podobě mlhy ji na snímcích vidíte taky.

A jsme u toho znovu a dnes naposled: "Půjdou slavíci v létě chytat bez pokličky"? S odborníky Martinem V. & Martinem B. jsem o tom již diskutoval.

Klatovy 2011

13. října 2011 v 19:58 | Pavel Kverek
Letošní setkání kroužkovatelů proběhne začátkem listopadu v Klatovech. Přihlásil jsem se a přihlásil jsem i referát. Bude o slavících. Rokem 2012 odstartuje 30. rok mé specializace. Ohlédnu se za výsledky.

Dnes se tu zastavil Martin B., autor precizního reflektoru v Červenohorském sedle. Sedli jsme na kafe do kovárny a "odžili" pár příběhů. Jede taky i s manželkou, jsou to specialisté, kterých si vážím. Bude též referovat a to je záruka gurmánského zážitku. Téma veze solidní. Byl potěšen odchytem jednoleté kukačky v noci v horách, ale to nám na sedle bylo jasné hned, že ho ten datum zaujme. V noci budeme v Klatovech sedět asi dlouho.

Uvědomil jsem si, pokud je setkání kroužkovatelů třicáté, že jsme na tom s těmi desítkami málem stejně. U mě je to ale složitější. Slavíky sleduji prakticky od roku 1981, kdy přijel hnízda od Turnova ze Všeně kroužkovat skvělý kamarád Mirek M. Přijel i příští rok na nalezená hnízda a pak už přišlo jaro 1983 a první třicítka kroužků. Počítám tedy skutečné roky kroužkování, to před tím byly zahřívací chviličky. Ale hřejí ještě dnes. A jak! Tak tedy - nashledanou v Klatovech!

Slavíkům vzdáleno II.

10. října 2011 v 21:00 | Pavel Kverek
Cesta byla s problémy, dvojí zdržování na silnicích Česka. Před půl devátou noční telefonuji z parkoviště do sedla, zda vše platí a za chvíli už hodnotím novou Martinovu konstrukci lampy. Místo je nádherné, vzduch silný a noc opravdová, poctivá. Sítě rozloženy a praotec chytání Franta sedí uvnitř "stanice". S Martinem - znalcem zdejší tahové problematiky - vytváří pracovní jádro zajímavého monitorovacího projektu. S nimi zde pobývá ještě Luboš a nyní já. Na druhý den se sestava mírně mění, střídá Mirek s Jirkou.
Takhle to tam vypadá ve dne (pohled do míst, odkud do sedla směřují ptáci).


A takhle už v noci pracuje reflektor.


Počasí není nejhorší pro naději, mírný jižní vítr a okolí zakouřené mlhou. Proluka mezi kopci před pozorovací boudou je pod hvězdami, ale to se třeba napraví a ptáci půjdou dolů.
Snadno se to ověřovalo, jakmile sem mlha "šplouchla", už se v světle leskla křídla pěvců. Občas z oblohy přilétla vločka prvního sněhu a zdálo se, že blíže půlnoci tah zesílí. Sedlem šly červenky. Foťák je sice s bleskem pomalý, ale jednu jsem objektivem přeci jen zachytil.


A tady bych se zastavil a učinil odskok k slavíkům:
Jestliže červenky (s podobným stylem života jako slavík) reagují takto příhodně, proč by v červenci (kdyby byla dobrá noc) to nešlo se slavíky? Pro ty, kteří nejsou zcela v obraze upřesňuji, že na slavíky je již nyní už pozdě, jsou pryč.

První odchyty a první kroužkování. Nechávám přátele, aby si úspěchu užili a jen sbírám zážitky. Mám čas sledovat jak jsou zruční, jak předvídají, jak jsou spokojení. Moje role "zálohy pro nečekané" je dosud zbytečná.
Půlnoc zlomyslně odnáší závoj mlhy, ptáci se zvedají pod hvězdy. Slyšet jsou drozdi. Uvnitř se kroužkuje, určuje a diskutuje. Ptáci jsou poté vypouštěni na druhé straně svahu do moravské noci.

Po půlnoci se ale situace prudce mění, do sedla se tlačí mlha a přiklápí jej celé. Provokativní disk měsíce vysněně hasne, reflektor svítí příznivě rozmazaně. A vítr mírný jižní fouká pod křídla! Sílu migrace tak zřejmě zažijeme za pár chvil na vlasní oči.


V kuželu nad horskou loukou se rojí křídla pěvců. Několik větších opeřenců sedá do travin. Mezi drozdy tam byla chycena i křepelka.


Šokem pro všechny (ve vztahu k datu průtahu) byla mladá kukačka, kterou šetrně lapla kapsa sítě přímo před oknem. (Franta vlevo dole vypadá na fotce trochu jako socialistický hudebník "z Kroků", ale co by tu takový dělal!)?


Nadešel čas, kdy bylo třeba i mé pomoci u sítí tak, aby ptáci byli začerstva odnášeni ke kroužkování a mohli brzy pokračovat v cestě. Vítanou změnou v převládajících červenkách byli rehci, střízlík, budníček, linduška, skřivan, pěnice či cvrčilka. A občas i drozdi.

Ráno po součtu bylo okroužkovaných ptáků víc, než činila výška místa od mořské hladiny!
Tahle noc byla hodně dobrá!

Od rána až po večer bylo zaprášeno sněhem. Sedlem táhly pěvušky, lindušky a pěnkavy. Někde letos zadrhly sýkory, nejsou ani slyšet. Čekáme na setmění.


Noc byla vlažná, pozornost držely červenky a občasný skřivan. Opakovaně se chytla křepelka s kroužkem z předchozí noci a tak jsem si ji konečně prohlédl. Svaloviny moc neměla a tukové zásoby tak na přelet Moravy. Proto asi z osvícené louky nikam nespěchala. Nahrávka přilákala kalouse, přilétl až na střechu boudy a civěl za hlasem. Už mne od strnulosti bolela kolena, smál jsem se pod vousy, jak ho lákal ptačí zpěv. Nakonec se odrazil tím správným směrem a já si už jen v síti dával velký pozor, aby mne nechňapl drápky. Oranžovýma očima nade mnou žasnul, odnesl jsem ho na posouzení do boudy. Nakonec jej po absolvování procedury znovu přijala tma. Byl rád.


Pak jsme se střídali v zavírání očí v boudě, protože na cestě k ránu se vyjasnilo. Poplach nastal před rozbřeskem se sněhovou futeří. Do louky ještě za tmy sedly sluky a ptáci se hnuli.


Nad lampou v ohřátém vzduchu nabírala dokonce výšku pro noc neuvěřitelná poštolka. Rozednilo se brzy a venku bylo bílo. Sítě znemožněny, ptáci odletěli, akce ukončena.


Součet vydaných kroužků byl ale excelentní! Bude to hezké ohlížení za moravským víkendem v sedle. V červenci se kolegům ozvu.

Slavíkům vzdáleno I.

10. října 2011 v 10:06 | Pavel Kverek

Ikdyž ne tak úplně. Měl jsem domluveno pracovní setkání na Červenohorském sedle v Jeseníku. Potřeboval jsem tam proto, abych očíhl situaci ohledně možného průtahu slavíků tímto územím. Ne, že by v místě ornitologové slavíky nechytili, já mám však v hlavě léta myšlenku, pokusit se zachytit "svícením a hraním" čas přelomu prázdnin, kdy slavíci obecní musí být ve vzduchu nejpočetněji. A podle slov organizátorů by taková příležitost mohla vzniknout.

Termínem návštěvy byl víkend (7.-9.10.) a jak se blížil, sledoval jsem jejich web, abych byl v obraze, jak to přes kopce lítá. Podle zpráv z poslední noci - nelítalo, ale já jel především za setkáním s lidmi, ptáci jsou u mě v těchto případech mírně podřazeni. Přesto jsem počítal, bude-li to nutné, u sítí asistovat, anebo z okna jen tak koukat do noci třeba na proměny počasí. Kde to v Polabí člověk zažije!

Horské noční i denní odchyty mám absolvovány z Rýchor i sedla Tvarožníku, vím co může přijít, vím ale také, co přichází častěji. Posedávání a spíše než vybírání ze sítí, košaté diskuse. S odborníky jde ale i tak o chvíle obohacující. A takoví lidé se v horském sedle sešli. Protože "slavičí blog" psal v poslední době hlavně pro odbornou veřejnost, nyní dám téma pro všechny. Pojďte se tam se mnou tedy vrátit, pojďme se do míst, kudy koncem léta a na podzim proletí i proskáčí karavany ptáků - tisíce nadržených párů křídel i nohou, mířících do zimovišť.

Podobně jak tomu bylo v Krkonoších i do Jeseníků vstupují na podzim opeřenci z hnízdišť v obrovském rozptylu od západu po východ. Kdyby tak člověk věděl, kde třeba červenky kolem cvrlikající, jsou vlastně doma. Kde v dubnu zpívají, kde krmí mladé, která že místa - když už musí - opouštějí. A chytači některé odpovědi už znají.

Je vzrušující stát v jednom z několika význačných bodů ptačích map a vidět, jak se ptáci chovají, jak je vše spontánní a z podkopců vyhecované.

(konec I. části)

K července z hor

5. října 2011 v 22:13 | Pavel Kverek
V galerii odchytů na ČHS diskutují kolegové zajímavý případ, kdy u jednoleté červenky obecné vyfotili rýdovák s třemi vedle sebe nově vyměněnými pery, která mají již podobu per adultního šatu. Zmiňují zákeřnost tohoto úkazu pro případ, že by rýdovák byl (zřejmě po defektu) nahrazen celý. Ano, taková situace může nastat. Sám neznám od slavíků takový případ, ale stav, kdy polovina per rýdováku "dopadla" stejně, registruji. Jde o dvouletého jarního ptáka, kde je krásně vidět zaoblené konce per adultního šatu (pravá půlka) a juvenilní pera ostřejší. Tyto jsou navíc s bílým okrajem, jako by se vyvíjela s problémy.


U juvenilů jsou rostoucí pera rýdováku poměrně zranitelná a dochází k ztrátě některých z nich docela snadno. Jsou nahrazována pery novými, která se opravdu podobají těm adultním. Růstové proužky které nesou, mohou být přítomny i u slavíků starších a klidně i v souběžných řadách za předpokladu, že rýdovák vypadl kompletně (i takové případy registruji). Nejsou tedy spolehlivým znakem. Náhradní pera však bývají velmi často nedorostlá do finální podoby souboru, ale co hlavně - spoléháme na rozhraní pelichání v křídle. To nás neoklame i kdyby skvrnky ve špici juvenilních loketních krovek nebyly čitelné.

Je dobře, že v Jeseníkách, pokud to jen trochu jde, sledují tyto věci. Je dobře, že servis z odchytů je pravidelný a i nám v údolí může o aktuálním průtahu pěvců republikou mnohé prozradit. Stačí se pak podívat doma do zahrady a jednotlivce z oněch karavan vidíme i zde.

Jak pelichá budníček?

3. října 2011 v 13:21 | Pavel Kverek
Zajímavý úkaz v naší zahradě nabídl možnost nahlédnout do pelichání adultního budníčka menšího. Když jsem jej 21. září chytil, vypadal takto:


Je otázkou, proč se jeho výměna peří protáhla do tohoto termínu s očekávaným ukončením procesu po půli října; je otázkou, kde se v zahradě vzal, když v nejbližším okolí nehnízdí.

Zahradu vybral zřejmě kvůli kvetoucímu břečťanu, který je dlouhodobě zaplavován hmyzem všech velikostí a navíc skýtá spolehlivý úkryt špatně létajícímu pěvci.


Momentka z pelichání odkrývá zejména fakt, že budníček menší (stejně jako řada jiných) mění letky v delších odstupech oproti slavíku obecnému a v tom se zdá být zásadní rozdíl, činící slavičí pelichání tak rychlým. Zde vidíte měněnou řadu ručních letek, která nemá nápadné "schody".


Zajímavý je i rýdovák, kde jedno z per zůstalo dosud původní. Důvodem může být taktické zachování alespoň nouzového kormidla pro vynucený únik.


Budníček je samičkou s již ukládajícími se tukovými zásobami.


Budníček byl okroužkován a díky tomu se domníváme, že je to tentýž pták, pelichající (a ozývající se) v okolí. Nezdržuje se již dlouhodobě pouze v břečťanu (přestože nabídka stále trvá), vidět je též za sousedními ploty. I zde je patrný rozdíl od pelichajícího slavíka, který (podle mých zjištění) setrvává striktně na předem pečlivě vybraném místě.

S budníčkem bude proveden pokus, kdy se jej pokusíme ještě chytit a zkontrolovat. Jen odchyt může ukázat, zda odhad ukončení procesu je správný či nikoliv.

Velmi zajímavým momentem je i zjištěný nezájem o přehrávku druhového zpěvu. Dále však, jako u slavíků, na projev vábení či varování pták reagoval krátkou odpovědí. Za hlasem však stejně jako slavíci, nešel.