Červenec 2013

Před první cestou

28. července 2013 v 20:08 | Pavel Kverek
Před půlkou prázdnin už mladí slavíci putují po kraji. Snaží se zapamatovat tvář domova, aby ji za 9 měsíců dokázali najít. Zvládají to, dokladů mám dostatek.

Tento slavík, nejspíše samička, na konci úvozu před hornobousovskou vodárnou, ještě mění pár posledních pírek na hlavě a krku, tím jeho "částečné pelichání" končí. A bude nápadný bílým pírkem. To už je taky jasné. Je ovšem z pozdnějších mláďat - tedy z hnízdění problémového. V archivu mám třeba doklad z 23. července 2011 od Kosmonos, kdy byl kroužkován již mladý slavík plně přepeřený. Možná že právě hnízdění opožděná či náhradní unikla těm několika kritickým dnům (a nocím) letošního vyšinutého jara.


Slavíci vypadají v detailu vždy jaksi namyšleně, důležitě. Prohlédněte si peří s řídkou strukturou - to je šat k odložení, šat z hnízda. V toulcích už se chystají pírka nová, hustší, pevnější, jiného zabarvení. Protože hlavu a krk ještě definitvně nepokryla, vzadu tvoří v oddělení od těla úsměvné "háro".

Zkušenosti napovídají, že tito potulní červencoví slavíci nejsou zdaleka. Až ti pozdně srpnoví a zářijoví mohou být "přespolní".

Mladé slavíky můžeme o prázdninách zastihnout kdekoliv, nejspíše tam, kde zrají bezinky. Objevují se i na seznamech z kroužkovacích akcí, pořádaných v létě po republice. Nejčastěji jsou v síti chyceni hned při první kontrole ráno. Klidně i v čistém rákosí.
K rozpoznání od starých ptáků slouží na křídle rozhraní pelichání (na velkých krovkách lokte) a rýdovací pera se světlou skvrnkou v špici. Ta jsou navíc "ostrá" a relativně úzká.

Tak jako všechna mláďata pěvců i slavíci figurují početně ve výčtech úhynů zejména na silnicích, železnicích, průhledných stěnách, snáze je uloví dravci.

Abychom k tomuto mladému slavíkovi posílili obdiv, uvědomme si, že na cestu do zatím neznámé Afriky se vydá zanedlouho sám bez kompasu či dnes tolik moderní navigace. Jisté informace však přeci jen podědil po předcích a ty se jej vynasnaží dostat k cíli. A stejně jako u lidí i zde hraje jednu z významných úloh štěstí. Nechť se ho tedy drží.

Po svaté Anně

27. července 2013 v 18:13 | Pavel Kverek
Tak ještě pár zapomenutých dnů, jejich večerů a rán. Pak hned to přijde. Pravý čas po svaté Anně.
Slavíci na sobě pilně pracují i v těchto alžírských teplotách. A žluvy, co nedělají! Z korun osik při trati, stranou "erdesítky" v místě, odkud to je stejně daleko na Horku, do Bakova i zpátky na Buda, po sobě aktivně volají. Byl jsem poprvé v tom zarostlém harampádí. Ale i kousek lesa pěkného tam je. Inu, cesty co končí za křovím, tam je dovoleno velikým neslušnostem!

Léta jsem to tipoval a jak už jsem tady psal, kvůli monitoringu teď navštěvuji i takováto "vedlejší" místa. A k nemalé radosti slavíky nacházím! Takže počítání běží.

Pro ty, koho číst z peří baví, nabízím krásnou momentku jednoho "ještě červencového".


Bude to mít ale akorát na minutu! Co ho asi čeká, až vypadne od řvoucí silnice Praha - exit Kněžmost - Liberec?

Nejdřív ale pojďme k tomu přímo ukázkovému schématu.

Mezi zajímavosti nikým nepublikované patří zjištění, že více jak 80% adultních slavíků mění jako poslední loketní letku tu předposlední(!), ne šestou. Ona pátá občas i celý proces uzavírá, častěji však společně s pery okraje křídla - tedy první a druhou ruční letkou. I zde to tak bude. Někdy přesně "docvaknou" i pera rýdováku - ať už v jakémkoliv schématu. Někdy si rýdovák pospíší a je vyvinutý o něco dřív.
Podívejte se též na krásně světlé lemy praporů čerstvých letek a na jiných fotkách, kde je zastoupeno ještě zčásti i staré peří, uznejte rozdíl v barvě nového a původního (vyšisovaného).
"Letní" dospělí slavíci obecní jsou sametově tmaví, často s nápadně vykresleným kroužkem kolem oka.
Že nehostí klíšťata ukazuje, že prostě jich je nyní v přírodě málo či méně. To zcela jistě.
Přestože už zas dobře létají, nechce se jim, hospodaří s energií. Pod keři je potravy dost, ne že bych tam koštoval, ale i otázku potravní nabídky samozřejmě v rámci práce řeším. I pro odlet jsou noci dobré, klidné.

Ukazuje se, že i slavíci obecní letí zkraje rychle a vytrvale až do první zastávky v Mediteránu. Tam tah přeruší na týden - spíše dva či tři. Pak následuje další nápřah, a tak dál, a tak dál.

Mladí bez zkušeností se chovají jinak. Když jsme u těch mladých - opravdu začínám brát vážně zmínky kolegů o nepodařených hnízděních, nejen ale pěvců. Juvenilů mnoho není, definitivně to poznám, až dozrají na Studénce bezinky.

Je přeci jen rok "13" podivný. A opeřenci na jeho divokost doplatili.
Co hýbe populacemi, i těmi slavičími? Co bude v čase jara roku 2014? Kdo to ví? Klíčový bude tento odlet, Afrika i návrat těchto současných. A proto červenec chválím! Oproti předpovědím vyšel slavíkům přátelsky vstříc a houby - ty sebereme třeba na podzim!

...

Až se začne stmívat, sedněte si kdekoliv pod oblohu. Uvařte si poctivý kafe, nebo nějaký lehounký čaj a vězte, že touhle společnou nocí už znovu od nás odlétají hebce sametoví "rezaví" slavíci.
I moje křoví tím chudnou.

Z & V

26. července 2013 v 9:52 | Pavel Kverek
Ano, zábavné a vzrušující - to znamenají písmenka v nadpise. V nadpise, vztahujícímu se k problematice pohnízdního pelichání slavíků obecných v podmínkách Česka.

I proto ještě s touto etapou končit nebudu. Pořízených 160 momentek z pelichajících křídel už velmi komfortně pokrývá proces krok za krokem, ale občas objevující se anomálie jsou natolik překvapivé a celkový názor přechodně matoucí, že ještě chvíli počkám. Dokud budu schopen se v roští pod větve sehnout.

Objevili se totiž včera (25.7.) další podezření na přesídlení za účelem pelichání a to jsou indicie atraktivní. Vracelo by to do hry přeci jen zčásti domněnky jiných odborníků z časů dřívějších, ovšem ty byly poznamenány zejména nemožností spolehlivého monitoringu.
Navíc tato přesídlení se zatím (náhodou?) týkají pouze slavíků dvouletých (v prvním pelichání). Ale ta stopa (podložená důkazy) je opravdu vědecky vzrušující. Nutí mne přemýšlet o chování slavíků v čase léta, varuje před ukvapenými závěry. A to je prospěšné vedení tématem.

Našel jsem totiž včera "polní" trní, v kterém se sešli dva kroužkovaní slavíci, přestože jsem tam nikdy nechytal. A oba jsou z stejné lokality původní - byť jeden z roku dvanáct, druhý ale už potřebně z letoška. A to je super výsledek! Místo původního výskytu (i okroužkování) rozhodně nenabízí (tušený) komfort, který teprve rovnám do rámu. Ještě se do té vrbinné nivy Klenice samozřejmě vydám pro dotvoření náhledu i pro pár fotek.

...

Dobře dopadl i výlet na jih regionu, kde jsme s hostitelem též dvakrát nakonec uspěli, ikdyž představa o výskytu tamních pelichajících slavíků byla zkraje jiná. Teď známe tu reálnou. Podmínky tamní oblasti jsou mírně odlišné, daleko více se již podobající třeba slavičímu biotopu Žehuňska, kam se na pozvání snad též (opakovaně) vypravím.
Ač jsem si zprvu myslel že ne, je mi přeci jen prospěšné znát širší okolí zájmové oblasti (SV Mladoboleslavska) i pro skladbu biotopů. A navíc u pelichajících křídel je docela jedno, jsou-li z Kněžmostu či kdesi "zpozaobzoru".

Psal jsem již minule, že první slavíci odlétají. Mám snad zhruba své území přečtené, ještě bych pár tipů ale rád ověřil. Tam však musím počkat, až se pole posečou a využít strnišť, jinak to možné není.
Tento poctivý monitoring nemá za úkol jen "rozvěšování čísel" po slavičích běhácích, sleduji tím úkol, stanovit co nejpřesnější osídlení oblasti. A znovu připomínám - číslo to bude až neuvěřitelné. Nebude příliš vzdáleno tisícovce (laskavého čtenáře prosím porovnat údaj s těmi, postihujícími celkovou předpokládanou hustotu v republice a snad i zalomit rukama).

Ano, takovéto úkoly všeliké téma nabízí. A jiné další. Jen nevím, kolik se dá stihnout. Co ale napíšu nyní s plnou odpovědností:
Jsem překvapen a neustále dál překvapován specializací. Otázkami, odvětvujícími se provokativně z řešení současných, posouváním se v tématu přeci jen vpřed; zjišťováním, že výsledek přec(!) platí. Dotýkáním se slavíků a ověřením si, že zásahem do jejich života výrazněji nestrádají a já je mohu dál pozorovat. Že návodem z poznaného mohu jim dnes již více pomáhat, jako třeba při vydařené spolupráci s redaktorkou novin (DB) zkraje týdne. Tam směřuji, ne jinam.

Hezký blížící se víkend, milí čtenáři.

Odlétání

24. července 2013 v 22:58 | Pavel Kverek
24. července
Jste překvapeni? Než jsem se začal věnovat slavičímu pelichání, byl jsem na tom stejně. Dřív se to nevědělo. Teď jsem našel v archivu momentku křídla z 23.7.2011, kde do ukončení procesu chybí jediný den - tedy ten dnešní. Této noci by tedy tamní slavík ze Sukorad už zřejmě odletěl. To jsou ti první, kteří odlétání zahajují. Pravda, v galerii se 150 pelichajícími slavičími křídly je tento jediný, ale několik dalších by šlo vypočítat.
Odlétání začalo. Ještě ale nejmíň měsíc se vyplatí místa navštěvovat, skrývají zajímavý studijní materiál. Myslel jsem, že ne, ale i letos budou nakonec rozdíly v rozložení procesu ve vztahu ke kalendáři, už se to ukazuje. Nebude jich však tolik.

Postřehů k tématu by bylo dost, jeden za všechny. Bezinky ještě zdaleka nezrají a první adulti mizí. Ano, důležitým poznatkem výzkumu (publikovaným) je nápadný nezájem pelichajících adultních slavíků obecných o plody černého bezu v čase kdy slavíci mladí, pěnice, rehci, drozdi a jiní, je s oblibou vyhledávají. Staří je konzumují jen velmi okrajově. Živí se dál hmyzem.
Je k tvorbě tuku a hutnění svaloviny potřebnější? Pravda též je, že hmyzu je v tomto období po zemi dost. Pravda je i to, že v čase tloustnutí (poslední fáze procesu výměny peří) se ptáci téměř po celý den živí. - A nelétají, čímž rovněž výdej energie šetří.

Ve vztahu k titulku lze ještě podotknout, že od nynějška by se už měli přepelichaní ptáci začít objevovat na přeletu severních hraničních hor. Je ovšem fakt, že slavík obecný svým areálem rozšíření nedaleko nás končí, takže oproti slavíku tmavému je na průtahu vzácnějším. Navíc výzkumy posledních let naznačují, že první etapu napříč Evropou ptáci překonávají do prvního zastávkového místa v oblasti Středomoří razantně. Jinými slovy - nikde se nezdržují. Ptáci tohoroční mají odletovou strategii docela jinou.

Víkendové roští

21. července 2013 v 20:33 | Pavel Kverek
Je pozdní nedělní odpoledne, vrátil jsem se z akce. Ruce pálí od kopřiv, trny drhnou na kůži. Za sobotní i nedělní půlden jsem toho zažil, že to blog sotva pobere.

Operoval jsem na jedné z hranic zájmové oblasti, kolem boleslavské Jizery. Dokonce jsem byl i za hranicí, na louce u Podlázek. Slavíky jsem nějaké našel, ale vyfotil jsem vůbec prvně pelichajícího rehka zahradního. Kdo se problematice pelichání pěvců věnujete, víte, že patří s oběma slavíky k dálkovým migrantům s nejrychlejší výměnou peří u nás.
Nabízím zajímavou momentku, nebudeme to rozpitvávat (zprávy jiné čekají), ale ten nástup procesu je strhující. Kam se na něj obecný slavík hrabe!


Chytal jsem slavíky létající i nelétající a ověřoval si mladou teorii.
Lidé z města táhli k vodě, řeka jim vyhovuje. Přes jez se tříští a vlhčí famózně vzduch a oni pod jezem na pláži leží, nekoukají konečně na hodinky a těší se z ní. Přeji jim ten čas.

V neděli jsem musel zas, měl jsem plán navštívit po mnoha letech soutok Klenice s Jizerou. Točili jsme tam onehdy začátek putování proti proudu Klenice s Českou televizí, od té doby jsem v místě nebyl. Zas jsem tu zažil šťastné rybáře, a šlo jim to pěkně. I slavíka jsem si tam okroužkoval a nafotil.
Zbořili starý most přes řeku a nádherně oblých kvádrů z časů pradávných si přitom nevážili. Žije se už docela jinak, neuctivě.

Tady je jedna fotka z soutoku (Klenice je vlevo malátnější).



...

A pak přišel ten nápad, vyrazit do svahů Baby nad Starou Studénku. Jakápak "studénka" - rozpálené bylo to místo neuvěřitelně! K slunci je tam blíž - a rozhled - hlavu unášející!

Já tam mám ale roky úkoly jiné. Sledovat motýly a hlavně slavíky.
To bylo tedy rozhodnutí, chodit podél pásů vrstevnic. Zastavila mne ta místa celkem třikrát, dvakrát jsem byl chytáním úspěšný. Hned ten druhý pokus - kdybych nebyl z dřívějška propocen durch, orosilo by se mi jistě čelo. Co se nepovedlo za třicet let předešlých, projížděl jsem najednou zvětšovacím sklem přímo před sebou! Slavíka totiž měl kdysi kdesi v ruce italský ornitolog.



Veliký svátek se narodil a žít z něho budu po roky zbylé! A těším se na výsledek, protože z této cesty přímo na jih toho o našich slavících mnoho nevíme. Ono tedy o nich nevíme vůbec tak nějak příliš.

Někdy v zimě tady propočítám, kolik jich (slavíků obecných) je třeba na takový výsledek chytit.

A pak jsem potkal třetího, ten tedy pelichal hodně divně (3.RL levého křídla je opravdu nová!). To jsem taky ještě neviděl - a navíc - ten už dost brzy poletí. Stihne být "červencovým".

(Jen připomínám pro lepší zorientování: 1.RL původní; 2.RL roste; 3.RL téměř fin.; 4.RL roste)


A pak jsem v neskutečné náladě prohlédl louky s motýly, už vůbec mě ta pestrá skladba nepřekvapila, protože Studénka - to je perla!
Z lesa vzácných kytek šla horká letní vůně a okáči pýroví do toho trefili zásnuby. Žluvy pošilhávaly dole po malinách a já jim to tak trochu kazil. Ne, pojedu už domů, stejně tu z událého místy mluvím nahlas.

Letošní rok - zdá se - pěkně si mne v tom lopocení vyhlédl. Děkuji uctivě, slyší-li mne.

Blog - aktuálně

18. července 2013 v 16:09 | Pavel Kverek
Ptáte se na hnízdní úspěšnost slavíků, pod vlivem nedobrého zjištění u pěvčích druhů jiných.
Ne, nemohu ještě odpovědět, jak hnízdění dopadlo. Teprve teď se budou při monitoringu chytat i osamostatňující se juvenilové a lze pak poměrně dobře stanovit úspěšnost hnízdění. I tady se mi zatím zdá, že mláďat v kraji mnoho není, ale počkejme si. Z těch opožděných se některá již chytila, tam ale počasí zcela jistě přálo.
Již jsem reagoval v médiích, že u poříčních lokalit budou výsledky zlé. Mnohá hnízda byla vyplavena.

Pelichání adultů však je podivně/překvapivě souběžné, což (jak jsem již psal) by mělo ukazovat na spontánní ukončení hnízdění - tedy úspěšný rok.

A když už jsem si vzal slovo, zmíním i pěkný výsledek zástihu slavíka, kroužkovaného u Kosmonos před dvěma lety jako kropenaté mládě, s nedorostlými velkými pery - tedy v místě narozené.
Chytil jsem jej (nyní "ji") u Husí Lhoty, v místě zcela novém a docela nezvyklém (nevelkém). Pelichající a zda v místě i hnízdila, rozhodnout zpětně nedovedu.

Mám ale nově hned několik výsledků usazování mladých slavíků v regionu, jsou opravdu krásné.

...

Je teď hezky, každý to jistě cítíte. Vládne léto, ikdyž zvláštní. Chladná rána - divný rok! A k opeřencům zlý. Ikdyž se zas vrátili všichni rorýsi na kněžmostská hnízdiště a je jich opravdu hodně, včera se mi až věřit nechtělo. Přesto není tenhle rok vůbec přívětivým. Stejně za něj nakonec poděkujem a počítat se nám tak i tak bude.

...

Už se dívám k obloze, za těchto nocí už letí Evropou shora dolů bahňáci. Jsou slyšet mnozí. Schválně, poseďte si v klidu třeba u kávy, až se setmí. Nebědujte nad komáry a nechte se ovanout konečně uvěřitelným létem. A protože jsme na blogu slavičím - vězte, že ti nejčasnější už pelichání zanedlouho ukončí. A vypadnou do svých nocí! A my tady začneme znovu odečítat. Nechce se věřit, přátelé, že to tak znovu uteklo. Málo přes čtyři měsíce na to pokaždé máme, abychom se mohli nového dovědět přímo v terénu. Pak nezbude, než z toho žít. Ale nechal jsem některá témata na později, i diskuse a zamyšlení. Tak zase někdy napřečtenou!

Už zase tloustnou!

14. července 2013 v 22:33 | Pavel Kverek
Uvádí se, že k změně metabolismu u pelichajících dospělých slavíků dochází 14 dní před završením procesu. Dle mých poznatků je to ale dřív. Před pár dny už "nabírání" začalo a ti, kteří nastoupili včas, už mají souběžně s tím i křídla taková, jak přináší momentka.


Letos problematice věnuji času víc než jindy a výsledkem je "slavičí pelichání krok za krokem".

Co se tedy děje právě teď?
Že začali nabírat na váze, jsem už psal. Po hnízdění byli vyhublí, chvíli se v nástupu pelichání "rozhlíželi", dokázali ještě i přeletět z místa na místo, bylo-li třeba (v rámci lokality), mohli se za určitých okolností ozvat kontaktním hlasem. Teď už jsou v neprostupné džungli, s minimálním pohybem a bez hlasových projevů. Z ručních letek zůstala původní jen krajní (zakrslá), ramenní jsou již dorostlé a protože se jim říká též "krycí", přišla jejich chvíle. Pod jejich ochranou se dotváří ptačí loket, per tak zbývá pouhých šest. Ale pozor! Při tom samozřejmě dorůstají ruční letky směrem ke kraji křídla, nový rýdovák a spontánně pelichá drobné peří. Najednou tak slavík, který před týdnem vážil svých 22 už má přes 26 gramů. V případě nebezpečí "zkamení", nanejvýš vyskáče výš v bylinném patře.

S objevením způsobu monitoringu a osvojením techniky chytání pro zdokumentování fází procesu, se začaly dít věci. Přicházel poznatek za poznatkem a dnes je proces, odbývající se ve volné přírodě (třeba zdůraznit), téměř popsán.
Jedním z překvapujících zjištění je, že v naprosté většině případů se partneři sobě vzdálí, v místě zůstává častěji samec. Druhý rodič se usadí kdekoliv jinde v příhodném místě, navštíveném zřejmě při vyprovázení mláďat.

Letošní rok se jeví ve vztahu k pelichání nevídaně spontánní, fáze pelichání chytaných adultů se takřka shodují. Výjimkou, na které se i v ptačím světě hraje, je dvouletá slavice ze včerejška (13.7.), která krmila čerstvě rozběhlá mláďata v maliní a přesně jak jsem předpokládal, vůbec ještě nepelichala! Samozřejmě, že se tím výrazně posunul rekord pro letní chytání.
Nejméně tři, čtyři dny ještě jistě v původním šatu vydrží a je jasné, že během prázdnin odletět nestihne. Příčinu opoždění jejího hnízdění tuším jen matně.

Kolem bakovských železničních náspů ještě lze i v této době vyplašit koroptve. To je natolik milé zjištění, že jsem si jej nechal na konec.

A přidám obrázek, kterým bych vás chtěl inspirovat.


Poctivé, jak příroda sama!

Zpustlé pískovny

9. července 2013 v 18:41 | Pavel Kverek
"Slavičí" pískovny mám v zájmovém území tři. A těším se tam pokaždé moc.
Nechávám si je až pro čas pelichání, dřív bych to stejně nestihnul. Vím, že už jsem o nich psal, ale včera to byl zase zážitek.

Jako každá - i tahle je vlastně dírou do země. Už to je výhra, jsou tam jezera a jezírka. A stromů a kytek v tý chudý zemi, brouků i motýlů! Právě kraj července tam navrství vůní, co z kotle nikam neodvanou a čekají na můj nos. Některé kytky dokonce přivandrovaly s zavážkou a drží se taky věrně. Co ale tohle prostředí znamená pro slavíky! Každý z nich by chtěl mít takový ráj, však sem jeden i kdysi přesídlil právě pro pelichání.

Pytlácké chodníčky, ráno vlhké, jsou plné hmyzu. Plamének plotní navozuje duchnou po křovinách pocit bezpečí ptákům, kteří dekádu nesvedou létat. Tam si jsou životem jisti. Křídel děravých a den ode dne výraznější nadváhy, jsou rádi za ten bezedný bezpečný špajz. A jinde zas trčí les křídlatky japonské, stejně skvostný ráj. Přeskakuji osikové křemenáče, abych je nenesl domů placaté, pozoruji mladé slípky zelenonohé v laguně s okřehkem (inu čistá voda) a taky užovku, na rohoži z orobince.

Za cestou ve svahu se mi ozval slavík. A zdržuje se tu dokonce celý pár, což často nebývá.
Když je poté postupně fotím rozpelichané, všímám si, že jsou na tom v postupu výměny stejně. K tomu si už radši pořizuji zápis. A navíc - samička mění rýdovací pera naprosto nevídaně, šikmo! K tomu si už radši pořizuji fotografii.


...

Přijel jsem v podvečer jen na chvíli, i proto se slunce už láme nad hranou zeleného kráteru. A budu s pobytem končit. Silenky voní neuvěřitelně - co hloupnu, vždyť takhle voněly i loni! Ne, nechce se mi z těch barev - a nepojedu. Vždyť přilétají špačci na třešně i na nocleh. V trávnících plaší luční koníky. Kropenatci, co vzlétli z třešně ptačí, prskají pecky na cestu. A slunce uhýbá. Kam bych spěchal ?! Zkouším ještě pelichaniště nad stěnou z betonových panelů. Je též obsazeno, tam ale až příště.

V diviznách končí čmeláci, mají pro dnešek dost. Nemusím dlouho pátrat, abych si nevšiml, jak jsou šťastni. A ta nálada je nakažlivá.
Rybář si odnáší pár nástražních rybek. Jak my, je rád. Vějici pelyňku rozsvítil bramborníček. Ten aby tu nebyl! Vždyť lijáky pořezané svahy plní všechna jeho přání! Dobře, že v krajině tyhle lomy jsou. Ty nové rekultivované, takové už nebudou.
A málem zbuřenělo toto prostředí stejně, jak houstnou armádní újezdy či uhelné výsypky. A přec nezbuřenělo! Před pár lety vyskočila hladina spodní vody tak vysoko, že celá ta slavná vitální listnatá tyčkovina naráz poumírala. Prostředí sáhlo po ruční brzdě.To je panečku servis!

...

Slavíci zmizeli v džungli a je po nich ticho, jak bylo i dřív. Počkám ještě chvíli a užiju toho jejich vtisknutí do pralesa. Až když některé člověk v místě potvrdí po letech, uvědomí si, jak skvěle všechno funguje. Jak ptáci dokončí pelichání, o třetinu přiberou na váze, jak znovu nedočkají konce prázdnin a vypadnou k Africe. A já to tu po nich pak projdu, jestli snad některý nemá problém a neopozdil se. Budu dál šířit osvětu mezi lidmi a věřit, že se o tyto skvostné hampejzy hloupostí nepřipravíme.

Vážení návštěvníci,
i proto jsem založil před lety slavičí blog, abych jim pomáhal. Některé podrobnosti nerozepisuji a hlídám si snad stále nadbytečné emoce. Kde je však mohu požádat, aby ukázaly krajinu v kráse poctivé, váhat nehodlám. A život se už dlouhý čas snažím zapasovat do míst ohleduplně.

Kdybyste cokoliv chtěli vědět, využijte některé z cest tady na stránce. A že vám chybí jméno dnešní pískovny? Kvůli houbařům říct nemohu.

Přívětivý čas všem návštěvníkům blogu - a ještě jednu informaci odjinud: Kukačky, nově označené satelitními vysílači, už od konce měsíce jsou znovu v pohybu k zimovištím. Na webu BTO. Pro mne nepřetržitě neuvěřitelné!

Když přeje štěstí

7. července 2013 v 19:31 | Pavel Kverek
Mezi čtyřicítkou letošních kontrolních odchytů je několik senzačních. Přeje mi teď štěstí.

Dnešní (07.07.) kontrola přinesla druhý důkaz o přesídlení SO za účelem pelichání. Tehdy to bylo z Kněžmostu do Bakova, tentokrát z Žantova nad Přepeře. Jistěže v rámci jedné sezóny. V obou případech se jedná o přelet samce. Ještě bych tak tři čtyři podobné potřeboval a vyřešíme jedno bílé místo. Jsou to ovšem hrozné náhody a tak si myslím, že mám na hodně dlouho vybráno.

Koukal jsem tam na slavíka "s vysokým číslem" a před roštím úplně nechápal, kým vlastně je. Co jsem věděl, že pelichá poprvně velké peří, podle dvou zbylých rýdovacích per. Všechny ostatní znaky poztrácel. Dokonce bych si myslel, že v těch pásech protierozních dřevin byl už vloni jako jednoletý. O prázdninách jsem tam tehdy nějakého mladého (podle hlasu) chytal. Škoda, že jsem nevynaložil víc trpělivosti, stálo by to teď za to. Myslím, že si očíhl prostředí a letos s ním prostě počítal. Pravda - jasmíny mu jsou k ničemu, ty dělaly radost mému nosu, ale taková svída - ta se už hodně cení! U pěvců jsou ty bílé kuličky sakra vysoko v sezónním jídelníčku. A zrovna zrají.
Jinak jsou ty pásy úzké, k hnízdění slavíka nedostačující. Jsou však plny slunce. Shora s navazujícím polem pšenice. I v ní slavíci všude rádi sbírají, ale jen při kraji, aby se stačili vrátit. Pšenice je špatným hostitelem, průhledná a třeba pochop rákosní je na lovy v ní specialistou.

Jak o minulých prázdninách, zas tam volají křepelky a po větvích sládnou metráky ovoce. Zase spadne k zemi a kuny, ježci, tchořové, jezevci i lišky, ti si pošmáknou! Však rozličné stopy v měkkých jílovitých kolejích toho obilí už nápadně houstnou.

Vlní se ten kraj pod širými Žehrovskými lesy z kopce na kopec! Tady slavíci končí, dál nemohou.

Na vlastních nohách

5. července 2013 v 21:16 | Pavel Kverek
Odškrtávám další etapu slavičího roku - mladí stojí na vlastních nohách a brzy půjdou do světa. Jsou takhle kropenatí, na bocích jim už podrůstá peří dospělých, starají se o sebe sami.


Ještě ale jsou v dosahu hnízdišť. Ještě chvíli.

Rodiče se o ně už ale nezajímají, mají své starosti s pelicháním. Červenec je pro některé z nich už časem loučení. Je těch jejich hnízdišť rozseto po kraji boleslavském víc, než jsem si myslel. Teď myslím - ještě víc, než jsem myslel nedávno. Dnes jsem navštívil místa, kde jsem nebyl víc jak dvacet let. Ta místa jsou lepší. Nikdo k nim nemůže, jsou obklíčena poli. Jsou to vlastně zbytky cest, které se větvemi nahoře provázaly. Slavíci, a celkově ptáci, si tam žijí po svém.
Teď je ten čas, kdy volají křepelky, zpívá strnad luční, skřivani, vrabci úpolníci zaletují do mladých klásků. Poletují kolem těžkopádné vřetenušky, honí je ťuhýci a voní heřmánek. Nikdo sem nechodí a přeci je cesta místy pěkná a stojí za usednutí. S nizoučkou travičkou, rmenem a otisky čejek u kaluže. Zem tu je přečerná, úrodná, často pod vodou.

Chtělo se pršet, ale nakonec nebylo z čeho. Tak to zas utichlo. Od Boleslavi sem chvátá slunce a skřivan se může uradovat. Tenhle polní svět už je velikou vzácností. Západoevropský model hospodaření požírá tuhle statečnou krajinu. Kdybych se byl věnoval golfu nebo tenisu namísto ornitologie, tyhle myšlenky jsem si nemusel připouštět. Moh´sem mít klid. Kašlu na to, je mi líp tady. Takovej to je pěknej kus podbabí! Až na tu PET-flašku. Nechápu, kdo ji mohl do křoví hodit. Je tu tak rok, víc ne. Jsme to ale dobytek...

Přemýšlím - my jsme takhle s rodiči jezdívali podobnou cestou na trávu. Nejdřív na vozíčku kol loukoťových, pak na kole šlapacím. A kolem byli taky motýli, i ty kytky. Jasně, tam jsem se naučil k nim koukat! A teď se mi to tady vrátilo. Propojily se ty vzdálené okamžiky.
Dnes do polí už asi nikdo nechodí.

Slavičí ticho

3. července 2013 v 23:50 | Pavel Kverek
Jak takové vypadá?
To chodíte místy, kde ještě nedávno z kopřiv a chmelu křičela slavičí omladina k rodičům, kteří se jim s potravou zdáli pomalí. Ti už ale ukázali na dveře a naposledy si otřeli čela. Najednou je klid. Jako by nikde nikoho. - To tak! Tohle na mne mohli zkoušet v minulém století! Vím, že tu jsou. A ještě chvíli budou. Pelichají.

Posledních 14 dní pobytu začnou přibírat. Popadne je chuť přežírat se a tuční. Vážím je pořád, zatím se nic neděje. Mají kolem dvaadvaceti. Mladičkým červencem to je.

Víte, v čem hlavně spočívá rychlost slavičího pelichání? V rychlém sledu vypadávajících per. To jinde nevidíte. Slavíci jsou tím jedineční!

Existují již triky, jak je v létě zjistit a nachytat. Pak mám tělo probodané trny, rány mokvají. Pro šero loubí nevidím nebe, nepotřebuji. Zkoumám pelichání a pelichám tak trochu s nimi. Z košile se odtrhávají skoby, měkké podrážky farmářských bot, vhodných k lezení po střechách kostelů, tvrdnou "floky" z trnek.
Zaječím tunelem, zaúsťujícím v roští zatím zelenou svízelovou brankou, postupuji hloub k místu, které se mi k líčení líbí. Ztratil jsem cestou motyčku a couvám k východu. Zasekla se v louce s přítulou. Kuličkami svízele přizdoben se vracím pod klobouk. Všude ticho. Stanoviště lišek smrdí jak zmoklej cirkus. Divím se jen, že tu na ně nikdo nepřišel. Každý rok stejný puch. Pováleného peří jak před dodránkem! Asi jsou ty lišky vážně darebné. Ale slavíky nesežraly, měl jsem odezvu. Žijí.

...A odchyt se povedl! Slavíci teď při vážení vypadají, jak kdybych do dederónového pytlíku vhodil knedlík. Žádné peří, žádná křídla - jen čistá hmota. Teď jsou vidět všechny ty modřiny pod kůží, hojící se rány nevím od čeho a jizvy od klíšťat.

Stejně je to unikátní jev. Váček pera se načasováním probudil a rok starý mrtvý úvar vystrkuje brk nově rostoucí. Součást generacemi vychytaného procesu, nutného k dosažení dalekých cílů. Pro přežití.
Nikdy jsem nemyslel, že mě tohle může zajímat. A přeci je to zajímavé! Ti slavíci jsou chováním tolik proměnění, že by z otevřené ruky jistě neulétli. I v křoví "vytuhnou" a znehybní, člověk je docela přehlédne. Jsou podivně laxní. To je zajímavý moment výzkumu pelichání, tohle je před námi roky schovávalo!

Rybáři v Sukoradech u jezera je mají za zády v maliní a v ostružinách. Jediného si nevšimnou! A takový se ozve jen tehdy, objeví-li kdosi z pěvčího osazenstva užovku. Zvláštní mají hlas pak budníčci pro ty hady, pěnice i slavíci. Jako že - nebezpečí není ve vzduchu, je dole na zemi! Zkuste se po tom někdy podívat. Odvážnější mohou zkusit zmiji. Po smetištích ještě jsou.
Jinak slavíci už ale mlčí. Je slavičí ticho...

Se slavíky barev moc neužiji

1. července 2013 v 19:41 | Pavel Kverek
Řeklo by se: "U slavíků je to o hnědé". Jasně, ale má řadu odstínů. Ani ta bílá není docela bílá. Je v ní také tón hnědé. Mírný, ale je. Dokonce i oční duhovku mají hnědou! A hnědé je i listí, z kterého staví hnízda. Moc barev s nimi neužiji.

Všiml jsem si na fotkách některých fotografů, že jarní šat slavíků má perleťové žíhání. Světlá na hrudi a dokonce i tmavá na šíji. Dva roky se tomu už věnuji při chytání, je k tomu opravdu třeba dobrého světla. Lesknou se oba partneři. Je to podobné, jako u modráčků s modrou. Taky se štít leskne v jakémsi žilkování.

Chytil jsem ještě nedávno starého slavíka, který se stále ještě třpytil na sluníčku. Peří měl velmi zachovalé na to, že s ním funguje bez pár týdnů rok! Někteří badatelé upozorňují na slavičí peří na jaře, na jeho výbornou kvalitu. A je to tak. Ovšem u ptáků v prvním velkém peří (2K) je od půle hnízdění znát rychle postupující opotřebení a do pelichání vstupují již značně odření. Staří ne. Ikdyž plošné obrusy odkrytých letek už taky jsou znát.

Pojďme ještě jinam.

Posledního června jsem chytil pár, kdy oba již pelichali. Ostatně - je na místě prohlásit, že možná až tři čtvrtiny dospělých slavíků obecných zahájí pelichání již v červnu! Toto tvrzení je jiné, než udává (převážně) literatura. Slavičí pár mne zklamal, hodil by se mi takový, kde by oba ptáci byli starší dvou let. Tady byla samička mladá a nelze tak docela proces porovnávat. Ale bylo to zajímavé a znovu navodilo otázku: Pelichají samice dřív - a pokud ano - tak proč?
Stává se mi často, že s osamostatňujícími se mláďaty chytnu samce, samici ne. Může samec družku pro čas pelichání z místa vyhnat? Slavíci jsou silně teritoriálními po celý čas pobytu u nás. Anebo je to tak, že samička s některými mláďaty při potulce poodletí a zůstane už jinde? Nevím. Poznatky teprve sbírám.
Samička, kterou jsem chytil, byla zatím nejrozpelichanějším letošním slavíkem. Ono to ale letí! Je prvního července. V tomhle měsíci už první slavíci zmizí. Je to vůbec možné? Však už se dny zase zkracují. Je i tohleto vůbec možné? A užili jsme dost?
Největší objev, kterého jsem dosáhl, nese toto sdělení: "Český slavičí rok je neuvěřitelně krátký!" A zas budeme čekat...

::: Chtěl jsem to nechat na zimu, ale pojďme se potěšit už nyní. Nabízím dva snímky bousovského slavíka - veterána, dnes jsem to tam lidem zase slíbil.

První obrázek je z roku jedenáct, kdy jsem nevěřil, že tohle ustojí. Byl po cestě úplně vyřízený, pravděpodobně ani nehnízdil. Kdo by ho taky chtěl!


V roce dvanáct jsme se neviděli - tedy asi viděli, ale nesetkali. Věřil jsem, že je doma.
V roce třináct mu je deset a podívejte, jak se dal pěkně dohromady.


A taky vyhnízdil, ale to už je tady na blogu napsáno.

Řeknu Vám, dnes jsem jel znovu kolem po silnici a docela mívám strach a koukám po krajnici, neleží-li někde rezavé peří. Jasně že ne! Co blbnu. Zná to tam skvěle. A jak jsme odhadli s Tomem - štestí asi je, že auta v té zatáčce značně zpomalují a on si je ohlídá.

:::
Jeli jsme kroužkovat čápy. Všichni tři mladí jsou v hnízdě mrtví, po deštích. Takhle jsem ale končit zrovna nechtěl.
Tak třeba z jiného soudku. V Bousově máme prvně vlaštovky! Otec jim za života nikdy hnízdit nedovolil, my jsme jen věřili, že se některá ještě upamatuje a okénko nechávali otevřené. Vyšlo nám to a už s tím mohou samosebou počítat.
Mají čtyři mladé a dnes dostaly kroužky. Much poletovalo dost, doufejme, že už nějak přežijí. Zaletují úplně do tmy na půdě, ale to ony umí. Je to radostné.