Červen 2015

Čas mláďat, ještě pomalých

29. června 2015 v 9:11 | Pavel Kverek
A je to tu znovu! Ne, slavíci to nemají lehké.

Měl jsem v neděli chvíli a vyjel za úkolem. Vybral místo a věděl, že tady může "přijít křeč".
Výpadovka na Jičín od plechového města, tradiční hnízdiště v lůnu skládky vlevo a vpravo laguna ucpané svodnice. S několika keři a příšeřím. Rojícím se hmyzem nad hrbolatou krustou, černočerná zem výživného "pobřeží". Smrtonosná past pro dospívající slavíky, kteří do toho ráje nízkým letem nad silnicí dříve či později zamíří.


Nedělní provoz hustý, v podstatě auto za autem (někdy dvě vedle sebe - i tři, občas i na sebe troubící, to podle toho, kdo na podvozku sedí). Když vidí postavu s foťákem přímo u krajnice, mnozí zběsilost korigují. Usmívám se, ale jen chviličku, protože už ho vidím. Jak taky jinak! Ksakru.


Jako každý rok! Kolik jich tak může z pětičlenného osazenstva hnízda přežít? Staří je vypiplali, pravda, ještě o nich vědí, protože samec seděl na smrčí a nad ztrátou želel.
Kulový už mu pomůže a on to ví.

Je tu doma už z minula. Podle kroužku.


Odchyt se vede, samice je prvně hnízdící, ale vyvedla mezi hranostaji a z aut vysazenými kočkami. Ukládám si ji do bloku, oba staří začínají pelichat, a proto jsem v podstatě přijel. Takže i fotím.


Mláďata kroužkuji dvě, asi zbylá, víc jich na malé a přehledné lokalitě zřejmě nezbývá.


Provoz zeslábnul do nuly, na chviličku, asi z piety.

Co s tímhle dělat?
Aspoň sledovat, odhadovat ztráty, dokumentovat a mluvit o tom. Vím, kde je problém. Krajina krom liniových staveb je bez křovin a slavíci jsou jen "ukazovátkem" na ten problém. Vedle za krajnicí se totiž rozkládá i drozd a připsat mohu též pomalý běhák zajíce.

Tušil jsem, že tenhle odchyt bude jako loňský, i jako ten z roku třináct. Převážně smutný.

Dokud se zpívá...

28. června 2015 v 10:01 | Pavel Kverek
Je to zvláštní čas. Mnoho ptačích druhů už zase zmlklo, je po koncertech. Zas to budou zachraňovat černohlávci, ovšem i ta jejich písnička mi zní už pod větvemi trošičku jinak. Přišlo léto, pro mnohé čas příprav k odletům.

Slavíci patří do skupiny ptáků pelichajících jedinkrát v roce a právě před cestou do zimovišť. To mi k nim přijde nejvhodnější a dělá to výzkum ještě zajímavější. Dávají ještě šanci dovědět se víc.

Mám novou skicu křídla, mám polojasno o procesu pelichání, zanesu jednotlivé fáze do obrázku.


Přes dvě stě pelichacích protokolů se na ten nákres složilo.

Když mám chvíli, otevřu si složku s obrázky těch rozcuchaných křídel a hledám souvislosti. A připomíná mi to, jak jsme chodívali sbírat na pole acháty jako kluci. To nebyla žádná "Libuň" ani "Železnice", kde se pole blíž Kozákovu vzácnými šutry jen lesknou! Tady se muselo dlouho chodit, a když někdo něco ze země vyloupnul - ozvalo se: "Mám!".
Tak já už takhle u křídel nevolám, ale taky občas "mám". A pak se divím, že mne to nenapadlo dřív. Ano, když si dá ten proces krok za krokem člověk dohromady, zákony uvidí. Bude to asi znít divně, ale je to vzrušující. Dobrodružství poznávání, jak říkají v rozhlase. U některých "objevů" pak sice uznám, že přeci jen trochu "plavou", ale tak to u živého tématu prostě je. Některé však v ověřováních báječně "sedí" a to je pocit k nezaplacení. Dá se do toho koukat dlouho. Stovky hodin sběru toho materiálu. Vím, že to má cenu. Teď se spíš tak nějak snažím nechat si to od tajemných slavíků konečně proplatit. A zas mě to tlačí do křoví pro další a lepší sběr. Lepší v tom, že člověk přichází připravenější, ví, na co dát pozor nově.

Když jsme prohlíželi křídla při určování třeba rákosníků - mezidruhově kdysi na punktech, usmívám se, jak jsme bývali obecní. Je i v naší ornitologii pár odborníků, kterých si vážím. Nebudu jmenovat a napíšu - ne, já jsem k cíli ještě nedošel. Nevím mnohé, i když dost. To je ta pozvánka k dalšímu líčení, nevěřil bych v minulém století, že to může člověka tak chytit. Líčením (vysvětlivka pro neznalé) myslím odchyty, ne nějak barvami podpořený rituál.

Chování slavíků během pelichání - i tam jsou poznat fáze! I to se mění. Postup, broušený staletími. A já jej chodím pozorovat.
I krajina pokročila do jiné své fáze. I to vnímám a hostím se tím doslova královsky. A taky se usmívám nad tím, jak šly roky. Třiatřicet let je třiatřicet let. Tehdy bylo v československé ornitologii pár lidí, kteří se o slavíky zajímali víc, než ostatní. Specialisté, experti? Možná. Spolupracovali jsme hlavně při setkáních, měnili poznatky. Byly jiné a nikdy jich nepřetékalo. A vzpomínám, jak naše sezóny končily právě v tuhle dobu, kdy se objekt zájmu propadl do země a nebylo ho. Nebyla to ostuda, i v zahraničí to měli podobně. Alespoň tady "nad Alpami", kde dvakrát za rok slavíci jistě nehnízdí.
Pak jsem se naučil je v té "mrtvé" krajině přeci jen najít a nakonec i pochytat. Není to ale bez chyb, samozřejmě, možnost je omezená. Slavíci nejsou hloupí, jinak by v přírodě dávno už nebyli. O to větší má archív cenu, tím víc a raději se ohlížím i do začátků.

Momenty jsou odměnou podobným, jenž klopýtají po cestách svých hledání zarputile dál. Osvěžováni v oázách, tuženi vidinou cíle.

A ještě něco.
Líbí se mi, že nově začínající kroužkovatelé jsou vybízeni k profilovávání se v činnosti. Sám bych tehdejší rozhodnutí neměnil a všem podobnou cestu přeji.

Výsledky u mláďat

25. června 2015 v 22:38 | Pavel Kverek
Jsou vzácné, protože v hnízdech z nedostatku času nekroužkuji. Ale daří se na lokalitách občas chytit nějaké to vylétnuté mládě, o kterém lze rovněž (nemá-li ještě dorostlé peří) s jistotou prohlásit, že je to slavík místní.

Takový "příběh kroužku" jsem zažil dnes v Slavičím háji.
Poslední slavík, kterého bylo třeba chytit, vyšel zajímavě. V pelichajícím samci jsem podle kódu rozpoznal přesídlené mládě z roku 13! Slavík je tedy tříletý, v druhém kompletním pelichání.

A teď vám mohu nabídnout oba klíčové obrázky a jeden přidám navrch s pokusem o legraci.


Juvenilní slavík ještě v péči rodičů.


Tříletý sameček, který chováním připomíná spíše krutihlava. Se zablácenýma nohama.

...

Kam jinam v Bousově přesídlit, než do Slavičího háje. To je panečku ocenění! To se to s tak magnetickou lokalitou sbírají pěkné výsledky!


Kroužkovací stanice - tedy náš pověřovatel, vždycky kladla důraz na kroužkování mláďat. Ať to bylo za socialismu, nebo nyní. Je to ovšem u řady druhů časově nezvládnutelné, tak se kroužkují staří. Mám to tak i já, na druhou stranu jsem přesměrováním pozornosti k adultům dosáhl výborných výsledků. Ty bych neměl.

Pojďme si ještě krátce představit čerstvý příběh slavičího kroužku.

Kousek od rodného hnízda jsem ho tehdy sklopkou chytil. V čase, kdy si už tu a tam něco sebral sám.
Peří křídel a ocasu bylo tříčtvrteční, už ale poletoval.
Když se tam na soutoku Trnického potoka s Klenicí o prázdninách osamostatnil a vyměnil drobné kropenaté peří, prvně zamířil k jihu. V noci a sám. Nikdo mu neradil, nevedl křídla nad vodou i pískem a přeci trefil. Z Afriky se dokázal na jaře vrátit, jestli hnízdil a kde, to se neví (v "háji" to nebylo), pak přišlo první kompletní pelichání v českých kopřivách a zas těch pět tisíc kilometrů. Cestu domů na jaře 2015 už zkušeně zrychlil a v "háji" jsem ho zkoušel chytit v dubnu jako zpívajícího. Nepovedlo se, až dnes, kdy už znovu určitě myslí na Afriku. Než jsem ho u cesty pustil, odstranil jsem mu od zobáku klíště a opláchnul nohy od jílu. Dost prokoukl. Dál jsem ho už nezdržoval, má se jistě co ohánět.

Po čase mám výsledek kroužkování od mladého slavíka.
Zažil jsem pěkný večer u sítí v místech, kde budu sedat, až budu stár.


Zastavení v čase

Že by sledování pelichání nepřinášelo výsledky, říci nelze.
Ověřil jsem konečně podezření, že velké svrchní krovky fungují jinak, než by se soudilo. Existuje v řadě jedna, která je v první fázi výměny důležitá a není s ostatními pelichána. Je fascinující, že schéma stojí i na takových - zdálo by se - margináliích. Slavíci jsou prostě dokonalí! Kolik mi ten jejich krátký pobyt ještě způsobí badatelské radosti?

Někde ano, jinde ne

24. června 2015 v 20:43 | Pavel Kverek
To je tedy výsledek prvního odchytu během předpokládaného pelichání!
Někde na lokalitě jsou, jinde ne. Víc než čím jiným to bude stavem místa. Nabídkou úkrytů a potravy.

Hnízdiště, kde jsem loni neuspěl, u Jizery.
A opravdu pěkný výsledek v tom příhodném místě!
Okraj světlého topolového lesíku tam přechází do mýtiny staré tak deset let. Dokonce jsem se dočkal ještě zpěvu a tak jsem to zkusil. Výsledkem jsou tři adultní slavíci, dva samci a samice. A aby to byl pěkný studijní materiál, všichni už pelichali a proces začal u všech ve stejnou dobu, něco málo před dvacátým červnem.




I když měli loketní krovky v důležitém místě vypelichané, stáří se určit povedlo, všichni jsou starší.
Samice mírami pozvedla velikostní průměr, pořádná.

Pokud vyhnízdili, mladí už byli pryč. Nezjistil jsem ani jednoho.

Jeden z těch samců zaujal. Aktivně zpívající.
Zatímco zbylí byli po hnízdění logicky ještě bez tuku, zpěvák ne. A bylo to znát na váze. Mohl být lichým samcem u toho hnízdění. Takových případů je dost. A když na to lokalita má, zůstat mohou pelichat všichni.
Pokud byl jeden navíc, proč nepelichal už dřív?
Ale obrázek je z toho pěkný.


V tomto stavu rozpelichaní slavíci ještě létají, později ne. Techniku odchytu jsem přizpůsobil a vyšlo mi to.

Lidi co chodí kolem po cestě, mě většinou znají, jsem dopisovatelem jejich zpravodaje. Tak když na cestě kroužkuju, beru je k tomu, pokud mají zájem. Mám rád pohodu, proč se máme otravovat a zahlížet po sobě. Já to mám takhle.
A až dojdu jindy dolů k řece, bude to s kafem a koláčem v pergoličce. Z takového výzkumu se člověk vrací zvesela.

Úkoly na prázdniny

24. června 2015 v 9:03 | Pavel Kverek
Kdybych byl dochazečem do školy, zděsil bych se toho nadpisu.
Samozřejmě, školáci o úkoly pro budoucí svátek odpočinku nestojí a nikdo je s nimi taky nepronásleduje. To já jsem si dal úkoly. Úkoly dobrodružné jako je výzkum sám.

Období pohnízdního pelichání slavíků, letos s pokusem zodpovědět setrvávání či nesetrvávání ptáků na hnízdišti. To je panečku úkol, to je - jak se říká - výzva! Energie mám dost třeba jen z toho, jak si místní slavíci v odborném tisku vedou v citování textů. Zejména článek o hybridní samici, uvedený v zahraničí.

Začalo pelichání, proces, pořád hluboce neznámý. Kdybych chtěl být vychytralým, řeknu, že jsem si pro letošek "půdu dobře připravil". Nechytal jsem na hnízdištích a půjde to tedy teď. Ve skutečnosti jsem neměl čas a poznat to bylo i tady na blogu.
Ale dneska po poledni už vyrazím a těším se moc. Jen bohužel tím "odsunem výkonu" přicházím o možnost zkontrolovat větší část starých jedinců s kroužky, letní metodou je nechytím. Ani toho italského ze svahů Baby, pokud se vrátil. O jarním VPZ se nám to nepovedlo, dva nějací "chytří" tam přebývají a teď už budu bez šance. Co naplat.
Přitom samozřejmě budu dál ověřovat teritorialitu usazených adultů. Zdá se značná, ale pěvců takových je víc. I ona nesnášenlivost může být zčásti odpovědí na poloprázdná hnízdiště poslední pobytové fáze slavíků.

Jediný úkol, který mám ještě jiný, vylézt v městě na Klenici na čapí hnízdo.
Staří čápi odletěli, mláďata uhynula. Abychom věděli, o co jde, je potřeba tam vlézt. Mohou být znovu přimotaná provazy na vázání slámy a sena. Tam to tak bývá, jen v minulosti jsme zatím vždycky přišli s kroužkováním včas.
Znát to chtějí i pozorovatelé v okolí, jsou smutní.

Abychom ale nekončili temně, pořídil jsem pro vás obrázek v mlýnské zahradě. Takhle to tam funguje.


Slavnost na kraji léta

21. června 2015 v 21:01 | Pavel Kverek
Dozpíváno, doslaveno!

Infotabule je uvedena do života. Modřinky, které mají obydlí v levém stěžni stojanu (nahoře), už jsou pryč.
V háji před chviličkou začalo léto.

Dopěli pozvaní muzikanti, a když jsme pak odjížděli jako poslední, ozvala se kukačka. Nepočítal jsem, kolik nám dává roků pro ten záměr, doufám, že dost.
Slavíci kolem krmí mladé a to je výsledek nad jiné. Háj už funguje! Jako bychom je vypěstovali někde v kotci.

Lidí přišlo dost, vešli jsme se dvouhodinou mezi lokální deště.
Přišlí byli spokojeni. Stačili jsme při tom určit nahrávku jednoho slavíka z mobilu, vypovědět podstatné o projektu a naplánovat kroky příští.


Teď už tam je zas ticho a běží pravé léto. Lidé jím odešli pryč.
Jen půvabná bylinka sléz v konci háje svítí z trav.



Kvete tam, co hnízdí cvrčilky. Ty už po nocích necvrčí, jsou v práci. Podívejte na to krásné bylinné patro, aby tam se nelíbilo zeleným cvrčilkám!

Jedna fotka před tabulí s kapelou a jejich mladým hostem.


Než jsme odjeli, seděli jsme s ženou na lavičce a rákosníci zpěvní kolem nás v rostoucím háji sbírali pro mladé. Funguje to. Nad Horním Bousovem se ale zas přikalilo nebe, odjeli jsme domů. Posíleni energií z toho soubytí, radostí z pěkného.
Má smysl ten nápad.

Děkuji představitelům města na Klenici i zaměstnancům kultury, děkuji ornitologické společnosti za dárky pro děti, děkuji paní Bartkové a lidem kolem ní za skvěle odvedenou práci právě s dětmi, děkuji došlým a dojetým, děkuji hudebníkům, kolegům z realizačního tria, děkuji kraji domova.
Děkuji meteorologům, že to pro nás na radarech na chvíli rozhrnuli, děkuji manželce. Dámám z Boleslavi (i za dárek), všem těm, na které si zrovna nevzpomenu.


Momentka z programu (zleva): pan hajný, pan starosta, já, krajní z hudebníků a slečna od houslí.
A kukaččí vrba v pozadí obrázku.

Zpěvy Řehečského kvarteta utichly, tu a tam se ozve v pokřoví ještě pěnička a vzadu vlastenec skřivan.

Louky jsou krátké, sťalo je léto.

Chvíle k zastavení

20. června 2015 v 10:36 | Pavel Kverek
Abych dokázal vnímat pěkný čas roku a pár postřehů nabídnout i vám tady na blogu, musím se oprostit od věcí škaredých a na den či dva je zvládnout odhodit.

Odhazuji tedy zjištění, že i mezi ornitology může být pěkné hovado, že kněžmostská studánka je otrávená, že počasí mohlo být lepší. Šla by hesla analyzovat jako, že nedobrým je ten člověk přece odedávna, studánka na tom je tak, jak se k ní v současnosti chováme a počasí, že špatné vlastně ani tak není.
Dál už to nechám být, vytěsnil jsem to na okraj (jak se říká).

Pociťuji konečně nad sebou zas jedinou vládu, co uznávám - lehoučký nátlak snivého znamení Ryb. Ano, vím o tom dnešním soumračném setkání tří nejzářivějších planet. A když oblačnost dovolí, budu pod nimi stát. Utéct to nenechám. A myslet budu na naše dny, vbrzku se znovu zkracující. Kterak rok poskočí neoblomnou událostí.

Kus verše ze starých skautských novin o prostovlasé dívce, zlatém poháru v dlani, plnosti dnů pod vrcholem roku - tak to za okny právě dávají, ty si připomenu.

Srna v zahradě naproti vyšla před jabloň, drží se chytře dál od žacích strojů. A ledňáček? Jak ten nás oklamával! Pořád jsem si říkal, kdo může chytat plotičky v jezírku, že občas některá bokem se staví. Viděl jsem ho před týdny, jak mlýnskou zahradou stoupal nade stromy. Slyšel ho jindy, jak po ránu se ozval. Ani pak mi to v hlavě nesepnulo. Až včera, když jsme ho viděli. Naučil se rybařit v té naší louži! Neskutečné. Však já ho uhlídám při tom umění!

Venku je ticho. Takové, které jsem zažil včera v Brodě Železném, v malém prostorově ale velikém pojetím - Muzeem skleněných betlémů. Stála tam v skle utavená krása v honosné svojí tichosti a výpovědi o kraji. O lidech, o řemesle s velkým písmenem na začátku. O jeho pichlavém odcházení.
To ticho teď slyším venku, v zahradě a všude. Jen lejsek sletěl za mouchou k skřípině jezerní nad zrcátkem hladiny. Potichu, radši i on.

Jdou dny naším rokem, jaro se loučí a slavičí rok krok nápadně zrychluje. Zítra, zítra ho ještě přibrzdíme! V Slavičím háji. Už včera jsem to vyprávěl. Nečekejme bujarý děj v konci s malým ohňostrojem. Vedle decentního programu, který přináší město, půjdeme k tabuli, kde představím prostředí. Ještě spíš tak trochu poloprázdné, víc čekající. Ale jinak to udělat nejde. Tabuli v život uvést třeba a příroda takhle funguje. Keře nevyrostou přes noc a ptactvo na prahu léta víc oddechuje. Ale i to je obraz roku v přírodě. A my mu zkusíme porozumět.
V chvíli zastavení.

Zpěvy podletí

15. června 2015 v 12:56 | Pavel Kverek
Máme to tady! Od jara vzdalování. Čas lítostivců. Byl jsem přivonět.

Ztráty, co jim neuteču, jsou i tak milé. Kde jsou ty májové večery? Proč jsem k nim nechodil víc! Na slavíky je pozdě. Čím dál později. A pak se to vrací, v záblesku, na chviličku...

Beseduji se studenty, o přírodě o ptactvu.


Mají den pro ptactvo, zakončí jej písemně.

Věcí pěkných jsme zažili. Tak třeba v jedné z odpovědí, že ptactvo nám je - teď nevím přesně, jestli pro potěchu, či pro radost - ten formát jsem nečekal a jinde nezažil, tak pěknou odpověď. Krom užitku či neužitku rozvedených do detailů, takováhle věc!

Když odešli a než jsem odjel, v keříčku, jednom z mála na stráních, zapěl slavík. Asi pro mě. Ovšem, co tu dělá, v tak odlehlém místě od hnízdišť?
Jde o zpěváky podletí. Nejde o žádné doprovázení mladých, nikdo jiný tam s ním nebyl. Jsou to poslední virtuosové slavičí krajiny a slavičího roku Mnichovohradišťska! S písněmi na rozloučenou. Víc jich nebude.

Kde tihle bludní zakotví, kde pelichají, vždyť za pár dní se jim křídla rozsypou? Vědí to vůbec? Nejsou dvouletí bez zkušenosti? Proč už nesedí v temném příkrovu a nevyhlíží pelichání? A není náhodou tady stopa k oněm tajemným a překvapivým výskytům tmavých slavíků v prostředích, kde následně rozpelichají? A kde jsou z nich lidi pak logicky na větvi. Z těch dvouletých.
Snažím se na to přijít řadu let. Možnosti nepatrné, nabídka schází.

Kdy utichnou i tihle vlastenci - milí zpěváci podletí? Dneska, nebo až zítra?

...

Byl jsem v Slavičím háji chystat tabuli na neděli, infocentrum města vydalo pěknou pozvánku.


Tam už je po hnízdění, ale rodiny se ještě drží pohromadě. Tam už se nezpívá. Za celou dobu, krom taktických povelů ptačích rodičů, jsem neslyšel nic.
Jsou to však radostné chvíle, jako když jezeďáci svážejí zrní do sýpek a počítají fůry.
Urodilo se a dožínky jsou v neděli!

Motýlí zajímavost

13. června 2015 v 16:44 | Pavel Kverek
Při chytání slavíka, kterého jsme s hostitelem stejně nechytili, zaujal tenhle motýlek. Ohrožený druh - přástevník starčkový. Jedovatý!




Jde o čerstvé imago a bylo jich tam - no, nejmíň dva! Zajímavé na přástevníky, že létali za sluníčka. A u motýla samotného, že má spodní pár křídel s docela velkou oválnou skvrnou. Možná to bude lokální specifikum.

Je z úpatí Chlumu a druh je z oblasti již registrován o dva mapovací čtverce dál, z Milovicka. Tady byl před lety vyfocen v pergole i lišaj smrtihlav. Souřadnice byly na vyžádání odeslány a zástihy obou zaznačeny.
Poletují tam patrolováním i samečci ohniváčka celíkového a to je na slunci opravdu zážitek!
Modráska jsem neurčil, ale myslím si, že to jehlicový není. Pro samé slavíky jsem ho ani nevyfotil. Pářili se, škoda.

V neděli do háje

13. června 2015 v 8:32 | Pavel Kverek
Ještě to sem napíšu, až budu vědět víc. Myslím, od kolika to bude.

Takhle vypadá tabule do Slavičího háje a pověsíme ji tam pro nedělní sešlost (za týden).
Bude odhalení, ale upozorňuji - není to nijaký výlet do ZOO. Nic moc tam k vidění není. Ale jde o tu chvíli, o nějaké to nastartování. Více sem vložím večer, přijďte se podívat.
- No, není. Ono tam samozřejmě je, ale ten život je jaksi nenápadný a porosty taky ještě nestojí. Na nohy se spíš zvolna staví. Ale dva páry u cesty jsou dva páry u cesty.
Milá naděje.

Je to možná jak "u Cimrmanů", přečíst to při tom zmenšení asi nepůjde, ale abyste viděli alespoň figuru. Ústřední fotka je od Dana Č., dovolil jsem si mu kdysi a dole je samozřejmě připsán. Ostatní mám z archivu.
Je to bez 5 centimetrů dvoumetrová záležitost, už jsem vymyslel usazení do aloxovaných lišt, je s tím spokojenost. Jen, doufám, že nám to někdo hned nezničí.

K projektu bude v infocentru města později k dispozici tiskovina. Bude v ní tolik pozornosti, kolik se králi pěvců v republice nikdy nedostalo. A všelijaké výzkumy z místa. I výsledky spolupráce se školou.
Podaří-li se nám propojit terén s kulturní institucí, bude to dokonalé. Živé a obdarovné.


Tuším jich ještě víc

9. června 2015 v 19:32 | Pavel Kverek
Bude těch slavíků v regionu ještě víc, než jsem prve provokativně uvedl. Tisícovka zpěváků je málo. Nestačím to samozřejmě projet za krátký čas co na to mám, ale když se občas rozhodnu někam vlézt (na základě zimních vytipování), jsou tam! Jako posledně.
Zajímaly mne vemeníky dvoulisté, které mám od dětství zapsány opojnou vůní a elegancí, proto je navštěvuji i dnes, kdy možnost v lese jiném pro mne zůstává. Vůně dovedou otvírat vzpomínky, alespoň já to tak mám.
A když jsem zaparkoval, byli tam slavíci! V lese jeřábů popelavých, tedy při jeho okraji samozřejmě. Ale byli tam, i když je místo poměrně malé. Začínám novým nárokům slavíků víc rozumět a budu muset odhady s chutí přepočítat. Všeho ale do času! Podívám-li se, jak jsou právě křovité lemy lesů, nakročené do polí kdysi docela zpupně, podle map dnes likvidovány, bude nabídka mizet. Neslyšel jsem dosud a nečetl nikde slova, že by kroky někomu vadily. Stroj to po zimě sežere a vyzvrací pod sebe. Futruje se z donucení. Les potom vypadá jak řádka krepových růží před měkkým pultem světského přívěsu!


Zajímavá událost se objevila na webu ornitologických pozorování.

Na Nymbursku byl okroužkován hybridní samec slavíka. Identifikován, zdokumentován. Chycen 6. června v místě, kde přebývají slavíci obecní. Hned se mi při tom vybavily moje vzpomínky na slavičí křížence, chycené u nás. Převládají právě takováto červnová data. Odkud se tam ti ptáci objeví, co kde dělali předtím? Někde, někdy, někomu, nějak mohli uniknout, ale když už teď převažují? Musíme se signálem zaobírat. Náhoda to není. Tento už nezpíval, to já jsem třeba březenského z parku ještě zpívat slyšel. To bylo tenkrát desátého. Pak už byl v síti a sám od sebe. A pak tam zas nebyl (když jsem si sehnal foťák) a pak už tam nebyl docela.
Tenhle nymburský z Hrabanovské černavy měl křídlo 91 milimetrů. Byl tedy stejný, jaké znám z naší republiky. V Polsku byli chyceni i menší, pokud nechci říci drobnější. To u nás ne.
Využiji toho k navození situace od Lipska (Luckenau) z 12. 5. 2002, kdy tam byl kontrolován český "slavík tmavý", označený u Čelákovic jako jedno z mláďat v hnízdě "slavíků obecných" dne 29. 5. 2001.
I když fantastický výsledek tuzemské ornitologie je oslaben nízkou úrovní určení v čase kontroly, jasné je, že na kroužkovatele působil jako slavík tmavý a tak byl i vykázán. A také nedávný odchyt na černavě byl doprovozen poznámkou tentokrát zkušeného kroužkovatele, že převažoval slavík tmavý. S dodatkem, že jde o křížence - samce. Ano, kříženci z mého archivu se všichni blížili slavíku tmavému. Některý hodně, jíný o detail míň ale, kdo by jej tak bez zkušeností nezapsal! A i když jsme prokázali testem, že i u nás se v hnízdní době pohybují čistí slavíci tmaví, nabízí se otázka - kolik z vykázaných československých slavíků tmavých v databázi KS je opravdu slavíkem tmavým? Zvláště z přelomu ročních období, kdy tak nějak nápadně hybridních ptáků v optimálních prostředích "přibývá" (tušíte, kam tím mířím?).
A tím se příhodně vracím do úvodu druhé části a tím také můžu dnešní vstup zakončit.

Ještě přeci alespoň obrázek. Úplně mimo téma, ale kovolesklec šedivkový na skalce před deštěm za to stál.
Jen mají ti místní málo zlaté barvy narozdíl třeba od pražských. Může v tom být "odraz peněženek"?


Oba dva postřehy byly vloženy dne 9. června roku 2015 před setměním.

Tóny slavíků tmavých

3. června 2015 v 20:21 | Pavel Kverek
Dnes jsou míněny barevné tóny v opeření, dám fotku a k ní pár poznámek.


Slavík tmavý má dobré to svoje nové jméno. Dříve byl slavíkem uherským, ale tmavý mu sedí líp. Je tmavý.
Oproti zářivějšímu slavíku obecnému je prostě tmavší. Tmavohnědé žilkování hrudi se nachází též na tmavším podkladu, než má slavík obecný, velké peří než rezavohnědé je u něho hnědé. Zvláště pera ocasní, tam je rozdíl nápadný. Spodní krovky ocasní působí také tmavě, mají totiž při kraji hnědou zvlněnou pásku. Bývá variabilní, ale k nalezení je. Tedy i ty působí tmavě. Peří obrysu je hnědé a krom zmíněných barevných odlišností zaujme i zobák. Oproti slavíku obecnému je "rozpláclý". Na fotce to je dobře patrné.
Slavíci tmaví jsou i celkově robustnější s křídlem spíše delším kolem devadesátky. Dám ještě jinou fotku, ze stínu.


Mohl by právě slavík tmavý i pro ten širší zobák připomínat lejsky, kam je spolu s některými jinými "slavíky" nově směřován, nesměl by se ovšem chovat jako drozd. Poskakovat se svěšenými křídly, jak často činí - kosové a jiní.

Slavík tmavý, krom odlišností podle letek, jak známo z klíčů, se odlišuje též hlasem. Krom toho, že zpravidla i zpěvem, jak psáno jinde, odlišuje se "hvízdáním" i "cvakáním" (žargon). Jde o hlasy kontaktní. Kdo si je naposlouchá, má málem vyhráno až na to, že je ptáci bez podnětu nepoužívají.
Pokud bychom ale zastihli tmavé slavíky u hnízda s mláďaty, zažijeme hlasy oba. Nebo když slavíka v křoví překvapíme a nejlépe pokud disponujeme umělým záznamem a chce se nám jej lokálně používat. Pak budeme překvapeni, protože ptáci reagují alespoň zpočátku aktivně.

S těmito typy nahrávek jsem začal pracovat zkraje století, kdy jsem je objevil co způsob k prokazování skrytě pelichajících adultů. A kdo ví, možná je čeká významná budoucnost. Musí se s nimi ovšem během produkce šetřit. Jakmile léčku pták prokoukne, je s monitoringem konec.
Za určitých okolností na tento hlas reagují i mladí tohoroční, to už by ovšem bylo téma docela jiné.

Podívám-li se na nadpis, už tak jsme úplně jinde. Takže úvodní věta je mírně prolhaná.

. za letošní expedicí?

2. června 2015 v 21:17 | Pavel Kverek
Možná už opravdu tečka. Anebo se někdy vrátím?

Přišla skupinová fotka a já ji sem připínám už kvůli těm krásným účastníkům, aby měli na blogu otisk. Až jednou budou všichni konečně doma za stolem, bude mezi námi některými pořádná dálka.

Téma nás svedlo dohromady v předloženém zastoupení (+ 1, pozdravuji).

A pod obrázkem v mailu stálo:
Team Nightingale 2015.


Myslím si, že každý pobral mouder, až se prohýbal. Všechno vyšlo jak nikdy. I s počasím.
Nebylo času na jiné aktivity, ale využil jsem toho paralelně pro sběr soukromých zkušeností se slavíkem tmavým. I s fenoménem mezidruhového křížení a jedním přímým potomkem oněch selhání ve výběru partnera. Nádherný slavík, o kterém prostřednictvím kontrolního odchytu víme už mnohé. A já, já si odnesl v hlavě čerstvý zápis unikátního zpěvu!

Trochu bych dnes býval už "vařil z vody", nechci-li zmiňovat projekt a čísla, mohu snad ještě k tomu odchytu. K jeho atmosféře.

Právě jsem se tam pod jednou rozbásnil o nádheře hrušní, kterou zvěčnilo hned několik českých malířů v oblibě pro stavbu koruny, když se ten slavík rozezpíval. Nikdo o něm nic nevěděl - jen, že ho potřebujeme.
Zajímalo by mne, kdy tam ten (nemyslím to nijak pejorativně) bastard přiletěl. Jaký mívá scénář návratu. Slavíkem tmavým není, slavíkem obecným taky ne. Po mámě fenotypem po prvně jmenovaném. Ale hlasem - to tedy ne, tam jasně po otci! Tím, že je starší tří let (spíš ještě starší), má strofy jisté a odpracované. Na ten jeho tlukot nezapomenu.
Nevěděli jsme ale, že to je hybrid. Až v ruce. Tam jsem to však měl v momentě.
K tomu datu příletu, co o něm přemýšlím - jediného křížence, kterého mám takto zmapovaného formou retrapu, ten je z Česka od Kolomut z doby, kdy souputníci se po fenoménu křížení sotva ohlíželi. Ten se vrátil po roce na stejné místo hnízdit, v konci dubna. Jestli z Nigérie, ze Zimbabwe či někde odprostřed, to nikdo neví.

Teď se v časopise Kroužkovatel, který se povedl, rozebírá specializace, její váha a obecně ještě dál možný přínos kroužkování v čase prostředků lepších.
I tady u těch kříženců je kroužek trochu málo. Nevím, co by se muselo stát v Africe, aby právě takovýto pták byl z ní ohlášen. Život jednoho "čekatele" je proti tomu nejspíš titěrností. Pokud by už ovšem měl takovýto jedinec geolokátor a dokázal se vrátit, chytit by ho šlo. A kdyby přístroj v zapisování vydržel, mohli bychom do mapy Afriky konečně zarazit kleště. A nechat je tam stát.

Na závěr ale poznamenám, že kroužkování potřebné pořád je, to i v časopise jasně zaznělo.

Můj výzkum na hnízdištích Mladoboleslavska by bez kroužků zašel. Vždyť jen meziročních kontrol jsem do ústřední databáze dodal dost přes tři sta. První retrapy budiž, ovšem tak od nového století, to už je sběr jako hrom! Ujednocená metodika, schopnost slavíků se vracet a údaje tak průběžně přičítat.

Jen třeba věc taková: peří dvouletých se prvním kompletním pelicháním často výrazně proměňuje v délce (křídlo/rýdovák). To nelze zjistit jinak, než příležitostí hodnotit materiál meziročně. Krom efektů jiných.