Březen 2013

Dvouletý modráček

30. března 2013 v 16:49 | Pavel Kverek
30. březen
Chycen pro kroužkování M, 2K. (Po vyfocení puštěn).
Zajímavý je i tím, že nad hvězdou bude mít zřejmě později ještě bílé pírko.


Modráček je v dobré kondici, zdá se, že po republice "místně" hladoví pouze drozdi zpěvní. Hlášení jejich úhynů je časté. Jak by se dnes řeklo k jejich problému, myslím: "Je to o sněhu".

Určení podle křídla:


Rozhraní pelichání mezi 7.-8. LK. RK úzké, ty vnitřní mají lemy a dokonce i skvrnku, ale pozor na to! U těchto krovek je prospěšné soudit spíše jejich tvar, než lemy a odstíny. Ikdyž u tohoto ukázkově vybarveného modráčka v pojuvenilním šatě i tato zjištění verdikt podporují.

Nápadné plošné obrusy RL u dvouletých jarních ptáků. Starší slavíci nosí letky kratší čas a na jaře nebývají v takto dezolátním stavu. Rozdíl se vystupňuje dále k létu a prvnímu kompletnímu pelichání "dvouletých". Zas nám tam ale zmizí lemy/skvrnky - znaky rozhraní (odřou se), takže rozdíl v opotřebení nekrytých vrcholů per (některých) ručních letek je nám spolehlivě ku pomoci.
Jde o slavíky, pozor na schéma pelichání u jiných druhů a zařazení do příslušné skupiny!

Tento jedinec je tedy poměrně snadno určitelný, někteří 2K bývají těžší. Na loňské mládě má již pěkně zbarvenou náprsenku - zdá se, že roli může hrát i období narození (ve smyslu uvažovaného opakování hnízdění), anebo je to třeba o dědičných znacích. Anebo úplně jinak...

Modráčci jsou, narozdíl od červenky v stejném prostředí, odlišní břidlicově šedým hřbetem. Hřbet odlétající červenky je výrazně olivový.

Den v háji

29. března 2013 v 18:42 | Pavel Kverek
Sedím na prknech z rozbourané boudy, koštuji jablka a hrušky ze zdejších nezdrogovaných sadů a je mi při nich dobře. Kvetou tu a zrají bez chemie. Ne teď, v létě. Teď jsou ze zemního sklípku. Tak tady v tom světě se budeme scházet doufám do smrti. Jsme tři, všichni máme stejné příjmení i chuť vymodelovat v místě přírodu nejmilejší. To mě bude bavit.

Přemýšlím, kam odletěl asi tak ten modráček, co jsem ho tu posledně viděl. Fotím naše čerstvé začátky při zakládání Slavičího háje, chystáme lokálně podsadit břečťan, abychom snížili vliv třtiny křovištní. Díky ní je ale v sadech zajíců jak nikde jinde! Aby nebyli, kde už jinde by měli být. Nebudeme je vyhánět, jen oplotíme jednotlivé výsadby. Ať tu jsou ušáci pěkně s námi!

Těším se, jak budu jezdit fotit vše co vyroste, rozkvete, přilétne a přiskáče. Jak záměr ušijeme na míru právě slavíkům. Tím vyzkouším sám sebe. Do okolí, navzdory proběhlým změnám, alespoň jeden slavík přiletí i letos, myslím si to. A bude otcem zakladatelem. A my budeme mladý "háj" zahušťovat, dokud místo některý z nich nepřijme. Chystám i plamének plotní i kopřivy. Zlikvidovali jsme boudu pro hlídače jahod, farma skončila. V topinamburech o kus dál očekávám cvrčilku zelenou.

Chytil jsem tu podél cesty v roce "devět" i slavíka tmavého, ale křovitý lem teď utrpěl, už by to na něj nebylo. Provedeme v místě určitě malé hnízdní mapování, početný je tu na potoce třeba rákosník zpěvný. Myslím, že objevíme mnohem víc, už teď pod mezí posedává pár strnadů obecných. Vlastenců české krajiny. Ti dva si zaslouží být prvními v sešitě a hned po nich strnadi rákosní. Ti už se také svými hlasy hlásí.

Jakmile sady rozkvetou, vyfotím je. V tomto prostředí musí přežívat hromada motýlů, nikdy je tu nikdo nedusil, louky jsou dokonce koseny na přeskáčku! Došel jsem prací na sobě někam za těch třicet let a poznal, že patřím právě sem. Jen kousek stranou jsem tenkrát proháněl síťkou ze záclony modrásky na štírovnících. Byla tam u trati políčka a my se chodili do Zvolínku koupat. Je to padesát let. Místa zhmoždil čas, ale dohnal i mne. Nemáme si čeho vyčítat. A jak jsem tam přišel posledně, brněla mne kolena. Než jsem pochopil sounáležitost, tělo mne předběhlo! A už to i vidím, stačí aby se kolejnice v zákrutu k Sobotce točily a nakláněly jako tenkrát v dětství, když jsme byli ještě všichni. Aby Zvolínek zase zašuměl rákosím - a už v tom pěkně jedu! Každý odněkud vzešel, já mám kořeny tady a teď přišel důvod se vracet! S romantickou jistotou, že končit budu, kde jsem začínal. To je moc hezká myšlenka dnešního reportu!

Až se nám to všechno rozběhne, budete to moci tady sledovat, anebo přijít přímo na místo, proč ne. Budete váženými hosty - nás, mě, slavíků, bousovské krajiny.

Kdybych měl pro ten park vymyslet logo, bude tam slavík v jehlicích jinanu dvoulaločného, ten už tam při kraji roste. Znáte ho z Rychlých šípů, anebo z lékárny - ginko je po jménu. Ginko biloba. Třeba z něj slavík jednou zpívat bude, uvidíme jak se nám ta galerie povede směrem k náspu vystavět.

...Zítra jdu prvně na modráčky!

Ústup z kondice

25. března 2013 v 20:07 | Pavel Kverek
To jsme tu dlouho neměli. Pro ty, kdož se ornitologii nevěnují, vysvětlím, že drobní pěvci se ve volné přírodě (dle mého) spíše nedožijí hranice pěti let. Průměrný věk by byl jistě nižší, dolů by jej táhla mortalita mladých jedinců. Ta je úděsná. Těch, kteří se přes pět let dostanou, je málo a platí to i v mém výzkumu slavíků.

U pěvců, stejně jako u lidí platí, že vyšší věk sice nese zkušenosti, krade však kondici.
Co je pro ptáky důležitější? Asi kondice. Už jsem tu představoval věrného slavíka "od splavu". Minule jsem ho už nepotvrdil, ale nějaký slavičí chytrák tam byl. Uvidíme letos.

Pojďme si představit výrazně drobnějšího budníčka, ve věku pěti let. Přišlo zpětné hlášení, které věk stanoví k dopočítání poměrně přesně (pokud kolegové na jihu neprohádali, jinak by byl ještě starší).


Před rokem jsem jej zkontroloval v Česku odchytem na jedné známé slavičí lokalitě. Bojoval tam o partnerku s jiným, mladším. Do sítě vlétli společně. Zda byl v klání vítězem, nevím. Spíš ne.

Co je na něm nápadné? Nabízím detail běháků. Prsty jsou již svrasklé a rohovina pevná.


Když se na budníčka menšího (tak se jmenuje) podíváte, opeření hlavy je prořídlé zejména v partiích kolem zobáku. Pěvec působí unaveně až ztrhaně. Peří je místy cupované. Stejně tak zobák je "starý", koutky bledé a tuhé.


A ještě analýza výsledku

Datum kroužkování poblíž Vatikánu je bohužel už "tahové" takže nevíme, zda pod Apeninskými hřbety zimoval či tam z afrického pobřeží k okroužkování přiletěl. V čase kontroly na Kněžmostku mu bylo opravdu pět let. Ostatní údaje můžete vyčíst z karty.
Přestože druh je u nás běžným, dálkových výsledků kroužkování je "jen" kolem osmdesáti. Tento čerstvý zapadá do představ o migraci druhu.
Už v tuto dobu můžete v naší krajině potkat i slyšet první otužilce, krom toho, že v několika vzácných případech byl již zjištěn dokonce jako přezimující.

Kdybyste na kartě něčemu nerozuměli, vzneste dotaz. Proto tu blog je.

Čas modráčků

24. března 2013 v 7:10 | Pavel Kverek
Včera v sobotu (23.4.) se na webu ČSO objevili první modráčci! A jeden z nich je náš tady z regionu. Datum není nijakým "objevem", první už v tuto dobu opravdu přilétají. Co na tom, že je mráz, co na tom, že SV vítr mrská krajinu, modráčci to prostě rozletěli a zpátky nepůjdou.

Já jsem se s ním potkal v lukách. Bylo po poledni, sázel jsem černé bezy do přechodové partie mezi lemem cesty a našeho Slavičího háje, když nedaleko proletěl pták. Ne červenka, ta letí jinak; ne bramborníček, ten vypadá jinak. I strnadi rákosní, kterých kolem potoka bylo dost, ti létají docela jinak a velmi často se projevují i hlasově. Prostě jsem si u toho rýče s trakařem řekl, že vidím modráčka.
Vydržel jsem to asi půl druhé hodiny v pracovním nasazení. Kolem k severu táhlo obrovské množství ptactva, všechno možné: čejky se špačky (obvyklá jarní parta), co v lukách předváděli drozdi, to byla síla! Zdá se, že je letos jejich tah velmi spontánní. Hemžilo se to jimi všude, menší zpěvavci, větší brávníci. Sady, co tu kdysi můj známý vysázel, jsou přírodě blízkým stanovištěm. Vede to tu opravdu skvěle. Spolu s potokem a loukami v dál se rozvírajícími až k rybníku Zvolínek - to je panečku ekosystém! A jaro 2013, které počasím zhutnilo ptačí tah. Chodím sem vždy až v máji, za slavíky. I tím to možná je, že neznám časy časné v tomto prostředí. A město třeba zbuduje korzo pro lidi, Slavičí háj bude součástí. Zapomněl jsem doříct, jak mi bylo u potoka, kam jsem vyrazil.
Nejprve jsem přišel k zátočině, kde se voda hromadila o jakýsi utopený balík sena a tvořila svěží příbřeží. Vlhké, kryté rákosovou džunglí. Alespoň si zblízka prohlédnu místa, která jsou ptákům záchranou v čase nepohody, budu hledat zdroje obživy v tom prostředí, abych lépe pochopil důvody chování tažných pěvců - i toho strnada s svatebně černající hlavou. Ten je tu doma, ten musí přeci už vědět, co kde najít k přežití. A v tom modrák! Lekl se a odrazil k letu. Ale jen tomu modráččímu, jde o jakési několikeré pohoupnutí nízko ve vzduchu, jako kdyby stále přistával, ale ještě to není ono, ještě se mu to nehodí. Až usedl za mostek a zmizel v labyrintu stébel. Nechtěl jsem dál za ním slídit, ani náčiní k chytání jsem neměl. Jen jsem říkal, že ho nahlásím. Hlásit se to musí.

Podtrženo, sečteno: První slavíci přilétají. Co na tom, že to nejsou úplně ti praví, že jde o otužilé modráčky, ale ono to pro mne tak příjemně znějící "Luscinia" je společné i jim!


A fotku jsem vybral takovou, aby mrazivě modrá byla, když už jsem modráčka zachytit nedokázal.

"13ka" bude šťastná

22. března 2013 v 14:51 | Pavel Kverek
Vítání ptačího zpěvu podnikneme už po třinácté. V archivu si tu najděte podrobnosti k sobotě 4.května. A o samotném VPZ si klikněte na stránky České společnosti ornitologické. Tam zjistíte, co to je za skvělý podnik, s jakou tradicí i ohlasem. A my se letos hodně přiblížíme anglickému originálu, začneme s rozedněním.

Dobře to v místě znám, utratil jsem tam výzkumem ornitofauny obrovský výměr času, teď už tam zajíždím pouze za slavíky.
Jednou, při odchytech součinujících s mezinárodním scénářem (CES), jsem usedl do rákosí a užasnul, co to je za veliký ráj. Jak kvete obyčejný svízel, když ho člověk zvětší obráceným dalekohledem, jak v jedné podmáčené vrbině, podzemně asi propojené s vodní hladinou nedalekého rybníka, je neuvěřitelně čistá a hluboká voda s rostlinami jak v udržovaném akváriu. A kolem pomněnky, co kvetly strašně dlouho. Ten český motiv z hrnečků, plátna i kreseb dětí. Jak bukáčci malí - v čase, kdy byl hlášen jeden, dva zástihy odkudsi z Labských tůní, tady krmili mláďata ve vrbě nad kanálem! Jak jsem tu zjara chytil prvního slavíka modráčka, když se o jejich nových tahových zvyklostech nevědělo ještě nic. A že jsem jej chytil na ledu - no prostě úchvatné! Teď se mi připomnělo že to bylo 23.března, což je myslím už zítra.
Jak jsem tam objevil tehdy vzácné sýkořice, chytil rákosníka ostřicového, jak jsem se tam na bahnité kose naučil za pár let chytat bahňáky! Jak jsem protáhl odchyty do vrší až do půle května a pak nevěřil očím, co tudy skrytě v hlavní tahové době proletí. Konipasi luční f. Thunbergi ve svatebním šatě, když mířili někam daleko na svůj sever. A počkali jeden na druhého, když jsem je okroužkované po chvíli vypouštěl. To byly vzácnosti! Co jsem zažil s jespáky obecnými před strašnou bouřkou, jak si s ní (narozdíl ode mne) dokázali poradit. Jakým svátkem je pro mnohé obyvatele nástup mšic zelných na listy rákosu. Co rybník znamená pro břehule z nedaleké pískovny - ostatně, to se dočtete v novém čísle Ptačího světa, až vyjde.
Znám to místo desítky let a přibral jsem ho do života. Mnoho věcí zaniklo, některé se narodily. Třeba - nebýt v konci století zpevnění cesty a zavezení části mokré vrbiny vedle Spyšovského potoka, nevznikl by biotop pro slavíka. Je sušší a tedy vítaný. Na té navážce se pak objevily přesídlené devětsily, vidíte jeden na obrázku. Přemilý obkres tamního jara!


Vlastním též velmi zajímavé výsledky kroužkování bahňáků a kachen, i ptactva rákosin. Něco z toho nabídnu v čase setkání až bude k poledni a ptáci budou umlkat. Před polednem se pak rozloučíme. Nás bude čekat balení věcí, poděkuji Tomovi za podporu a vydechnu si. Ne však na dlouho. Přátelé, kdo chodíte na tenhle blog a měli byste chuť na přídavek, sledujte to tady. Jestli se domluvím s Českým Rozhlasem Dvojkou, zorganizoval bych letos zkraje května znovu Noc slavíků a oni by to odreportovali jako zvukovou pohlednici naší krajiny. Vzpomínáte si ještě, jaké to bylo v roce sedm? V roce slavíka. Jednání běží, tak uvidíme.
Lidi se ptají, proč neděláme akcí víc, tak letos by to k té třináctce bylo přídavkem.

Přeji hezký víkend a vyjděte si ven. Ptačí tah se obnovil a ve vzduchu jsou hodně dobrá křídla a ještě chvíli, než se ta kumulace rozpustí, jich bude opravdu dost!

Já bych nevystřelil

19. března 2013 v 19:00 | Pavel Kverek
Ještě že nás ten sníh zasypal! Na cestě do muzea v Bělé pod Bezdězem jsem si mohl vyfotit tohoto vlastence.


Dokázali byste na něj vystřelit, až vám přijde v červnu na třešně? Já bych nevystřelil.

Dnešní díl je pro tu část návštěvníků, kterou zajímá spíše moje druhá tvář. Oslavování života, co obrovské příležitosti! A máte to tak každý. Najděte si chvilku pro radost. I takovouto, kdy vám je hezky tak nějak obyčejně a bavíte se milou nabídkou.

Psali o tom v tisku, ptáci jsou překvapeni. A mohlo by být zle. Ne pro špačky, ti jak vidíte trénují zpěv i v těchto podmínkách. Horší to mají ptáci na lukách. A otáčí se hodně. Dneska jsem cestou potkal čejky i kvíčaly - všechno mířilo k jihu. Skřivani, ti už zdrhli z mnoha míst včera. Biologické hodiny je natlačily do krajiny, která s zimou ještě prohrává. Vzpomněli si na křídla a otáčejí. Bude to zajímavý vývoj. Dejte ještě do krmítek, máte-li co. Alespoň pro některé, pro ty vaše.

Jediný, kdo to v parku neřešil, byl brhlík. Zpíval, poletoval, pošplhával, hned kamsi do podzámčí na krmítko a zase zpět na domovský kmen.

Zastavil jsem se na výjezdu z města směrem na Bakov a koukal dolů ke trati. Jedna z posluchaček MB U3V mi vloni říkala, že tam slavík zpíval za bělských časných květnů. Kdyby tam opravdu byl, bylo by to zajímavé. Kraj se topí v lesích a to naši slavíci zrovna "nemusí". Místa jsou tam ovšem u železniční trati zajímavá.

Taky jsem fotil jedno z hnízdišť pod sněhem. Potřebuji takové snímky. Takhle to tam dnes vypadalo.


Když si vzpomenu, vyfotím to místo, až se slavík vrátí. Abychom protočili oči, co místa dokáží. Jak se vyparádí. Je tam třeba javor jasanolistý. Když nasadí jehnědy, je to síla. Dokážete si představit, že by tady teoreticky slavík byl už za dvacet dní? Podle knihy rekordů. To by koukal.
Hned vedle je rybník Stržák, má temnou vodu od slatinných solí. Lemuje ho březový háj. Do něj, když dorazí žluvy a začnou se honit nad medovou hladinou, je to kouzelné.
Jsou tu ještě místa pěkná ale nevím, jak dlouho vydrží. Celkový počet zničených hnízdišť během této zimy je už 6! Varuji, alespoň tady na blogu. Vzpomeňte si jednou, nemusí to se slavíky dopadnout dobře.

Ještě k objevům

18. března 2013 v 20:24 | Pavel Kverek
Přidám ještě jednu zajímavost, protože předchozí vzbudila zájem. Tato pro změnu upravuje představu o pelichání úplném - tedy proces, týkající se dospělých slavíků obecných.
A zase - případ není vůbec ojedinělý, podobných (jen snad o den dva vzdálenějších) existuje v slavičím archivu více.

Tady je.


Vkládám jej pod drobnohled a můžeme začít s pátráním. Ještě zdůrazním datum - 12. červen(!)
Předně - jde o samce. A jak vidíte z obrázku - dvouletého. Tedy takového, který proces zažívá prvně. To ale není nejdůležitější, takových podobných v roštích Boleslavska je. Tady jde o něco jiného. Lokalitou je samý okraj místního rozšíření druhu v úvalu Klenice, kde končí všelijací potulní zkrachovanci. Šlo o jedince, který byl chycen na nejzazším středo-východočeském hnízdišti (Sobotecko - západ) pevného slavičího páru s mláďaty jako doprovodný. Jak jsem poptal po vsi domorodce, mohl to být chabý jarní zpěvák "nad cestou u lesa". Ano, klidně. Takový (u modráčků jsem to už dávno prokázal) po neúspěchu (nedostatek samiček) posléze slétl dolů od toho lesa na hnízdiště staršího páru, možná i přikrmit, možná jen "zapelichat". Pozoroval jsem jej v reakci na reprodukovaný plný zpěv u sítě, pod tlakem sbíral po zemi potravu, ale nechytil se. Až po chvíli do sklopky. Původnímu páru přinejmenším nepřekážel, pokud opravdu za sebou neměl nějakou předešlou "spolupráci".
Stav pelichání vidíte. Pravda, začalo "předevčírem", ale je to docela síla. Literatura časuje pelichání dospělých jinak, a to vesměs i zahraniční. Ikdyž o jižních populacích samozřejmě lze soudit, že žijí "místní slavičí rok" docela jinak. Procházejí snad (i někteří jihošvýcarští) dvojím hnízděním. Ovšem já bych na ta druhá hnízdění byl velmi opatrný, i u nás se traduje jedno takové (ZOO Praha). Možné to u nás není. Jistě, že do Anglie i na jih starého kontinentu přilétají dřív a odlétají (asi) déle. Já jsem však ještě neměl možnost studovat situaci v těchto končinách, tak nevím. To už jsme ale u docela jiného tématu.

Ještě si navíc všiměte první ruční letky. Pro ptáky v prvním velkém peří platí velmi často, že délka je takto výrazná. První velkou výměnou se přečasto pokrátí až o 2 mm! Proto v statistikách "o peří" bych velmi radil vyřadit všechny 1-2leté (jarní) ptáky. Údaje nejsou jistě "bernou mincí".

Takže shrnuji dnešní čtení z peří: Pohnízdní pelichání adultního samce, započaté už v konci I. dekády června (júna)! A zrovna ještě dodám že v září, jak vykazují některé grafy, v podmínkách Mladoboleslavska již nepelichá jediný dospělý slavík! Hlavně proto, že už tu (až na hendikepy) žádný nepobývá.
Až to jednou sesypu do tisku, bude tabulka s časovým rozpětím vypadat značně jinak, než se uvádí. Radikálně posunu datum začátku pelichání a konec nepřejde školní prázdniny!
Datovaných fotek rozpelichaných křídel mám v archivu potěšitelně. Nechybí jediná fáze, pěkně letka za letkou. Mám už i výpočet doby pro výměnu peří, ale to už tu taky někde bylo.

Mějte, pokud možno, klidný týden.

K objevům

16. března 2013 v 17:02 | Pavel Kverek
Rozumím obavám některých, aby mé výsledky "nevyšuměly" "publikováním" tady na blogu do ztracena. Samozřejmě, že chystám k této chabé formě prezentace i tištěné podoby. Jen si myslím, že bude dobré, ještě pár sezón hledat a ověřovat a pak teprve publikovat s vyšší váhou řečeného. A nemám příliš obavu, že tady pověšené, odletí kamsi jinam. Ikdyž některé snímky vlastním životem už žijí.

Mám zjištěno, že i odborná témata blogu mají příznivce a jsem rád. Vždycky jsem chtěl, až téma pochopím, pomáhat. Bývali ornitologové, prozradivší největší fígle jak být úspěšným, jak se nezdržovat blouděním.

Pojďte se mnou dnes za zajímavostí, kterou doložím fotkou.
Ukazuje, že se zkušenostmi objevy přicházejí každou chvíli. Jen v mém archivu jich čeká na vřazení do souvislostí docela dost. Tento se váže k postjuvenilnímu pelichání mláďat.


Nabízí důkaz, že pelichací schémata, jež známe z přečteného, nelze vnímat jako dogma. Že příroda má právo na individuality a kartou tou, že hraje zřejmě často.

Příspěvek je načasován záměrně do dnů, kdy na severočeské výsypky (i jinam) míří první modráčci. Kde na ně čekají kroužkovatelé, kteří přibrali k zavírání kroužků i pročítání peří. Fotí ty malé velké objevy a s nimi pozvolna začínají růst. Ano, fandím jim a vzkazuji - i rezaví slavíci mají tajemství podobná! To dnešní je jedním z takových.

Mnohým amatérům - a vím to podle sebe - chybí více odvahy. Jejich jistota plave na vodě, nemají zkušeností. Štěstěna je však stranou neodkládá, spíše naopak.
Sám jsem v problematice křížení rezavých slavíků dostal tolik náhradních pokusů, že se každého jara před slavičími plácky neopomenu poklonit. Ona se za břicho musela popadat, chvílemi rukama lomit či snad napřahovat nohou k nakopnutí. To, když jsem na hnízdišti u Kolomut nechtěl nad návratem mohutného křížence v dalším máji o signálu více přemýšlet. A v Německu nad podobnými zpětnými kříženími dávno usrkávali kafe v prožité spokojenosti. Já jsem "neměl čas". Přesto za mnou přišly pokusy opravné a naštěstí dostatečně vzdálené od kolomutských selhání. Byl jsem už sebemrskáním napravený. Najednou vše mělo směr, indicie se rovnaly v zástup a značily cestu. Otazníky se rovnaly. Nechal jsem se postrkovat. A přestože jsem si následně užil objevitelského pocitu dosyta - tvrdím, že vědci by k poznání došli dřív.

Ještě k obrázku: V čase, kdy mladý slavík před odletem v rámci částečného přepeřování dorazí výměnou per až k ramenním-terciálním letkám (TL), proces se o ně zastaví. Jen vzácně je měněna třetí z nich (devátá u těla, nejkratší).
Na obrázku je s onou třetí měněna i druhá a nejedná se v historii výzkumu o první případ!

Komentář k revizi

15. března 2013 v 16:48 | Pavel Kverek
...polovina března...

Zanedlouho se objeví v elektronické podobě na stránkách FK ČSO výsledek společného úsilí, směřujícího ke kritickému posouzení dosavadních hnízdění slavíka tmavého na území České republiky.

Během zimní přestávky jsem prostudoval materiál k zástihům a v spolupráci s komisí vydáme stanovisko. Ze všech ohlášení existuje jediné, o kterém lze prohlásit, že k hnízdění a dokonce vyhnízdění čistého páru slavíků tmavých s největší pravěpodobností došlo. Výsledek je z Moravy. Ostatní záznamy nemohou být uznány.

Nebude zatím, a ani se tak dříve nedělo, časté hnízdění slavíků tmavých u nás. Přestože zástihy v pokročilém jaru se každoročně objevují. Půjde v naprosté většině o pokusy mladých samců ST neznámého původu v příhodném či méně příhodném prostředí zahnízdit. Protože u nás nejde o tradiční hnízdiště, místa vybraná k toku ptáci nemají vyzkoušena a stává se, že zejména jarní voda (v podobě ok, jezírek či louží) brzy vyschne.
Dalšími místy opakovaných zpěvů jsou občas pobřeží rybníků s vrbinami (někdy doplněné i řidším rákosím), v jednom místním případě i olšina při potoku, dokonce též trní v lemu doubravy s potokem poblíž. Pták posléze buď z místa odletí anebo se zkříží se samicí příbuzného slavíka obecného. Protože jsou takovéto výskyty snáze zjistitelné, záznamů je poměrně dost.

Jiná situace nastává, zastaví-li se v prostředí samice ST. Že je takových hlášeno málo, je způsobeno jednak tím, že hnízdění je "nenápadné" (zpívajícím je SO) i tím, že takový tvar páru je u nás vzácnějším.
Sám jsem byl svědkem jediné takové události, samice byla dvouletou, což odpovídá (stejně jako u samců) představě o nedokonalé vizi prvního životního hnízdění. I kolega Jarka K. chytil kdysi samici ST s nažinou na Podolí (MB) ve věku 2K. Jaký věk měla F z Bohdanečského rybníku (PB) /Polákův ostrov/ od Františka B. nevím. Byla snad též hnízdící.

Studiem výsledků od německých kolegů z míst křížení lze zjistit mnoho zajímavého třeba i to, že smíšené páry obou polarit hnízdily v prostředí nedaleko sebe a zjevně nestály o nápravu "chyby". Ovšem - my nejsme hybridní zónou a u nás ST je přítomen řídce. I proto se na starých místech ptáci opakovaně spíše neobjevují. U kříženců-samců je situace jiná.

Revizí záznamů slavíků tmavých se podařilo vnést světlo do problematiky a vytvořit novou startovní čáru pro sledování druhu v naší krajině. Domníváme se, že za prokázané hnízdění úplného páru slavíka tmavého lze považovat stav, kdy ornitolog kroužkovatel odchytí oba partnery a bezpečně je určí (foto vítáno); terénní ornitolog situaci u hnízda nafotí tak, že oba partneři budou přítomni současně či postupně v případě, že budou od sebe odlišitelní.

Přes blog se na mne obrací někteří kolegové ze Slovenska, spolupráce je přátelská a některé tamní zástihy ST jsou z poměrně vysoké nadmořské výšky. Pomohou nám tyto signály objasnit výskyt "českých"(?) ST v našich horách či vrchovinách? Snad.

Slavičí blog je zde pro všechny, ať už v něm listují lidé odkudkoliv. Dál podrží obě tváře - odbornou i popularizující.
Nebyl nikdy vypraven pro zviditelňování autora, chce pomáhat pěvčímu fenoménu mezi lidi.

Půjdeme dál...

Zahrady beze slov

9. března 2013 v 15:20 | Pavel Kverek
9.března
Už jsem to tady psal kolikrát - není pro slavíky krásnějších míst, než jakými jsou zahrady ticha.
V současnosti vím o dvou a držím jim palce ze všech sil. Jsou zranitelná ta místa, s každým lidským pohledem si koledují.
Svého času jsem si myslel, že u nás neexistují, až jsem našel první, v městě na Klenici. I to už tady bylo. Dva neuvěřitelné roky před zkázou jsem tam přicházel a nešlo jinak, než o nich napsat a slovit ty okamžiky v Obraz, který jsem hledal. Pak zahrada ustoupila modernímu záměru. Co naplat. Které město by chtělo mít takový brajgl v teritoriu.

Našel jsem druhý, o tom tady bylo nedávno. Ten ještě žije. Uvidíme na jaře.

Třetí je tady u nás, kolem mlýna. Zákon proti šíření plevelů - už Vás některé slyším! Přenos případného požáru - jasně, i to by se mohlo stát. To je ale tak všechno, co může vytáčet. Takhle to tu vypadalo dnes.


A jestli by měla zahrada fakt štěstí a nikdo jí nepůjde po krku, rok - dva a slavíci jsou v ní nazpět! Střemcha přežila, olšina s orchidejemi za mlýnskou cestou taky.

A pak tu je naše zahrada u kovárny, hned naproti. Včera se probudil jeden z netopýrů nejmenších a obtížně pak po okružním popoledním letu hledal cestu zpět za bednění. Nejde tedy jen o letní kolonii, jde o místo trvalého výskytu. A to je dobrá zpráva.
I k nám jednou přiletěl slavík, to už tady na blogu taky někde je. I naši zahradu pouštím z vodítka trochu si zaskotačit. Je obdivuhodné, jak liány rvou stupňovanou silou fasádní bednění až od slunečních hodin protidešťový záklop odletěl. Jak v pergole vistárie rozdrtila laťoví a trubač stoupá po modřínu. Chmel otáčivý šplhá po švestce - té, co hostí v létě sršně, vosy, včely a admirály. A taky babočky bílé "C" a paví oka. "Zakalit" do toho kvasu přiletí kdekdo! Švestky jsou starou českou odrůdou, poctivou - jak mnohé kdysi. V jezírku je skokan skřehotavý, byla tu i ropucha zelená, skokani hnědí i ropucha obecná. Na skalce jsou ještěrky. Naše zahrada není bez lidí, ani to tak nejde, ale má k přírodě blízko. Ta naproti je důkazem, že život je všude nachystán k návratu, když pominou tlaky.
Musím přiznat, že číst v místech opuštěných a zdivočelých, mne naučili právě slavíci. Oni jsou totiž tady v Polabí těmi mocniteli nálad podobných míst. Moc se to popsat nedá, když jsem si na to kdysi troufl - dnes vidím, co všechno jsem převést nedokázal.

Vím, že podobná místa nejsou těmi, která by měla slavičí populaci udržet v přežívání, ale děkuji že jsou. Mimochodem - řešili jsme teď opakovaně výhled vývoje slavičí populace v Česku. Právě pro ta místa v "meziměstí" a schopnost obsadit kdejaký ruderál, má druh šanci. Hnízdní populace severovýchodu Mladoboleslavska v začátku století zastavila dlouhodobé posilování, v posledních letech "stárne". Obav ale netřeba, slavík obecný nebude druhem, který mezi prvními region opustí. Podle diskusí jiných je velmi pravděpodobně na řadě téměř nepoznaný, podobně křovištní sedmihlásek. Vidíte to taky tak? I ten v bousovské zahradě ticha býval. Pravda, muselo se na něj čekat, než přitáhl zdaleka, ale zahrada s ním počítala. To byl pak šťavnatý projev, to byly koncerty! Mám strach o tyhle druhy. Nevíme vůbec, co se děje v jejich výseči Afriky, proč v návratech plošně slábnou. Je dobře, že evropská ornitologie pozoruje Afriku už místy hodně zblízka, že jde po stopách možných problémů, že snad pomůže včas. Proto mám rád tuhle vědu a vážím si každého, kdo s námi po cestě dívání se a poznávání, radosti z přežívání a ještě šťastného dočkávání se vyšel, spolušlape a jiný třeba vyrazí.
Vám takovým - přátelé, přeji štěstí k setkávání a foťák po ruce. Nebo tužku, která se na potvoru nezlomí, když třeba zapisovat sakra rychle. Když křídla sviští. Znáte to.

A ještě upozornění.
"Modří slavíci" už míří domů, brzy je v slatích či pobřežích rybníků uvidíte. A tam kde jsou doma i uslyšíte. Tak pěkné dny.

Zpěvy L. luscinia

1. března 2013 v 22:45 | Pavel Kverek
Prohrabal jsem se vzorky zpěvů slavíků tmavých, co mi sem během fungování blogu lidé naposílali a usoudil jsem následující:

Proč nám mnozí u nás přibrzdění slavíci tmaví unikají, přestože si občas zazpívají?

Podle mých odchytů a výsledků z terénu se pokoušejí déle zdržet v naprosté většině ptáci bez hnízdní zkušenosti. To znamená i "nevyzpívaní". Neplatí to samozřejmě pro všechny, ale v převážné většině mají tito "začátečníci" repertoár chabý a mnohdy i zmatený. Dokonce se stává, jak jsou zjara vzdělatelně naslouchaví, že vmíchají do úvodu hned písně jiné, v místě dosažitelné. A protože samci (i samice) s hnízdní zkušeností (a tedy velmi pravděpodobně s mimorepublikovými kořeny) jsou v průtahu rychlí, zní nám tu, na co omeškaní začátečníci mají. A to ještě tak, že občas ano - častěji ne. Než se v neznámém prostředí otrkají, jsou více tiší, zpívají nahodile a často chybně. To byl případ i slavíka tmavého z MH-bažantnice a jinak - však též divně - se choval slavík od Jizery "Půlnoční".
Mladí samci nějaký zpěv v zimovišti jistě slyšeli, ale co to je proti zkušeným sólistům! Chaos tedy vzniká nejen v jejich dosažení optimálního místa k rozmnožování, ale i v povaze repertoáru. A do toho začínají bít hormony. Proto ono křížení "po cestě", to naše české, zkraje spíše tušené.

...No a když zavzpomínám na slavíky obecné, co se zpívat přeci jen později naučili, nemusí to být s vlohami až tak "kamenné" a spíš půjde o to, v jakém rozpoložení se v čase nachází ta která populace. Jinými slovy - zda je osazenstvo mladé či starší. ...Odvážné tvrzení.

No a s kříženci? Tam to je těžší. Do toho moc proniknout nelze, neznáme-li kód mísení.
Zažil jsem dosud dvě reakce hybridních samců na provokaci, každý byl odezvou jiný.
A jiný je i zpívající slavík na You Tube, v té příšerné polodřevěné kleci. Jde zcela jistě o křížence a zpěv poctivě tuneluje oba druhové repertoáry. Jistě šlo o výsledek cílený.

Co z napsaného pro nás v terénu plyne?

Buď v květnu hledat v optimálních prostředích slavíka tmavého druhovým zpěvem, anebo věřit v zázrak, že se ve chvilce návštěvy "nějak" ozve. A my poté z textu včas vytáhneme ústřední motiv. Je-li přibrzděným slavíkem mladá F, nemusíme se pokoušet o nic. Neozve se.
A proč hledat v květnu? Klidně dřív. Staří samci protahují už v posledních dnech dubna; v Bělorusku, jak jsem se před chvílí dočetl, jsou na místě (dokonce podle zpěvu!) už po pětadvacátém. Takže možná i dřív.

Je to síla. Moc toho o nich nevíme. A ke všemu se to - zdá se - dál modeluje. Myslím, že můj ornitologický důchod bude se slavíky ještě zajímavý.

Prolézal jsem současně v archivu i prostředí zastižených slavíků tmavých. Ti staří budou i během tahu konzervativnější. Mladí - a zase jsme u toho - neznalí, vymetou kde co. Kdejaký hampejz, a klidně i bez vody. Klidně bez vrbiček (ptáčníci ale zvali "vrbákem" každého).
Staří "to dají" často přes nás "trhákem". To není můj výsledek, to nedávno přečetli z batůžků jiní (viz blog).

Postoupili jsme dnešní páteční úvahou? Jsem přesvědčen, že ano. A slavičí blog tu je i od toho, aby takto provokoval. Mimochodem - slavíci "oba", už znovu leží v mapách!

A ještě něco: Koukněte na web BTO na přeživší kukačky, co v té Africe znovu před hlavní cestou dělají. Kdo ví, co potom platí pro slavíky. Pro ty z východu zejména, ale i pro ty moje z Sahelu. Tak hezký březen!