Srpen 2014

Nevydržel jsem to

31. srpna 2014 v 19:42 | Pavel Kverek
Tak ještě Dobrý den.

Cesta z města mě vedla kolem několika hnízdišť a tak jsem se tam vždycky zastavil. Bez náčiní, jen s písničkou. Nikde nic doopravdy už není, já jsem tam ale musel. Tohle už bych nezažil, tu nostalgii. Křoví je skoro průhledné, jeřabiny těžknou, černohlávci jsou zvědaví.

Ještě tam slavíky tak nějak vidím, příběhy jsou nedávné.

Přemýšlel jsem o téhle krajině, kolik jejich míst takhle sleduji. Vlastně přez ně ten kraj poznávám. Ještě by se v oblasti nějaké hnízdiště našlo, ale soudím, že mám tak 75% přehled. Hnízdní hustotu jsem schopen udat.

Honí se podzimní mraky, chodím po cestách a dohořívám. Ještě o to stojím. Spolu s krajinou.

O průtahu cizích populací už mám taky jasněji, bude štíhlý a musel by si člověk asi přivstat. Nepřivstanu.

Končí srpen, končí prázdniny, končí slavíci, ze stromů (jak jsem nedávno slyšel tady u nás v kovárně) zbudou kostřičky, budem se ohlížet. Nuda to nebude.

Letos naposledy

30. srpna 2014 v 16:20 | Pavel Kverek
Je sobota 30. srpna a několik hodin zhruba uprostřed dne nemá v oblasti pršet. Jedu na Studénku, tam už pár let sezónu zakončuji. Je mi tam v těch kopcích dobře.

Silnice na svahu zas o kus popojela, zajímavé. Už se na ní vytvořil takový malý skok. Severovýchodní panoramata - ta jsou dál na místě; slavík se neozval ani jeden.

Už stojí dvě sítě, už roznáším sklopky. Ráno jsem prošvih´, je totiž docela pozdě.
Přijít tak na to, jak to tu funguje (když teď mám zkušenosti z hor), jestli je nějaký ranní rozlet ptáků, které ten "magnet" na cestě od hor nad ránem přitáh´, anebo jestli tu pobudou na svačinu. Bezinek dost, i když po vršcích už uschlé. Vybrat se ale dá. To vědí. Podívejte se, jak mám barevné prsty od pěnic.

Chytají se pěnice černohlavé s převahou samců, všechny letošní až na tu prvou (pelichala zbylé LL), za chvilku je jich na seznamu dvacet, jednadvacátá má kroužek. Je to pták označený jako nesamostatné mládě u Dolních Stakor 25. července. Je tedy zřejmé, že ptáci i v šatě mladých, se mohou potulovat.
Zvážil jsem ho a vyfotil končící pelichání hlavy. Ukazuje se význam Studénky nejen pro mladé slavíky. Takhle ten černohlávek vypadal.


Pak kus od sítí zahořelo rezavé peří a zmizelo v kvasu mirabelek. Tak sem se nadech´. Kdyby to byl slavík, chytil by se, už jsem na něj políčil. Spíš to ale vypadalo na rehka, v tuhle dobu po Studénce někteří táhnou.
Byl to rehek zahradní, takhle vypadal.


Během pobytu na zdejších terasách jsem vzpomínal na odchyt v sedle na Moravě.
Jednu chvíli v noci - po půlnoci, jsem tam ze sítě vymotal mladou pěnici vlašskou a do dalšího pytlíku uložil starého tundrového modráčka. Za chvíli se chytil jiný samec poddruhu středoevropského, taky starší, oba přepelichaní do tmavého kabátu. Nádherní! A pro mne tak potřebná "vysoká škola poznávání". Už dokážu podle nočního stylu letu odhadnout slavíky, zvláště, může-li je člověk porovnávat s lejsky, červenkami, rákosníky a pěnicemi. Letí jinak.
Tady velké dovzdělávání nečekám, hodně ptáků už je pryč. Slavík tmavý tu taky není, ale chytil se tu kdysi takový.

Na křižovatce klíčí nějaký "týmbilding". Vedoucí je podsaditý, dnes namísto v saku v elastickém oděvu ostrých barev, vedle kolega v modrém, též na drahém kole a přijíždí třetí. Vedoucí komusi přísně telefonuje a hlásí: "Kolegu kvalitáře tady máme už taky...! ", jestli to hlásil potom i německy, nevím, už jsem byl pryč. "Kudla! Eště že tohle nemusím! Na kolo bych si u nich asi vydělal brzo, ale už bych to asi neušlapal, co pak? Někde zametat dílnu za trest. A taky nevím, jestli bych uvez´tolik reklam na triku".

Dívám se o kus dál. Kolik je hodin? Už mělo podle předpovědi nejmíň hodinu pršet. Usmál jsem se nad verdiktem z internetu a vlez´do keřů kontrolou. Nad Babou v ten moment ale pořádně křáplo a tak jsem svižně začal balit. Vůbec jsem ten mrak za babiznou neviděl, chtěla mne pošťouchnout na rozloučenou. Měl jsem to se vším tak akorát! Já vím, že se za mnou ke Kněžmostu požitkářsky šklebila. Jinak s ní ale vycházím, je plná nádherných kytek, co jinde už nejsou a když uzrajou třešně v terasách pod ní, lítaj´na ně z lesa strakapoudi prostřední. A taky pod ní byl i letos ten vzácný slavík s kroužkem od jihu, co se vrátil opakovaně. Doufám, že je už někde na cestě a že mu křídla víří. Když se podíváte na ty cesty bílých čápů z Makova, ze záchranné stanice, jak letí s vysílači. Já vím, že je to nesouměřitelné, ale už jsou na cestě jenom dva. Vstupují stranou moře pomalu do Afriky. Doufám, že si nenamlátí v deltě, pobřeží je plné chytačů.
Všichni ptáci to mají těžké. Proto je obdivuju.

...

Poslední odchyt skončil, až zase za rok. Slavíci nejsou.

Platí, co jsem za roky potvrdil, na konci prázdnin - je všude prázdno.

Slavičí rok odletěl, doufám, že ve zdraví dožiji třiatřicáté sezóny. Budu si to od teďka přát.

Změna vyhrazena

25. srpna 2014 v 19:45 | Pavel Kverek
Avizované téma ještě odložíme, upřednostním ohlédnutí za odchyty v Jeseníkách z uplynulého víkendu.

Noci jsme vytipovali dvě - z pátku na sobotu a ze soboty na neděli.
Cesta uběhla v diskusích příjemně a byli jsme na místě. Je to dobrý pocit navštěvovat kouty, které provokují vzpomínkami.
Červenohorské sedlo je důležitým bodem na podzimních mapách tažných ptáků z hnízdišť od západu po východ. Proletují tudy už hodně dlouho, ale teprve v posledních letech se dostává podrobného přehledu formou chytání pro kroužkování. Jen sítě dokáží zachytit to, co očím občas uteče. Není nouze ani o ptačí rarity, ovšem já jezdím hlavně za slavíky. Proto je mým časem období pozdních prázdnin.

Společnost tam dělám dvěma znalcům ornitologie a jsou to báječné chvíle. I kdyby se toho moc nechytlo, ale to spíš nehrozí. Vybrána je podle předpovědi alespoň úvodní noc s příznivým směrem větru, přáním jaksi nadto je přítomnost mlhy v té horské sníženině. Pokud se plán potká s realitou, vím, že spát nepůjdu. Nevím, jak to napsat, ale sledovat průběh horské noci z trávníku osvětleného ve směru předpokládaného vletu ptáků do sedla, slyšet v kopcích jeleny, tušit kolem dozrávat borůvky a přemýšlet nad rozměrem ptačího stěhování, to je u mne bez chyby.

A pak si říkám: "Pavle, tenhle kout ti dneska zas vychystá divadlo jak dřív. I tehdy před tím - a i poprvé, kdyžs´tu byl. Jen si vzpomeň, jaks´ valil oči, když ptáci odspodu dorazili. Dočkáš se i dneska, vostaň klidným."

Vítr přede mnou zesílil, můry té změny nedbaly a v kuželu světla dál čáraly před linií sítí, pro tento účel vybraných z těch nejlepších. Vypnutých a nakotvených znalcem horského chytání, který si teď pohledem z okna boudy jen rutinně ověřoval, jestli je to už čas, který objednal.

…A tak bych mohl pokračovat dál, ale nevyžádal jsem si souhlasu na tento typ opisu, tak to vezmu z konce jiného.

Termín byl správný pro průtah slavíků republikou a potvrdilo se to. Šest tmavých a jeden obecný během první noci, čtyři tmaví pak následně. To by mi k spokojenosti stačilo, ale přátelé chtěli krom hnědého peří uvidět víc. Splnilo se jim měrou vrchovatou. Třeba pěnice vlašská snad nikdy nebyla zjištěna o nočním tahu! Teď ano. Noční ťuhýci obecní už nepřekvapí ani mě - teď byli tři. Nad linií ale proletěl chvíli po půlnoci ledňáček a to jsem si oči už protřít musel. Kolegové byli v klidu, už ho takhle znají. Přibyl krutihlav, budníčci lesní, zbylé druhy obvyklých pěnic, bělořit i hnědí bramborníčci, tři druhy rákosníků, první červenky, cvrčilky vyjma říční, zpěvný drozd i rehek zahradní a hlavně lejsci černohlaví. Ti teď převládají. Chytili se i sedmihlásci a na mnohé jsem jistě zapomněl. Přes den pak střízlík, linduška lesní, černý kos a uhelníčci. Já jsem se však věnoval tématu svému.

Tady jsem měl konečně možnost znovu po roce a konečně na větším vzorku sledovat tuk slavíků, odlišovací znaky mladých tmavých a formuli křídla u druhu, se zvláštním zaměřením na hrot křídla a délku první letky. Teprve předposlední z nich pořádně prověsil váhu, už jsem totiž začínal mít obavy, jak to vlastně s tukem a nárůstem svaloviny pro čas migrace je. I tak ovšem odvážím z hor více zmatku, než zhutněného náhledu. Je to velmi zajímavé a mnoho věcí, které stále dokola opakujeme, neplatí. Pevné důkazy mohou nabídnout právě jen takovéto příležitosti. Co uvidíme, naměříme, navážíme - tomu můžeme věřit.

Přesto, že každý radši skočí po slavíku tmavém, já jsem s velikou chutí sáhl po tom obecném. To byl tedy migrant!
Kdyby mi někdo doma řekl o podobném setkání, stačilo by mi k tomu, abych do auta co nejrychleji nasedl. Nikdy jsem takového ryšavce neviděl a kolegové taky ne. Byl sporý, vetchý, i když tu drobnější postavu bych mu odpustil. Peří měl pěkné, snad trochu světlejší - tedy ano, bylo rezavé, což pro čas podzimu je hodně divné. Tuk v mírné vrstvě pro svoji první cestu nějaký měl. Ale vážil jen tolik, co kdejaký rákosník! Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal.
Zdokumentoval jsem ho a začnu přemýšlet. Podobný skončil před lety v listopadu(!) ve vrši švédských kroužkovatelů. Byl též jednoletým - navíc - dočista zbloudilým!
Co je to za podivná individua? Co nám chtějí o sobě říct?

Takže - u mne s výpravou spokojenost a to, že v pondělním ránu přišla z místa informace o zástihu budníčka pruhohlavého v juvenilním šatě, beru spíš už co zaslouženou "korunku krásy" pro ptačí Jesenicko.
Uznávám jistě, že je to senzace, hlavně vzhledem k datu a šatu sibiřského(?) migranta. Ale podobné úvahy náleží víc těm, kterým je úspěch nejblíž.


Někteří noční návštěvníci vydrželi s námi do rána. Ve výseči jsou tací málem čtyři!

Připravuje se...

19. srpna 2014 v 14:22 | Pavel Kverek
Vy, kteří jste právě přistoupili.

Připravuji téma tak, jak je možno vidět na blozích jiných specialistů. Pro jednou to doufám přežijete.
Bude pro ty, kteří si chtějí užít bádání, kroužkují a láká je možnost, dovědět se pár nových zajímavostí.

Téma bude: První terciální letka u slavíka obecného, co o ní víme.

Jedněm vzkazuji - vydržet! Druhým přeji dobrý zážitek, půjde o docela nové poznatky.

??? nad odletem

17. srpna 2014 v 19:45 | Pavel Kverek
Sezóna 2014 bude pomalu končit, byla dvaatřicátá.
Měl bych po ní mít větší jasno v odletech slavíků a lépe se orientovat v předodletovém hromadění tuku. Pokročil jsem, ale jasno nemám.
Není to vůbec jednoduché, a když už se zdálo, že vidím souvislosti, rozplynuly se s dneškem.
Dal jsem na zkušenosti ze zahraničí, "nehnal číslo dopředu" a šel na lokalitu, kde byli slavíci již označeni. Takové výsledky prý jsou daleko cennější. Asi jsou, ale nejdou snadno získat. I to se ale ví.

Štěstí si tam za mnou k té smradlavé siláži nakonec přeci jen trouflo a dvě (obě) kontroly mám v zápisníku!
Samec poletí v pondělí, samice už měla být pryč. A to je právě ono. Ověřuji akusticky, jinak to nejde právě z časových důvodů, zda ptáci ještě v místech jsou či ne. Myslím, že to je poměrně věrná představa a vycházelo, že ptáci po ukončení pelichání odlétli.

Ta dnešní samice je kompletně přepelichaná a nevím, kdy proces dokončila, jak dlouho přesluhuje.


Rozhodně je celá v novém peří a poměrně lehká. Tuk má mimo prsní svalovinu a nejsem si jist, jestli takto odlétají. Někteří mívají pár dnů před koncem pelichání zásoby nízké, nižší než ona, a přeci odletí. Kam a jak - nevím. Kdo tohle studuje u slavíků? Nikdo. Nemám se kde nadechnout. Jedině v horách na průtahu. V pátek vyrazíme zkusit něco chytit pod lampou. Budu pozorný.

Cestou domů z dnešních odchytů jsem zkusil ještě navštívit místo u jedné vsi, kde si léta myslím, že by v pásku keřů měli být. Řepka je z pole konečně pryč a dá se tam dojít. Slavíka jsem tam chytil pěkného.
Nemají všichni tak výrazný oční kroužek, jen někteří. Do odletu mu zbývá rovněž den - dva. Místo hned zakreslím do mapy.

Havraní zem

16. srpna 2014 v 9:44 | Pavel Kverek
Černavy pod Studénkou, to je nejúrodnější díl mojí krajiny. Tak trochu podobně i Březensko, ale tady je zem nejčernější. A s dobrým hospodářem. Ten, který jí tu slouží, se mi zamlouvá. I proto jsem asi ještě potkal koroptve, kousek vedle cesty v plevelišti. Mohlo tam vzniknout proto, že je tam stará silážní jáma z betonu a kolem křoviny. Tím je kout zatím "zabezpečen". Hned vedle se ze sloupu vytřepetal šedý ťuhýk, jsou tu pravidelně a v kraji i hnízdí.

Strništěm jsem prošel až k cípu bažantnice, slavíci už nejsou. I to je výsledek.

Dívám se k Babě, za chvíli tam pojedu na průzkum. Obloha tam zčernala, kdo ví, co se semele. A taky že jo. Už stojím s autem vedle cesty v kopřivách, abych nevadil cyklistům, už jsem chtěl líčit na jednoho z posledních slavíků, když to začlo. Kapky pleskaly v prachu stezičky, na jihovýchod nad Bousovem bylo černo, z druhé strany od Ještědu se dálo podobně - čekal jsem, co Baba. A dočkal se. Ten pytel snad exklusivně pro mne rozpárala a pustila na mě slunce. Kdyby chvilku - tak tomu rozumím, ale ono to trvalo dlouho. Z auta jsem pozoroval déšť v přímém protislunci. Duha za mnou žádná, jen tohle divadlo.
Havraní zem na vodu čekala. V dalekohledu jsem viděl, jak se dole v brázdách leskne. Přestalo. Muselo přestat, jinak by to asi bylo na rekord. Takovýhle počasí přeci nevydrží. Když jsem vylez´ ven, nad svahy táhli rorýsi - dážďovníci. Dokud se vraceli nade mne, oči jsem měl pro ně. To je strašná síla, jak oni ty své životy žijí!
Z tunelu pěšinky vyhřezla vůně bezinek. Vždyť už jdu! Vzal jsem věci a šel chytat.

Ne, že bych v jednom případě neuspěl, takhle ten mladý slavík vypadal ...


... ale před cestou domů z křoví vylétly tři sýkořice vousaté. Připadal jsem si jak zfetovaný. Svým typickým letem vystoupaly a odlétaly k jihu. Co k tomu víc psát - za těchhle dnů je s ornitologií prostě báječně!

I letos "superslavík"!

9. srpna 2014 v 16:08 | Pavel Kverek
Uznávám, je to strašné slovo v těch uvozovkách, ale ono to vystihuje pěkně, tak ho tu nechám žít.

Přeci jen platí, že čím víc člověk nachytá, tím větší má šanci na "superzážitek". I když letos s kontrolními odchyty nemám ani půl druhé stovky slavíků, i přesto o dnešní sobotě přišel úspěch.

Pod hrází Vraždy slavíci sice ještě nehnízdí kvůli "odkřovení", ale mladí už se tam objevit mohou. A tak jsem to prošel. A o jednom se dozvěděl.
Když jsem ho pak nesl na hráz, už mi "drhnul" v ruce, už zaměstnával pozornost docela jinak.
Byl mlád, letos se někde narodil. Byl už přepeřen a tam právě to začalo! Skvrny na krovkách byly bílé a tím se prezentují mladí slavíci tmaví(!) (i proto jezdím za nimi do zahraničí a do našich hor o tahu, abych to věděl). Hned mi docvaklo, že hlas v křoví před odchytem byl hlubší, rachtavější. Dívám se na něj, hrdlo a hruď neví - má-li být skvrnitá nebo ne, jak se v něm geny rozdílných rodičů přetahují, zobák v kořeni široký už od pohledu.

A ještě postřeh pro ty, kdož naše slavíky sledují od modráčků po ty rezavé. V tomto případě jde shodou všemožných náhod o prvního z hnědých slavíků, který má krásnou "hvězdu". Jen kdyby nebyl tak "usvačený"! To by teprve krásně ohraničený útvar na hrdle vynikl! Mám fotky ještě jiné, kde je efekt ještě nápadnější.


Skladba křídla v znacích souhlasí též.


A jdeme změřit křídlo. Protože se u volně žijících slavičích F1 kříženců jedná s naprostou převahou o samce, mělo by být dlouhé, protože ti naši tuzemští to tak prostě podle mých poznatků mají. No, málem devadesátka! Je to jasné, kdybych měl v autě šampaňské, tak ho u té kamenné výpustě odšpuntuju. Je to pořád veliký svátek, setkat tyhle vzácné slavíky.

Ještě spodní krovky ocasní, znak patrný u první pod křídlem, jinak je spíše vidět při okraji per pod rýdovacími pery. Jde o typické "mramorování".


Tuk teprve sbírá, je spíše hubený, krátkých nohou. Fotím ho ze všech stran, je klidný - a ještě naposledy křídlo pro jistotu; kontroluji, zda mám správně nastavený foťák a po zvážení může letět. Vždycky slavíky pouštím volně z ruky hned do nejbližšího křoví, nejlépe při jeho okraji. Oni si tam vletí, otřepou se a za chvilku pokračují dle svého programu. Stejně i tento vzácný.
Ještě možná dodatek - bradu má zelenou od housenek, jde o černé housenky zřejmě nějakých baboček, v trusu byla nestrávená zjištěna.

Nerad bych to zakřikl, ale daří se mi teď každý rok jednoho takového potkat a zdokumentovat. Tím jednou zároveň poskytnu poměr - kolik třeba chytit normálních jedinců, aby přišel nějaký mimořádný.

U náhonu vedle jsem chytil ještě kropenaté mládě, opožděné. Bylo na bezinkách.
A pak zahřmělo, sbalil jsem věci a padal od rybníka domů. Dožít všechno do archivu.

Zvláštní chvíle

8. srpna 2014 v 21:35 | Pavel Kverek
Kdybych měl popsat všechny ty "barvy" slavičího roku tady u nás, bylo by to duhové. Třeba čas aktuální.

Výpravy jsou to polosmutné.
Stojím u křoví a nic v něm není. Je prázdné bez slavíků, to už dokážu zjistit. A přeci ještě chvíli poslouchám, jestli se neozve. Neozve, je už na cestě. Pak jdu po kolejích, kde vlaky už málem nejezdí, pode mnou je stará pískovna s příhodným křovím. Tak tady jeden ještě je. Když jsem ho chytil, vidím, že to má už taky ale "za pár". Jsou nádherní tihle předodletoví slavíci. Nemohu se jich vynadívat, dříve jsme je vůbec neznali, neuměli najít a omlouvali to tím, že prostě "nejsou".

Překlopýtal jsem pole po řepce ke křoví, kde jsem nikdy nebyl. Nic tu není, ale takovou stěnu z ostružin a tak slunci nastavených, to jsem ještě neviděl. A právě byl jejich čas. Tak se mi to vyplatilo. Ale hnízdiště tady nebude.
Zrají špendlíky, to ovšem zážitek není - spíš bída. Vedle sedí ohniváček černokřídlý na kytce, tohle je jejich příležitost a motýl je ještě krásně čerstvý.
Scházím ke značce Horka. Malý rybníček před vsí, tady občas slavíci bývali. A taky že jo. Chytil jsem ho i s kroužkem, je přesídlený. A taky už brzy poletí.

Někdo by mohl namítnout, že přes dvě stě protokolů o pelichání adultů už musí stačit. Nestačí. Chci třeba prověřit, že přepelichaní slavíci na hnízdištích nejsou. Že hned odletí. A zatím to vychází. Tenhle ještě nikam nemůže, ale po neděli - to bude jiná!


Odlétání. Jak to zas uteklo. Čas se mnou o tom nesmlouvá. Osmý srpen by ale ponurý být ještě neměl.
I když odletěli rorýsi, mizí žluvy a kukačky, rákosníci.

Běží spousta odchytových akcí po republice, brzy se v Jeseníkách znovu rozsvítí sedlo. Loni tam přiletěl krom ptáků i lišaj smrtihlav, znám ho jen z fotky, ale je to síla. Chtěl bych se návštěvou trefit do takové události. Ale oni táhnou později, já budu muset dřív kvůli slavíkům. To je pak ta úplně poslední tečka.

Vždycky je naděje

4. srpna 2014 v 8:03 | Pavel Kverek
Odjíždím-li na ornitologický punkt, říkám si, jestli to může téma ještě někam posunout. Jistě, jde o atmosféru setkávání, návštěvu známých míst, příběhy, vzpomínání. Ale samotný výzkum, může ho to rozšířit? Může, rozšiřuje a i to právě uplynulé marné nebylo.

... Podařilo se chytit mládě ještě "kropenaté" a to je v porovnání s tím, co jsem zažil posledně u Kosmonos, kde mladí před odletem byli už jaksepatří ztučnělí, velký rozdíl.


Takže doklad o náhradním hnízdění u Žehuňského rybníka.

... Chytil se adultní pták, který měl v křídle ještě dvě původní letky - první RL a pátou LL. Tam jsem mohl předvést jedinečnost pro slavíka, kdy proces neuzavírá šestá ale pátá loketní letka. Důvod? Zatím neznámý.

... Třetím slavíkem, kterého se povedlo u nádraží v Choťovicích chytit, je adultní slavík, kterému chybí do ukončení pelichání tři dny. Ne že bych takové v "Galerii křídel" neměl, ale každý další důkaz prospěje.
Chování těchto "těsně předodletových" ptáků je vždy na lokalitě k poznání a jsem rád, že i tady můj odhad vyšel.


Pak jsme seděli na základně, sledovali bouřky na radaru a užívali příležitosti tu být. Jakmile se něco nad obrovskou hladinou zatřepetalo, ornitologové už ostřili skla. Vedou si zápisky desítky let.
Když se chytil rákosník obecný s maďarským kroužkem, který byl v místě kontrolován už na jaře, způsobilo to velkou diskusi i nadšení. Signálů z toho vycházelo hned několik, nebudu to pravovnímu týmu brát, zanalyzují si to společně, je to jejich úspěch.
I já jsem jim ale přispěl. Viděl jsem totiž u nádraží po elektrických stožárech pokřikovat na uštvané pěstouny mladou kukačku. Těmi byli ťuhýci a to se poslední dobou už moc nevidí. Kukačky se přespecializovali hlavně do rákosí. Vlaštovky kukačku co chvíli proháněly a ťuhýci čekali, až se jim "potomek" odněkud vrátí. A protože ten na ně spoléhal s krmením, vrátil se vždycky.

Hezky tam bylo o víkendu a hezky tam osazenstvu nepochybně bude dál. Aby jim záměry vyšly jako mě víkendový, to bych jim přál. I oběma mladým pokračovatelům, kteří překypovali elánem.

Určovací patálie

1. srpna 2014 v 21:20 | Pavel Kverek
Dnešní krátký odchyt mne uklidnil. Slavík k okroužkování, v místě narozený, je klíčový a posouvá výzkum dál.

Přihodilo se mi občas u jarních ptáků, že u některého nešel určit věk. Pak se podařilo zajistit kolegům na severočeských výsypkách důkaz pro slavíka modráčka, že rozhraní pelichání nemusí u tohoročního jedince vůbec vzniknout, že velké (loketní) krovky prostě narostou všechny nové už v částečném pelichání a předěl se nemá kde vytvořit. Takový to byl do té doby opěrný bod! Jen mě ten jejich výsledek postrčil k přemýšlení, protože však u této letní kategorie slavíků obecných nemám ještě "nachytáno", podezření jsem raději "spolkl".

Znovu jsem civěl do jarního peří zmaten, zklamán sám sebou, že neumím zas o věku rozhodnout. Co jsem za specialistu, když se znaky neumím pracovat?! Že by někteří mladí slavíci podváděli jako ti modráčci? To by o tom snad už někdo napsal, vyšlo toho tiskem dost.

Kdepak! Podvádějí i oni a tento výzkum si může připsat další bod!
Takhle ten mladý slavík v křídle vypadal. Tedy, spíše ona.


Na jaře, až z ručních krovek zmizí okrové skvrnky a peří rýdováku přijde o ostré špice s dnes nepatrnými skvrnkami při ostnu, bude tohle na určení oříšek. Zas bych si byl nadával, kdyby… …kdyby nepřišel dnešní den.

Mám už také k dispozici jedinečný materiál k tukovým zásobám mladých slavíků, téma brzy představím. Je aktuální pro ty, kdož chytají teď po nocích stěhovavé rákosníky. I zde se mi povedl před pár dny odchyt a musím říct, že jsem byl zaskočen. Jde o další stopu?