Listopad 2012

Zemřel Pavel Žďárek

30. listopadu 2012 v 16:37 | Pavel Kverek
Zemřel Pavel Žďárek.
Člověk pokorný, vzdělaný. Ornitolog, který výrazně vědě prospěl. Vážil jsem si ho, byli jsme přátelé. Že jsem se někam posunul, na tom má zásluhu také on. Mám od něho poslední ohlas z doby, kdy už mu asi nebylo nejlíp. Psal jsem mu o pelichajících slavících tmavých, o letošních dvou případech, o nichž si přečte ve východočeském sborníku. Setkal se s nimi kdysi na východním Slovensku a poznámky ze svého zápisníku pro mne hledal. Už nepřečte. Zpráva ho však stihla. Ještě odpověděl.

Nazdar Pavle,
Tvůj nález mě mimořádně potěšil. Když se jedná o takovou specializaci, jednou to tam muselo spadnout! Gratuluji. Zřejmě se na tom podílí také měnící se zastoupení obou druhů, jejich prokázané křížení a pod.

Já jsem, bohužel, přestal ptáky chytat, v Převýšově jsem letos vůbec nebyl. Po probírce tam vznikly krásné biotopy, ale ta makačka na přípravu ulic pro sítě!

Jen tak dál, zdraví Pavel. (1.8.2012)

Zažili jsme spolu mnoho chvil. V diskusích jsem se snažil hodně vyptávat. A on se podělil rád. Nebyl sobecký či zlomyslný, byla to ona "stará škola". Platil jsem mu svými poznatky z terénu, podporoval můj výzkum dávno od osmdesátých let. Zejména v čase, kdy východočeská terénní setkání bývala pro nás časově dostupná, bylo to nádherné. A pomáhal mi též s německými překlady, znal řeč velmi dobře.

Vzpomínám na setkání na Prášilce, na jeho kolo "Hajtru". Na sovy v komíně, na jeho komentáře. Na společnou radost nad unikátním slavičím hnízděním u obce Starý Ples při Metuji. Jen jednou jsem ho zklamal, myslím si to. Když na jedné z schůzí jsem byl ve při kvůli tahu bahňáků. Měl asi tenkrát pravdu, rád bych mu to dnes řekl.

Jsou to pro mne smutné chvíle, jak ten pozdní listopad za okny.
Pavle Žďárku, děkuji ti za všechno! Pavel.

Zvitalizováno

27. listopadu 2012 v 18:18 | Pavel Kverek
(S ohledem na následující příspěvek byl název článku upraven)

Někde byste to tady našli. Příběh "Půlnočního slavíka" od turnovské Jizery. To byl panečku kout! To bylo prostředíčko! Kdo by snad chtěl vědět, jak má vypadat český biotop pro slavíka tmavého, ať se tam zdejším archivem prokliká. Já, protože jsem měl tuchy nekalé, jsem se tam dnes vydal fakticky. Mlhou a mrholením, cestou z roku deset.

Je vždycky úžasné, vidět místa vzácných setkání i v čase, kdy jsou bez slavíků, všechno je před zimou přehlednější. Tam se specialista ohledně nároků na biotop naučí mnohému.
Sotva jsem zastavil při řece na konci cesty, místo jsem poznal (měl jsem strach, že cestu nenajdu, byl jsem tu teprve podruhé). Přes řepku jsem v rozmáchaných botách dorazil k rozlivné tůni, která tvořila s pralesovitým výběžkem biotop, jaký jsem viděl snad kdysi u Kladrub nad Labem - ráj pro vzácného slavíka tmavého uherského. Není takových míst v Česku mnoho, dokonale je poznám. Vím, co druh nárokuje, naučil jsem se tomu v Polsku. Tohle prostředí bylo jak přes kopírák. Bylo, už není. Tedy, jistě že je...
Pralesovitý výběžek zůstal, je od tůně čtyřicetiletou smrčinou oddělen. Nebyl zřejmě součástí ozdravení.


Tůň vypadá takhle. Může už do ní slunce i měsíc.


Slavík tmavý se tu ale nezastaví. Nepokusí se hnízdit, neprozpívá pozdní noci stejně pozdního května. Poletí dál.

Vím, je to složité. Neumíme už moc přírodě rozumět a pár posledních bláznů mnoho nezmění. Chybí lidi. Nikoho nezajímají divoká či zdivočelá prostředí, bezzásahová. Takových je podílem v krajině též třeba! Jen taková mají šanci udržet unikátní druhovou skladbu.
Než lidi úplně oslepnou, chodím do médií a líčím, kde jaká vzácnost zůstává. Aby to věděli. A beru je tam i s dětma. Zatím nikdo z nich kytky nikde nevyrval, mláďata nevykrad, motýly nevychytal. To, že si nacpali kartu ve foťáku, je nadějné. Chtějí si setkání připomínat a jistě budou stát o nová. A ikdyby ne, dávno hrajeme o všechno!
Třeba jsem naivní blázen, už mi to ale vydrží, dožiju s tím. Snad pár míst uhlídám. I proto chystáme to muzeum. Lidi tam přijdou, nevěřím že ne. Na slavíky a na mě přijdou.

Jedu domů. V botách mám déšť a v hlavě šero. Srnčí zvěř se cpe řepkou, bude ji taky blbě. Jedu z loučení. Bylo to tady tenkrát opravdu hezký! Měl jsem štěstí. Zažil jsem v poledním slunci temný lužní prales s křídlatkou, chmelem, kopřivami, plaménkem, svízelem přítulou a tmavým jezerem. I slavíkem - stylově tmavým! Když jsem jej okroužkoval a vyfotil, vletěl mezi poválená těla javorů jasanolistých, z kterých sloupovitě k mezerám v klenboví mířily za novou příležitostí odnožující mohutné větve zmnožených kmenů. Jak tam to muselo vypadat kolem půlnoci, když si mladý nezkušený slavík pod knutou bouřících hormonů začal stýskat?! Jistě ohromě! I tak jsem dostal dost.

Co furt na tom mám?!

23. listopadu 2012 v 19:13 | Pavel Kverek
Tak se na to podívejte. Obyčejné z obyčejných!


A takových mám většinu. Z padesáti určitě třicet.
Pár metrů roští, často se skládkou, někdy s kaluží uprostřed. Tohle jsem vyměnil za chytání na potocích, v rákosinách, pod stěnami pískoven, v lesních mlazinách. Mohou za to slavíci, kdo jiný. Jinak by tam člověk sotva přišel. Právě ale přes slavíky jsem začal ta prostředí sledovat, žít s nimi a nechat se tak často překvapovat. Kontrast - fenomén těch plácků!
Teď na podzim jsou prosté, v plné bídě. Zima je jakžtakž uklidí a předjaří je vlídně krátké - čas, kdy kout znovu žaluje. Přiletí jaro, všechno obleče a provoní. A slavík rozezpívá. A pak už to jede.
Tím, že tam člověk pár hodin utratí, zažije mnohé. Užasne, co se v místech zachytilo života a jak prostředí v symbióze funguje. Srnec běhá s jakousi bužírkou v paroží (zřejmě z vyhřezlé televize), hranostaj se v leknutí podklouzl na eternitových střešních šablonách a sedačkou z Favorita o kus dál vítězně prorůstá kopřiva!
Smrčina v okraji bývá plna zmačkaných papírových kapesníčků (nejvíce od cyklistů). U silnice ucpaný příkop čpí kvasem. A přesto mám místo rád. Vydrží-li slavíkům, důležitějšího není. Co furt teda na tom mám? Dávejte pozor.

Uprostřed buřeně severní strany stojí dva jilmy. Nejsou kdovíjak staré, tak pětatřicet let. Jeden je týrán grafiózou, druh se ještě drží. Slavík, když se nemůže zjara dočkat, zpívá právě z nich, aby byl hvězdám nejblíž. Zažil jsem ho i v kraji v "myslivecké smrčině", vypadalo to impozantně, na větvi s jehličím. Ještě že tu ta pěkná stěna je.
Chytil jsem na lokalitě samičku slavíka v čase, kdy přišla o hnízdo a málem i o život. Vysmekla se, ale v křídlech moc peří tehdy nezůstalo. V ocase žádné. Je to drsný kout, ale letos - letos jsem tady konečně mohl vypočítat průběh pelichání. Prvně u českého slavíka obecného! Šlo to i díky tomu, že je místo malé. Byl jsem tu čtyřikrát za čas a stihnul se tím seznámit s zemědělcem od žací techniky, s myslivcem jenž tu má lovecký revír. Zažil jsem na cestě kvést tři druhy jetelů. A prodejcům u silnice jsem musel připadat jako špión, alespoň jsem tak načetl jejich fígl s zaparkovanou Avií. Vůbec nikam nejezdila, působíc defektně, sloužila za krajnicí co "kamenný" stánek. Kam se kdo na Čechy hrabe!

V oplocence uprostřed jsou vysazeny nové stromky a na kůlech plotu při cestě snad po celý čas prozpěvoval český strnad. Silný vlastenecký moment, jen aby mu také nedohráli! V západní Evropě polní ptáci mizí před očima. Tady byl ale šťasten, tady ho žádný superrychlý stroj nedostihne. Co by tu také stíhal?!

Od Klenice chodívala ondatra, už nechodí. Takhle dopadla.


Já vím, v Česku je nepůvodní - i tak si mohla dát pozor. Z piety jsem ji odnesl stranou.

V létě jsem tu zažil vzdušný vír na poli, bylo to zajímavé. Prozradila jej vznášející se sláma. A večer se přihnala bouře. Jako hrom! V anglickém parku o kus dál to jen zahučelo. Jaké tam je předjaří, třeba v barvách dymnivek! Ale tam se vydáme někdy jindy.

Krásný adventní čas a buďte blaženi.

Dodatek k předchozímu

11. listopadu 2012 v 16:15 | Pavel Kverek
Velmi mne ještě zajímá, jak rychle se slavíci obecní na jaře vrací. Němečtí autoři kdysi psali o tom, jak velký je rozdíl v příletu na jih země a proti tomu na sever. Pravda, Německo je rozlehlé, přesto jsem si myslel, že návrat může být opravdu rychlý. Co je to tedy "rychlý"?

Slavík z Karvinska byl na jihu Španělska označen 29. března (M,+2K). Jen pro úplnost uvedu vzdálenost - ta je 2212 kilometrů. Není podstatné, že kroužkování a kontrola neproběhla v tomtéž roce, stejně budeme uvažovat u starého jedince návrat do Slezska kolem 20. dubna.
Ze situace je jasné, že cestovní rychlost z tohoto výsledku nezjistíme. Přeci jen jej ale neodložíme. Rozdíl v datech nám vychází na cestu tři týdny, což tak nebude a máme co do činění s zastávkou. A ta nemusí být vůbec krátká!

S parazitologem jsme kdysi v článku o motolici u slavíka obecného diskutovali místa s endemickým výskytem parazita (na jihu jsou dvě, třetí stranou v Karpatech) a soudili, že ptáci, infikující se při sběru potravy, přichází k jarní nabídce zřejmě v podhůří. V místě zastávky. Ale zastávkou může být už samo jižní pobřeží Evropy, které v tu dobu již testuje jaro. Zastávky na cestě k nám tak mohou být ještě asi dvě, kde slavíci doplní ztráty afrického tuku. Ne tolik samci, kteří přeci jen pospíší domů a mé výsledky z prohlídek v čase návratu vykazují jen mírnou tučnost. To samice, přilétající o týden až deset dnů později, už tučné opravdu jsou! A taky hned hnízdí. Co se tedy děje během návratu u každé jedné skupiny? Kde dochází k časovému rozdílu mezi příletem samců a samic? Odlétají už jinak ze zimoviště či rozdílem je prodleva v poslední evropské zastávce k ztučnění? Tak to ještě nevím.

...a na to by mohl hned třeba navázat příspěvek o slavičím jaru. O nervozitě zpěváků - a hlavně o lásce. Moc lidí asi příležitost nemělo, stanout v pravou chvíli za správným roštím. Neviděl jsem docela všechno, kopřivy se i tentokrát postaraly o finální intimitu, viděl jsem ale docela dost. Tak třeba v zimě si povíme víc.

Možná si někdo řeknete - třicet let je slavíkům v patách a tyhle věci neví! Snad v prvních letech tehdy, to jsem měl času víc a na hnízdištích býval. Dnes čas nemám, musím hlavně provést kontrolu obsazenosti lokalit a pokud to jde, ptáky chytit, změřit a vyšetřit. Mám to ale v plánu na stáří (takže brzy).

Z tisku

9. listopadu 2012 v 21:13 | Pavel Kverek
Výkaz zpětných hlášení v časopise Kroužkovatel nabídl po letech i jeden slavičí výsledek. Na Karvinsku byl v roce 2011 totiž chycen slavík obecný se španělským kroužkem. Už jsem si před nedávnem říkal: "Na Iberském poloostrově se slavíci docela kroužkují, nemůže přece jít jen o místní ptáky. Musí někteří pokračovat nahoru". No prosím - a výsledek je tu!

Co by to bylo za slavičí blog, kdyby takovéto informace zůstaly bez povšimnutí. Pojďme se na to podívat zblízka a v širších souvislostech. Jen ještě pro pořádek - hlášení je záměrně zjednodušeno a pochází z časopisu Kroužkovatel č.14 (2012).

Slavík obecný Španělsko (Nijar) 29.3.2010 jako M,+2K
ČR (Dolní Lutyně) 14.5.; 6.6. 2011.

1)
Tím, že byl slavík na Karvinsku chycen v příhodných datech opakovaně, ukazuje na hnízdiště. To je cenné, jde o českého slavíka - jinými slovy - příslušníka naší populace.

2)
Okroužkován byl (podle souřadnic) na jihu poloostrova, v regionu Almeria, na mysu Gata. Koho napadlo, že jde o tutéž oblast, z které se na podzimním tahu před lety "odrazil nad vodu" anglický slavík s geolokátorem, může si udělit pochvalu.

Co nám chce výsledek říct?

Především se zdá, že španělský region Almeria hraje významnou roli v migrační strategii (starších) slavíků obecných nejen z Anglie a nejen v podzimním přesunu do zimovišť. Ač nevíme u tohoto slezského slavíka v návratu do Evropy, jak se na mysu ocitl, můžeme si myslet, že podobně jako podzimní anglický, z cesty přes moře. Poloha mysu je velmi příhodná a zejména na podzim nutí ptáky přímo přes moře. Tahový neklid a u slavíků se zkušeností zakódovaný směr, brání vracet se z mysu nazpět a případně poté pokračovat jihozápadně k Gibraltaru. Na jaře pak za dobré viditelnosti jde prakticky o nejbližší pevninu (v severojižním pojetí) za vodní překážkou.
Připomenu (bylo již diskutováno), že jeden z dvou vyhodnocených anglických slavíků, se vydal nejprve východně přes "kanál" do Evropy a podél pyrenejského masivu přešel až na východní pobřeží Španělska (vůbec tedy ne na jih k průlivu!). Druhý (s porušeným záznamem) zamířil do Portugalska a do představ nám zcela nezapadá. Ba, podporuje onu cestu k Gibraltaru.
Ať tak či onak, za vším stojí široký a "přátelský" africký Atlas, který je etapovou metou nepochybně obrovského množství slavíků obecných a velmi pravděpodobně jej využil i diskutovaný slavíka ze Slezska.
Je velmi žádoucí, že slavík pochází ze samého východu republiky, onen "oblouk" je tak potřebně vypouklý.

Ptát se, v souvislosti s právě napsaným, po tahovém předělu a zohlednit přitom i známé o jarním zkracování si cesty nadrženými migranty (Apeninský poloostrov?), by vydalo na samostatné zamyšlení docela jiné.

Podtrženo, sečteno:
Nejnovější výsledek kroužkování u slavíka obecného je přinejmenším stejně důležitý jako ony jiné naše třeba z Atlasu! Ikdyž na zástih z Sahelu dál marně čekáme. Však blýská se na časy. Evropští badatelé se stále hlasitěji baví o potřebě chytat a kroužkovat právě v africkém Sahelu. Uvidíme.

K sešlosti v Kostelci

1. listopadu 2012 v 10:50 | Pavel Kverek

Referát, chystaný na sobotní odpoledne do Kostelce nad Černými lesy, se ohlédne za hnízdním výskytem slavíka tmavého u nás. Přesný název je: "Poznámky k hnízdnímu rozšíření slavíka tmavého v České republice".

Připomene hnízdění evidovaná v republice a doporučí revizi těchto záznamů. Představí slavíky tmavé Mladoboleslavska, kteří byli zastiženi (pro hnízdění) v důležitých datech. Pro zajímavosti odskočí na vteřinu do Polska i Orlických hor, zastaví se na Turnovsku, v rozlivném území řeky Jizery. Upozorní na rozlišovací znaky mezí jím a slavíkem obecným, nabídne unikátní fotografie. Protože výměr pro prezentujícího je 15 minut, nezbude čas k zamyšlení nad vývojem populace druhu, ve vztahu k diskutovanému oteplování klimatu.

Je trochu problémem Aktivu kroužkovatelů malý prostor pro prezentaci tématu, kdy většinou nezbývá čas na rozvinutí případné diskuse - tedy toho, co by účastníky konference hlouběji zorientovalo v dané problematice. Dovedu si představit třeba právě toto téma rozšířené o problematiku příbuzenského křížení, o chování smíšených párů a návazné chyby při rozpoznávání hnízdění, o návod k vytipování příhodných biotopů a třeba o způsob akustického monitoringu. Případné dozvuky tedy vyřešíme tady na blogu.