Říjen 2012

Od západu na východ

27. října 2012 v 12:51 | Pavel Kverek
Ve Švýcarsku vzniká studie o slavíku obecném, zaobírající se jeho zeměpisnou proměnlivostí. Zkoumány budou biometrické údaje z populací západních po východní, tedy od Iberského poloostrova po černomořský Krym. V rámci nabídnuté spolupráce se podaří prezentovat i naše slavíky české, z Mladoboleslavska. Jedná se dosud o nejširší využití dat, posbíraných mým výzkumem a právě rozsah dodaného a dosud nepublikovaného materiálu, mi vystavil pozvánku do autorského kolektivu.

Vyšetření velkého množství oblastně posbíraných výsledků měření nabídne velmi zajímavý pohled do slavičích populací napříč Evropou. Mělo by se tak třeba potvrdit, že slavíci z Portugalska budou drobnější slavíků z Česka či Slovenska. To, že směrem k severu se mnozí pěvci stávají robustnějšími, věděli už chytači klecových ptáků. Snadno poznali hýla severského od toho našeho, u zvonka jakbysmet. A nejen, že klecoví zpěváčci byli větší, byli i krásnějších barev.

Vraťme se však ještě k slavíkům. Dodám, že ve Středomoří se například i očekávají občasná dvě hnízdění v roce. Dříve tam totiž ptáci přilétají (pro vstřícnější klima, s ustálenou potravní nabídkou). U nás se dvojí hnízdění za sezónu nepředpokládá, ikdyž jsme diskusi nad některými případy vedli. Při revizích těch údajů šlo zatím vždy dopočítat tzv. hnízdění náhradní - stav, kdy ptáci přišli o první snůšku či čerstvá mláďata, přežili v páru, a zahnízdili v mírně zjednodušeném pojetí opakovaně. Právě z takového "náhradního" hnízdění pochází i zápis nejvýše vystavěného slavičího hnízda z oblasti Mladoboleslavska, kdy pár umístil stavbu do solitérně (pod hrází rybníka) rostoucího keře hlohu (výška 130 cm) a i přes úsměvnou nápadnost hnízda byl pokus z 80. let na Dolnobousovsku úspěšný.
O tom, že výsledky jedné etapy specializace podporují druhé, svědčí i třeba nyní zkoumané kompletní (pohnízdní) pelichání adultních slavíků obecných, kdy je jisté, že náročný proces přepeřování a jeho zasazení do doby pobytu druhu u nás, přesvědčivě vylučuje zmiňovanou možnost druhého hnízdění. Samo načasování do fáze léta s vysokou úživností pelichanišť pro potřebný spontánní růst opeření, je toho důkazem.

O vzácnostech

17. října 2012 v 19:15 | Pavel Kverek
Pohledem do kroužkovacích seznamů mi vychází, že v každé padesátce, pro výzkum na chvilku zachycených slavíků, je jedna vzácnost. Pořízena je tak nákladem mnoha chytacích hodin a cena je tak poměrně vysoká.
Je pravda, že v posledních letech je zhodnocování času efektivnější, díky zkušenostem mi podezřelí jedinci spolehlivě "přidrhnou" v ruce. A protože fotím, mohu se v soudech později komfortně zpřesňovat.

Takové "zpřesnění" proběhlo i před pár dny a jestli vše vyjde podle předpokladů, koncem roku na sebe slavíci Mladoboleslavska znovu upozorní. Vše je odvislé od analýzy. Dopadne-li tak, jak si v tuto chvíli (vylučovacím způsobem) myslím, bude představena další rarita. Pak bych ovšem musel poopravit představy o výskytu hybridních slavíků v podmínkách českého Mladoboleslavska. Musím si klást otázku: "Čím je zdejší výspa slavičího Pojizeří tak magnetická? Co se to vlastně děje na linii výrazného kolísání hnízdních populací? Anebo snad jsou vzácní jedinci namixovaní i v jiných regionech tak, jak čerstvě tuším tady? Či spíš je to tím, že jsem se v problematice zorientoval a čtení už bude objev za objevem?" Že nazrál stav, kdy se provalí, že slavíci jsou dávno připraveni vypovídat a my jsme schopni konečně formulovat trefné otázky. Nevím, vyjde-li však ono podezření, postoupíme.
Nález je z Dolnobousovska a musím přiznat, že právě tato část zájmového území by si kousíček slávy také zasloužila.

Přemýšlím vážně, jak to se slavičími vzácnostmi je a usmívám se nad tím, jak jsem u tématu zůstal tolik let. Zaháčkoval mě přesto, že zpětné hlášení kroužkovance, které bylo v 80. letech jednoznačnou metou snažení, dodnes nepřišlo. Našel jsem v tom docela jiný adrenalin o kterém jsem neměl tušení. A kdyby teď snad hlášení přišlo, už bych si před ním nesednul. - Navíc, využití geolokátorů k mapování cest už mnohé odhalilo. Jsou známa zimoviště obecných slavíků anglických, severofrancouzských, italských i bulharských. Kroužkování na to - zdá se - nestačí. Ikdyž přístroje ještě nejsou výrazně přesné (plus-mínus 100km), ptáci, jenž výsledek přinesli, zůstávají živými! Hlášení kroužku totiž přečasto znamenalo, že slavík se někde kolem moře přilepil, naletěl či vyfasoval broky.

Na závěr jednu z podobenek slavičí vzácnosti, pořízené o prázdninách.


A vy, kteří se o slavíky zajímáte, přemýšlejte, kým objekt může být.

Západní kolegové by pozornost zaměřili na zajímavý vous a široký "lejskovitý" zobák. Proti tomu by postavili "čistý" hrdelní proužek (sic výrazný) i hruď slavíka obecného. V ten moment by už s vypouštěním nespěchali a přešli k vzorci ručních letek, aby s úděsem zjistili, že je nepřejícně děravý a nejde valně přečíst. První letku by ještě našli, nebylo by ji ale s čím poměřit. Snad tedy bylo, ale druhá ruční krovka (o kterou stanoviska v Česku správně opíráme) je již vytlačena chystající se krovkou novou do linie sotva uznatelné. Naštěstí v křídle ještě chviličku drží letka čtvrtá a tam je jasně vepsáno, že patří slavíku tmavému. A třetí - tvarem odlišným - to (navzdory logice) jistí! Celý ten mix však v průsečíku druhé se čtvrtou dostává jedinečný řád a zapadá do schématu boleslavských (českých) hybridů!
Můžeme si tedy myslet, že posuzujeme F1 slavičího křížence s (v Česku) známým schématem (za hranicemi známo schémat víc). Význam zástihu by měl spočívat v umocnění na "supervzácnost" terve zjištěním následným. Křídlo je totiž příznivě "krátké", přestože případná zarůstající nažina na břiše chybí. To už tady jednou, o pár kilometrů dál, ale událo. V roce 2009. A přestože to bylo pro vědu vůbec prvně, veřil jsem si už před samotnou analýzou.
Fůru hodin jsem v posledních dnech proklikal nad fotkami všech "podezřelých" v archívu a myslím, že by to znovu mohlo vyjít. Snad. Tedy alespoň doufám.

A pak už by to mohlo být veselé, protože jsme byli recenzenty návdavkem tehdy vyzváni k získávání širšího vzorku důkazního materiálu (jako kdyby snad u nich se o to nesnažili celou jednu chytačskou generaci marně). Přesto právě v Německu jsou dle mého největšími znalci problematiky a uznání zaslouží.

Problémy slavičího peří

14. října 2012 v 19:44 | Pavel Kverek
Už jsme si tady některé defekty předvedli, nyní se podívejme na startující problém praporů letek. Postižena je nejvíc 9. ruční letka (RL), náznak v podobě světlého pruhu je na 10. RL, dobře vidět je též na 2. RL.
Původce není dosud znám, u deváté ruční letky zcela nového peří diskutovaného jedince je pod vrcholem již dobře vidět přerušený osten.


Jak může peří dopadnout, představuje jiný slavík, vyhledaný v archivu.


Že zřejmě nepůjde o genetický problém, jak jsme zprvu uvažovali, napovídá kontrolní odchyt stejného samce po dvou letech na jiné lokalitě. Jeho šat byl kompletní a zcela v pořádku. Za pozornost však stojí fakt, že slavík s tímto defektem byl pro danou sezónu odepsán.

Na konferenci vezu slavíka tmavého

9. října 2012 v 20:25 | Pavel Kverek
Na konferenci do Kostelce nad Černými lesy si připravuji atraktivní téma - české slavíky tmavé. Budeme se věnovat takovým, kteří se u nás zdržují během hnízdní a těsně pohnízdní doby. Téma mě dočista ozářilo, vzpomínám na ten prázdninový čas u Orlice a pak doma u Matic. Oba zástihy vyjdou tiskem ještě letos ve východních Čechách ve sborníku. Dáváme je společně s jedním souhrnným komentářem. Jde o první doklady z republiky a nádherně na sebe navazují. Uznávám, že prvenství zůstane v Orlickém Záhoří, Boleslavsko bude až druhé. To ale nevadí, na prvním jsem se mohl též podílet - a mám-li být upřímný - bez tohoto důvodu bych tak skvostný kout při Divoké Orlici jen sotva navštívil. Ikdyž mne dávno fotky z těch míst a dlouholetého výzkumu kolegů, přitahovaly.
Přestože tam bylo v tom čase poměrně chladno, užíval jsem si příležitosti a představám jsem rád boural mantinely. Ty horské bystřiny jsou něco docela jiného, než zažiji tady v Polabí.
Díky jiným přátelům jsem kdysi mohl studovat prostředí slavíků tundrových v Krkonoších a bylo to stejně unikátní. Mám nádherné vzpomínky.
Obě prostředí byla drsná a jedinečná. Škoda, že nejsem dobrým fotografem, pouze dokumentuji, ale jednou se z toho vypíšu, to mi jde. Jenom ta potoční voda! Opravdu, jednou v kosodřevině, jindy v devětsilu. Pokaždé jiskřivě kávová. Takovou měla i polská Prosna v hybridní slavičí zóně, přestože tekla v dolíku.
Nejtemnější vodu jsem ale viděl u Kladrub kolem kanálů - to jsem tam tehdy líčil na uherského slavíka, který zpíval kolem jezírka, s tlejícím dubovým listím. Pěkně jsem si ho tam vychutnal! Nejdřív jsem ho nahrál a pak mu to pustil. Hotovo bylo v minutě.
A oslím můstkem jsem se krásně vrátil k původnímu tématu a druhu. Slavík tmavý se dříve nazýval uherským - to jen pro ty, kdož nejsou ornitology.

Přibývá slavíků tmavých u nás? To je tedy těžká otázka! - Mírně, myslím že ano. Nikdo nám už nepoví o českomoravských slavících tmavých, v dobách ptáčníků. Chytat je dovedli, ale na tahu. Že by byli tak nepozorní a unikla jim hnízdní přítomnost? To se mi nezdá. Co se děje na území - přeci jen za hranicí překryvu obou hnědých slavíků? O co šlo ve východních Čechách v 80. letech, když se tam zpívající pták vrátil za rok znovu? Odpovím. Musel tam hnízdit! Ne tedy domnívané dodržení tahové zastávky v roce následujícím, ale účast na hnízdění! Jakémkoliv. Samozřejmě.
Nastudoval jsem toho zejména v poslední době o druhu dost. Hlavně kvůli sobě a své práci v terénu. Dělám totiž chyby a neumím to se slavíkem tmavým k spokojenosti. Ale podobně jsem na tom byl u obecných slavíků ještě před koncem století; dnes se tomu směji. Třeba trpělivosti a poučit se z chyb. Vím, proč se druh nedaří více nacházet v naší krajině, to si ale opravdu už nechám pro referát.

A ještě něco: Neměl bych to rady větrat, ale sypu si popel na hlavu za to letošní Záhoří. Udělal jsem chybu a v druhé návštěvě ji trestuhodně zopakoval. To, co nyní uvedu, zaujme jistě tamní ornitology. Ten slavík tam musel být! Nahoře, v sousedství volejbalového hřiště (pod krajní olšovou vrbinou). Naběhl jsem si, na provokaci totiž odpověděl a hned několikrát! Rozsvítilo se mi v hlavě až doma u Matic, kdy mi bylo dopřáno možnosti opravného pokusu. Přičetl jsem to tehdy tam v horách mladé pěvušce (jež jsem vzápětí i chytil). Musel tam být ještě ten slavík! Když od léta vím, co na pelichaništi dokáží, tolik se na sebe nezlobím, vyškolilo by to každého. Zkušenosti - to je to, co nám chybí!

V Kostelci začátkem listopadu nashledanou.