Červen 2012

Jak slavíci přicházejí o iluze

27. června 2012 v 19:09 | Pavel Kverek
Přilétají, aby se rozmnožili, to snad je jasné. Všem se to ale nepovede, v tom mám jasno též. V archivu mám tragédií docela dost. Že se stále opravdu zeširoka vysekávají příkopy a lemy silnic, překvapuje snad už jen mne, nikoliv příslušné instituce. Krom rozšvihaných slavičích hnízd zřejmě nikomu vůkol nic nechybí.

Před pár dny jsem pořídil důkaz jiného zmaru, i ten už ale z historie znám. Mravenci se s chutí usídlují v slavičích stavbách na zemi či na podložce nevysoko země, tlející materiál je pro jejich mládí výborným inkubátorem. Samice když zjistí, co se kolem děje, hnízdo opustí. Tady se tak stalo ve fázi snesení prvního vejce. V tomto případě ale proběhlo náhradní hnízdění a skončilo úspěchem.
Letošní (stejně jako loňský) rok nezasáhly na Mladoboleslavsku do hnízdění deště s průvodním ochlazením, které jindy, v čase větších mláďat v hnízdě, působily ztráty prochlazením. To je zpráva dobrá a tu jsem si ponechal na závěr.

Už se zase chystají

25. června 2012 v 19:10 | Pavel Kverek
Od půlky června soudím, že v slavičích křovích odstartovalo pelichání - součást příprav na cestu. U dospělých slavíků s tím souvisí i přibírání na váze a změna chování v prostředí.

V sobotu jsem s účastníky monitoringu ptactva poblíž Benátek zavítal i na slavíky. Přejeli jsme z bývalého vojenského újezdu k Jizeře a slavíky jsme společně nachytali. Už dopoledne jsem přímo v Benátkách několik slavíků chytil a prokázal pelichání jednoho z nich.

Výše proti proudu u Brodců jsme v podvečer mohli sledovat výměnu peří další. Šlo znovu o samce a byli dokonce dva. Samice ještě nepelichaly. Chytil se i jeden mladý, dokrmovaný rodiči.

To včera jsem u Šlejferny už chytil mládě docela samostatné. Od hnízdiště už bylo vzdáleno pěkný kus podle cesty. Chytila ho síť.


Je to zajímavý čas a vše směřuje k tichému zakončení českého slavičího roku. Až jej na podzim shrnu, nespokojený nebudu. Několik věcí se povedlo. Velmi zajímavou bude analýzou DNA otestovaná jedna slavičí rodina od Klenice.

Včera jsem narazil na jedno opuštěné slavičí hnízdo s jedním vejcem. I tam jsem chytil poblíž mládě, které však rodiče ještě doprovázeli. Hnízdění tedy nakonec vyšlo. U zmařeného pokusu v stádiu započaté snůšky se jednalo o usídlení mravenců v podstavci hnízda, který sloužil pro larvy jako výkonný inkubátor. Není to první případ, kdy samice musela hnízdo opustit právě z těchto důvodů. Nikde jsem dosud o podobném problému nečetl, právě slavičí hnízda se mohou jevit velmi vhodnými. Který jiný pěvec, na zemi hnízdící, poskládá z tlejícího listí takové pařeniště?

Ukazuje se, že každý další rok, strávený nad tématem, může výzkum ještě posunout dál. A i jeho poslední letošní fáze bude zajímavá. O pelichání zas ještě tolik nevím.

Přeradostný čas

17. června 2012 v 19:12 | Pavel Kverek
Tak a je to tady zas. Slavíci se rozletují do světa!

Zajděte sobě každý pro cosi dobrého do lednice, do sklepa, anebo postavte vodu na pohodové kafe. Já si zatím rozmyslím, kterak vás provedu dnešním (nedělním) přespolednem.

Mám dostatek míst, která jsem si ponechal na III. etapu letošního chytání. Jen jsem chtěl dokončit Bousov, tam se už asi vracet nebudu.
Nechtělo se mi do té divočiny v Kolonii za starou likérkou, ale s laskavým souhlasem jednoho majitele rozlehlé zahrady jsem měl práci komfortní. Tak jsem si to užil.
Nechtěl jsem slavíky schytávat za každou cenu v sousedních křoviscích, dobíhajících přes starý náhon až k pobřeží Červenského rybníku, rozhodil jsem jen sklopky a vyčkával, co přijde. A bylo to pěkné, přestože se chytili jen tři. Ale žádoucí.

Prvním byl starý samec. Chtěl jsem si znovu na letkách něco ověřit, hlavně na krovkách, tak se mi hodil. Až jsem se ho lekl a prohlížel pozorně čtvrtou ruční letku. Křídlo totiž bylo 90,5 mm a rýdovák 76 mm. Běhák též dlouhý. Nakonec jsem se uklidnil s tím, že jde o slavíka obecného - mohutného. Třeba být pozorným, právě období konce hnízdění skrývá po křovinách všeliká individua. Jistěže i bastardy.

Chytil se další slavík, dvouletý a pro určení příkladně vybarvený. Rozhraní mezi 5.-6.RL, peří skvěle řádně odřené. Tak bych si všechny loňské ptáky představoval, proč to tak nemůže být pokaždé?! Dokonce i (vloni) nové velké krovky, tedy částečným pelicháním vyměněné, byly příkladně v rozhraní delší původních (nepřepelichaných), což také mnohdy ku pomoci není.
V rohu zpíval a do sklopky vlezl až když jsem červy pověsil na nit. Tak toho jsem si přál chytit! Byl nehnízdící. Těšil jsem se, že bych u něj už našel první díru v peří, ale ještě nepelichal.

Třetím slavíkem bylo osamostatňující se mládě a to jsem si taky přál. Hodí se mi teď k nadpisu.


Ještě nemá dorostlé velké peří, zčásti se však už živí samo.


Dospělý slavík (rodič) zaletoval sbírat přes zahradu do skalky za plot. Chytit se mi ho nepovedlo, ale bavilo mě ten výjev číst. Seděl jsem na lavičce pana hospodáře pod keřem, dal mi ji k dispozici, že prý je odtud pěkně vidět po zahradě. Tak jsem si tam udělal hlavní štáb a jeho ke kroužkování pozval. Přišel i s jezevčíkem. Sebevědomým, jak umí být jen tihle dlouzí psi. Moc toho se mnou samozřejmě neprohodil. Jezevčík. Je, jak ti jezevci...

...

Mám rád čas, kdy mladí slavíci jdou do světa. Tenhle kraj je pořád ještě dovede poschovávat v hnízdech do jejich rozběhnutí. I potom je o ně postaráno. Bylo obdivuhodné, jak staří hnali z místa slídící straku. Vědí si rady, i proto jich v oblasti neubývá.

V mém slavičím roce je tenhle čas, kdy odkvetou české olivy, velkým předělem. Půjde už o velmi obtížné odchyty; ptáci se roztoulají a nikdo se v tom pralese nevyzná. Všiml jsem si (stejně jako slavičí rodiče), že topinambury, kopřivy, křídlatky, netýkavky svlačce a přítula svízel - všechno to běží k obloze. A rezaví ptáci tu jejich službu, ten jejich klobouk, zase budou potřebovat.

Slavičí pelichání patří k jedněm z mála naprosto úžasných mezi pěvci. Probíhá divoce, přestože má řád. A s poslední šupinkou posledního toulce poslední obnovené letky slavíci vzlétnou do tmy, kde na konci té z posledních bude už docela jiný kraj.

Cestou z lesa

15. června 2012 v 21:43 | Pavel Kverek
Odcházím po cestě kdysi dávno vydlážděné čedičem. Takových bývalo, než jsme je zničili těžkou technikou! Lidé tu práci dostávali, když nebylo jiné. Kámen byl zadarmo a výsledek radostný. Loukoťová kola sice rachotila, ale už se nebořila. Kdepak, byl to docela jiný vztah ke všemu. Jistě, byly "střepáky" u lesa, které nikdo neřešil. Anebo jinak - kdo by dnes jezdil do polí žebřiňákem? Dobře, necháme toho...

...Stejně ale, když jsem šel po ní - těch kytek, motýlů a ještěrek! A taky žampión. Dole v zarostlém sadu vyváděli slavíci. Samce jsem chytil a znovu se musel podivit hojící se ráně na břiše.


Není to poprvé a mám podezření, že tam půjde o víc. I v péči o dorost jde o víc, než je doposud známo. Protože to ale zcela jistě souvisí s nadcházejícím pelicháním adultů, které hodlám podrobit revizi, nebudu otázku nyní rozdiskutovávat.

Spíše zmíním, co jsem dělal v lese. Nedařilo se mi pakovaně vyfotit květy lilií, nemám kvalitní techniku a v lese bývá málo světla. Tak jsem to ještě zkusil. Do hry tam vstupují i problémy, které by vás jen stěží napadly. Těžké květy se na vysokých stoncích každou chvíli pohupují, stačí jim opravdu málo. A makro to potom rozmaže. Něco jsem ale posbíral a tady vám jednu kytku nabízím.


Většinu jich okousala srnčí zvěř, takže z tisíců připravených, se rozevře tak jedno procento.

Jak málo toho vím(e)

14. června 2012 v 9:05 | Pavel Kverek
Nepovažuji tohle zvolání za bůhvíjaký objev, bylo to předpokládatelné.
Moje ornitologické zaměření mi to připomíná na konci každé vycházky a pak i po ní, kdy přínos vážím, do noci sedím a vše ukládám. Není ani možné obsáhnout víc, než nám náhoda, v kombinaci s připraveností nabídne. Ne zajistí - jen nabídne!

Napadlo mě to zmínit teď, když se v naší zahradě ještě objevil sedmihlásek. Po příletu dříve naproti u mlýna zpíval, ale teď je tu nový a přímo v zahradě. Nejde samozřejmě vůbec o žádnou vzácnost ale o to, že se opozdilci pěvců v rozběhlém hnízdním období ještě pružně začleňují do populací a jak jsem si v některých případech ověřil i o to, že místy protahují (takhle pozdě!) příslušníci populací cizích. Tady je to poměrně nápadné a já ta chování aplikuji do světa slavičího, který tak čitelný není. U modráčků to je vůbec blázinec, když se neúspěšní samci později připojují k výchově cizích(?) mláďat. A jinde zas - vzácně nadbytečné samice vyzvou svou sličností k zdvojení hnízdní péče samce stávajícího.

A co rezaví slavíci? Z výzkumů se o tom ví a stejně tak i z mé oblasti důkazy mám. Jejich vysledování však bývá časově náročné a bez barevného značení dost problematické.

Co se děje mezi pěvci v čase jara? To musí být výživné téma! Sám hnízdiště stihnu navštívit tak 2x za slavičí rok, některá ani ne. Zkrachoval bych přinejmenším z živností a rád bych, aby mi těch setkávání bylo ještě pár let dopřáno. I proto můj výzkum nepřetéká "čísly" pochytaných jedinců, ale usiluje více o stopování zdejší populace v míře přijatelné. Čas mi krade (v tom nejkrásnějším slova smyslu) i krajina a události souběžné. Co kde rozkvete, na květy usedne, jak zavoní, kdy zajde v zem a jestli mohu doufat též za rok. Jak si vede moje Klenice i Jizera. I menší Kněžmostka. Dokonce koukám na ústí těch nejmenších stružek do řeky a mám příjemný pocit propojení toho všeho v naší krajině. A v chvíli té - dokonce i se mnou. To je strašná síla a nejsem si vůbec jistý, dá-li se věrně vypovědět. Se stromy už to je podobné. Na Březensku roste skrytě moruše a letos tedy pěkně nasadila! Půjdu si utrhnout - a platí to samé - těžko se mi bude odcházet.

Pak jedete autem při natáčení pořadu o kovařině se skvělou rozhlasačkou a ona zastaví u jezu "bousovského moře" a řekne: "Tak sem se vrací ten starý slavík - no, tak to tam ještě zapasujeme!" A hned pochválí, že jsem to "dal na první dobrou". Aby ne! Vždyť mi ani nepřišlo, že se tam vracím. Spíše, že jsem od předvčerejška vůbec neodjel! Tam jsem stál také před Toulavou kamerou před pár lety a úplně s jiným profíkem mi bylo podobně. Taky jsem to dal.

Mohl bych chodit pyšně a vznášet se na vlně euforie, ale já spíš vím, jak toho moc nevím. Ale mohu, budu-li chtít. A protože chci, tak věřím. Jako nedávno: Slavíci Mladoboleslavska budou jedním z témat zahraničního periodika v oboru parazitologie. Specialisty byl dozkoumán mnou vedený dvouletý sběr larev a nymf klíšťat obecných z místní populace slavíků a unikátní výsledky, otestováním zjištěné, rozsáhlá studie představuje.


Dospělce klíštěte obecného na slavících parazitovat nenajdeme, pouze jeho vývojová stadia.

Pojďme ale k tématům barevnějším.

Choďte si tou vaší krajinou a nevěřím, že poznáním a radostí budete chudí. To ona nedopustí. V únoru, nebo v červenci. Založte blog a já na něj budu přicházet. Anebo si to nechte pro sebe. I tak to může být. Ale vyjděte si. Sám vyjdu hned zítra. Za poznáním. A přinesu-li opravdu věci nové - věděl jsem zase málo!



Rok stoupá k zenitu

11. června 2012 v 19:12 | Pavel Kverek
- Vlastně oba! Jeden při tom zavoní travou, jak jsem četl, za temných časů pro skauting, v jejich časopise, druhý zavíří poztráceným peřím barvy suchého dubového listí.
Nechme ten první, ať nás třeba s tou prostovlasou dívkou ze zmíněné básně provede létem a pospěšme za tím slavičím, tam bude tentokrát práce nad hlavu! Krásné práce. Mordování se s otazníky, které téma (v dobrém úmyslu k badateli) vychystalo.

Skrytý a ne tak úplně probádaný proces pohnízdního pelichání slavíka obecného ve volné přírodě mě láká ze všeho nejvíc. Z předchozích pozorování a odchytů vyplynula řada úkolů a opravdu se těším. Chystám se a doplňuji znalosti z velmi dobrých zdrojů.


Rozumím kolegům, co pozorují ptactvo. Výprav si užívají a ještě se s námi o přírůstky v bird-listech podělí. Rozumím kroužkovatelům, na jejich punktech, když se sítě prověsí a nad stranou odloženými pozoruhodnostmi se pak společně radí a obohacují. Rozumím fotografům, kteří přikrčeni, přeci jen se dočkali vytoužených obrázků a pochopil jsem už docela i svoje téma, rozkrýváním vzrušující a tolik povznášející! Prožívám to, co prve jmenovaní.

A chodím už za slavíky jinak, než v století minulém. Třetí fázi jejich pobytu doma, kdy ptáci "nebyli", jsem poutrácíval čekáním za parných dnů na doutnajících hnízdištích bez efektu. Nechal se odvádět stranou podobnými pocity kolegů a vůbec nechápal. Přestože o novodobých prázdninách už nikde zbytečně nelelkuji a domů se vracívám až s pěti variantami nádherně děravých křídel, všeznalý nejsem. Kdyby k diskusnímu stolu naproti usedl specialista jiný, měl bych k němu několik hodně těžkých otázek a volal o pomoc. Teď v čase vyvádění mladých třeba pátrám, cože se to na hnízdištích v pár klíčových dnech všechno uděje. Někteří ptáci z míst, dříve plných slavíků, opravdu zmizí. Může jich být málem většina! A cesta vede do polí!

Více k tématu poznamenám po dohrané poslední třetině, k níž končící přestávka zvolna směřuje.

Slavičí sousedé II

10. června 2012 v 8:46 | Pavel Kverek
Včera jsem výjimečně místo převládajícího sklopkaření "šel do sítí". "Je to o tom", že jsem chtěl u jezu naposledy prověřit přítomnost starého slavíka, než začne pelichat. Pak už ho vůbec nikdo nechytí. Nechytil jsem ho však ani včera. Hnízdění tam žádné asi neprobíhá. Měl jsem pocit, že jsem tam s tím úmyslem definitivně "jakoby" vyhořel.

Vytahal a rozvěsil jsem staré anglické sítě. Místo znají z mládí kdy neměly šedin, kdy bývaly černé. A vůkol socialismus.
Kde jsem včera našel místo na té vykácené planině, tam jsem nějakou pověsil. Vypadalo to, jak na Kurské kose mezi rybáři. Sklopky jsem vzal jen tři na druhý konec hráze ke kačenárně. Tam taky jeden slavík prozpěvoval, kroužek má asi z jara - jen jsem chtěl znát, jestli se tam hnízdilo. Asi též ne. Do sklopky skočila jen samička brhlíka.
Ta je prvním druhem z dvou dnešních slavičích sousedů.


Brhlík se občas do pastičky chytne. Je vidět, že kouká i na zem. Škoda, že se nechytil sameček, bývá kontrastnější, kaštanovější po bocích, s výraznější páskou přes oko.

...

Nabídnu i druhého souseda - to už je sameček a uvidíte maximum, co takovému příroda dopřála! Druh figuruje vlastně i v příběhu o slavíkovi - když byli kdysi ptáčci barvami Bohem malováni. Vím, že do odborného výzkumu, podporovaného dokonce genetickým testováním, jen sotva toto pojetí nahlížení naroubuji, ale příběh je to milý. Žluva, o které je řeč, přišla v tom příběhu na řadu málem na konci, kdy barev už nezbývalo. Dostala to, co vidíte. No a slavík - ten dopadl, jak dopadl! Vylili na něj kalnou vodu z štětců, aby "bolestným" se mu poté mohl stát přidělený hlas.

Tak takhle vypadá žluva, jež si musí vystačit jen s několika barvami.


Žluvy hajní si v potravě přilepší ovocem. Tato je pátou chycenou v rámci mého kroužkování. Jde vždy o náhodu, jsou to ptáci stromových korun a sítě jsou na ně zpravidla nízko.
Tady zrály první droboučké třešně ptačí na rozvaleném stromě, který dřevorubci velkoryse u Klenice ponechali. Bude tam nad šumícím splavem takovým králem máje! A pro žluvy odnaproti "výzvou".

Musím uznat, že tento sameček je nad všechny předešlé žluvy dohromady! Samečci byli mladí a samičky taky zelené. Takže opravdová paráda přišla až dnes (tedy včera).

U této exotické skupiny je zajímavý široký, mírně ohnutý a při focení věčně pootevřený zobák. Ptáci jim chytají velký hmyz (např. čmeláky) a trhají ovoce.


Večer, když jsem balil náčiní, už zase starý žluva volal z koruny toho dubu nad silnicí.

Uvědomíme-li si, jak i naše ornitofauna je vyvedena k užasnutí, přimkneme se v nabyté hrdosti k české přírodě ještě o něco víc!

A ornitologický postřeh na závěr pro toho, kdo by chtěl diskutovat

Kdysi na Studénce a před pár lety u Čížovek, jsem si u dvouletého samce povšiml nažiny na břiše. Říkal jsem si - odlišení dvouletých MM od adultních FF je i podle odborníků dodnes obtížné, nebudu to řešit, třeba se mýlím. Tento starý samec měl břicho podobně lysé jako MM předešlí! Asi jim částečné sezení na snůšce přeci jen přináleží.

Kdo se někdy zajímal o pelichání žluv, musí uznat, že to je "super" téma! - "Přesně tak". Lituji, že jsem ji nevyfotil po křídle, ale i z toho, co v archívu mám, je dobře vidět velmi zachovalá RP a jednotně černý tón LL (stejná generace per).
Švýcaři pár žluv na obou přeletech přes kopce chytit dovedou a problematika pelichání je v jejich pracech zpracována kvalitně. Jen si vždycky vyčítám, že jsem neměl k podobným setkáním téma nastudováno předem. Teď vím, že bych ji prohlédl a zdokumentoval určitě lépe. Změřil jsem alespoň křídlo (155mm), tuk byl nula. Logické.

Změna taktiky

7. června 2012 v 18:29 | Pavel Kverek
Výzkum bylo třeba přesměrovat, vznikla potřeba sledovat jednu kompletní slavičí rodinu. Trávím tedy čas na zachráněném hnízdišti u železniční vlečky a zajišťuji studijní materiál. Sedám na kmeni olše, dříve již pokácené, překážející opravě mostu. Vysušené listí voní, slavíci nedaleko pod mostem si zvykli a já kmitám tužkou po papíře. Z hnízda jsem odebral nevylíhlá vejce na analýzu, obě mláďata jsou označena kroužky, stav zdokumentován.
Velmi zajímavou otázkou je, proč byla snůška jen čtyřkusová a líhnutí 50%tní. Samici jsem už chytil, okroužkoval a vyšetřil, samec bude retrap z let minulých. Počkám na něj za tratí, létá tam sbírat. Jeho jsem tedy ještě nezkoumal, ale samice žádný problém nemá. Jde o drobnějšího slavíka obecného, snad tříletého.
Průběh hnízdění už od samotného snášení mohl být poznamenán úvodními pracemi v blízkém okolí, kdy větve byly zčásti odházeny do těsného sousedství hnízda. Jedno z nevylíhlých vajec bylo zřejmě rodičem později naklováno a je čisté, neoplozené. V druhém zárodek je, ale mohla být přerušena inkubace. Zbylá mláďata rostou, je jim osm dnů. Kopřivy jsou však značně polehlé od poházených větví, ikdyž jsem mnohé porovnal, mám strach hlavně z koček. Včera večer, aniž by ji ptáci zaregistrovali, stála najednou přes potok kousek od hnízda kočka - černá, jak tma. Zaplašil jsem ji. Doufám.
Sledování hnízdiště formou občasných návštěv přináší cenné zkušenosti. Teď si myslím, že půjde do tuhého, jakmile se mladí začnou ozývat. Ptáci, hnízdící na zemi, to vůbec nemají lehké.


Po vyhnízdění, společně s pokračováním oprav mostu, bude hnízdo proměřeno a zakresleno v terénu. Jsou to tradičně nervy, ale snad vše dobře dopadne.

Případ je zároveň dokladem vysoké přizpůsobivosti slavíků, vždyť tady vzniklo docela jiné prostředí! Ptáci byli omezeni v čase snášení vajec - ne péče o mladé, kde lze již očekávat obecně pevnější vztah.

Slavičí mládí

3. června 2012 v 21:47 | Pavel Kverek
Po dešti v podvečer jsem navštívil hnízdiště u Býčiny. V místě lze slavíky dobře chytit a tak jsem "jeho" zkontroloval a "ji" okroužkoval v rychlosti. Co bylo překvapivé, mláďata už musela být z hnízda venku - soudě podle hlasů i chování rodičů. Ti velmi aktivně útočili i na straku.

Ikdyž při těchto odchytech už o jiné druhy pěvců moc nestojím, potěší třeba rákosníci zpěvní. Jedné takové čerstvě přilétnuvší samičce jsem před dvěma dny odebral další klíště ze zimoviště. Dnes jsem krom zpěvného rákosníka ze sítě vylovil tři budníčky najednou. Dva se ucházeli o jednu a síť jim v honičce překážela.
Jeden ze souputníků měl kroužek z jihu, ostatním jsem dal náš. Podle stavu hliníku jej nosí asi dost dlouho, uvidíme. Doufám, že půjde o nějaké zajímavé datum pro budníčka menšího.



Červnová chytání

3. června 2012 v 10:05 | Pavel Kverek
(2.6.2012) Slavičí rok stoupá k vrcholu. Páry, které prošly námluvami v obvyklých datech, krmí mláďata v hnízdech. Teď se hrstku dnů o slavících zase bude vědět, teď jsou zas slyšet! Někteří samci přitom ještě stačí chvilkami zazpívat, ale pak hned pomáhají s rodinou.

Kosí se louky a problém je, že predátoři mají přístup "pohodlnou nohou" až k roštím. Tam stačí chvíli poslouchat a na průšvih je zaděláno. Mám na mysli zejména kočišťata (jak se říká na Železnobrodsku).

Červnová chytání pro výzkum jsou velmi přínosná. Kolem slavičích rodin se dějí věci, které ještě tak úplně nejsme schopni dohlédnout a odchyty jsou klíčem k tomu odhalování.

Jeden slavík, který ještě intenzivně zpívá u bousovského železničního přejezdu, se mi zdál v blízkosti usazeného páru lichým. Dal jsem mu kroužek, byl dvouletý a podezření, že je neúspěšný, jsem prohlídkou posílil.


Když jsem o chvíli později chytal "zpěváka od nádraží", na kterého jsem byl několikráte upozorněn lidmi, dalo mi to hodně práce. Byl chytrý. Nakonec jsem způsob našel a nestačil se divit! Frajer byl tím samým a operoval v úseku půl kilometru(!) Snažil se asi tím výkonem zachránit sezónu. Za nádražím to ale na hnízdění není, zpíval dokonce v borovicích nad perónem!
Získal jsem však tímto časově velmi náročným výsledkem asi nejzajímavější důkaz o pohybu lichého samce. Ta vzdálenost je fakt slušná.

...

Pak jsem odjel do Trní konečně zjistit, jak to tam letos s návratem dopadlo. Vzpomínáte si, jde o moje jediné východočeské hnízdiště s Humprechtem na dosah.
Tam jsem udělal hodně dobrý výsledek, připočítám-li třetího z loňských tamních slavíků (časně pelichajícího dvouletého doprovodného samce), přesídleného letos k Šlejferně.
V Trní to běží, ptáci krmí, samice je starší (spíš asi dost stará), zkušená, velmi atraktivní. Sameček se vrátil loňský a musí být na takovouhle slavici jistě hrdý. Bude o čem psát do soboteckého zpravodaje.
Loňský report se po Trní z města rychle rozšířil. Tak to má být - tak je to správné!

A takhle vypadá ten slavík z Trní. Zajímavé, že tady bývá dost klíšťat. Letos, přestože vývojová stádia téměř nejsou (dospělci začínají), jsem mu tři odstranil.


Jak je ten slavičí rok v nesmlouvavém kvapu nádherný! Jak z něj zase tak půvabně mnoho - ale opravdu téměř nic - nestihnu!
Však já se vrátím v čase pelichání, už to umím řešit. Ještě v minulém století jsem končil, jakmile se rodiny rozpadly. Slavíků nikde "nebylo". A psali to i jiní badatelé po všemožných koutech. Jasně, mnohá tajemství zůstávají, slavíků opravdu v místě nepelichá tolik, kolik jich tam je nyní. Samice skoro vůbec! Na to taky jednou přijdu. Pro letošek mám úkolů dost. Pelichání - to je obrovské téma výzkumu slavíků! Tam dřímá zdroj poznání.

... Potěšil jsem lidi na Sobotecku, teď ještě na Mnichovohradišťsko, jestli to tady někdo čte.

Vydal jsem se do novin nafotit lilie zlatohlavé, je ale brzy. Navíc mě zlobil aparát a tak nasnímaná poupata nelze využít. Na tom místě je víc jak tisíc kytek - ovšem jen asi dvacka může fakticky rozkvést. Ostatní jsou okousány zvěří. Nevím, jestli by nestálo za to, ráj nějak více opečovat.
Lidi o nich asi moc neví, ikdyž tam cesta vede. Jak to bývá, kytky jsou (při vší úctě k nim) dost nenápadné. Dubohabrový nádherný les tam bude druhově hodně rozmanitý; odkvetly kokoříky a já nevím, co všechno by se tam našlo (vyznat se v tom). Lokalizaci pro čtenáře novin radši zamlčím.