Duben 2016

Za dnešním "Vítáním"

30. dubna 2016 v 15:05 | Pavel Kverek
Určitě připravím rozsáhlý report, využiju toho, že se nám dařilo a užili jsme dost.

Teď jen ještě naposledy děkuji všem návštěvníkům za skvělý doprovod a Tomovi za odchyty. Jen ti slavíci! Ale mohl jsem to tušit už od předvčerejška, kdy jsme s panem starostou města Mnichova Hradiště slavíka u Veselé chytit nedovedli. Včera jsem taky pohořel a dnes jsme tomu nasadili korunu. Je to ale indicie, po které jdu řadu let, jen vždy přicházela v máji. Slavíci jsou nechytatelní. Proč?

Pro Vás, kteří jste s námi nebyli, napíšu pár pěkných záznamů.

Kroužkování rehka zahradního a třeba sojky, pozorování orla mořského, luňáka červeného a tří párů koroptví. Kukačky a liščího doupěte, poslech slavíků a cvrčilky zelené. Námluvy zajíců a Nedbalka už zase bez vody.

Skvělá sestava pětatřiceti lidí, nádherný čas.

Šestnáctý ročník je za námi, Dolce byly trefou do černého!

Slavíci v televizi?

29. dubna 2016 v 14:09 | Pavel Kverek
Ve veřejnoprávní, samozřejmě.
No tak uvidíme, třeba to opravdu vyjde. Točit by se mohlo brzy. Čtyřiatřicetiletý výzkum zaujal, od předvčerejška mám nabídku od člověka, s kterým jsem už spolupracoval.

VPZ již tuto sobotu!

26. dubna 2016 v 19:53 | Pavel Kverek
Sraz v Mnichově Hradišti. Parkoviště na rohu Lidické, v křížení s Turnovskou.
Odtud půjdeme 30. dubna v půl sedmé do Dolců (údolí Nedbalky). Okruh měří něco přes 2,5 kilometru. Před polednem se do místa srazu vrátíme.

Co očekávat?

Bude-li dobrý čas, vycházka bude příjemná. V okraji města si zapíšeme první ptačí obyvatele lidských sídlišť, a jak vyjdeme z města směrem k Hoškovicím, po pravé straně se objeví panoramata Českého ráje. Odtud, z Příhrazských skal vyletují na lov sokoli. My ale z asfaltového chodníku v kopečku uhneme polní cestou vlevo do údolí, lemovaného křovinami a zestárlými ovocnými stromy. Jaké ptačí druhy bychom mohli uvidět, nebudu tady vypisovat, necháme to na aktuální nabídce. Slavíky ovšem najdeme určitě. Letos jsem tam ještě nechytal, akce by měla vyjít. Pokusili bychom se přímo ukázat odchyt, myslím, že ani pravidelní účastníci to v zamýšlené podobě nemohli vidět, doufejme, že to vyjde. I když, teď si vzpomínám, že kdo byl na VPZ na rohatských Horách, tam jsme do sítě vlákali králíčka, a na Valečově taky. A na Štěpánce tehdy vlastně taky. Ovšem vidět, jak se chytá slavík, dokonce s využitím vycpané atrapy, to neviděl nikdo! Tak to by mohlo v ukázce být.

Mám ten kout rád, jde o nejzazší výspu slavičí krajiny tady u nás, pochází odtud dosud nepřekonaný rekord v příletu. Trnky už budou mít po svatbách, ale útulno tam bude. Nedbalka už bude mít po vodě, ale přeci ji nepřehlédnu. Slavíci už budou mít po seznamovacích lekcích, ale přec u nich na dveře zaklepeme.

Vybral jsem místo, které nezklame.
Přijďte se sejít vy, kteří jste normálními, jak bývá většinou. Jen jednou snad, jak byla ta strašná kosa tady na Kněžmostsku, vzpomínáte?
Moc nás tam nebylo a přeci byli lidi, kteří na mne svižně zažalovali jistému podnikateli onu zmínku o jeřábech: "Že tady je máme, zatímco z Branžeže od Komárovského je vyhnal golf". Pan podnikatel mi hned odpoledne volal, zval na kafe a dotazoval se na onu vzácnost. Abych mu ji představil. Myslím, že tu by mu měl představit "Orgán správy ráje" či ti povedení účastníkové maší vycházky. Byli jednorázově, už nechodí, jak nechodili ani dřív. A je to dobře. Takoví mezi nás nepatří.
Zní to trochu, jak z nálepek od sirek v čase budování komunismu, tam taková prohlášení také jsou.

Budu se těšit spolu s Tomem na milé setkání. Pro děti máme tématické magnetky, pro ostatní něco propagačních materiálů ČSO - organizace, které se kdysi tato česká verze k radosti mnohých narodila. A roste do krásy!

Jo a v Zpravodaji Šrámkovy Sobotky báseň pro tamní slavíky získala Čestné uznání. Moc pěkně o tom napsali na titulní straně - jen slavík, ten se tam ke koupališti zatím nevrátil. I tam v tom úpolí v zimě řádily pily, jak to bude, neví nikdo z nás. Držme palce, byla by to škoda. Tak mladá radost! Sobotka by si to moc zasloužila. Inu, hranice rozšíření je hranice rozšíření. Badatelsky zajímavá, však zrádná.

A ještě něco. Děkuji vám všem, kdo hlásíte slavíky. Vážení, takhle to nikdy nebylo, taková spolupráce! Děkuji všem i za ty večerní drozdy, kteří se z toho tu a tam vyvrbili. Učený z nebe nespadl.

Brzy se na blog vrátím, ještě před akcí, ale napsané platí.

Kout věrných slavíků

23. dubna 2016 v 10:07 | Pavel Kverek
V pátek dvaadvacátého večer jsem ve Slavičím háji zase polknul naprázdno. A přestože vychytralým slavíkem se ukázal mistr, před pěti dny zkontrolovaný na opačném konci areálu, s tmou se v síti současně objevila samička. Dva kroužkovaní slavíci v síti nad navezenou hlušinou zanikajícího království!
Ona je tou z loňska, předloňska i předpředloňska - tak dlouho o ní vím.
Svítil jsem si v autě světélkem, znovu a znovu kontroloval čísla tenkého kroužku a říkal si - půjde o samičku. Trochu mne vyvedla z míry, když po dosednutí do tmavnoucí koruny břízy zazpívala. Dnes už se ale tuší, že to některé dovedou. Jak revoluční! Co všechno o slavících ještě nevíme - a kolik toho tedy vlastně víme?!

Sítě jsem balil potmě, ale bylo mi zase tak, jak být občas umí - báječně. Tohle chci prožívat krom toho, že výzkum nese objevy. Chci si jej žít!

Jen mi došly zdroje ve foťáku, ale což! Její obrázek mám od jindy.
Pojďme si o ni něco v krátkosti říct.

Přišla sem kdysi po zničení hnízdiště u nádraží. A už zůstala. A vrací se a možná, že to bude v jejich (samičím) rekordu, to ještě nevím. Ona ale umí od jihu hodně rychle. Chce být včas, chce vybírat. Bude asi ve stejném páru jako loni, předloni - není to síla? Je, i není. Vrací se s obdivem k místu, ne k milému, to už se ví.
Pobývají dvě třetiny roku ve světě a pak se tu sejdou. I se mnou. Jen aby to vyšlo. Tady jim křoviny žádný kretén neseštěpkuje, u nás tedy ne! A ví to dobře i pěnice pokřovní a hnědokřídlá. Obě už jsou doma. Vědí to strnadi zpod mezičky a ověří si to cvrčilky za pár hodin. První už jsou v Česku, tak kdy tedy u nás? A pak rákosníci, do toho kosové, drozdi, pěnkavy, budníčci, pěvušky, vrabci, špačci, konipasi, rehkové, sedmihlásci, lejsci, zvnonkové a já nevím, kteří ještě.

Takže máme doma:
NM PRAHA - N 592346; N 681551 = ti tvoří pár. Nově označený N 681690. Co bude dál?

Prastarý od sběrného dvora chyběl už loni, ani letos o něm nevím.

Jinak je slavíků po místech, která přežila, letos už sakramentsky dost.

Slavičí háj slaví

17. dubna 2016 v 21:01 | Pavel Kverek
Do Slavičího háje se vrátil první slavík a je pro nás známý. Je z těch starých veteránů, které se podařilo přestěhovat "do nového" a neumožnit jim uletět z krajiny pryč.


Okroužkován byl v roce 2011 už jako starší. Do háje přeletěl hned, jak jsme mu to dali najevo a umožnili. Krajní část je totiž ze vzrostlých keřů, jen byla úzká a nenabízela hnízdní příležitosti. To všechno už má.

Doufejme, že přiletí i ostatní, že cestování zvládli a v Africe nikomu nenaletěli. V našem umělém prostředí se podmínky nezměnily, mají se kam vrátit. Uvidíme v nejbližších dnech.

A taky se chytil tento krásný ptáček.


Určitě víte, o koho jde a jen bych přál dětem z kroužku přírodovědců a dvěma vedoucím, aby v některé z jejich hnízdních budek zůstal a nikam už neletěl.
To by bylo léto!

Bonus ke koncertu

16. dubna 2016 v 13:47 | Pavel Kverek
Událo se to dávno a teď, když jsem provázel setkáním v Dolním Bousově při Jarních tónech pro město a jeho slavíky na to nebyl čas. Nabízím věty o tom, jak jsem se s mistrem kytary seznámil.

V roce 2006 v kostelní věži chrámu v Klášteře nad Jizerou se u mohutného zvonu, ulitého v II. půlce 16. století boleslavským mistrem Petrem utrhlo srdce. Vznikla tam skupina nadšenců a ti mne k opravě oslovili. Přijel jsem se podívat, vyslechl jejich plán a souhlasil, že srdce opravíme. Bylo rozpraskané (vlásečnicové trhliny se ukázaly až v ohni po zahřátí při pozvolném žíhání železa. Opravy nebyly snadné, v místě opotřebení otlučením bylo nutno srdce překovat. Objevila se na něm i značka s vročením, vše jsme vykartáčovali a napustili voskem. Mezitím starý řemenář v Mladé Boleslavi vyrobil a ušil poutko a mohlo se montovat. Srdce ve zvonu muselo být už několikáté v řadě, aktuální bylo zhotoveno na začátku 20. století.
No a v místě byla přichystaná sláva na večer, kdy zkušený zvoník několika pražských zvonů Vladimír Molík nad nádherným soutokem podještědské Zábrdky s Jizerou rozkymácel zvon. Ty tóny z věže odkrytých žaluzií byly parádní. A v lodi kostela šel Koncert pro zdravé srdce, kdy léčiteli byla naše dílna i tóny pozvaného hosta. Prvně jsem mluvil k lidem v kostele, prvně jsem na živo slyšel Štěpána Raka. A pak už bylo vše dané. On se za akcí ohlédl moc pěkně i ve svátečním čase končícího roku v rozhlase a jara následujícího byl hostem Noci slavíků tady poblíž Koprníku. Byl totiž Rok slavíka, ale o prvním máji v mrazivém večeru ptáci nezpívali. Snad jeden krátký výkřik za třpytivou hladinou Střípku a to bylo vše.
Bylo mi líto, že mistr zdejší slavíky neuslyší, řešení to však nemělo. Byla kosa. Mluvil na obloze o rozsvícených souhvězdích a já si uvědomoval, že za slavičím zpěvem nepřijel jen skvělý muzikant.
Šli jsme pak domů, tedy k nám, na kafe a čaj. Sedli ke stolu, zahřívali promrzlé ruce a vedli řeč. Krátkou, protože za okny se rozezněl strhující slavičí koncert! Otevřel jsem okno dokořán a z mlýnské zahrady z ohromné střemchy, blikající do šera tisíci bílých svící, vylétal do okolí zpěv starého slavíka, co se stihnul vrátit. Pěl vytrvale, i když jsme už seděli nad kouřícími šálky a okno kvůli chladu měli zavřené. Zavládla radost a právě tady jsem si uvědomil, že mě má ta krajina ráda. Že mne podržela a já budu dlužit.
Uvědomil jsem si to i chvíli po koncertu teď ve čtvrtek, kdy host zmínil obdivně náš Slavičí háj, kam jsme ho předtím vzali. Kdy fotil a fotil.

Z dluhu, který u krajiny mám, myslím si, že jsem setkáním zas kousek umazal. S pomocí přátel. A už taky vím, proč nejrychlejší slavík roku 2016 to s předstihem dvou hodin tak spolehlivě stihnul. Přátelství má sílu!

Ostrý začátek ukončil déšť

15. dubna 2016 v 20:06 | Pavel Kverek
Včera na koncertu jsem se dověděl, že snad by ve Lhoticích měl zpívat slavík.
Než jsem se vydal za tím "prvním" - boleslavským, zajel jsem do Lhotic, jenom tak pro klid. Byl jsem překvapen tím, že ovocné křoviny tehdy nevykáceli dohola, jak se zdálo. Zůstaly v části, no a tam se taky slavík přihlásil. Chytil jsem ho, byl mi neznámý a šatem velmi zajímavý. Spodní krovky ocasní měl dvoubarevné a na to jsem čekal desítky let. Přesto to byl slavík obecný. Takže - první chycený slavík a hned objev!


Pak už jsem jel do Boleslavi na toho včerejšího.
Tam jsem si vědecky sliboval, že zjistím, zdali se z místa odsunul pryč, nebo zůstal. To je u těch časných potřebné vědět. Důkazů třeba.
Natáhl jsem síť preventivně, tam kde zlodějská pakáž z periferie (to jsou ti, co pro ně v zimě politikové postaví stan, aby nabrali sil a těžká baga nasekaných kabelů zjara snáze unesli) má opaliště (pozor, neplést s odpalištěm v golfu, tady jde o nakradené vozíky z obchoďáku). Anglickou síť dvanáctku, co mám ze starých časů, té jsem chtěl dopřát doteku časného slavíka, protože pořád chytá skvěle a já potřebuji mít u těch prvních ptáků jistotu, že nepromáchnu. Zahrál jsem a chytila ho lehce. Kroužek taky neměl a též byl starším. Tak jsem mu ho dal. Za chvilku už zase zpíval pod svodidlem. Tihle od "Erdesítky" jsou hlučnější, museli se přizpůsobit.
A začínalo pršet. Zatím lehce, ale věděl jsem, že je po chytání. Takhle daleko od baráku, a abych končil! Naftová nádrž dole na mne zařvala, že takhle tedy ne, že takhle se letos rozhazovat nebude. No ale - měl jsem dva letošní čerstvé sběry od slavíků, byl jsem rád a točil k domovu.
Tak ještě Buda, když se v nebi našla ta díra. Za Pátkem (to je rybník, s Robinsonem nemá nic společného) slavík nebyl no ale u Stržáku (to je další rybník směrem na Kněžmost), tam se mi ozval. Nechtělo se mi do mokré trávy, tak jsem si zamachroval "lajnou" podle cesty. No a taky tam ztvrdnul. Slavík měl ze mne legraci a taky mne poznal. To se pozná. Začal vrčet a já věděl, že pokud tohohle převezu, mám první kontrolní odchyt letos. Převezl, a měl jsem. To ovšem až poté, co jsem šel do té trávy u vrb začistit větve mačetou a síť přenesl tam. Vyšlo to, slavík je z loňska kroužkovaný jako starší, pochopitelně. Ale cenný. Sotva jsem mu nasnímkoval křídla, připomenul se déšť a teď už nešel ukecat. To mi nevadilo, voda je potřeba a měl jsem báječné tři.

A pak jsem nad tím přemýšlel, už když jsem balil měřidla a zápisníček. Jak je to krásné. Jak mne to baví, jak obohacuje.


Jakým jsem nad tím tichým badatelem, dávno vím, kam se dívat, co měřit a kde by se sneslo ještě pár důkazů.
Jak se ti slavíci vrací, jaká to je při nich detektivka.

Dávejte pozor, něco vám ukážu.


Nemusíte se děsit, takhle se kontrolují tukové zásoby. Nasliníte pírka, rozhrnete je (ona drží) a už vidíte na kůži. Je-li tam tuk či není. Jak vypadá drůbeží maso, jakou má barvu - znáte a je-li na něm vrstva tuku, pak je bříško žluté. Jako dnes u všech třech. Jiné roky ti první samečkové často přiletí bez tuku, tedy nejčastěji. To je tím, jak spěchají, vynechají poslední jednu dvě zastávky k doplnění žlutých "pohonných hmot" a letí na jeden zátah. Tihle dnešní jsou na tom jinak a vypadá, že nespěchali (i když data jsou raná).

Tak to byla malá úvaha nad podezřelým zjištěním a touha dohlédnout jim pod křídla kdesi na cestách.

První je z Boleslavi

15. dubna 2016 v 8:01 | Pavel Kverek
Kdo by to čekal.
Jeli jsme pro člověka, který jim měl toho čtrnáctého zahrát na kytaru a než jsme najeli na pražskou rychlostní silnici u Boleslavi, prověřil jsem "dálniční čtyřlístek". To jsou obrazce protierozní zeleně v místě mimoúrovňového křížení silnic. Pražské a výpadovky na Jičín.
Hned na druhém plácku se slavík ozval a zpěvem mne vyprovodil až k závoře.

Report z toho dne připravím, byl to pěkný den.

Zatím dvě fotky z události.

Jedna s mistrem ze Slavičího háje a druhá ze sokolovny.

Kdo jste přijel do Bousova, viděl jste, co budete mít na dlouho.
Tušil jsem, že to může dopadnout takhle, se Štěpánem Rakem se pár let znám, vím, co umí při komornějších vystoupeních vytvořit za atmosféru a tomu jsem chtěl jako průvodce nahrát.
Za sebe říkám: "Vyšlo nám to".

Mistr se rozplýval po příjezdu do Bousova nad nápadem ptačího parku pro slavíky. Jen škoda, že to tam žádný s návratem nestihl. Slivoně se dívaly po opadaných kvítcích na cestě, těmi už mistra nepřivítají. Není však k němu pozdě, to ony přispíšily.
Teď už to začne, noci plné slavíků.



Krátce

8. dubna 2016 v 6:29 | Pavel Kverek
První slavík obecný, ohlášený z naší republiky, je z 7.4. od Olomouce.

Vítání ptačího zpěvu je 30. dubna od 6.30 hodin v Mnichově Hradišti. Sraz na parkovišti u spořitelny (vedle Turnovské ulice). Bude to i na webu ČSO.
Píšu to sem opakovaně proto, že se někteří přes blog dotazují a nenechávají na sebe mailový kontakt!


Zpráva nedobrá

Kdo něco pořádá, ví, jak to chodí. Neznamená to ještě, když jste odhodláni, připraveni, máte materiálně zajištěno, že to vyjde. Nyní už vím, že nevyjde vysílání ze Slavičího háje, pořad byl změněn a června se nedožije.
Budeme ale hledat jinou podobu.

Proto Slavičí háj bude navštíven už v pondělí rozhlasem regionálním a trochu jinak.
Vysílání by se mělo objevit asi i na radiožurnálu, půjde o reportáž z návratu slavíků. Začneme u Kněžmostu modráčky, ti už doma jsou.
Zkuste to tedy nějak poslouchat, nevím zatím k tomu víc, jen, že v pondělí v deset vyrážíme s panem Duchoněm za tématem.

Pro Jarní tóny pro město a jeho slavíky v dolnobousovské sokolovně budu moderátorem. Na jednu stranu senzační, na druhou svazující. A k tomu strach, aby akce klapla. Že jsem to všechno ještě nevzdal!

V krajině modráčků

7. dubna 2016 v 8:33 | Pavel Kverek
Musel jsem se tam vrátit.
V roce 1986 tu byli zjištěni prvně. Šel čas, časy různé, i pro modráčky horší i zlé, ale dneska jsou zpátky! A jsou tam čtyři zpěváci. To nikdy nebylo. Ony tam vznikly i nádherné biotopy a to je předpoklad úspěchu.

Modráček je jiný slavík, než ten rezavý, co přiletí třeba už pozítří. Je menší, barevnější - zpívat moc neumí. I chování má jiné, často vyletuje do vzduchu po způsobu skřivanů, úplně stejně, jak se tam za pár dnů začnou chovat rákosníci proužkovaní. Samečci se vznášejí nad rákosím, samičky v býlí staví hnízda. Je to pro ně nejdůležitější čas, ale na rozdíl od rezavých slavíků, tito si ho ještě jednou obvykle zopakují v létě. Budou hnízdit podruhé.

Hned vedle posedával vybarvený sameček bramborníčka černohlavého, i on tam patří. Je neuvěřitelné, když se někde udrží malý kout země bez zátěže, jak to tam žije.

Radost nemám z divokých vepříků a nemají ji ani jeřábi popelaví na okolí. Co se dá dělat.

Dám sem teď obrázky těch míst, abyste viděli, jak jsou obyčejná.





A to je další z nich.

Modráčci jsou doma

4. dubna 2016 v 8:20 | Pavel Kverek
Než začne slavičí sezóna, nutno otestovat novou hrací techniku. Předností bude dálkové ovládání, což úspěch na odchycení nejméně násobí.

Mířím do mokřadu u Nového rybníku, do území, které jsme tenkrát zachránili. Žije a to je to největší štěstí. Ještě žije. Pro bekasiny otavní, pro jeřáby popelavé, pro strnady rákosní a hlavně pro modráčky. Nejotužilejší a nejkrásnější slavíky, které naše země hostí.


Zastavuji na panelce, jdu kousek k posedu, aktivuji aparaturu "jen tak z ruky" - zatím. Hned vypínám a budu poslouchat. Netrvalo to dlouho a umělá písnička má v rákosí pokračování. Text je trošku jiný, než předložený, ale kdo by po modráčkovi mohl chtít takový zázrak? Každý jeden z nich, jak si poskládá repertoár částečně i podle okolí včetně žab, liší se tím podobně, jako zbarvením.
Nemám za dobu chytání na fotkách jednoho stejně vybarveného. Je to i proto, že štít se v průběhu jara ještě proměňuje, mizí z něho krycí šedý přeliv, podobně to mají třeba pěnkavy. A pak se ten mokřadní slavík rozzáří!
O samičkách zbytečné diskutovat. Taky jsou každá jiná a míchá s tím ještě jejich věk.

V močálu jsou zpěváci nejmíň tři, což nikdy nebylo. A hned o kus dál, v srdci nejstarší slatě je další. Dva jsem chytil, do gumovek se mi nechtělo, musí to stačit, mám radost a odjíždím ke křovím, za slavíky rezavými.

Další a další zničené lokality. Myslím, že jsme na tom bezkonkurenčně nejhůř v celé republice. Jak je tohle vůbec možné a všichni včetně institucí jsou zticha.

Pro město a slavíky

1. dubna 2016 v 7:45 | Pavel Kverek
Pozvánka.