Duben 2015

Slavík od Humprechtu

30. dubna 2015 v 21:50 | Pavel Kverek

Hranice rozšíření slavíků v oblasti se posouvá ještě o kousek na východ.

Konečně můžu říct, že Sobotka má svého slavíka. Víte, jak to myslím, aby se mi, jak se příležitostně s úsměvem stává, nezačali ozývat lidi toho jména.

Lokalita, která se mi řadu let pozdávala, ale nějak moc jsem ji neprověřoval (spíš nahodile, vždycky po sezóně, když jsem jel náhodou okolo, jsem lamentoval - krucyš, tady musí přece bejt, i když je to už tak nějak mimo), hostí slavíka. Mladého, což je trošku škoda, protože kdyby byl starý, bylo by pravděpodobné, že jde opravdu o hnízdiště.
Nyní běží průtah právě dvouletých, uvidíme. Dám si pozor. Zanesu bod do mapy a zatímco dosud jsem končil před Humprechtem, teď jsem ho o pár stovek metrů přeskočil (vlevo za lesnatým kopečkem je stružka s křovinami, tam je).


To mohu považovat letos zatím za nejvýznamnější počin. Posunutí hranice a tím i území výzkumu.
A ještě tady musím slovíčko - že je ten Humprecht krásný? Radnice taky, kdyby tam nebyly ty "hrnce" nalevo...

Prošel jsem všechny kotáry nad Osekem a je tam opravdu prázdno, až na jeden lem u Střehomi, tam se ozval. Jde ovšem o výspu Dolnobousovska, tudíž kraj Středočeský. Škoda ovšem, že se ozval, pokazil mi představu o těch kopcích, ubíhajících k horám. Že už tam prostě nemají co pohledávat, tak že to badatelsky vidím.


Přidal jsem druhý obrázek (to není ten obsazený slavíkem).
Abyste viděli, že krajina se k horám opravdu fest zvedá. Kouř je z nedočkavě zapálených čarodějnických vater začínajícího večera, posledního před májem.

Dál na východ už slavíci nejsou.
Jiná situace je u Jičína (pahorkatinou dál na východ), tam je ovšem na vině - stejně jako zde v úvalu Klenice - jižní vliv Polabí. Dále k horám už slavíci opravdu schází.

Mám štěští na krajinu ve vztahu k objektu zájmu, k jeho rozšíření. Nesmírně zajímavý prostor. To už jsem tu ovšem psal.

A přidám ještě detail křídla soboteckého slavíka, abych demonstroval variabilitu šatu.
Loňský pták má sice příkladné rozhraní, ale nemá výrazné opotřebení ploch praporů nekrytých ručních letek pod vrcholem křídla. Jinými slovy - peří je netradičně zachovalejší, dokonce s mírně světlými lemy!


Fotka je sice pořízena před setměním, ale jasné to je. Posuzujme prosím ve vztahu k době příletů! Později se zajímavá pomocně-rozlišovací příležitost výrazně stírá.

...
Před odjezdem za slavíky do zahraničí dám určitě ještě vstup a pak se už budeme věnovat znovunavštívené hybridní zóně (s přihlédnutím k slavíku tmavému. I za těmi zkušenostmi, krom expedičního úkolu, odjíždím).

A zítra v sobotu (2.máje) přijďte na VPZ, třebaže bude zas asi chladno. Ať se po čase potkáme.
Kdyby se pod Babu ještě vrátil ten "Ital", rozezpívali bysme ho pro vás a příběhem bych nešetřil. Kdyby se mu to povedlo, to by byla síla. Tohle totiž u lidí nejvíc zabírá - věda s příběhem. A veřejnosti k vědě třeba! Bez ní nebude možná už brzy nad čím přemýšlet. Amatérsky, nebo s titulem.

...
1. máj

Omlouvám se čtenářům, kteří sem vstoupí, přečtou a vědí, že zase jindy...
Já pak pod vlivem inspirace do textu ještě občas cos přihodím a oni nevědí, že je znovu volám.

Tak tedy ještě k dnešnímu datu:
Teď by měli být slavičí zpěváci mnozí už doma. A až si (konečně) krajina uvědomí, že květen má být jinak, začne to kolem přetékat. A na to slavíci od předloňska čekají.
Ještě budou přibývat, mladí a mladé. Ještě pro ně místa jsou. To ale už ti rychlejší budou hnízdit. Květy spadnou pod keře, zpěvníky náležitě ohmatané, od mysu dorazí poslední žluvy a čas poposkočí. Co s tím?! Na co jsem se tak těšil? Bylo to už, nebo teprve bude?
Namazal jsem lepidlem listy kalendáře, zastavil bych to rád. A jestli to vyjde, máme to odměnou. Buďte připraveni!

Mimo téma

27. dubna 2015 v 21:16 | Pavel Kverek
Zažil jsem prvně, co mnozí už zají.
V domě po rodičích máme konečně na půdičce vlaštovky. Dřív to neměly dovoleno, teď bysme byli šťastni, kdyby s námi byly.

Loni se jim hnízdění nezdařilo, nechaly tam mláďata v hnízdě. Bylo asi chladno. To ony dělají. Musí.

Letos seděl sameček včera úplně u okénka na malé anténě a fakt čekal, až mu křídlo otevřeme. Už to má připravené a už se taky ubytovává. Je až dojemná ta důvěra v člověka a vlaštovkám zajistila oblibu. Je to tedy vzájemné. Pravdou je však i to - kdoví, jak dlouho je ještě budeme znát. Čím dál míň jich přilétá hnízdit.

Musel jsem to napsat, protože znám dost lidí, kteří by bez vlaštovek jen těžko žili a ti mají příběhů vždycky po ruce dost.

Využiji toho k napsání, že zcela jistě to nejsou jen slavíci, kteří přitahují pozornost. I vlaštovky mají své specialisty a zajímavostí kolem nich tak přibývá násobně. A samozřejmě - nejsou to jen slavíci s vlaštovkami. Druhů, kteří mají své badatele je naštěstí dost u nás i v zahraničí. A to je naděje, že než třeba zmizí, můžeme se o nich mnohé dovědět. Fascinující.

Další retrap potěšil

26. dubna 2015 v 16:43 | Pavel Kverek
Je šestadvacátého. Byl jsem vyčistit studánku v lesíku u Skyšic a dokončit kroužkování tamních dvou párů. Nedokončil jsem, samec s kroužkem je vychytralý. Chytla se však jeho samička a kroužek má taky.


Jde o loňské prázdninové kroužkování pelichajících slavíků v místě. Kdy nelze poznat, kým rozpelichaný slavík je. Ona je z té akce. Takhle vypadala v roce 2014, vybral jsem ji z archívu.


Důkazy, kdy na lokalitě pelichají po hnízdění i samice se hodí, nemám jich tolik, kolik bych potřeboval. Vůbec ještě nevím, jak to funguje. Mnohde na lokalitě pak nepelichají.

Ještě k tomu kontrolnímu odchytu a hlavně datu okroužkování.
Je to úžasné, vidět znovu slavíka, kterého jsem fotil před odletem z domova. Musel tam přepelichat, pak odletět do zimoviště, tam to zvládnout a zamířit domů. Dorazit a znovu se přichystat na hnízdění. (Tady jsem ho znovu vyfotil). Vyhnízdit, pak začít pelichat před cestou a ...
...zvládnout všechno znovu. Třeba. To je strašná síla!

Odjel jsem pak k Vlčímu Poli, protože tam slavíky neznám. Remízky jsou bez podrostu, jen takové "hřebeny", jeden jsem za kilometry drátěných plotů nově zakládaných sadů našel a slavík tam byl. Chytl se a nakonec i samička. Oba jsou dvouletí, ještě tedy nikdy nehnízdili. On je ovšem na svůj věk poměrně dobrým zpěvákem se zajímavým motivem, který jsem nikde neslyšel. Že byl mladým, to mne překvapilo.
Takže tady už se stačil vytvořit pár docela bez zkušeností, bude to pro ně poprvé.
Místo je pěkné, pro jeden pár dostačující.

Sady teď kvetou, nebýt krajiny jenom pro stromky a včely, jinak zaplocené, bylo by to fotogenické.

Když vidím, jak mi tipy na místa vycházejí, znova si říkám - tisíc zpívajících samců bude v oblasti, kterou sleduji, docela jistě!

Začal překrásný čas

25. dubna 2015 v 18:33 | Pavel Kverek
To je strašná síla, když duben finišuje. Slavičí blog by měl teď jen a jen tančit!

Kdo jste v slavičí oblasti, spěchejte do křoví! Teď se tam dějí věci, začíná přílet samiček. Začíná, psáno s nejdrobnějším "z". Chytla se první, v lokalitě Končiny.


Měl jsem tam doprovod, lidi blízké přírodě - jak rád ještě říkám. A byly spokojeny. Ano, ony.

Chytil se začínající pár, sameček drobnější než samička, ale oba staří. Pohlavní dimorfismus u slavíků? Není. Tak jak na to?
Mám vyzkoušenu kombinaci fíglů a vychází to. Došly nám kroužky, tak jsme o dalšího zpěváka za studánkou už neusilovali prodlouženým pobytem.

Kosatce sibiřské ještě nerostou, ale právě tato návštěva si předsevzala, že jim pomůže. Proto mohly být mými hosty při chytání, jinak nikoho neberu. Není většího štěstí, než když rodiče vedou děti k lásce k přírodě. Já jsem na to byl sám a neměl to lehké. Někdy spíš těžké. Ale o to víc si toho "neziskového" konání dneska u sebe vážím.

Před tím jsem byl v Slavičím háji na špehu, co se za noc změnilo. I změnilo. Přibyl další a v tý lajně jsou teď čtyři!
To je přímo neskutečné, protože se ukazuje, že lem na to má! Tahá zvečera pozvánku za pozvánkou, zvedá ji k noční obloze slavíky těhotné a v recepci málem nestíhá. Nebudou všichni hnízdit, ale je radostné v slavičím parku vidět herce v hlavní roli, jak si příležitosti užívá. Co tam nedělají! Pronásledují se nad cestou, přezpívávají, kroužky se lesknou a jiné dávno ne, jen ptačí protějšky tu ještě chybí. Zkoušel jsem to, nic. To je ale poslední den bez nich. Tu noc, která je za dveřmi, doslova problázní!

Vybrali jsme dobře. Kdyby slavíci neměli zájem, trochu bych se obával prohry. Takhle si jsem jist, že to vyjde. Udržíme je.

Je tam ptáků kolem, došly mi kroužky i na ně, tak jsem sítě musel zabalit.
Srnčí zvěř nám ničí rybízy, dělá z nich bonsaje, co naplat. Jsme rádi, že tam všechna ta společnost funguje. Bažanti, zajíci, ježek. V rákosí u potoka, tam to už zpívá. Člověk by neřek´, co takový proužek ubytuje. I strnada rákosního a z něho mám radost. Ubývá jich. Jen se nám ztratil strnad luční a to je škoda. Kolem to posekali a náš pruh mu asi nestačil. To mne mrzí hodně. Bylo s ním krásné jaro.

Šeřík, ten prostý, fialový, nevelkých květů, co jsme ho přisadili k cestě u lavičky, už bude mít květ. Keř jsem oplotil, jinak by ho srnec zmydlil první. Chceme to ale nechat pro všechna zvířata přístupné, máme v tom shodu. Jsme všichni tři stejní.

Modřinka už při kroužkování měla holé bříško, doufám, že to je ta z naší vývěsní tabule, nahoře jsme jim udělali kvartýr.

Zase tam dneska nefoukalo a myslím si, že jak se to tak sejde, pak si toho člověk víc váží a užívá. Pak najednou vzlétnou všichni medáci a makají až do setmění. Však už se taky plátečky válí mnohde po zemi a tmavnou.

Prochází se tam před námi život, podle svých scénářů, v obdivuhodné prostotě a spolehlivosti. A my se budeme dívat, na krajinu, jaká bývala dřív. Bez chemie, výchovných řezů, bez přepadání a znásilňování. Zkusíme po té cestě prchavé jedinečnosti poslat ty naše výměry chvilku společně.

Při tahové cestě

24. dubna 2015 v 22:23 | Pavel Kverek
Znovu v Slavičím háji a ještě že jsem jel.

Poslední dubnový týden bývá ve znamení tahu slavíků. A nejen jich.
Zastrčil jsem po poledni (!) do lemu cesty síťku, abych vyzkoušel, opakuje-li se situace z loňska, kdy vidět nebylo nic, ale nachytalo se ptáků kolika druhů! Dnes se to opakovalo, tedy potvrdilo.
Už i pěnice pokřovní a hnědokřídlá, chytali se domácí rehkové i zvonohlík. Ukazuje se, jaký význam mají přežívající pásy zeleně ve volné krajině. Pozoruhodné je i to, jak průtah uniká pozornosti. Do keřů už totiž není moc vidět.

Zaujali mne slavíci.
Ten mladý vyzpěvuje hned na sjezdu do háje, zpěv k němu ale přibyl jiný. Na zemi ten nový chytit nešel, ve vzduchu už ano. Je to místní kroužkovanec, ale zajímavý. Dva roky jsem o něm nic nevěděl a musel tam být. Křídla má navíc pořád podivná. První letka je krátká (-2,5 mm). Ptáci se z místa vzájemně vyháněli, mladý měl navrch. Říkal jsem si, že když zpívá v noci slavík v optimálním místě, je to jako kdyby tam do rána hrála přehrávka. A taky že kousek dál se chytil další. Starý a neznámý. A rozcuchaný, asi z vyhánění soky. A taky pořádně tučný, vsadil bych si, že je táhnoucí.

Nebýt odchytu a skutečnosti, že člověk v místě pracovně pobývá, věděl bych jen o tom mladém z minula. Teprve chytání může ukázat, kolik slavíků v prostředí doopravdy je. Jestli nový odletí, budu rád. Byl pak tahový a to bych pro své závěry potřeboval. Pak by bylo jasné, že jarní průtah se musí zkoumat jinak. Kroužkováním na tahové cestě.

Jednotlivé útržky nahodilých odchytů teď do sebe víc zapadají. Bude to dokonalá cesta, chytla se tam tehdy i průtažná samice slavíka tmavého. Dnes si říkám - proč ne. Stačila by na to jedna síť, pět pastiček, čtrnáct dní a "rychlá" tužka. Úspěch je dán i tím, že ptáci cestu využívají až v čase, kdy keře ztmavly. V únoru by to do těch míst nikdo neřekl.

Doohlédnutí

24. dubna 2015 v 8:02 | Pavel Kverek
Pro ty, kteří sem nechodí sledovat zrovna slavičí křídla s tou či onou skvrnkou v peří, světlými či obroušenými lemy, jiným hrotem křídla než obvyklým, napíšu teď, co mi ten kus země v Slavičím háji slibuje.

Jsou to především návraty v čase. Do dětství, i když to bývalo v místě jiné. Je to setkávání s člověkem, který se jmenuje úplně stejně jako já, ten sad mu patří a pro záměr se nadchnul. Je to město na Klenici, které věc podporuje mimo jiné i tím, že ten křovitý lem cesty pronajalo.

Děti ze školy vychystaly hnízdní budku. Společně jsme ji před časem pověsili a už se v ní hnízdí! Dutin je v místě málo, koňadry na možnost čekaly. Samička se chytla při kroužkování slavíků dole na zemi a měla kroužek z podzimu. Pozdního podzimu. Teď už má holé břicho - hnízdní nažinu, jak začne sedět na vajíčkách. Dokazuje ten kroužek, že nabídkou podporujeme místní ptactvo.

Na Zahrádky (tak se čtvrť jmenuje) přicházel poklidný večer. Zápisník jsem měl po ruce, abych dopsal nové ptačí druhy. I ty, které do místa jen zaletují či jej přeletují.

Když člověk zná prostředí ze zimy, kdy tam přebývá opravdu jen hrstka statečných úpolníků, kdesi v okolí strakapoud a proletí skupinka mlynaříků, teď kulí oči, jak se dějí věci! Snadno se to dá nyní dopočítávat. Jak se přihlašují k přechodným pobytům každý posvém. Třeba vlaštovky. Jak k městu přiletí, hned na rybníky! A ten Malý Pivák za hájem, jeho hladina jim stačí. Proto jsou ve vzduchu vidět a už je píšu. I tři vodouše bahenní, než s večerem odletěli.
Začínají se odtud ozývat žáby, i ty zapíšu, jen do jiného sloupku.

Čerstvě se vrátila pěnice hnědokřídlá, chybí ještě pokřovní a slavíková. Černohlavá už je dva týdny. Čekáme na kukačku a "její" rákosníky zpěvné i na cvrčilku zelenou. Těch bývá v travinách několik. Mimochodem - to je s kukačkou ke slavíkům další noční zpěvák.
Co mě těší hodně, jsou obyčejní strnadi. Jsou věrní a ještě zůstávají. Provázeli dřív lidi na polích, dnes jim nakládání s krajinou výrazně nesvědčí. Tady jsme je dokázali udržet. Však taky sameček zpívá, co mu to jde. Svoji nesmlouvavou: "Kéž by si sedláčku, kéž by si chcíííp!". Ale já si myslím, že to tak není, sebešálivě v tom slyším: "Bude tu konečně, bude tu líííp!".

Usadili jsme nedávno lavičku, pěkně se z ní teď vyhlíží.
Probudila se většina keřových výsadeb, snad se rozběhne. Nandal jsem tam všechno do puntíku ze slavičího seznamu. Když to chtějí mít "na klíč", co s tím naděláme. Budeme se podbízet. Tady si páteř zničíme rádi.

Měl jsem trochu obavu, ale jak tam vkročila poslední dubnová dekáda, slavíci jsou. Dopadne to. Než vzrostou keře, musejí přežít sice na okolí, pak ale hned budou "moct dál". Těším se na první suché listí pod keři, jak přiklopí zem a vyhubí trávník. Jak bude šustit a bude se plnit jejich oblíbenou hmyzí potravou. Jak jednou najdu hnízdo, okroužkuji mladé a jako tehdy dávno, začnu se o něj bát. Když člověk ví, kde hnízda jsou, bojí se o ně. Možná tedy, že se na Zahrádky budu jezdit trochu i bát, ale hlavně i radovat. Proto jsem tohle vymyslel, aby i kdyby všechno jinde smýtilo se, tady aby král pěvců přežil. Lepší možnost pro slavíky a jejich udržení na střední Klenici nevidím. A protože mí dva spolupracovníci (se stejným příjmením) to nahlížejí stejně, jde o šťastné počínání.

…Když šel večer, slyšel jsem slavičí reakce na predátory v křoví. I to, jak se mezi sebou na dálku začínají upozorňovat, že tohle je čerstvě jejich. Tak o to jsem stál. Tedy stojíme. Tady budu moci bádat nad jejich chováním v klidu a s bezvadným pocitem. Budou to ti "naši".

Přesně podle plánu

23. dubna 2015 v 22:49 | Pavel Kverek
Odhad vyšel. Přilétají mladí.

Byl jsem v háji. V podvečer po práci a bylo to léčivé. Nádherný čas.

Konečně se tam usadil vítr, spíš odtáhl pryč a prostředí nabídlo laskavou tvář. Takhle tam chci pobývat až budu stár.

Poslyšte: Slivoně opadaly, ale nastoupily trnky. Jede to dál. Slunce dohasínalo pod bouřkovými mračny nad rachvalským hřbetem a já věděl, že přes noc se něco změnilo. Přilétli slavíci.

Jeden tam byl stranou za sběrným dvorem už dřív, toho počítat nebudeme.
Zajímá mě ten od cesty. Do včerejška tam nebyl a měl jsem o něj obavu. Dneska tam už je, viděl jsem ho a poznal. Nezpívá ještě, jenom pokřikuje.
Zato naproti se ozval trochu "zmačkaný" popěvek a já věděl, táhnou mladí.
Pak už jsem ho fotil a kroužkoval a taky v něj vložil naději. Zpíval totiž i potmě a sděluje místu, že chce zůstat. Byla by to taková záloha.

Tak nejprve ukážu, jakou chystáme informační tabuli.
Je z tvrdého dřeva a okovaná. A taky zabetonovaná kvůli povětří. Vydržet by měla dlouho. V konci sloupu je dutina s okovaným vletovým otvorem pro modřinky a neusadil se ní nikdo jiný, než modřinky.


Tak a tady je ten slavík. Jen jsem chtěl vyfotit plošné obrusy. Trochu vidět jsou, ale bídně.


Nebyl těžký na určení, takhle kdyby vypadali všichni předroční.

...

Přišel mi obrázek slavíka od Piešťan, velké peří mu chybělo v křídlech i ocase, místy.

Rozdiskutovali jsme ten problém včetně chytání na lep na jihu u moře. Spíš to ale dělají kočky v zahradách, slavíci jsou při tahovém odpočinku docela naivní. Z Afriky to mají totiž zapomenuté. To je jako se silnicemi, našimi frekventovanými. Taky jich tam po příletu zahyne dost. Než si to nebezpečí okoukají.

Furt se něco děje...

23. dubna 2015 v 5:21 | Pavel Kverek
Hláškou chci říct, že ačkoli by člověk nemusel být slavíky už příliš překvapován, opak je pravdou.
Kolega Zdeněk z jihu Moravy poslal na ornitologický web nedávno pár krátkých záznamů od Brna. Jeden mne natolik zaujal, že jsem si ho vyžádal pro vás.

foto: Zdeněk Kaláb

18. dubna po ránu, při jeho první cestě na tamní hnízdiště, pořídil záznam vyčerpaného slavíka. Slavík usínal "na obě oči" skoro v kuse, byl asi rád, že to má konečně za sebou.

Jak ptáci spí (na půl hlavy) i během dne a třeba za letu (rorýsi, jiřičky), to se ví. Tohle však byla scéna až dojemná.

...

Máme-li dnes 23. dubna, znamená to, že slavičí hnízdiště se plní. A to už i loňskými ptáky. Proto lidé hlásí zpěv často z míst k hnízdění nevhodných. Prostředí navíc mezitím zhoustlo takže i kdejaký parčík slavíka může zlákat k zastávce.
I v Slavičím háji, tedy (tradičně) vedle něj, už slavík je a podle chování se vrátil ještě starý mistr.

Už začnou s nočními koncerty, tak si připravte lucerničky k posvícení na cestu za nimi.

...

Vítání ptačího zpěvu na blogu visí, je i v evidenci webu ČSO, někteří voláte kvůli místu srazu, všechno je dáno. Ještě to opráším:

Horní Stakory (nedaleko Kosmonos), za školou. Sraz na sedmou ranní. Druhého máje, v sobotu.
Nenáročná dopolední akce za každého počasí (doufám, že bude líp než loni). Většina z vás to už znáte. Přijďte bez zvířat, najdem si nějaká tam.

...

Jak se to jaro i letos rozběhlo! Fůra květů je ze stopek znovu pryč a ve vzduchu, tem se teď musí dít věci! Jako posledně.
Díval jsem se z okna na ulici a po trávníku šly v páru kachničky mandarinské. Že se exoty zaplňuje krajina je známo, ale že spadnou z nebe před kovárnu, to jsem nečekal.


Když ovšem mohl být v Kosmonosech před nedávnem vyfocen po cestě občerstvující se kos horský, proč ne tady tohle.

Co je to za slavíky?

19. dubna 2015 v 21:05 | Pavel Kverek
Vůbec to nechápu. Obsazenost po dalším monitoringu (19. 4.) je taková, že na každé druhé nějaký je. Ale nechápu jaký? Tedy jasné je, že jsou všichni přes dva roky věku (alespoň si nafotím spolehlivá křídla), ale co je to za ptáky?

Na dvou lokalitách jsou určitě místní, ale na ostatních zatím pro mě neznámí. Nemají kroužky ani zkušenost, radostné kroužkování.
Co přijde? Dotáhnou ještě kroužkovaní, nebo přišli o život a už nepřiletí. Vše ukáže návazný průzkum v hnízdní době.

Daří se mi u nich sledovat řadu věcí, dávám pozor na konce nekrytých ručních letek a snažím se od poznaného vyhmátnout nějakou odchylku. Zatím není, klape to až podezřele.

Sleduji tukové skóre i kloaku. Zatím jsou pohlavně klidní až na dnešního. Ten ovšem zas téměř nezpíval, jako kdyby byl v místě čerstvý.

Není mnoho pěvců v jarním slavičím prostředí, kteří by se chytali na nástrahu. Rehkové zahradní ještě nejsou, ale početně táhnou červenky. U nich se zdá, že konce nekrytých ručních letek prvního peří (kat. 2K) jsou plošným obrusem poškozeny výrazně. Takto:


Pokud by úkaz platil, bude pojistkou pro určování, protože právě červenky mají v znacích na krovkách značný nepořádek. Především ve výskytu skvrnek špice LK ("tips").

V tuto dobu začíná skrytý průtah lejsků černohlavých slavičím prostředím a ti chytat jdou. Tady je ona.


Nejde si nevzpomenout na podzimní Jeseníky, kde těchto pěvců táhnou za dobrých nocí v optimálním datu roje. Z ruských dálav dolů tak trochu stranou Pobaltským tahovým obloukem. A takhle kradmo se na jaře individuálně vracejí. Ztučnělí, s pořádným kusem cesty v křídlech a nemalým před nimi. Jistě, mohou letět i do Skandinávie, ale to taky není za rohem. Obdivuhodné. Na podzim se jich spousta pomlátí o sklo, mám informace z jedné skleněné fabriky.

Jak na ty první slavíky koukám a jak přibývají v zápisníku, troufnul bych si "po ptáčnicku" určit stáří ještě o trochu výš, alespoň u samečků. Starý mistr je starý mistr nejen notami, právě i ve fraku. Poslední chycený takový byl.

A ještě jeden poznatek jsem učinil. Když se motyčkou rozkopou mikrotény a kelímky od jogurtu, zem pod nimi voní stejně jako jinde. Přitom překvapí, jak snaživý sanitář podzim ten hnus ještě poukrývá. Jen aby mu stačilo listí!

Jako mezi lidmi

18. dubna 2015 v 22:03 | Pavel Kverek
Je 18. 4. a právě jsem se vrátil z terénu. Jak postupně prohledávám další hnízdiště opravdu lze říct, že skoro na každém druhém už slavík je.
Jsou ale za normálních okolností potichu.

Nadpis míří k problematice slavičího vzrůstu, je tomu podobně jak u lidí. Jsou slavíci drobní i mohutní. Nepočítám křížence.

Po první nedůvěře kdysi teď se mi zdá, že měřit rýdovák je dobrá stopa. Lepší, než co jiného. Slavíci si totiž na vějíři zakládají. Budou výjimky, ale platnost znaku nebude nízká.
Samice mají rýdovací pera převážně krátká.
Tehdy mne dřív zmátlo měření v kontrolních odchytech po letech a zjištění, že hlavně u prvního peří dvouletých či jednoletých se nedá míře věřit. Optimální by bylo započítávat jen ptáky starší.

Dnešek znovu ukázal na extrém, první chycený slavík byl opravdu drobný. Kdybych ho neslyšel krátce zapět v odpovědi a kdyby bylo o týden později, mohla by to být samice. Ale není.


Co všechno definuje slavičí postavu? Křídlo, rýdovák, běhák. Ale aby ani tady nebyla věc snadná, slavík s krátkými rýdovacími pery na nízkých nohou nemusí mít nejkratší křídlo. A opačně.

Co je rutinou? Když vybírám z pod síťky slavíka a vidím, že je drobný, jako dnes u Klenice. Když před rokem chytnu jiného u Jizery a vidím, že to se jen tak nevidí. Osmasedmdesát proti pětašedesáti! Je to třináct milimetrů, ale jsou to úplně jiní slavíci!

Poznatek z odchytů: Na zpěv ještě vůbec nejdou.

Příkladný návrat

17. dubna 2015 v 21:37 | Pavel Kverek
Krátce jsem vyjel na několik hnízdišť a zjistil, že každé třetí je už obsazeno alespoň jedním slavíkem. Kdybych měl čas projet všechny v oblasti, poměr by byl podobný.

Letos došlo k naprosto příkladnému navracení starých ptáků, ukazuje se, se měli dobrý rok a přežili mnozí. Proběhla první, asi dost výrazná příletová vlna. Během dvou nocí je řada hnízdišť obsazena.

Večer se ještě za hlasem nevydávají, reagují jen z úkrytu, který neopouští.
Neznám jaro, kdy by takhle ti první přitáhli. Ten, kdo čeká, až sami zazpívají, může je mít už klidně doma a neví o nich. I s monitorovací přehrávkou třeba mít u těchto časných zkušenosti, jinak mohou pozorovatele snadno oklamat. Sám jsem si málem naběhl a pak tam byli dokonce dva. Kdybych nepočkal a nebyl pozorný, proškrtl bych v sešitě kolonku a jel dál. Najednou odněkud těsně nad devětsily vletěl do vrby kde jsem stál, úplně potichu. Byl jen zvědavý. Je to ještě přeci jen brzy. Ale chytil jsem ho.


Chytají se na nástrahu spontánně červenky a tam je velmi zajímavé sledovat zásoby tuku a extrémně "kulatý" (vypnutý) hrudník. Tam to vypadá, že letí ještě daleko a mají k tomu úměrnou "fyzičku". Je to vítaná možnost vhledu do problematiky, aby člověk nepanikařil nad převážně "bídným tukem" časných starých slavíků.

Očekávaná přilétání

16. dubna 2015 v 18:59 | Pavel Kverek
Tak už to začalo.

Zatímco první slavík z Horního Bousova (14.4.) byl průtažný, dnes je šestnáctého a v Mnichově Hradišti už jsou na hnízdištích. Místa jsem navštívil dvě, slavíci jsou hned tři!

V Dolcích je zatím sám. Sice jsem ho rozezpíval a začal opravdu krásně na to, že tam ještě včera nebyl, ale jak mě uviděl, už pak jen hvízdal a vrčel. I letos tam jsou lišky, musí dát pozor.

Jinak tomu bylo za kamenným mostem, za řekou. Jsou tam hned dva. Podle Jizery postupují v osídlování oblasti, to je známé. Nemusí všichni, ale u dvouletých to je výzkumem ověřeno.

Oba šli chytit, kroužky neměli.
Dám fotku netradiční po hřbetě, aby kroužkovatelé viděli lemy na krycích letkách. Pozor, bývají i u staršího peří! A aby si všimli elegantních bílých okrajů zbylých letek a velmi zachovalého peří právě starých ptáků. Pěkně jsou vidět i ocasní pera. Široká, plných praporů. (Ten druhý slavík vypadal v peří podobně).
Dále si prosím všiměte v límečku "námrazového efektu". Někteří kolegové v zahraničí na tom budují teorii o rozpoznávání samců, znak je ovšem velmi proměnlivý, věnuji se mu podle toho tipu už několik let.
Také si všiměte očního kroužku. Tady je výrazně světlý, ovšem ani tento úkaz nemá spolehlivou váhu (pro staré ptáky). Je proměnlivý.


Jsou ti první víceletí úhlední zvláště pak, posvítí-li jim do peří sluníčko. Vidíte, že i nadoční proužek je tady výrazný.
A styl odchytu, který upřednostňuji, zachovává peří pospolité, dobře identifikovatelné.

I tito slavíci od Jizery si musí dávat pozor. Lišky tady sice nejsou, ovšem do sítě mi vletěl tenhle predátor. Je pravda, že ho ptáci hlásili už pár vteřin předem, věděli o něm a "posílali si ho" prostředím, ale tihle drobní samečkové jsou dokonalými mistry v lovu (právě) drobných ptáků.
Když vletěl do proluky, netušil vůbec, že tam přibyla síť. Při tomhle jejich kopírování terénu a překvapování kořisti rozdílem vzájemných rychlostí bohužel často hynou pod skleněnými překážkami. Nemají šanci je vyhodnotit. K smůle.


Drápy měl rudé od krve, jistě ptačí. Dal jsem mu krahujčí kroužek, a jak stoupal nad řeku, vrhly se na něj migrující vlaštovky, co se občerstvovaly nad vlnami. Byl docela rád, že zmizel.

Zjištění slavíci jsou všichni starší, loňská mláďata přilétají později, tohle jsou jejich rodičové.

Musela proběhnout v noci první tahová vlna. Ptáci včera nebyli. Dnes se obloha zatahuje, přiletí další.

Každý z těch dvou samců byl jinak tučný, jeden středně, druhý málo - spíš zbytkově. Jednou na to téma napíšu práci. Jarní tukové skóre neplatí podle používaných tabulek. U slavíků.

Dnes večer už budou všichni tři zpívat. A stejně i mnohde po oblasti.
Kolosální návrat slavíků je tedy skutečností!


O křídlech "kulatých" i "ostrých"

Výhledově se zaměříme také na tvar křídla SO. Jak léta hledám v peří, i tady jsou velké zajímavosti. Když se to pak dá do řady k porovnání, nechce se ani věřit, že toto téma zatím specialisté neřeší.

Nabízím "čerstvý" obrázek prvního z chycených slavíků, kde 2.RL je natolik redukovaná, že se jí vyrovná málem 6.RL.


Mimořádné hlášení

14. dubna 2015 v 20:44 | Pavel Kverek
Vážení příchozí.

Prošel jsem v komentářích příspěvky až po samý začátek.
Reklamní jsem vyházel a u některých nezodpovězených to už nedohoním. Uniklo mi to, přijměte tedy moji omluvu.
V současné době zvládám nejen psát, ale i odpovídat na všechny formy dotazů.

A když už jsem vstoupil do vzduchu, nastíním zítřejší plán.
Pokud slavík na místě dnešního výskytu (14.4.) nebude, a potvrdí se tím pouze zastávka na tahu, napíšu o tom krátké pojednání.

Jinak - přichystán je webový materiál k určování věku chytaných slavíků s řadou fotografií. Jsou tam i opravdové krkolomnosti. Situace, které jste asi v peří neviděli. Na určení těžcí ptáci. Až bude spuštěno, dozvíte se.

První ohlášení

14. dubna 2015 v 11:04 | Pavel Kverek
Sláva, region se dočkal prvního slavíka!

Jedná se o podregion Dolnobousovsko a úplně přesně - o Horní Bousov.
To kdyby mi někdo řekl před týdnem, že v Horním Bousově zazpívá takhle slavík, neuvěřil bych. Dnes zásluhou pozorné kolegyně, která tam bydlí, stalo se skutečností. Sledují ti mladí manželé slavičí blog a správně rozhodli, že mne údaj bude zajímat.
Zaujal, že jsem se tam po poledni rozjel. Hned z práce.

Celou dobu člověk jezdí okolo, ale že se tam za živým plotem skrývá takový slavičí ráj, to mne nenapadlo. I když při setkání na místě pak zaznělo, že se tam slavík zastaví snad každým rokem. Já bych to klidně viděl i jako hnízdiště i když rozumím, odborník by to nepřehlédl.



Tedy podle vyjádření - nehnízdí se tam a já dodávám "zatím".

Sám jsem tam při popolední návštěvě slavíka potvrdil, ale chytat jsem se v zahradě obával. Je ale opuštěná. Pokud by se slavík zdržel přes noc, ráno se tam podíváme. Pokud se nezdrží, půjde tím spíš o skvělý údaj o zastávce v příznivém prostředí. S touto cennou indicií se pak můžeme tázat: Jak tedy táhnou staří slavíci obecní na jaře republikou? Sám z tohoto času - a bude to možná k neuvěření - mám jediný doklad. Ony se totiž takové těžko pořizují, vědět, který slavík byl kterým, pakliže opravdu zmizel.

Pojďme si konečně vrátit ten film do úterního rána.

=Horní Bousov, před desátou ranní=

Slyšet je opakovaný kratší slavičí zpěv z protější zahrady, který vzápětí umlká.

Na základě informace přijíždím k zahradě za půlkou dne a prostředím jsem doslova omráčen. Takový ráj!
Testuji signálem a nic. Ticho. Všiml jsem si ovšem v protějším pruhu keřů mírně stranou, že prolukou spíše jen "prohoupl" (toť pro slavičí hledání trefný termín) hnědý opeřenec "s úmyslem", opticky "delší", než jsou běžní ptáci daného typu prostředí (červenky, pěvušky, budníčci). A chvilku na to, kdy pták musel křovím ještě postoupit až proti mně, ozval se několikerým zahvízdnutím. Potvrzeno, ale zpívat nebude, byl jsem prozrazen. A navíc, první příletoví jen málokdy "rozbouří" křoví. Třeba poslouchat, být pozorným.

Podtrženo - sečteno: Slavík z Horního Bousova je prvním letošním v sledované oblasti.
Je třetím evidovaným v republice. Před ním je vykázané pozorování od Hradce Králové (10. 4.) a pak od Znojma (13. 4.).

Děkuji pozorovatelům a těším se s nimi už tradičně v květnu při společné vycházce za ptačím zpěvem.

Nadto: Prověřeno dalších 12 hnízdišť v podregionu Březensko. Dvě zbavena podrostu, jinde zatím nula.

Začíná to zajímavě

13. dubna 2015 v 21:51 | Pavel Kverek
Jestli letošek nechystá nějaké překvapení. Duben se blíží k polovičce (13.) a slavíci hlášeni nejsou.
Ani my při cestě z města jsme objev neučinili, navštívili jsme tři letos zatím nekontrolované lokality.

Kdo sleduje ornitologická pozorování na webu, vidí, že už jsou hlášeny druhy, které slavíky opravdu doprovází. Kukačka, pěnice slavíková, rehek zahradní, bramborníček hnědý. Některé další nejmenuji, od autorů šlo o přehmat.

Jiné roky už slavíci "byli", začíná to tedy zajímavě. Jen ale nešířit paniku! Ono to přijde. I když na Maltě těsnou převahou odhlasovali pokračování mrzačení jarních migrantů (v duchu tradice), může být hůř.

Jeli jsme z plechového města zadem po jedné takové zničené cestě a potkali koroptví pár. Už k nim spěchá nová silnice! Vzpomínám si na ty koroptvičky, byly v knížce pro první třídu socialistického vyučování. To se taky stačilo podívat z okna a už je člověk slyšel. Taky pamatuju později na vojenském letišti západního okruhu, že tam byly početně mezi hangáry ještě v konci 70. let. Gumáci tam na ně pořádali hony. Jedna zmrzačená, co jí zbyly rychlé nohy, mi přiběhla až pod okno dálnopisné stanice. Pak ji přeci dostihla a sežrala erární kočka.

Zamýšlím se nad tím, jak to s tou naší krajinou dopadne. Dneska jsem si přečet´v diskusi pod článkem o zdivočelém vybíjení stromů větu, že si stromy stouply do cesty špatný generaci. To mi přijde přesný.

Taky jsem navštívil lokalitu, kde loni už dokonce zmizelo od můstku vinglový zábradlí. Myslel jsem si, třeba teď s tou novou zákonnou úpravou, že ho tam zas někdo vrátí. Kdepak! Místo toho i tam krajní trnky pěkně začistili, aby na reprezentanta současného věku bylo dobře vidět. To zábradlí tam bylo už tenkrát, když mě máma napomínala na kočárku, abych se po cestě víc držel. Jezdili jsme tudy na šípky. Přežilo zábradlí po celý čas, nikdo za ním prachy neviděl. Až henten český kapitalizmus! Vymyslel jsem provolání: Šťastna místa, kam nevede cesta!

Slavičí blog má teď navštěvovanost, protože každý čeká, je zvědav. Uvidíte za dva týdny, to už budou všude. Napíšu sem pak "manuál", jak slavíky hledat, protože už takové dotazy byly.
Anebo to dám hned.

--- Tam, kde je lze očekávat, je dobré za nimi vyjít před koncem dubna po setmění. Lze i na bicyklu, pokud vaše přilbice nebrání poslechu a vypnete-li blikače. Jak se blíží máj, slavíci se nešetří. Kdo se v noci bojí, může ve dne, ale tam pozor na pěvectvo ostatní. V tu dobu si zanotuje i strakapoud!
Ono i v noci, samozřejmě, že nepějí jen slavíci. Přijďte na VPZ a povíme si o těch ostatních.

Stalo se kdysi, že volal člověk a tvrdil, že jejich slavík je divnej. Říkám, pozor dejte na drozda, zpívá ještě dost potmě, když je v ráži. Zpěv je od slavičího tvrdší. Až se málem urazil - že drozda zná!
To ještě záznamy nešly posílat éterem, tak jsem se tam rozjel (zpravodaj byl regionální). Radši už zvečera. Drozda jsem nejen slyšel na topolu, ale i viděl, a protože mne čekala káva na stolku, formoval jsem "diplomacii".
Setmělo se, hostitel měl dál ucho k topolu a byl nápadně nesvůj. Nad zápražím klepla o lampu můra, až prach z křídel spadl na stolek. Muž odřenou osenici odehnal a jak byl v tom mávání, napřáh´znovu k topolu. Tam se totiž zpěváci mezitím vystřídali a nastoupivším byl slavík tmavý! Domácí se rozzářil - tenhleten to byl! No ale ráno u těch vrbiček s vyčáhlým topolem už slavík nebyl. Chytil bych ho pro něj na krátké pogratulování.
Inu čas, který žene přes naše kraje ptáky průtažné, nemůže být jiným, než jedinečným! A ten žijeme.
Hezké užívání.

--- A protože jsem toho příliš neporadil, přidávám bonus.

Prosímvás, já jsem o tu knížku zase ve štelářku ovadil, tak jsem ji tam nemoh´jen tak vrátit.
Míla Nevrlý - Kniha o Jizerských horách.
Někde se po tom podívejte v antikvariátu a jestli budete spolu, nalistujte třeba kapitolu o ptáčnících. Anebo si vemte dovolenou a sjeďte to šusem celé. Uvidíte.
A to si vemte, že moje řeka právě tam pramení. Leží tam ještě sníh. Jasně, že to z ní poznat i tady u nás. Líp si po vlasti vybrat už nemohla.

--- Tak přeci ne. Když se podařilo přistoupit na web, první slavík už tam je. Je ze Znojemska. Gratulace.

Co jsou vůbec zač?

12. dubna 2015 v 17:41 | Pavel Kverek
Museli bychom se ptát směrem k těm prvním rekordmanům. Možná z toho ale jen děláme vědu větší, než ve skutečnosti je.

Slavíky jsem ani dnes nenašel, vzal jsem tedy jen několik hnízdišť a některá už opakovaně. Žije to na nich pěkně, ale dost druhů ještě chybí. A mezi nimi i slavík.

Nemůže si člověk myslet, že když ho před lety zjistil v první dekádě, že to bude pořád "padat" níž. A i kdyby, jsou to spíš nepodstatnosti. Zatím. Oteplování se prý nedávno zastavilo, uvidíme, co bude.

Taková ta klasika, to každoroční osídlování regionu, to má ještě čas. Děje se před dvacátým. A byly roky, že i po něm, tam jsem si ovšem ze začátku vyčítal malý počet sledovaných hnízdišť. Matematicky je to logické, ovšem vzpomínám, jak jsem chodil, hlídal a ono pořád nic. Pak jsem se na to vyflák´, utahán a otráven, tři dny jsem lapal po dechu doma a doháněl zpoždění běžné činnosti a čtvrtý den tam letěl jako blázen, protože už prostě na dálku byli slyšet a lidi je taky hlásili.
Samozřejmě, přilétají "ve vlnách", to se ví o mnoha druzích, ale když chtěl člověk do toho natlačit nějaký systém, nefungovalo to moc. Takže - kdybyste se mě zeptali, co přílet ovlivňuje doopravdy a na který den si vsadit, byl bych vedle a schoval se před vámi.

Jako letos…
Takovou jsem měl jistotu, jak to "přečtu", podtrhnu, dám razítko a ono nic. Krásné dny, vlídné noci, krajina nedočkavá - a slavíci nikde!

Je tam hezky, bezesporu. Ale kdybych věděl, kam a kdy si dojet pro prvního, hodně bych všeho ušetřil. Proto mají výsledky takovou cenu, že právě tohle neumíme. Kdybych neměl takový rajón, ještě by to šlo. Ale získávám tím přehled o hnízdištích, navštíveno mám tak 80%. A vlastním tím objektivní údaj o jejich přežívání. Známé jsou většinou i důvody likvidace těch prostředí.

Některé koutky jsou opravdu milé. Jak se s námi perou, jak vzdorují. A na ty svoje svatby, jak si zase pro líčidla v pohodě sáhnou!
Třeba tady. Místo znám od loňska "z pelichání" (konec léta).
Prvně jsem tam přijel zjara a takhle tam kvetou dymnivky. Škoda, musel by slavík opravdu "máknout", jinak jich neužije.
Na východě Dolnobousovska je krajina pořád překvapivě fragmentovaná. Políčka s vojtěškou, Kotelská strouha, Bousovský potok - oba táhnou od několika bochníků skal z pod jejich studánek, pak pruhy keřů, no a ty dymnivky..



Prvně tam zažiju slavičí jaro, čas ale budu krást. Musí to tam být pěkný. Je to kraj domova a jsem rád, že udržel pár hezkých míst. Zatím. Všude jsou modré pytle u cest, proběhla očistná akce, to jsem nechtěl zapomenout napsat. Proč tihle lidé nepřeváží v té smutné republice? Rád bych se s nimi i potkal. Taky jsme uklízívali Svět, co jsem při tom propálil benzínu při svozu pytlů.

Co jsou vůbec zač ti první slavíci?
Netrpěliví samotáři, nesnášenliví, sebevědomí. S křídly už ale zklidněnými.
To jsem ještě nenapsal, tak to dám teď.

Hodně jsem toho už při úkolu zažil. Díky možnostem chytat ptáky na punktu v Jeseníkách v noci na světlo - a i kdyby přes den, vyšlo by to stejně - dostalo se mi srovnání. Jiní jsou slavíci zdejší, které znám jako domácí, co přilétli hnízdit. A jiní jsou migrující, rozrušení, nabuzení, vyhecovaní - prostě ve výkonu, které potkávám na přeletu sedlem. Tady, když rozevřu ruku, můžu slavíka fotit dál. Zůstane chvíli přikrčený, to se v horách nestane. Tam nejde ani pořádně vyfotit. Pořád zkouší utéct. A tak si říkám, že to nejsou sice naši v tom horském sedle. Že asi němečtí, nebo i polští, moc těch obecných "nad námi" nebude. Ale že naši se chovají podobně, když odtud odletí. To bych však ověřil snad jenom v Alpách či pod Pyrenejemi s přispěním obrovského štěstí. I tím jsou záhadní. Zkoumám cizí, abych víc poznal naše. A jenom tuším.
Tak to je roj myšlenek pro chvíle, kdy je najednou (slavík) doma. V křoví, které přestálo naše ataky. Poskakuje svým záhonkem kopřiv, které mu nad rovníkem třeba chyběly. Kroužek na noze mu zašel v brakických vodách delty Nigeru, čísla se do něho vpila. N.Muzeum Praha. Toť instituce, která na kroužcích ptáky na cestách provází. I slavíky, kteří už opravdu musí být dole na hranicích!

Zapisuji neděli 12. dubna, že ještě nejsou. (A jak známo, nikde v republice). Tedy zpoždění.

Ubývá míst...

11. dubna 2015 v 17:49 | Pavel Kverek
Menší se nám to, menší.

Začnu příběhem, anebo radši hned zkraje vypovím - slavíci ještě nejsou (11. dubna).

Trať Praha - Tanvald. Lítají po ní vlaky jeden za druhým a přeci to u ní žije! Musí, jinde už nezbylo místo.


Dám ještě fotku, jak se ušatec rozkoukával. Já jsem se taky furt otáčel, jestli si můžu pár pražců ještě dovolit.


Hnízdiště "Dubový les" je po smrti, to jsem psal, dnes jsem to byl vyfotit.
Stroj normálně to prostředí sežral a vyplivnul. Zbylo jen těch pár větviček dole, asi mimo zaměřovač. To nebude stačit ani na trnkový víno, natož pro slavíky.


Hledal jsem v okolí, kde by se mohli čerství bezdomovci za pár dní ubytovat, kdo by je byl schopen přijmout. Našel jsem jediný skromný koutek za lesem u trati. Třeba jim to postačí. Z jedné strany plot fabriky, pak kanál a hned násep dráhy. Za ním jakási laguna na soutoku drenáží. Teď zurčí vodou, v létě jsou takřka na suchu. Tak sem v květnu keště přijdu, třeba se to povede.

Jo, a kvete tu tahle jarní krása. Podbílek šupinatý, s hodně zajímavým životem.


...a moc hezky voní. Zalehnul jsem docela rád.

Projel jsem dalších 62 lokalit, nikde slavík není. Dvě jsou poškozeny, ale přežijí, pokud je to ze strany klestičů vše. Z jedné někdo pobral stromy do kamen, ale křoví zůstalo. Slavíkům to postačí.

Musím se přiznat, že si nejsem na 100% jist na lokalitě Rožátov, za řekou u čističky. Ozvalo se tam dvakrát na můj zpěv hvízdnutí, ale následně během hodinového pátrání jsem nic neobjevil. Byl to asi budníček. Má to jinou výšku, ale když se člověk nechá zaskočit a ještě k tomu se špatným sluchem, problém je na světě. Už jsem to chtěl zasíťovat a roznést sklopky, ale ověřováním jsem se uklidnil a nakonec odjel. Nepočítám, nevěřím. Takže "0".

Byla to dnes taková osmihodinovka za nádherného počasí. Pak dozpíval přehrávač a mohl jsem domů.
Něco se k večeru chystá, zahřmělo, po tomhle už určitě přijdou.

::: Ještě dva odkazy z minula, kdo byste to nechtěl hledat. Vyplatí se sledovat!


Další prohledávání

10. dubna 2015 v 20:50 | Pavel Kverek
Je 10. dubna a slavík zjištěn nebyl.

Navštíveno 17 hnízdišť nákladem 5 hodin. Částečně poškozeny jsou dvě hnízdiště, šanci ale drží. Na té jedné z poškozených lokalit se každý rok pálí čarodějnice a tak se tam slavíci projevují chaoticky.

Co je vidět z ptactva?
Na některých místech jeřábi a husy i na malých vodách. Slyšet jsou krutihlavi a dudek. Ano, tato část slavičí oblasti bývá pestrá. Vždyť je to taky jižní hranice.
Kvetou hlavně fialky, začínají prvosenky a dymnivky. Bíle první keře. Stál jsem na cestě, kde keře jsou k jihu pod hranou svahu. Tam tedy jaro pěkně vykračovalo! Rezavé mihnutí, tiché, šel jsem za ním. Bylo hodně rezavé až hnědé, proto to byla pěvuška. Mají stejný styl života. Už jsem poskočil, ale zbytečně.

Kolegové, co jezdí sledovat, zapisovat a fotit ptactvo, taky najezdí fůru kilometrů, ale já to mám při tomhle systému každý den. Příště kilometry z počítadla opíšu. A taky jsem si uvědomil, že toho člověk nachodí docela dost, některá místa jsou blokována závorou kvůli nepřizpůsobivcům. Už si to nebozí majitelé nedovedou jinak bránit. Tam musím chodit pěšky a někdy dost daleko.

Večer koukám na blížící se noc, to tak mívám v tomhle čase. Říkám si, jaká to je síla, když se ptáci vracejí.
Už jsem konečně taky viděl černohlavou pěnici, přišla za hlasem. Sdílí stejná stanoviště se slavíkem. Trošku jsem se zachvěl v anglickém parku. Ozval se hlas, nakonec jsem se uklidnil. Je to ještě průhledné, kdyby tam byl, viděl bych ho. Uznávám, že by mě některý z těch starých fištrónů mohl poznat, ale já bych si na něj přišel. Čekám za takových situací ještě déle a nechávám promluvit ticho. Absolutně nejlepší. Jsou zvědaví.
Potkal jsem i pár lidí, dávno vědí, že v tuhle dobu jezdím zapisovat. Je to 33 let. Nevím pořádně, jak to vypadá za Chloumeckým hřbetem ku Praze ani naproti v Českém ráji, ale téhleté krajině rozumím. Skromnost není na místě.

Luňáci červení jsou krásní dravci, už jsou doma. Taky jsem z hnízda ve špici akátu vyplašil kalouse, nevím, proč vyletěl. Sedl kousek stranou a nevěřil očím. Nikdo tam nechodí.

Stromy po vichřici drží, veteráni stojí všichni i v parku. Zajímavé, že po okolí jsou vidět vyvrácené spíš stromy menší a s kořeny, tedy mělce zakořeněné. Staří velikáni se dokáží své země přidržet, když jde o život. V Sukoradech u jezera stojí topol černý, stromisko jak hrom. Je v dolíku, kašle na obdiv, do tabulek se nikam netlačí, jen si v klidu přežívá. Kus od cesty, vždycky za ním zajdu zjara, když začínám. U vody sedí fůra rybářů, nechci, aby mě viděli. Poplácám ho po drsné kůře a pak se o něj na chvíli opřu. Nevím, kolik má "v pase", hodně. Jsem vedle něj legrační. Už pouští fialové jehnědy, dávno se probudil. Vzpomněl jsem si, že jsem na jezero taky jezdil chytat ryby, to bylo před vojnou. Jestli tu slavíci byli nebo nebyli, kdo ví. Já si nic takového nepamatuju. Slavíci, když tady hnízdí, rybářů se nebojí. Ty jejich vyšlapané plácky jsou pro sběr potravy skvělé.

Říkám si, je to zvláštní chvíle, je tady klid a kdo ví, třeba už po noci přistane první. Já ale zítra musím ještě jinam. Mám dluh u Jizery. Taky se těším. Budu se koukat do vody, nevíme, co v té řece máme! Je to taková nádhera! A pak to zas regionem otočím dokola. Vždycky chci toho prvního chytit - ostatně, kterého kdy nechci? Pokud ho nezjistím až pozdě za šera. Jednou se to stalo a hned ráno jsem tam upaloval. Zůstal. Potřebuji ty první hlavně kvůli tukovým zásobám, a kdyby to vyšlo, i kvůli klíšťatům. U samců je to s tukem docela blamáž. Samice jsou jasné. O tom jsem už psal.

Někdy se to povede, že přijdu na slavíka čerstvě po noci. To je zážitek. Vůbec nic se totiž neděje. Bývají skoro bez pohybu, někde sedí, často načepýření. Dříve se soudilo, že za chladných dní prostě mlčí a spíš jen přežívají. O pěkných příletových dnech se nepsalo, asi nebyly. Já dnes znám druh samozřejmě i z těch prima dnů a slavíci se chovají kupodivu stejně. Jde podle mě o jakési "ladění na domov". Pokud s tím nesouhlasíte, mám ještě jeden pohled. Jen ho připomenu, už jsem to taky psal. Po cestě uplatňují to samé, nikde příliš nevyčuhovat. Než se jim tady počítač přestaví pod bičem hormonů, chvilinku to trvá. Prostředí nemají načtené, opatrnost je trumfem zkušených. A tací jsou ti časní do jednoho! Kroužky by mohly vyprávět spolu s archivem.

Proč o ně přijdeme?

10. dubna 2015 v 8:01 | Pavel Kverek
Co už by měl slavičí blog dělat víc, než o slavicích vyprávět a taky je chránit.

Protože mám strach, že až navštívím zbylá území, zjistím stejné procento zkázy a nebudu z toho v kdovíjaké kondici, napíšu teď text, který jaksi "nastavuje zrcadlo".

Proč to slavíci odnesou nejvíc?
Všechny čistky nemýtí celá křoví, běží po jakési virtuální hranici, kterou bude nově dobré dodržet. Nechávají "to" za hranicí. Pěnice a druhy podobné se s touto novou podobou lemů cest zřejmě vypořádají, ne tak slavík. Má docela jiné nároky. Potřebuje, aby se lemy, které jsou jinak převážně úzké, alespoň někde rozšiřovaly. Buď u můstků směrem podle potoka či cest, nebo "kapkovitě" jakoukoliv objížďkou "něčeho" jako třeba meliorační šachty. Ty, co se rozšiřovaly doteď, byly zarovnány, něktéré i o polovinu.
U okrajů lesů rozšíření ani nebylo třeba, protože lemy byly spíš široké a ptáci navíc mohli sbírat i v okraji lesa. Přesně tuhle "rozšiřovací" nutnost splňuje liniová zeleň, ovšem ani tam mnohde není již "přijatelno". Na sjezdech kolem R 10 kolem měst je pozalézáno tolik bezadresných individuí, že pro své "kempování" vymýtili většinu podrostu. Tedy i tam se rozsvítila slavíkům červená. Kolem vodotečí, to ani komentovat nebudu.
"Světlé lesy s bujným podrostem" - jak definováno v literatuře, ty tady žádné nemáme. V zahradách udělali lidi pořádek, u nádraží jste to viděli posledně sami.

Co zbývá?
Doteď se sice dokázali někteří zpěváci zastavit i ve vysloveně drobných prostředích, kde ale nehnízdili. Jen odtud zpěv několik dní prostě vycházel. Partnerku buď se jí vůbec nedočkali, nebo když to viděla, udělala na ně "dlouhý nos". Snad právě tady v těchto čekám, co se stane. Jestli snad slavík sleví. Pokud ne, ubyde jich o 75% pro degradaci stanovišť.

A už se nám po současné "ochutnávce" povede snáze pochopit, proč mnohde v západní Evropě chybí zpěvné ptactvo.

Rekord nepadl

9. dubna 2015 v 22:23 | Pavel Kverek
Ani v republice ani u nás slavík zatím (hlášen) není.

Kontroloval jsem skoro tři desítky hnízdišť, je to sice jen dílek z celé mapy výzkumu, ale slavík tam není. Nedokážu říct, možná kdyby člověk projel všechny, třeba by tam byl. To si ovšem nemohu dovolit. Je tedy potřeba říct, že i ten můj kalendář slavičích příletů mlží.

Snažím se nad tím konečně tak nějak víc přemýšlet, anebo je to tím, že si to doopravdy užívám. To pouštění tónů do křoví a čekání v napětí. Myslím si, že bych ho zjistil, kdyby tam byl. Počkám vždycky dost dlouho. Gumuji v zápisníku domněnky z dřívějška, tak třeba teď zkraje - neznamená, že když se okolní ptactvo přijde podívat za hlasem, že tam slavík nemůže být. Když nemá sám od sebe důvod zpívat, ještě ho neznají. Ale on by se ozval, nebo odněkud nakoukl. Je to ještě přehledné.
Vegetace trochu v předstihu je, ne že ne. Kvetou dymnivky, trnky už začínají. Slunečný den patřil motýlům, všude jich bylo. Nejvíc žluťásků řešetlákových, pak babočky paví oka a kopřivové a taky černoproužky březové.

Dnes by tam bylo i hezky na tom slunci, kdybych nebyl postižen zas třemi obrazy zkázy.
Na tom nejkrásnějším zůstaly jen rýhy v zemi, směřující k místu, kde stál zřejmě ten "anton". Kam kudrnatý demonstanty, účastníky nepovoleného průvodu, za ruku odvlékali a pak nakládali. Tak tihle už se nevrátí, utrousil jsem a byl tam naposledy. Kultura konečně bez roští, les průhledný, dokonale větrný.
Člověk to zas nějak přežije, ale jsou to ztráty těch nejlepších přátel. A to nemluvím o ptactvu, to je na odpis docela.

Krajina dopadne špatně, už brzy. V tichosti.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

...dám přeci ještě postřeh jinačí.

Jde o remízek za jedním hřbitovem.

Tak tady, přestože není hnízdiště nijak rozměrné, bývají i dva samečkové. Trošku hlavně s břízami zachrastila vichřice, ale dneska už je ten háj znovu při chuti. Žlutí strnadi už vyzpěvují, pěnkava taky, zpěvný drozd jakbysmet, brhlík - ten přišel až ke mě, strakapoud bubnoval, fialky kvetly.
Jde však v poznámce o něco jiného. Je-li na zemi alespoň místy ostružiní, dovolí si staří po vyhnízdění zůstat.


Na ty letní dómy je totiž spoleh, pro pelichání přímo jedinečné. Takže tohle místečko má slavíky po celé dlouhé čtyři měsíce! První třetinu oslavně, druhou rodinného pokřikování a třetí ultratichou s prázdninovým koukáním k obloze.

(Kdo koukáte na web Angličanů či Němců o kukačkách s vysílači? První dvě v Evropě! Neskutečné. Hlavně ten pták z Běloruska, to je taktika!)