Červen 2014

Na vlastních nohou

29. června 2014 v 16:48 | Pavel Kverek
V čase nastupujících prázdnin slavičí hnízdiště tichnou. Pryč je žadonění mláďat o potravu, rodiče by k němu už stejně byli hluší. Mají jiné starosti. Přesně jak se mladým ukončí růst velkého peří, staří začnou s výměnou svého. Potomky už křídla dobře nesou, živit se umí, toulají se hnízdištěm, až se vzdálí docela. Jednoho z nich si tady teď prohlédneme.


U mladých slavíků je šat z hnízda skvrněný, patrno z obrázku.
Během prvního prázdninového měsíce kropenatý kabát převléknou, jemná pírka zmizí, nahrazena peřím dospělých. Budou jim podobní, až na maličkosti. A vydají se krajem. Hned jak začnou zrát bezinky, tam bychom je zastihli jistě.

Už nyní, kdybychom jim opeření rozfoukli, bylo by vidět shluky peří hnědého, které tělo oblékne kvalitněji.

Velkým překvapením letošní sezóny je skutečnost, že až na jednu příměstskou lokalitu, ptáci vůbec netrpí klíšťaty. To je zajímavé při porovnání výstrah k obyvatelstvu. Dokonce si troufám tvrdit, že takovýto "ohleduplný" rok k slavíkům, co se týče roztočů, nepamatuji.
V kontextu zmíněného je dobré připomenout postřeh mého kolegy, že i motýlů je málo.

Určování pohlaví u tohoročních slavíků není spolehlivé. Po zkušenostech však možno napsat, že biometrika pozorného kroužkovatele navede k úspěchu s pravěpodobností 75%. Zejména, podaří-li se juvenily chytat současně.
Za stavu, kdy mají plně dorostlé v. peří (křídla/rýdovák), je naděje. A ověřit lze odhad v mnoha případech zjara, takto samostatní slavíci se zpravidla už o sebe postarají, přežijí a v oblasti je příště najdeme. Dokladů je dost.

Právě tohoroční jedinci jsou po republice těmi, kteří bývají zastiženi během kroužkovacích akcí či náhodných odchytů, mnohdy i v místech překvapivých. A platí to samozřejmě i pro příbuzného slavíka tmavého, s nímž se kroužkovatelé setkávají zejména při jeho přeletu hraničních hor. Ten čas není daleko, druhá půlka prázdnin a první dny po nich ta setkání přinesou. Intenzita průtahu mladých slavíků tmavých bude záležet na úspěchu hnízdění západně a severně od nás.
Mám-li stav předpovědět, rok bude úspěšný. Našim totiž letos hnízdění vyšlo.

Z dnešní výpravy

28. června 2014 v 19:57 | Pavel Kverek
Vyjel jsem k Dolnímu Bousovu, kvůli čápům. Po problémech zjara jsou mláďata ještě menší, na kroužkování je čas. Budou o prázdninách.

Pak jsem jel ověřit v křížení cest pod kopcem Vlčopolákem jarního slavíka, nic jsem tam teď nenakontaktoval. Bylo mi to líto, místo je v zápisníku nové a cestu znám z dětství. A pár přežívajících jabloní to ví. Jsou obrostlé šípkovím, schované tak - a v nich - však už jsem tam pruhovanou pěničku zahlédl, pořád tu jsou. Sylvia nisoria - to jsou skvostní ptáci! A pak jsem jel za hřbitov k lomu.
Cestou po cestě se nic neozvalo, až mne napadlo při návratu vyzkoušet zajímavý šot. Z dáli od Klenice přišla odpověď a tak jsem zůstal.

Kde jsou dřevokazní mravenci, líčit se nedá, tak jsem musel sáhnout pro síť a vyseknout ulici hned u vody nad nějakým divokým kompostištěm. Zajímavé divadlo se vbrzku událo. Ptáků přiletělo, co se jich kde pod železným mostem koupalo, motoráky jezdily po svršku, odchyt běžel.
Vzpomínal jsem na zajímavého slavíka odtud. V roce devět jsem ho jako dvouletého kroužkoval v lomu u Obrub, hned v roce dalším přesídlil sem. A myslím, že se tady narodil. Takhle to samci dělají.Chytal jsem ho za pomoci všelijakých náhod krom roku jedenáct pravidelně, teď jsem si na něj myslel též. První byl v síti jakýsi starší bez kroužku. Začínal pelichat, takže musel po pražcích na osnímkování. A když jsem přišel zpět, vidím starého známého! No tak to bylo tedy pěkné překvapení. Chytil se "na ticho", jinak by tam nevlez. Nikdy za ty kontroly jsem jej neviděl pelichat, teď ano a musel taky k hřbitovní márnici do stínu na vyfocení. Koukal na mne asi jak jsem zešedivěl za ty roky, po poslední proceduře - vážení pak v pohodě odletěl. Zná to tady líp než já. Koukal jsem, jak potom ryšavci přeletují trať do zahrádek, to dělají mnozí, kteří je mají v sousedství. Všechny ty komposty a záhonky, to je pro krmení mláďat ideální. Tady totiž mláďata nějaká byla, podle hlasů. Samici jsem žádnou nechytil, ale taková už v místě vůbec nemusí být.

Byl jsem úspěšný, a protože jsou hlášeny bouřky, odjíždím domů. Stejně - kolik bylo všelijakých povětrnostních průšvihů za ty roky a slavík si tu žije dál. A hnízdí, protože byl zelený od housenek. Tak vypadají právě ti, kteří intenzivně krmí mladé, ti kteří nehnízdí a živí se sami, sbírají víc v hrabance.

Po cestě domů, když je takováhle událost, oblažuje mne za volantem. Běží mi hlavou všechna setkání s dotyčným a mám radost, že žijeme. Třeba se to příští rok ještě povede, třeba.


Peří starých mistrů, které škoda pelichat.
Řada autorů upozorňuje na "překvapivě zachovalé" slavičí peří zjara, u těchto, jak vidno, ještě i v létě.

Kdyby se vám zdálo, že si odporuji a stín pro focení tady není, tak rýdovák jsem nafotil v obou variantách, tedy i na sluníčku. Abyste viděli, jak i slavíkům barvy dokáží zářit.

Slavičí léto

28. června 2014 v 12:07 | Pavel Kverek
Tak se nám to pomalu krátí. Slavičí rok Mladoboleslavska vstoupil do poslední třetiny. Přípravy na cestu.

Není to tak dlouho, kdy jsme o této fázi jejich pobytu nevěděli téměř nic. A ptáte-li se, která z nich je nejlepší, zaměstnáte mi hlavu na hodně dlouho. Začnu vzpomínat, známkovat ty chvíle, upřednostňovat jaro před létem - anebo obráceně.

Doba slavičích příprav a dávání se dohromady po hnízdění, je impozantní, vzrušující, na váze nabírající smutkem.
Přijde to, čas se nemaže s nimi ani se mnou, doroste jim peří - a nejbližší noci: "Start". A co ti mladí, kteří letos z hnízd rodiče povyváděli? Ti to mají jinak. Už teď se toulají domovinou a jistě je to baví. Krajina je teď jeden prostřený stůl!
Učí se předvídat nebezpečí, aby přežili, sledují noční oblohu, jak vypadá. Její pohyb. Prvně se jim mění peří na těle, ale jen zčásti. To hlavní velké jim zůstává získané z hnízda. Svět je jak chleba, vytažený z pece, jak o tom zpívá Jura Pavlica. A to jim vyhovuje.

Představme si, my lidé, jak se to v hlavě takového jinocha semele koncem prázdnin. Stav dospěl do fáze, kdy místní mapa v hlavu je zakreslena, to stačí k tomu, aby domov zjara rozpoznal. Soukmenovci mizí kamsi pryč a s ním to také šije. Neví, co to je - ví ale, že musí poslechnout. A udělá to!
Křídla ho vedou k horám, k moři, přes něj do písku a pískem ještě dál. Na jeho konci to s ním už zase šije, něco mu říká, že dál netřeba. Je v Sahelu. A jestli snad ze zvědavosti ano, tak jen malý kousek, na pokraj deštného lesa. Nikdo na něj nemrká aby napověděl, že tam už ne, že tam to pro něj není. Tam ať letí sedmihlásci a kukačky, on zůstane v trní na okrajích políček místních zemědělců. Přeci jen nejpodobnějších podmínkám domova! Tak tomu se říká instinkt. Ten se o něj stará, je jeho učitelem.

Ale pojďme k rodičům.
Peří jim roste rychle - tak, že chvíli ani nemohou létat. To obětují za možnost, být přepelicháni málem nejrychleji z pěvců! A bude se to hodit. Potřebují koncem prázdnin vyrazit do prvního zastávkového místa (ještě v Evropě), kde doplní spálené zásoby tuku a vyladí se na podnebí. Pak vyrazí dál v další tahové vlně. Vědí dobře co dělají, jsou zkušenými.

Paměť a poučení z chyb - to je hlavní nástroj k přežívání. Ne, k prožívání, tak to mám právo vidět já, který jde za nimi půl kroku nazpět a v tuchách i signálech stopuje ty ptačí životy. Škola, do které se konečně vracím rád!

Popletený scénář

27. června 2014 v 20:57 | Pavel Kverek
Tři dny zbývají do konce června, mnozí slavíci už pelichají.

Důkaz, že není vše vypočitatelné a nastudované scénáře vždy neplatí, přišel dnes. Chytil se slavík popleteně pelichající.


Mám podobné případy dva, ale z dvou stovek dokumentovaných je tento další znovu jen výjimkou, potvrzující pravidlo.

Začal ztrácet letky divně. Vypadla v křídlech nejprve devátá, o den později desátá, po dalších třech dnech sedmá a o dva dny později osmá. Křídla se v procesu ale už "uklidnila" a krovky jsou měněny tradičně. Stejně i načasování terciálních letek je v pořádku.

Zachycen je stav, kdy se začnou měnit od vnitřku křídla už loketní letky.
Končí v tuto chvíli možnost odlišení samice podle hnízdní nažiny. Obrysové (drobné) peří je totiž na těle z půlky pryč a "nažiny jsou téměř všude". Přesto naměřené hodnoty křídla i zbylého rýdováku a taky malá hmotnost, mluví pro samici. Tvar peří a kvalita praporů pak vypovídá o starším slavíkovi, přestože klíčové krovky už chybí.
Pták začal pelichat nejméně před týdnem, patří k časným z hnízdících. Před nimi začali výrazně dřív ti, kteří v pokusu neuspěli.

Kompletní výměna šatu trvá málo přes čtyřicet dnů. Pro tyto výpočty mi chybí materiál. Několik skromných výsledků je pouze "prvními vlaštovkami".


Na utichajících hnízdištích mnoho života není, kdo by tam z ornitologů co pohledával! Za odpoledne se v izolovaném polním lesíčku chytla pouze mladá pěnice černohlavá a dospělý budníček menší. A do sklopek dvě mladé koňadry. Slyšet bylo věrného šoupálka, v korunách cvičily křídla káně, hnízdili hřivnáči, pokřikoval drozd a kosové. Toť vše. Rybíz ale, který tam na keříku tajně plodí, je ozobán téměř. Laguny, jindy neprostupné, letos vyschly.

Bývávalo tady slavíků mnohem víc, prostředí stárne a řídne, laguny zmenšují prostor. A lišky ptačí populaci.

Nazelenalí slavíci

22. června 2014 v 10:26 | Pavel Kverek
Pověsím sem pár vět o končící nejdůležitější fázi "slavičího roku" u nás (má 4 měsíce) a sice - o slavících nazelenalých, ale šťastných. Naplnili poslání - vyhnízdili.


Řadu let si všímám, jak mají sezónně zelená čela. I kolem zobáku jsou zelení. A protože to právě sleduji dlouhodobě, mohu si dovolit prohlásit, že jde o stav každoroční. Tedy o potravní zdroj, s kterým páry počítají, který odrůstajícím juvenilům dává sílu do křídel i běháků, žene z toulců peří, chystá je do života. Housenky!


Osobně si myslím, že jde o nějakého motýlka dubů či vrb (bude určen specialisty), každoročně se vyvíjejícího právě v době načasování (nejen) slavičího finále hnízdění. A dočkavší se slavíci jsou od toho sběru zelení (fotku najdu někde v archivu a dodám).


Je pro mne fascinující žít těch pár měsíců s králem pěvců. A abych se přiznal, úplně se to ve mně přesypalo. Nechodím už tahat sítě a kroužkovat nádherné škály opeřenců s občasnými překvapeními, žít tu půvabnou rozmanitost a vyučování se v ornitologii, usměrnil jsem se. Už mám i problém dojet známým "na vlaštovky" a na (našem) sloupě "vylézt na čápy", čas bych dal slavíkům. O to raději si přečtu jinde od jiných, co se jim podařilo, v čem jsou úspěšní. Co objevili, kde šlápli vedle - ale ví znovu už, jak na to.

Dokonale do sebe vkládám čtyři slavičí měsíce, zkušenosti přicházejí nějak rychleji, už u mne od nového století nepřevládá cesta "Pokus - omyl". O minutu déle totiž držím každého v ruce a procházím znaky opakovaně. Měření rovněž kontrolou opakuji. Hlídám poctivě "vynulovanou" váhu, letky v křídlech prohlížím i ze spodu a krovky rozfukuji, abych viděl i to, co tehdy netušil. Materiál, který mám od nového století, za něj ručím, a i když mi může být líto "měření" z dřívějška, které jsem nekompromisně přeškrtl, muselo to být. Zpřísněl jsem k sobě. Došlo to do podoby, že když jsem zjistil u Jizery, že jsem nechal doma foťák, odchyt jsem ani nezačal a makal domů. Dřív by mi stačilo mít s sebou kroužky. Jsem spokojen.

Vychází už zas venku slunce, musím končit a odjet podle plánu - dnes Kolomuty.

Přetrvávající omyly

21. června 2014 v 19:34 | Pavel Kverek
Pelichání začalo.
Pro druh se uvádí, že pelichá od července do půlky září, ale není to pravda.

Tento dnešní slavík má již dvě vnitřní ruční letky vypadlé a v toulcích se odspodu chystající nové. S výměnou začal po půli měsíce.


Pravda, jsou tihle časní ptáky nehnízdícími, ale i mnozí hnízdící stihnou zahájit proces před koncem června. Odlétají už před půlkou prázdnin a tam je další omyl literatury.

Baví mne to pohnízdní chytání, dřív se nevědělo, jak na to a tudíž najdeme v databázi KS naprostou většinu květnových ptáků a převážně samců.
Teď už bude každý odchyt zajímavý. Slavíci naposledy změní chování.

Pelichající adulty je obtížné hledat na hnízdištích, většinou se tam ukrývá pouze jeden z rodičů. Ukazuje se, že si staří z hnízda rozběhlou mládež rozdělí mezi sebou a jak se mladí se svým opatrovníkem posouvají hnízdištěm, vyvedou ho pryč. Někdy mohou ptáci i přesídlit. Proto na prázdninových hnízdištích slavíky jen těžko přistihneme.

Chytal jsem dnes taky na hnízdišti u silnice Boleslav - Jičín. Tahle místa by vůbec neměla být, jsou pastí, a nejen pro slavíky. Jak jsou křoviny z obou stran, fůra ptáků zahyne pod auty. A hned jsem tam jednoho slavíka našel, byl tam jistě od května.


Kus dál ležela mladá vlaštovka, před nedávnem narozenou modřinku auto vystřelilo z putujícího hejnka přímo přede mnou. Nekoulela se dlouho, hned to druhé ji vedle čáry přilepilo.
Je to tak, že ve vsi vedle jsou semafory na dopravním omezení a jak padne zelená, k městu vyráží závodní pole. Okroužkoval jsem tam slavíků sedm, netroufám si hádat, kolik zejména mláďat odletí k jihu. Co s tím? Jedině to vykácet ale to v týhle krajině už zůstanou jen stožáry převaděčů signálu.
Nejsou to samozřejmě jenom ptáci, ale jen o ptácích se mluví, nikdo jiný se tím nezabývá. Je to škoda, když už se povede slavíkům vyhnízdit, pomlátí je auta.


Najdeme ten klíč?

20. června 2014 v 22:40 | Pavel Kverek
Na stopě jsme dlouho, ale přibývá spíše otazníků. Najedeme klíč k určování slavíků podle první ruční letky? Sbírám poznatky roky, protože to co je psáno, je čím dál chatrnější.

Třeba připomenout též údaje některých z vás, kteří jste upozorňovali na podivnosti klíčového znaku, letka se vám nezdála. Teď se to může pohnout, dnešní odchyt byl potřebnou kombinací signálů od "divného" slavíka. Ptákem je hnízdící samice a první letka je v poměru ke krovkám - mínus 3(!)mm. Obě 1.RL ve vývinu souměrné, což je důležité (nejde o defektní stav).


Kdyby mělo jít v porovnání redukované 1. RL s krovkami o přímého křížence, nemohla by jím být samice, zejména úspěšně hnízdící. Prokáže-li se analýzou DNA, že jde o čistého slavíka obecného, víme pak, že i takovýto rozdíl lze tolerovat.

Jak patrno z obrázku, už na první pohled znak působí divoce. Jak "hluboko" bychom mohli "klesnout" se znakem pod RK? Čtyři milimetry, nebo i pět?! To asi ne, na třech se rozdíl zřejmě zastaví. Jde o extrémy. S rozdílem (-5) už přicházejí kříženci skuteční. Na každý pád je zjištěné víc, než jsem dosud očekával i prezentoval. Držel jsem se rozdílu 1,5 mm pro druh.

Formule křídla tohoto jedince patřila už slavíku obecnému včetně zúžení vnějších praporů letek hrotu křídla.
Jistě, (až) 4. RL ve vrcholu křídla je opět trochu "výkřikem", ale takováto křídla v archivu mám od L. megarhynchos.
Délka křídla - 81 mm, rýdovací pera - 70 mm. Hnízdní nažina končící. Zatím ještě nepelichající.
Jistě - pták může patřit do kategorie stále ještě málo probádaných "zpětných kříženců". Pro nezasvěcené - jde o situaci, kdy se samice jednoho čistého slavičího druhu zkříží s hybridním samcem. V Německu takovéto případy dříve dokumentovali barevným značením v hybridní slavičí zóně Odry.

Ještě snad využiji obrázku z konce hnízdění - máme možnost vidět, v jakém stavu se nachází letky těsně před výměnou kompletním pohnízdním pelicháním starší (ale nestaré) samice. Jsou odřeny shonem a péčí o potomstvo, stovkami příletů a odletů ve vztahu k mláďatům.

Velmi zajímavý slavík od Slavičího háje.

A jednu poznámku nakonec k těm, co se o pelichání pěvců zajímají - vždy jsme si říkali, jak nutné vyměnit zničené peří na cestu u dálkovým migrantů (i u slavíků tedy). Vzpomeňte, jak vypadají křídla adultních cvrčilek zelených s přerušenou výměnou letek a přesto tak míří do zimovišť. Jak to tedy je, když takovíto "hadráci" si dovolí takovýto scénář? Bude-li třeba, fotku takovou v archivu pro pobavení samozřejmě najdu.

Tak hezký víkend a gratuluji k těm dvěma famózním událostem na ornitologickém webu - sluka s mláďaty a rákosník pokřovní. Opravdový svátek ornitologie!

Rok stoupá k zenitu

18. června 2014 v 22:26 | Pavel Kverek
…A voní travou.
Tak tohle možná znáte z titulní stránky Junáka před moc hodně lety. O prostovlasé dívce to je, stoupající strání a o poháru z jejich dlaní. I náš rok míří k zenitu, vždyť je osmnáctého! Viděl jsem pod Dobrou Vodou táhnout krajem starý trampy, fakt ještě jsou. Pozdravili jsme se hned a já o nich pak cestou ke Kněžmostu pořád přemýšlel. Udělali mi radost. Dobrý den.

Zažili jsme teď pár zajímavých lidí při kování v Mladé Boleslavi. Dám sem ten výtvor, jednu momentku. Nebo dvě. Abyste si od slavíků trochu oddechli. Původně jsem chtěl fakt (kolegovi) navrhnout, že uděláme poctu ptačímu králi pěvců, ale se slavíky mne město už jednou pořádně vypeklo a "jenom blbec se dvakrát spálí o stejná kamna", znáte to.
Tak Tom nosil v hlavě skvělou myšlenku a nyní se to hodilo. Vytvořili jsme ve dvou za pracovní týden poctu Václavu Svobodovi, kdybyste nemohli přijít na to, kdo to byl, dám vám sem ještě třetí fotku. Pak už budete vědět. Možná že vám napoví třeba hlas ze stodoly. Tuhle osobnost region nedocenil.




Taky jsme o slavících diskutovali s kolegy i když v Belgii, Holandsku a Švédsku, odkud byli, je spíše slavík tmavý.
Zajímali se o můj výzkum a byli tím fascinováni. Slavíkem rekordmanem, sedmnácti stovkami kroužkovanců, třemi stovkami retrapů i mým nadšením. A hlavně těmi dvaacřiceti roky! Umělci umí ocenit. Když jsme pak v rámci programu vzlétli vyhlídkově nad město, mohli vidět i ten náš slavičí kraj. Ale zpátky k tomu červnu.

Nebude mi nejlíp, až se den začne zkracovat. Mám to, jak ty přírodní národy. I jako ptáci. Jak se sluncem úchvatně spolupracují! I mně se líbí dlouhé dny, když slunce shora nikam nepospíchá.

Nu, tak ještě pár hodin… . Nádherných.

A jednu zprávu odjinud - letos jsem si ověřil, že nikdy nebudu schopen všechna slavičí hnízdiště v oblasti zmapovat důsledně. Není to možné.

Za chvíli další program

15. června 2014 v 23:54 | Pavel Kverek
Tak tohle se psávalo v televizi.


Chtěl jsem jen říct, že máme úplně rozhozený diář tou akcí ve městě, co v pondělí nainstralujeme v OC Olympia - výsledek mezinárodního setkání kovářů/sochařů v kovu. Napíšu pár slov i o tom, a pak navážeme výzkum. Děkuji za pochopení, je to letos náročné.

Pavel Kverek

Klíšťata z předměstí

7. června 2014 v 19:04 | Pavel Kverek
Tak mám za sebou odchyty na periferii Mladé Boleslavi. Ty čtyři zelené "slzy" mimoúrovňového křížení jsou svět sám pro sebe. Loni jsem v něm nechytal, nic jsem nezjistil a nemám zpráv ani o letním stavu. "Na pelichání" se mi neozvalo nic. Letos jsem si řekl, že to není možné, že nemohli kvůli zevlákům všichni slavíci zmizet a prověřil jsem to pořádně.

V půl osmé ráno koukám na supermarket hladov a on neotvírá. Má od osmi. Počkal jsem si, město se do východní nákupní zóny kvapně už přesouvá ve vycházkovém, vypadám mezi nimi, jak jeden z pod mostu. - Nakoupeno a jdu do prvního parčíku nejblíž parkovišti. Tady se tehdy udál největší úspěch bádání, tady jsem chytil nejvzácnějšího evropského slavičího křížence! Teď tu pár let už není nic. Podrost je vymlácený od "táborníků", za keřem jedna z těch figur snídá krabici dírkou. Zdravím ho rukou, v níž nesu mačetu a tyče, přátelsky odpovídá. Nečesky.
Přecházím přivaděč naproti k trafačce, kam kdysi spadl vrtulník do drátů. Bylo to v televizi, takovej to byl kraťák! To už je dávno. Jenže slyším slavičí zpěv naproti z jasmínů, z třetího sektoru. Tam jdu nejdřív a na tomto osamocenci testuji jednu z rychlých chytacích praktik. Hotovo. Slavík v ruce je starším, nehnízdícím. Dobrý začátek, ani jsem do křoví nesek´.

U transformátoru monitoruji hlasem - a kdesi vzadu přeci odezva! Nakonec jsem tam okroužkoval dva samce a samici. Ležení po bezdomovcích jsou uklizena, terén zplanýrován od jara. Vznikly tím dobré plácky pro slavíky.

Poslední z obrazců okovaných svodidly navštěvuji v čase, kdy odtud na straky křičí rodičovský slavičí pár. Provázejí vylétaná mláďata. Spěchám straky rozehnat. I tady se mi nakonec povedlo udat připravené kroužky, ale žádný retrap. To nepřekvapí, tady slavíci dlouho nežijí a za dva roky se to vyčistí hodně.

Strašně zesílil provoz, co sem chodím. Je to k neuvěření a to je sobotní poledne!
Tohle čtvrté místo je ale impozantní. Podrůstá barvínek a zimolez, z toho ční břízy, osiky, duby, buky, habřík - co kde k vysazení bylo.

Pozoruhodné jsou u šesti chycených slavíků dvě věci. Jednak - ač nikde dosud ptáci neměli jediné klíště, tady má každý nejméně dvě! A pak první letka. Jen jeden jdiný ji měl delší než krovky, podle kterých je určujeme. To se mi nikdy nestalo.

Jak to tu bývalo pohodové, s tím je konec. Chování řidičů je otravné, někteří to před kruháčem protůrují aby "gumovali", a hned několikrát na sebe jiní během dopoledne z okýnek sprostě řvou, to nebývalo. A co chvíli slyšet troubení.
Když jsem dokončil kolečko a naposledy se mi podařilo přeběhnout, abych nezbyl pro straky, zbalil jsem si cajk, podtrhl zápisky a vypadl domů.

K městu se před druhou odpolední valilo tolik aut - snad proto, že otvírá koupaliště. Odškrtávám si "periferii", už sem letos nepojedu. Docela rád.


Pro kroužkovatele, který napsal, že mu byl slavičí blog pomocníkem u zkoušek, posílám záběr na křídlo dvouletého slavíka. Ne často lze vidět takto názorné rozhraní v pelichání loketních krovek, jak tady. Poslední měněnou (loni v létě) jsem mírně odklonil doleva, aby bylo zřetelnější (leží "pod" 5.-6. letkou loketní).
Peří dvouletých už v tuto dobu nápadně "ztrácí" na peří starších. Je to tím, že je mají ještě "z hnízda", zatímco staří pelichali o měsíc a půl později (peří mají tak mladší). Vidět jsou plošné obrusy nekrytých konců letek, odřené terciální letky. I rýdovák byl otrhaný.

8.6.2014

Nedělním odchytem v okolí Března jsem ověřil, že výskyt klíšťat platí zatím opravdu jen pro boleslavskou periferii.

A přidám dva obrázky.
Jsou, jako by se člověk vracel do starých časů. Takhle vypadaly rybníky tenkrát a vím jako člověk, který kdysi spravoval pár rybníků, že z těchhle jsou ryby ještě barevné jak od mistra Svolinského!



Na hladině, pod ní i kolem se pořád něco dělo. A to bylo poledne a úpal jak hrom.
Lysky a kachny vodily mladé, rákosníci velcí ještě zpívali zatímco obecní už krmili. Pochop slídil, co by komu sebral. Vážky, šídla, brouci, motýli. Kolečka od ryb na hladině. Kosatce, šípkové růže, poměnky - to všechno k tomu. A jen o kus dál u cesty září chrpy a máky - výjev, jak ze starého hrnečku!

Takhle čaruje v podletí krajina kolem Března. Chybí už jen oba otakárci, ale na jejich letní generaci je přeci jen brzy.

Seděl bych dlouho v těch vůních. Byl jsem se ale podívat, nehnízdí-li v úvalu už vlhy. Dudci, ti se do krajiny již vrátili. Přibylo jim pastvin a létá velký hmyz. A to je pro ně. Březensko je perlou mezi Humprechtem a proudnou řekou Keltů.

Spolupráce je dobrá

6. června 2014 v 18:29 | Pavel Kverek
Je to i zásluhou slavičího blogu, že se mi schází takových informací. V mezičase je dobré poděkovat. Když se mi bude zdát, že to je událost přínosná i pro ostatní, vyvěsím ji tady.

Úplně poslední je pozoruhodná.
Kolega informuje o zpěvu dvou slavíků tmavých z povodí Laborce, východně Humenného. Ne ale z říční nivy, nýbrž od železničního náspu! Naše jediné tuzemské prokázané hnízdění slavíků tmavých pochází ze stejného prostředí. Tehdy šlo u moravských Záhlinic rovněž o liniovou zeleň při dopravním koridoru.

Hlášení ze Slovenska zmiňuje jen dva jedince, mnoho jich tam asi není. I datum je vysoké, ikdyž zpěv se udál také již před pár dny. Vůbec by bylo zajímavé, podívat se zblízka k východoslovenským řekám a posoudit současný stav populace. Ustupuje?

I z našich luhů přišlo několik pozorování slavíků tmavých, některé zkoumané nahrávky ale šly za slavíkem obecným.
Sám jsem zatím o slavíka tmavého letos tady nezavadil, ale konec nadějím není. I od Jilemnice mám zprávu z konce druhé květnové dekády od zkušeného ornitologa. Údaje z našich severních hor mají vždy velkou cenu.

K určování…

Posledně se mi odchytem jedné slavičí matky připomenula nutnost upozornit kroužkovatele na trochu jiné skvrnění krovek, než kterou bývá stopa po šatu mláďat u jarních dvouletých.

Jde o skvrněné střední krovky a první pero křidélka, jak ukazuje snímek.


Pozor, tak ty neplatí. Na křídlech se občas objevují a dokonce i na velkých krovkách, které pro určení stáří posuzujeme. Jsou ale jiné, nepočetné a odhlédneme-li přitom od loketních (ještě) k ručním, ty nás podrží. Jsou-li široké a zaoblené, slavík je starším.

Když se vrací hnízdit slavičí samice, mám vždycky radost. Hnízdění probíhá svižněji, výsledek je pravděpodobnější. Ptáci místa znají. V prvním roce je během pobytu načtou, a vydrží-li ona i oni - půl úspěchu v kapse. Je radostí se s takovými scházet.

Potravy je v prostředí dost, utratil jsem času, abych to posoudil. Rok je tím dobrý a dobrým snad zůstane. Jak se mladí osamostatní, můžou padat třeba trakaře!

Co nás ještě čeká?

Inu, slavičí pobyt se láme v půli, prioritou této fáze výzkumu budou juvenilové. Pokračovat budu v sběru pelichacích protokolů od adultů a zakončím s prvním školním zazvoněním, hledáním opožděnců.

Teď ale začal červen, rok stoupá k vrcholu a fůra nádhery je tak před námi! Už cítím akáty.

Doplňující informace

3. června 2014 v 22:55 | Pavel Kverek
Snímek křídla, neodpovídající zcela slavíku obecnému z minulého vstupu, zaujal kroužkovatele a tak před příspěvkem novým, pár slov k doplnění.
A taky fotku z jiného úhlu, kde jsou letky vidět od kraje komplet. Tady je.


Poměr per v hrotu křídla je shodný s formulí pro slavíka obecného, na první pohled však redukovaná první ruční letka nedosahuje délky ručních krovek. Kratší od nejdelší je o 2 milimetry, což je mírně podezřelé. Ale chytají se tací a jen analýza DNA by mohla ukázat víc. I tady bude dál zkoumáno.
Zpětní kříženci, než splynou v jeden z druhů, vykazují znaky všelijaké. Velmi zajímavě je problematika opsána z hybridní zóny u Frankfurtu nad Odrou. Vědci přesně znali díky kroužkování rodiče i prarodiče hybridů a znaky zakreslovali. I u nás k zpětnému křížení (stav, kdy samec je hybridem F1 a samice čistým druhem jednoho z diskutovaných) dochází (Kolomuty, MB), i u nás se tací potomci objevují. S znaky naznačenými.

K tomu, abychom diskutovaného slavíka označili za přímého křížence, cosi chybí. Zúžení vnějšího praporu 4. RL by muselo být pozvolné a širší (pokud vůbec) a 1. RL by musela být kratší alespoň o 5 milimetrů od krovek. Více uvedeno v některém ze starších čísel Kroužkovatele.


Líto mi bývá, s večerem končit

Současné výpravy jsou natolik výživné, že je škoda končit. Již včera (2.6.) jsem zažil na jedné z lokalit rozběhnutá mláďata mimo hnízdo. Jinde tak zatím není, ale tady se letos činili. Je to i tím, že se vrací stará slavice - zkušená, která se po příletu nezdržuje v přípravách. I když jde o jakousi divokou skládku s lasicemi, tentokrát to vyšlo (i vloni, dřív ne).

Daří se získávat nyní data právě i od samic, což je žádané. Pozoruhodná věc z toho trčí. Přilétají hnízdit tučné a těžké (to někde zmíněno), pak strádají při sezení na vejcích i krmení mláďat tak, že ani jedna se při vážení nedostane přes 20 gramů! Břicho jako žebřiny. A to je čeká za chvilku pelichání! Energeticky supernáročné. Proč by třeba enormní ztráta hmotnosti nemohla být důvodem nezájmu, nahrazovat ztracené hnízdění ve fázi mláďat? S termínem by problém nebyl, září je pro odlet podobné co srpen. Stejně tak potravní zdroje nejsou v čase vyčerpány, navíc pelichající slavící si i v tomto životním cyklu drží teritorialitu. Právě na tom stojí úspěch novodobého chytání a dokumentace procesu v podmínkách Mladoboleslavska.


A ještě k pozdním zpěvům

Budou ještě znít, byť hned v sousedství často už kompletní pár vyvádí mladé. Do půlky měsíce vydrží někteří, pak je nastupující pelichání ochladí a vypne. I na místech netradičních, kam v panice sólo doputovali. O těch ale snad jindy, na ty času dost.

Písně od nesmělých

1. června 2014 v 8:26 | Pavel Kverek
Slavičí rok kvapí, jenom si přeji, aby čas vydržel.
Teď ptáci krmí čerstvá mláďata, teď nesmí bouřit a být zima. Chladno a lijáky je posledně poškodily, letos nesmí.

Květen odchází a chtělo by se říct, že po hnízdištích je ticho. To ale není pravda. Přestože to tak bývá u párů úspěšných, kde se čerstvě vylíhla mláďata, hnízdiště obsahují zpravidla ještě zkrachovance. Slavíka neúspěšného, který se přidružil (v čase, kdy už nevadí) a "dozpívává" si. A první také bude pelichat. Byl nesmělým či jinak znevýhodněným. A nemusí být vůbec v prvém hnízdním pokusu, může být starší (podle nových zjištění). To jsou nejzajímavější ptáci na chytání, roztodovní. Jako tenhle.
Znaky v křídlech "plavou".


...

Povedl se včera jeden zajímavý, přesídlil po zničení hnízdiště (vykáceno pro zatopení vodou) v roce předchozím. A protože je výzkumem známo, že se staří samci nechtějí už nikam příliš "hýbat", i tento se usadil nedaleko. Vzdušnou čarou - přes pole s řepkou. A zatímco loni ne, teď si vede skvěle!

...

Krajina je plná života. Jen plazivé růže jsem návštěvou uspěchal. Jsou v poupatech, ale cestu si neodpustím, přijdu později.


Hlavně přivonět. Není jich mnoho, ale jsou. Kdybych stanoviště upravil, upozornil bych na ně a to nechci. Je to jediné místo v širém okolí. S tradicí.
Jak jsem tak k nim šel, slyšel jsem z trati houkání vlaku. Ale jaké! V uších ho mám z mládí. A taky, že jo. Po trati jela parní lokomotiva s fůrou vagónů, plná lidí. Píšťalu mašinfíra nešetřil a čmoud kolem náspu, to bylo něco!
Svítilo slunce, cestující měli spuštěná okénka, aby čoudu pobrali, trať, málo používaná, se obloukem oddělovala od boleslavské k Bakovu nad Jizerou. Do toho růže na zemi. Dyť ony tu kvetly už za těch časů! Paralela mne přivodila príma náladu. A železnou dámu jsem slyšel ještě v dáli, jak krajem nespěchala a příležitost žila.
Na květech odpočívali okáči a modráskové, sobotní čas posledního z květnů se i tím krátil.

Ale já ještě odjel do východních Čech, půl kilometru za značku, na jediné východočeské slavíky.

V loukách tam leželo seno, starý pár mířící k devátému křížku života vodil hrábě nad loukou s velikou elegancí, když jsem se jim po roce ohlásil. Ano, slavík zpíval. Ještě nedávno prý, když přijela pojízdná prodejna.
A opravdu, tahle okrajová lokalita byla i letos aktivní. Jen jsem poznamenal, že podle toho, co jsem v mžiku viděl a zažil, odchyt rychlý nebude. Slavíkem se zdá být mistr z našich prvních setkání v roce jedenáct. Každý rok se vracel a zdá se, že to znovu dokázal. Nakonec vjely do luk hřmotné traktory a od potoka slavíka vyplašily. Nízkým letem, abych ho neviděl, mířil olšinami do lesíčku. Tam ale hned u kompostu byla síťka.
Kroužek jeho byl zašlý, ohlazený, když jsem ho u kup místním předvedl.


Chvíli poznání jsme si přivodili. Vyfotil jsem jej, proměřil, prohlédl, zvážil, a když vletěl pod jilmy do lesíku, rozezpíval se. Což jsem prve směrem k hostitelům (lesík je jejich) avizoval. Vlastně i ten slavík je trochu jejich.

Rád se zastavuji se starými lidmi. Česká společnost se rychle mění, ale tihle to naštěstí už nestihnou. Zůstanou otevření, upřímní. Nedivím se, že podobné kdejaká pakáž dneska beztrestně zneužije a těmi následky přenastaví spolužití tak, že to k žití nebude.

Ještě přijedu jednou, kvůli pohnízdění. Návštěvu jsem ohlásil. A napsat prý o něm musím zas do zpravodaje. Udělám to.

Ještě jedna zajímavost - podívejte se, jak se peří na hrudi slavíka v žilkách voskově barví. Říkám-li kroužkovatelům - nefoťte znaky na křídlech na slunci, pro tento efekt to neplatí. Prohlížejte slavíky na slunci a obdivujte spolu se mnou nádherný šat samců! Mají pro čas lásky (po příletu to znát není, jako u peří modráčků) krásné perlení pírek a to i na šíji (hnědá). I samičky, ovšem redukovaně a spíše na hrudi. A to jsem nezmínil peří rýdováku, rozevřené na slunci. Slavík, letí-li zvolna podrostem, působí nečekaně "rozměrně". A pak, že je peří obyčejného!

Někdy se k úkazu vrátíme, fotky mám názornější, než tato. I zde znak je znát, proto jej dávám.