Listopad 2013

Tajemný sever

27. listopadu 2013 v 22:42 | Pavel Kverek

Pokud se k nám budou šířit slavíci tmaví, bude to nejspíš ze severu. Ne z východu, jak se třeba ještě v osmdesátých letech mohlo zdát. Hranice, na které se v Polsku a Německu potkává se slavíkem obecným, není nikterak úzká a po okrajích bude značně rozvolněná. S jistou dávkou odvahy možno prohlásit, že vlastně zasahuje až k nám.
Porovnával jsem kdysi šíření slavíka tmavého severně od nás směrem západním a nezajímalo mne ani tak kam došel, spíš jeho nevelký odstup od našich pohraničních hor. A to se mi jeví jako zcela zásadní pro další vývoj výskytu u nás. A protože se tady dost dlouho nic nedělo, pojďme si zblízka prohlédnout trochu "zaprášené", ale dozajista nejcennější hlášení z archivu naší kroužkovací stanice. Pojďme v tom případě postoupit o kousek dál, než se dosud spoře k výsledku uvádělo.
V prvním roce nového století byla v Polabí (Čelákovice) označena v hnízdě mláďata "slavíka obecného", o kterých se zpětně lze právem domnívat, že patřila druhově rozdílným rodičům. Neměli bychom o tom minimálního pojetí, kdyby kontrolním odchytem v roce následujícím (12.května) v Německu u Luckenau (213 km) nebyl pták (jedno z mláďat) určen jako slavík tmavý! Hlášení je sice velmi strohé, ale proti přiřazení k druhu kontrolujícím kroužkovatelem nelze nic namítat. Škoda, že polabský slavík nedolétl o nějaký ten kilometr severovýchodně k Frankfurtu nad Odrou, tam už by si s ním specialisté poradili. Kdo nikdy nechytal hybridní slavíky, snadno onu ne příliš výraznou nápovědu v peří přehlédne. Nebude to snad znít příliš silácky, ale přesně si dovedu představit, jaký z "hybridních scénářů" křídlo nabízelo. Z Německa uvádějí tři, z Polska čeští badatelé myslím že dva a my u nás (vlastní výsledky) pouze jednu variantu. A tak si troufám tvrdit, že letky právě vypadaly. Po samici z páru převážila podoba slavíka tmavého s minimálním prolínáním znaků slavíka obecného. Co nám tedy výsledek dalšího nabízí?
Zajímavé jsou výskyty hybridních slavíků Boleslavska v příhodných biotopech (pokaždé hnízdiště SO) ve vztahu k datumu. Ptáci byli nejčastěji dvouletí a v místech se objevovali spíše později (+/- červen). Nemohl se diskutovaný slavík, kontrolovaný za hranicemi později vrátit blíže místu narození? Třeba. Nemohl, držel-li zimoviště ST Polabí prostě o kus přeletět (směr jihovýchodní tomu krásně odpovídá). Anebo tedy - nemohl naznačit třeba onen směr šíření druhu (po matce) a tedy vazbu na "nedaleké" (nejbližší možné) populace oderské? Co vůbec víme o návratnosti mláďat do místa narození tvrdíme-li, že podle kroužkování rozptyl není veliký. Kdo to zkoumá, já tedy ne. V širším okruhu (+20 km) nechytám, proto mám jen ony skvělé doklady návratnosti do oblasti. Jak se chovají mladí slavíci obecní a tmaví, když třeba tu a tam se najde pelichající dvouletý ST (třeba v horách) a v místě podle místních znalců prve nebyl. A co modráčci? Kdo se jim věnuje, žasne nad chováním mláďat v roce následujícím. Co tedy víme o mladých rezavých slavících? Já jsem k těm svým důkazům tedy rezervovaný. Kdyby se chovali jinak, než nás vede třeba mylná stopa, vysvětlil by se nám rázem i druhý otazník v databázi - ono daleké přesídlení mladého slavíka v čase prvního "návratu" od Šumperka později na Mostecko, kde se jistě i narodil. Anebo se k frekventované cestě úvalem řeky Moravy nechal strhnout jinými. Mírně přeletěl, ale pod horami chybu napravil - a kdo ví, třeba ještě zpíval toho jara na mosteckých výsypkách! A nemohl tedy se mladý hybridní slavík z Čelákovicka nechat také strhnout táhnoucím slavíky tmavými kamsi dál?
Dlouho bychom mohli trošku zaprášené výsledky dvou našich slavíků proklepávat. Spíše jsem chtěl naznačit, jak cenná sdělení většina z nich skrývá. Sdělení, která lze oživovat "aktualizacemi" s tím, jak nám poznatků přibývá. A skončím tím, co jsem vyslovil už mnohokrát - nehrozí rozhodně, že by i v tomto století nebylo u krále pěvců nad čím žasnout.
A to je dobrá zpráva snad i pro tento slavičí web.

Mnoho už nezbývá

17. listopadu 2013 v 16:36 | Pavel Kverek
Je po sešlosti. Zas to byl svátek lidí, kteří ptactvu věnují kus života. Lidí, k nimž patřím.
Touto akcí vlastně končí vše, co měl můj ornitologický kalendář naplánováno. Ne, nebudu ještě bilancovat, na to budou příležitosti lepší. Ale ohlédnu se za víkendovým setkáním v Kostelci. I pro ty, kteří o fungování slavičího blogu promlouvali. Zdravím Vás, přátelé.

Potkal jsem ty, které jsem potkat chtěl a mohl. Některé další už bohužel nedohoním.

Referát o slavících jsem nemohl pro časový skluz rozkošatit jak bychl chtěl, o postřehy však neochudím. Podám je nyní dodatečně. K tomu je stránka příhodná.

První věc, kterou bych rád zmínil je upozornění, že výsledek z Karvinska zaujme ještě jiným rozměrem.

zdroj: Mapy.cz

V naší literatuře se uvádí, že slavíci z východní části státu mohou táhnout jihovýchodní cestou. Nebude to tak a slezský zástih je důkazem (červený bod na jihu Španělska).

Když jsem prohlížel v čerstvém čísle časopisu kroužkovatelů zajímavá zpětná hlášení z roku "12" hlavně u pěvců (ti mne vždy zajímali nejvíc), z oblasti severu Itálie mne zaujaly výsledky u moudivláčků z oblasti "Verbania". Ze stejného místa, jako je poslední hlášení slavíka (náš z Mladoboleslavska). Užívaný turistický obrat "První krok do Alp" platí o místu i pro migrující ptactvo. Připomeňme si ten výsledek spojitostí mezi oběma hlášeními:
Slavíci z Polabí byli ohlášeni ze stejné oblasti italského podhůří (červený dvojbod), oba v dubnovém datu. První z poloviny 3. dekády, druhý z poloviny 2. dekády. Zajímavější jsou tyto výsledky ale v jiném ohledu. Zatímco první vypovídá o jedinci "chyceném pastí, následně zabitém", druhý je radostnější. Ona totiž v časovém rozmezí mezi těmi zástihy vznikla v místě přírodní rezervace a na začátku nového století pak i stanice zkoumající spontánní migraci ptactva. A to je bezesporu obrat přeradostný! Jak by asi jen skončil slavík ze Studénky, kdyby žil v čase dědů a udělal podobnou chybu v místě zaústění horské řeky do jezera, a nechal se nachytat.


Takhle jistě ne. Jako jeho předchůdce z Poděbrad! Bohužel.

Pro slavíky a miliony ptáků jiných je dnes i podle čerstvě získaného důkazu cesta od moře k horám konečně volná.

Další dvojice výsledků nabízí představu o čase, v kterém dosáhli evropských břehů slavíci - nezkušený (pražský) a zkušený (slezský). Oba přilétli na jih Španělska. Mladý a cesty neznalý až 23. dubna x starý, s perfektně zvládnutou cestovní mapou už 29. března! Ostrůvky "Isla Grossa" byly jedním místem, oblast "Almeria" tím druhým. Stejnou Almérií odletěl do Afriky koncem léta i geolokátorem sledovaný slavík z Anglie.
Je otázkou, zda na jarní cestě (rychlejší a často i zkracované) táhnoucí slavíci po přeletu moře odpočívají už tady, anebo letí dál až do podhůří Alp k jezerům. To zatím nevíme.

Děkuji za exponát zrcadlové sítě i za preparát slavíka. Děkuji za výsledky, které jste slíbili a pošlete zaevidování. Děkuji za ohlasy.

Referát

11. listopadu 2013 v 22:01 | Pavel Kverek

V sobotu budu posledním přednášejícím. Alespoň mám šanci, že téma přejde pružně do času posezení ve vybraném restauračním zařízení města Kostelce. Mnohokrát jsme právě v Polabí zakončovali kroužkovací sezónu.

Letošní téma jsem volil náročné. Seznámit jsem se musel dopodrobna s výsledky kroužkování slavíka obecného z časů trvání kroužkovací činnosti v republice.
Pátrání přecházelo do pozdních nocí, ale učinil jsem při tom několik pěkných objevů. Myslím si, že takhle výsledky tuzemského kroužkování slavíků ještě nikdo nenahlížel. Už pro nejasnosti, které v publikacích jsou a přežívají. Zmíním se i o nich, uvedu na pravou míru a vše ukončím dobrou zprávou. Ovšem tady to zmíním až po víkendové konferenci.

Zajímavým zjištěním je, že po vyřazení jediného rozporuplného hlášení zůstává pěkných 7 jarních případů a zejména ty poslední, kdy již kroužkovatelé "více slavíky prohlížejí", jsou skvělé. Zanesením do mapy Evropy vznikl pozoruhodný obraz.

K zmíněným sedmi přidám ještě dva "tajemné", které zatím nemají u nás řešení. Kdo z Vás má doma "Atlas migrace", už možná tuší, o které jde. I na ty v sobotu dojde, i je posléze zmíním na blogu.
Takže devět případů, devět slavičích cest ze zimovišť do středu starého kontinentu. Pět jich je s kódem N.MUSEUM PRAHA, po jednom SEMPACH, VALETTA, MADRID a OZZANO.

Úvaha o jarní migrační strategii obecných slavíků bude posílena i nedávnými výsledky z sledování vytipovaných evropských populací geolokátory.

Patnáct minut pro příspěvek není mnoho, mám to vyzkoušeno, přesto se budu snažit tentokrát spíše užší téma obohatit zajímavými momenty.
Jeden nabídnu teď tady.
Abych doložil, že mladí to nemají na první cestě vůbec snadné, vzpomenu překvapivého odchytu do vrše v pozdním podzimu na Skandinávském poloostrově. Pro toho, kdo se až tak ornitologii nevěnuje upřesním, že druh se v místech evropského severu nevyskytuje. A případ zbloudění mladého slavíka to nebyl jediný. Přidám další a dokonce pozornost odvedu k podobně podivuhodným zástihům stejně "starých" slavíků tmavých, k údivu kroužkovatelů zjištěných v místech, jim jinak dobře známých. V Kostelci nad Černými lesy 16.-17.listopadu 2013.

O hnízdech slavičích

6. listopadu 2013 v 20:48 | Pavel Kverek
Čtvero našich slavíků jsem zažil při hnízdění.
Opravdu, všechny v podmínkách Česka. Za tundrovým modráčkem do rašelinišť mi pomohli přátelé, středoevropského modráčka z rybničních slatí jsem viděl hnízdit už chvíli před tím, slavíka tmavého jsem našel na snůšce u Metuje a toho obecného sleduji každý rok tady, v krajině Mladoboleslavska.
Kolik člověku přinese možnost pozorovat hnízdění! Slavičí páry, taktizující podle vrozených zásad. Typy biotopů, stavební materiály, umístění hnízd. Podpora od roztoužených samečků směrem k pracujícím samičkám, ptačí žárlivost i obezřetnost. Čas lásky, těch nejlepších zpěvů i ptačího milování.

Zažil jsem už opravdu mnoho a při vší skromnosti musím říct, že mám dobrou výchozí pozici, dozvědět se opravdu dost. Stát se znalcem. Chovám pokoru před zahraničními výsledky, podmínky pro výzkum však jsou nesrovnatelné. Já si na slavičí rok musím nejdřív vydělat.

Jakmile (obecný) slavík získá v dubnové noci samičku, je jako vyměněný. Provází jí revírem, je pozorný i předvádivý. Křídla má svěšena k zemi, vějířem ocasních per nabírá sluneční paprsky, jsou-li nablízku. A tichounce zpívá. To samozřejmě. Jen dvakrát jsem byl svědkem toho obřadu, ale stačilo mi. Samičky hrály nezájem což ryšavce dostávalo do obrátek. Kdybych si neuvědomoval unikátní vzácnost příležitosti, smíchy bych musel vyprsknout. Nic jsem však páru nepokazil.
Není náhodou, že za těch dnů už voní květy keřů, hmyz po nich hučí štěstím. Zem, že čerstvě dýchá a povětří nebývá zlé.
Z jednoho místa slyšet zpěv k dalšímu. A odtud k dalšímu - a ještě dál. A jen si tam říkám: "Máte přátelé každý po kroužku? Dozvím se z něho brzy víc, nebo jste tady nově?

K těm samičkám...

Ne dnů, sotva pár hodin potrvá, než slavice svolí a zůstane. A zanedlouho od toho rozhodnutí - poté, co ji druh prostředím provedl, vybere místo pro hnízdo. Dokáže spolehlivě odhadnout, jak se brzy vyvine bylinné patro a stavbu z listí doukryje. (V Slavičím háji půjdeme tak daleko, že místo vyberu já a k hnízdění slavíky "vyzvu").

Jsou hnízda nápadnější i hnízda k nenalezení. Jsou hnízdění úspěšná, opravná i ta nadobro zmařená. Ta první patří nejčastěji párům se zkušenostmi a jejich celkový pobyt na lokalitě je krátký. Odlétají brzy o prázdninách a předběhnou je jen ptáci nespárovaní - v hnízdění nezúčastnění a ptáci ovdovělí. Opravná hnízdění naopak zdrží slavíky doma nejdéle. Ani to však není problém, léto je v čase hostitelem stále pozorným a konec prázdnin je i pro tyto opozdilce termínem reálným. Neobjeví-li se však problém v pelichání (třeba lasicí vytržená pera rýdováku odlet mírně posunula, slavík ale na dokončení růstu nečekal a odletěl dřív. U letek je situace jiná, pták - může-li si to dovolit - se bez dokončení růstu křídel na cestu nevydá. Není to proto, že by si s drobným problémem nevěřil, ale pro přetrvávající komfort v domácí nabídce).
Problémy totiž přicházejí i během tahů a ptáci musí umět improvizovat. Hlavní tahové zastávky neslouží zcela jistě jen k doplnění sil, občas též k stabilizaci letových schopností. Na hlavních zastávkách je podle posledních poznatků času dost.

K slavičím hnízdům se ještě vrátíme a dám i nějakou fotku.

Téma do diskuse

1. listopadu 2013 v 19:20 | Pavel Kverek
Na setkání kroužkovatelů v Kostelci nad Černými lesy jsem tentokrát přihlásil referát Jarní tah slavíka obecného do České republiky podle výsledků kroužkování.

Téma se narodilo tak nějak samo, zástihem slavíka s cizím kroužkem. A jak jsem prostudoval výsledky jarního tahu, našel jsem řadu zajímavých souvislostí. O těch to bude.

Lepšímu rozhledu v problematice jarní migrace pomohly i geolokátory a přestože nebyla dosud podchycena středoevropská populace slavíků, určitý obraz lze začít skládat i u nás.
Potvrzuje se tak tušené, že svižnější jarní tah vede ptáky přes moře v jakékoliv jeho šířce. Ostrovy a poloostrovy zcela jistě dokáží zejména za nočního tahu ptáky nalákat světelným efektem či hlukem vody při pobřeží, ale relativně klidné Středozemní moře není pro dobře nachystané pěvce výraznou překážkou. Problémem je mnohde rozšířené zabíjení táhnoucích ptáků střílením z rozmaru a chytáním ke kulinářským účelům. Jenom z těchto dvou důvodů nedoletí na svá hnízdiště miliony opeřenců. A přestože se ukázalo, že v konzervách drobné ptačí jazýčky vydávané za slavičí, jsou zhusta nahrazovány jinými, o úděsném masakru ptactva, zjištění vypovídá neméně. Přijde smutnou, všechna ta snaha v civilizovanějších společnostech vycházet slavíkům vstříc a chránit je i s prostředím, když cesta domů je tak trnitá.

A v tuto chvíli milí návštěvníci slavičího blogu snad nejlépe pochopíte, jak je člověku v čase, setká-li se přeci jen s mistrem znovu v místě společném. Na uhájeném hnízdišti sólisty, kterému táhne na desítku! Jen škoda, že ani při rozkošatěné fantazii nedosáhnu během párminutového setkání vyčíst z jeho kroužku, v něj vepsané příběhy. Známý je tedy ten z času kroužkování, z kontrolních odchytů a ten ze zimních obav o ptačí návrat.
A jak jsem napsal do zpravodaje města na Jizeře. Kolik slavíků naše krajina stále drží. A každý jeden ten - s příběhem podobným!

Dlouhou cestou jsem putoval k tomuto náhledu. Jiné pro slavíky opustil, abych získal čas. Dobré rozhodnutí! A ikdyž mne ledacos trápí, toť lístek za prožité.

Pestrý listopad a co nejméně starostí.