Červen 2016

Pelichání začalo

29. června 2016 v 20:55 | Pavel Kverek
Dlouho jsem nikde nebyl, ale tušil jsem, že až vyrazím kroužkovat, nejčasnější ze slavíků budou pelichat.

Protože mám práci v Březně, stavil jsem se při zpáteční cestě na lokalitě "Skládka". Naposledy jsem tam byl na jaře a nic tam nebylo. Teď jsem ani nemusel "hrát" a hned jsem věděl, že jsou. Začali na mě upozorňovat, už když jsem šel po cestě a koukal schválně na druhou stranu. Z toho jsem poznal, že se známe. A že to nebude snadné. Nakonec jsem úspěšný byl a chytil vše, co pochytat šlo. Nejprve kompletní pár. On s kroužkem, ona bez něj (dvouletá) a pak na té minilokalitě ještě mírně stranou toporně zpíval jiný. Musel jsem za ním se sítí a s tichou přehrávkou zajít, ale povedlo se.

Na každém chyceném slavíkovi je něco zajímavé. Užívám si to, do dvoutisícovky jich moc okroužkovat nechybí, pořád mne ale zajímají.

První chycený má kroužek z roku 14, zjara a ještě ten rok jsem ho chytil v místě pelichat. Loni jsem ho chytil taky pelichajícího, i letos to mohlo vyjít. Jindy v tomhle čase už peří měnil. Letos se opozdil, i načasování výměny peří je tomu podřízeno a u samičky hned řeknu, proč se zdrželi.

Její určovací znaky byly vybledlé, musel jsem koukat po dodatkových. Zlámané letky vypověděly, že ji něco přepadlo. Asi na hnízdě. Nebyla by zdaleka první, kterou jsem zažil. Takže asi hnízdí oba náhradně a teď teprve krmí mladé v hnízdě.

No a ten třetí? Kroužek z roku 14, z léta, kdy pelichal, ale od té doby o něm nevím, až teď chycen v místě kroužkování. Tehdy jako dvouletý pelichal velmi brzy, nejspíš nehnízdil. No a nehnízdil ani letos, protože ještě zpíval, byl tučný a pelichal.


Je na té lokalitě mnoho predátorů, sám jsem pozoroval před lety hranostaje. Skočil na plech ze sudu, až se mu to smeklo a málem mě porazil. Co kraválu při tom nadělal!

...

Je osmadvacátého června a pelichání začalo. Poslední fáze slavičího pobytu doma. Teď už na ně doufám budu mít čas a rychle hnízdiště objedu, než poodlétají.

Konečně po práci

26. června 2016 v 22:55 | Pavel Kverek
Podíleli jsme se na této stezce. Vymyšlením mobiliáře, výrobou, montáží a rovněž přípravou části textů s obrázky.

Dnes byla slavnostně otevřena v Dolním Bousově a vy, pokud byste chtěli tudy jít, podívejte se na jednotlivá místa.
To, že je nepřečtete, je důvod, abyste si tam vyšlápli. Tam to přečíst půjde.

Tak "Zdrávi došli"!














Na křídlech

12. června 2016 v 21:04 | Pavel Kverek
Tak už mladí "stárnou" a poletují. Slavičí rok v naší přírodě nelze zastavit. Přibrzdit ho dokážu, to ale musím mít čas za nimi chodit a ten není. Musím si tady vystačit s archívem.
Jisté ovšem je, že hnízdění slavíkům vyšlo. Chladna s lijáky do tohoto kraje nepřišly, potravy všude dost. Dobrý rok.


Už ne tolik pro ranou třešeň v zahradě za kovárnou. Zjara namrzla a pořádně neodkvetla a o zbytek úrody se musíme dělit s opeřenci. Mohl bych o tom sepsat studii, kdo bere nejvíc, kdo míň, kdo nehospodaří, kdo je opatrný. A kdo přilétá vzácně. A kolik jich je dohromady!

Někteří sem odvedli i mládež, třeba drozdi. Ale nezlobím se na ně. Přírodu jsem vždycky chtěl mít sobě co nejblíž.


Na vlastních nohou

6. června 2016 v 18:53 | Pavel Kverek
Teď, před koncem prvního červnového týdne, mladí slavíci z úspěšných snůšek vyskakují do světa. Je to přesně tento případ z 6. 6. 2004 z březenského parku.


Křídla jim ještě neslouží, ale nohy jsou už pevné. A taky opeření, to jim život uchrání přečasto! Vidět na zemi nejsou, a když se neozvou, nikdo nemá šanci. Ještě o nich rodiče ví, ještě je podporují, ale nebude to dlouho trvat a zapomenou.
Budou mít splněno a je samé čeká náročný čas. Pelichání. Neskutečný proces právě u slavíků. Přišel jsem k němu v začátku století a skočil do něj po hlavě. Objevil jsem možnost, jak pelichající ptáky v prostředí prokázat. A to bylo průlomové. Přišel jsem na to sice náhodou, ale mnoho věcí se děje díky náhodě. Dodnes si myslím, že práci s přehrávkami ptačích projevů jsme ještě docela neovládli. I když v posledních letech jde vývoj hodně kupředu.
Já jsem objevil styl pro slavíky a vytvořil si na události závislost. V tu dobu se totiž už konečně objevily foťáky - kvalitní, jednoduché, pohotové. Bez toho by to nešlo, proces třeba dokumentovat. Mám archív, který nemá nikdo, to si troufám tvrdit. Ještě jsem nic neopublikoval, ale mnohé pochopil a rád bych pozornost rozšířil na slavíka tmavého, který je ještě neuvěřitelnější. Možnosti v Česku chybí, záznamy mám dva, nebo tři. Což je málo, pro slavíka obecného mám tři sta.

Mladí slavíci obecní, co vyskočili z hnízda, jsou nelétaví ještě pár dnů. Jak dorostou letky a hlavně rýdováky, zvednou se ze země a začnou přeletovat. Staří je občas nakrmí, ale oni už fungují sami. A pak to zůstane. I u nich se změní opeření, ale ne kompletní výměnou, jak u rodičů, vymění (převážně) drobné peří. A to už "za pochodu".
Toulají se po hnízdišti, vzdalují a vzdalují, poznávají ráz krajiny, až jejich šat se od starých přestane lišit docela. A před nimi svět! A život. Ne tedy před všemi, některý měl smůlu a skončil hned na začátku. Pro neznalost, naivitu, pro mládí.


Pro ty šťastné, ale prázdninové slunce svítí dál a hvězdy provokují. Zvednout to k nim a letět, kam křídla rozhodnou! Neviditelná síla jim je naklápí, tak jako před tím tátovi s mámou, když prvně odlétali. Jak křídla dědů a báb, co v kraji dávno nejsou. Co mají už po příležitosti. Té, kterou žijeme my.

Osm marných čekání

2. června 2016 v 20:42 | Pavel Kverek
Jak je to dávno, co se v Přepeřích, v kraji Dolnobousovském, uhnízdil slavík. Rok 2007 to byl. A neuspěl, samičku uslintal plzák španělský a ona nemohla zahřívat snůšku. A pak už tam nikdy nebyli.

Letos zjara se tam ozval, roznesl jsem zprávu po sousedech, aby si koncerty vyposlechli. Včera jsem přijel zkusit, jestli zůstal. Měl by to být mladý, tací nová místa osídlují.
Trvalo dlouho, než jsem ho zjistil, ale zjistil. A pak i chytil.


Byl dvouletý, a kdo ví, jestli hnízdí. Tím, že mu ještě bývá do zpěvu, je podezřelý. Už by měli krmit mladé společně s družkou. Dal jsem mu kroužek a uvidíme, co bude.

Jsou v konci té vesnice problémem kočky. Kde nejsou. Mnohdy i daleko v polích je člověk vidí, některé pytlačí, jiné - nebožky, byly prostě nějakým dobrákem vysazeny, když je doma nepotřeboval. Takových zvířat dnes je. Co jim zbývá, než se flákat a riskovat, že někde dostanou kuli do těla.

Osm roků to místo na výjezdu ke Kamenici čekalo na svého zpěváka. Před tím se tam hnízdilo tak třikrát.

Dost se proměňuje, ale nabídku s odřenýma ušima splňuje.
Teď už ale i tam budou koncerty končit, přijde pelichání. Ztratí se pryč?