Listopad 2016

Pro připomenutí

30. listopadu 2016 v 13:46 | Pavel Kverek
Než fotku přeřadím jinam, tady si můžete ještě připomenout víkendovou akci mladých ochránců přírody. Dnes byli v novinách a tak se mi dostalo ještě pár fotek od pana učitele. O tuhle bych vás nechtěl ochudit, protože se Tomášovi podařilo zachytit věrně provázející atmosféru.

I pro tyto pocity tam člověk jede. Vážím si takových lidí a mám z nich radost.



Foto: Tomáš Grindl

Srdce

29. listopadu 2016 v 15:05 | Pavel Kverek
Mám pro vás dobrou zprávu.
Pokud vás město Hradiště míní ocenit, pak jsme dnes kovali i pro vás!


Vysypaná srdce hned po sesbírání odjela jako loni k sklářům, aby dílo dokončili.

Pořídili jsme ještě jinačí fotku, ale ta je do posledních chvil roku tajná. Asi víte proč.
Nebyli byste překvapeni.

Plní se diář pro 2017

28. listopadu 2016 v 19:15 | Pavel Kverek
Přestože je času ještě dost na plánování jubilejní sezóny, jaro už se pomalu formuje.

Jedna z akcí proběhne nedaleko, kdy v Sobotce připravíme výstavu. Druhou je beseda v Bakově-Trenčíně, kde už jsem kdysi byl. Dnes přišla nabídka na výlet delší, Jihomoravská pobočka by stála o představení výzkumu na jejich jarní schůzi v Brně a tak se tam vybereme rodinným výletem. Já budu v zajetí ptačího zpěvu, zbylí v zajetí metropole.

Pak přijde na řadu květnové Vítání ptačího zpěvu, výzkum v zahraničí a návrat do zdejších křoví.
Pak si sednu na lavičku do Slavičího háje a nikdo mne odtud jen tak hned nedostane. Chtěl bych totiž v tom sobě dnes nejbližším místě tak nějak v klidu pořádně zavzpomínat. Na začátky, které pro mne nebyly lehké (doma se to vůbec nepozdávalo). Na první báječná odhalení při slavičích hnízdech. Chtěli byste ve vteřině vysypat číslo prvního kroužku pro slavičí samičku chycenou u hnízda? N.Museum Praha T 303 501 a bylo to 16. května (jasně, ověřit si to nemůžete, ale ani nemusíte). Když si dám záležet, vidím ten moment před sebou. Sklopku a hnedka úspěch! Ruce se mi klepaly až kroužky na šňůrce chrastily, ale zavřel jsem kleštičkami správně. Bez chyby. A pak ji pustil. A pak začal přemýšlet, jestli to náhodou není málo. Ano, znal jsem k tomu vše o jejím hnízdě a za pár dnů pět mladých označil. Pak chytil i samečka, ale stejně to bylo málo. Brzy jsem začal měřit alespoň křídlo, i když se ukázalo po letech, že špatně. Výsledky jsem anuloval v čase, kdy už jsem údajů začínal shromažďovat víc. A tak se to rozeběhlo.

A ještě k tomu místu nad splavem Červenského rybníka. Až na malou přestávku žije dodnes a je to moje veliká radost. Když tam na jaře líčím, vzpomínky se vrací do nejzazších dálek těch časů. A říkám si, vytáhnout tak z pod síťky slavíka té série T 303! Co bych asi dělal. Ale pozor, nechoďme pro senzaci daleko, právě odtud totiž pochází onen nejstarší slavík československé ornitologie, kroužkování. Ten příběh neskutečně nádherný si v blogu vyhledejte až si o svátcích budete chtít udělat hezkou chvilku. Najdu si ho s vámi.
Mám ta slavičí místa rád a nestydím se za ten vztah, až se tam někdy už pomalu dojímám, když vidím stromy, co jsem u jejich pat začínal líčit, vidím keře prvních mnou těžce objevených slavičích hnízd. Cítím vůni máje, jak prolézá těmi místy pořád stejně, slyším zpěv mistrů, jejichž kapka krve může mít odraz v těch letech mých začátků. Je mi tam hezky.

Až tady dorachotí všechny ty bláznivé výbušniny v přelomu roku, napíšu do sešitu pětatřicítku. Je to vůbec možné? Polévá mne horkost, že nedávno bylo těch roků pětadvacet, to jsme slavili v Muzeu Mladoboleslavska. Budu muset začít už každou sezónu poctivě plánovat. Úkolů z výsledků vzešlo, že se jich až bojím. Čím vím víc, tím zjišťuji, jak málo to včera ještě bylo!

A teď vám vážení napíšu úkol nejdůležitější.
Potřebuji se postarat, aby se tady kolem slavičí hnízdiště nepropadala pod zem, jak je tomu v posledních letech. Kněžmostsko je na tom v rámci celé oblasti dvěstědvaceti čtverečných kilometrů bezkonkurenčně nejhůř! Tak se to tady má. Je to smutné, ode mne ne příliš vlastenecké, ale je to tak.
A přestože je konec roku po periodických tiskovinách sváteční, ve zpravodaji zdejším to ode mne zazní. Více už nezmohu.

Jeden obrázek z odchytů na Mladoboleslavsku.


A ještě jedna událost kolem slavíků.

Teď se i na Fejsbuku strhla mela kolem té vyčpělé hudební ankety. Napsal jsem tam: "Ze všeho nejvíc mi je líto těch slavíků. Mělo by se jim dát tak nějak už pokoj".

Ale zlatým je u mne pořád Aneta Langerová, tak nějak vzpomínkově. Však si pusťte ze stejného alba poslední písničku Na Radosti. Na páté poslechnutí, si myslím, že vás má. A když by opravdu ne, je dobře, že jsme každý jiný!

Momentky z Prahy

27. listopadu 2016 v 9:30 | Pavel Kverek
V Betlémské kapli už to žije!

Loni někteří návštěvníci blogu litovali, že informaci pořídili pozdě.
Letos tedy nabízím pozvánku, jeďte se tam podívat. Kdo nezná zápal a tvořivost týmu kolem pana Lukavce a ponoří se do toho sklepení přeci, oči s ním nazpátek do metra chtít jít nebudou! Jde znovu o neskutečný zážitek a je nám pochopitelně ctí, že rozčetňující se rodinné dílo je mezi taháky.

Dva obrázky z písku a potom už - hezké chvíle v kapli!
Kováři z Kněžmostu.



Ochránci v akci

26. listopadu 2016 v 20:43 | Pavel Kverek
Každé jedno z více než dvaceti dětí dolnobousovského kroužku mladých ochránců přírody na sobotní "nadzážitek" přidaný k výpravě do rybích sádek a poté do Plakánku nezapomene. Doprovázející vedoucí zastavila v cestě do Střehomi křídla dravce, bezmocně se zmítající vysoko v koruně topolu. Společnost lidí blízkých přírodě a i těch menších přírodě se teprve přibližujících začala jednat. Přivolali hasiče, místního pana učitele na penzi a on pak i mne. Málem ve dvacetimetrové výšce a stranou silných větví by ptáka nikdo jinak nevysvobodil než profesionálové s technikou podobné povahy.

Dravec, uvězněný v koruně budil dole na zemi dohady, jak je vůbec něco takového možné.


A přestože událost je spíše domnívaná, pravdě daleko nebudeme. Protože lesní káně visela za krajní křídelní letky pravého křídla omotané rybářským vlascem, můžeme se po této stopě určitě vydat. Pojďte, i ochránci z Bousova na to čekají.
Je prospěšné, když mladí lidé mohou stanout tváří v tvář zvířecímu neštěstí a oni jsou těmi, kdo spolu s vedoucími pomohou.



Pták po prohlédnutí a vyzkoušení nebyl schopen odletět, doufejme však, že pouze pro svalovou ochablost posvěšeného křídla a pobyt v zvířecí nemocnici ho postaví na nohy. I na křídla. Ostatně tito nadšenci do stejného útulku míří za pár dní výletem a tak je docela možné, že půjde-li všechno dobře, "jejich" káni myšilovku uvidí zrovna odlétat. Přál bych to všem.
Sám jsem kdysi při odchytech CES (Constant Effort Sites) nedaleko odtud na Červenském rybníku do sítí na pěvce odchytil podobnou káni, která přiletěla požírat mrtvé ryby na mělčině. Tak tady je ta stopa! Rybníky na okolí jsou po výlovech, těla ryb by se nějaká ještě našla a káně o tom ví. Ovšem jsou tam i místy utrhané udice pytláků, poměrně hrubých vlasců a hlavně s háčky! Většinou se vlascem spoutají vodní ptáci, ale tady následně mohou i predátoři.
Protože káně pověšená v koruně měla poraněný spár levé nohy, soudím, že konec udice se zachytil právě tam. Odnesla si jej (zatím bez nebezpečí) na nocleh do koruny, možná že spíš ráno na pozorovatelnu, to rozhodnout nelze. Tam se vlasec zachytil za větve a ptáka při odletu už do vzduchu nepustil. Ten se otočil podle své osy, zachytil a omotal krajní čtyři velmi pevné letky křídla.


Z nohy se poté uvolnil, na větvi zůstal a křídlo se točením těla zaškrtilo. A tak tam dravec visel dlouhých pár chvil. A dál už to znáte. Měl štěstí. Zatím. A dál se uvidí.

Dobře je taky, že děti mohly v přímém dopoledním přenosu vidět úspěšný zásah hasičů. Pokud by někdo snad dosud ne, teď už ví, že nejen proti ohni zasahovat vyjíždějí.


Pan učitel vzal na chvíli dravce čekat na pomoc domů do zahrady, teď už vše běží podle zažitých scénářů.

Pro mne jsou všechny tyto chvilky emotivní. A jen lituji, že v čase mého dětství nebyla příležitost, jakou městu na Klenici nabízejí obětaví vedoucí. Jsem si jist, že vklad do svěřenců se jim musí vyplatit.

(První tři fotografie pořídila a pro blog zapůjčila P.Bartková)

Zpět k pramenům II

23. listopadu 2016 v 17:25 | Pavel Kverek
Pojďte, dojdeme k cíli.

Ve Střehomi bychom nahoře na kopečku viděli čapí hnízdo na sloupu, kde dnes čápi už bohužel nejsou. Je to naše stavba.
Tak nabídnu alespoň jeden pohled od něho na Střehom. A vzadu, kdo to tam zná, jsou vidět Ošťovice.


Vstoupili jsme do Plakánku.
Voda by mohla být čistší. Cesta je příjemně měkká, ale v nohách už spousta kilometrů. Lidí přibylo.

Jsme u Roubenky, která někdy písek víří, jindy nevíří.
Dřevořezba představuje vílu s miskou. Nakotvena je prozíravě, už si ji chtěl kdosi mizerný odnést, zatím neuspěl.


Rád se podobných dotýkám, je to pro mne zvláštní. Dotýkám se i hladin studánek, stromů, voštin ve skalách. Přírody.
Tady vidíte, jak i tato studánka přispívá Klenici dole stružkou.


Asi víte, že díky lichoběžníkovému průřezu hradní věže existuje dole místo, odkud vidíte všechny čtyři hrany. Vyzkoušejte si to někdy, až tudy půjdete.
Jasně, nás by ale měla zajímat hlavně voda, ale pozor! Právě pod hradem jen malý kousek odtud, jsem byl postaven kameramanem k stromisku šupinaté borky (Acer pseudoplatanus), abych vysvětlil jméno Klenice.
Tak to je myslím důležitá zmínka a vy si strom někde vyhledejte.


Jediný "divoký" úsek Klenice v Českém ráji. Všichni tudy museli přeskočit či jinak se překlenout na cestě k pramenům.
Kdybyste hledali na Klenici skorce, pak velmi vzácně nejspíš právě tady.


A už jsme z lesa venku. Stojíme na silnici v Libošovicích, mluvím o zdejších pamětihodnostech.
Docela si teď uvědomuji, kolik jsem toho tady za ten den namluvil. Od soutoku až k prameni, docela jsem měl dost. Ale tím jsem už povyzradil, že jsme cestu vlastně přežili.


Nad poslední obcí, tedy k prameni nejbližší, už říčka dostává zažít zásahem do toku, jak to s ní půjde často směrem k splynutí v Jizeře. Smutně.


A jdeme pomalu do finále. Poslední úsek.
Trasu mám prošlou předem samozřejmě, abych lidi nehnal do nějaké záhuby.
Klenice se přeci jen vymkne betonové kultuře a zavlní se v lukách, jak bývalo kdysi a být by mělo mnohde. Je to na krátkém úseku podpramenné části mezi obcí a náspem železnice Mladá Boleslav - Stará Paka, která si nedávno připomněla významné výročí. To si někde najděte, ať nekomentuji všechno. U té dráhy jsem si ale všiml krásné věci a je zachycena i v knize Slavík z dubového lesa. Ta dráha Klenici provází od zrodu k zániku! A i po cestě se jí dotkne, aby ji zjistila z žíly, jestli žije.


A tady se už ti odvážnější protáhnou pod onou železnicí a za tratí nedaleko bude cíl.


Skládku jsme pak uklidili.


Tady já se ale musím zastavit..

Jaké mají ti lidé každý jeden z nich pocity, když došli cíle. Já myslím, že to je dobře vidět v jejich tvářích. Jasně, někteří jsou čerstvější, připojili se na některém z 29 říčních kilometrů, ale jsou mezi nimi borci, kteří vyšli ráno za rozbřesku z podhradí Mladé Boleslavi a teď stojí v cíli! U jednoho ze dvou pramenů levostranného přítoku proudné keltské řeky Jizery - nenápadné Klenice. Poctivý výšlap pod Nepřívěckou Hůru a docela šílený!

Ale mnoho věcí se k našemu úkolu přiklonilo, třeba počasí. Kdo jednou pod širákem pořádal cokoliv - ví, jak zásadní věc to pro vývoj je. A lidé uslyšeli na pozvánky z rádia. Troufli si a jsem si jist, že si i užívali. Naprosto netradiční putování, jarní nejistá cesta podle vody.


A tohle je moc důležitý moment a vůbec bych se nebál ho nazvat "Splynutí s Klenicí".


Před samotným závěrem čteme zdravici od režiséra Ludvíka. A někteří se dávají dokupy.


Označení pramene tabulkou z nerezu, kterou jsme zahřáli v kněžmostské kovárně.

"Kdybych měl ještě sílu, než zemřu, tak toho Kverka zabiju!" Prohlásil do vysílání rádia Jizera v posledním vstupu Honza Fidler. Když se dal po čase dohromady, vzpomínal ale rád.


A takhle to tam vypadá po desíti letech, opečovávané místním panem starostou.
No řekněte - není to hezké?

Mějte se tak nějak podobně.


Zpět k pramenům

22. listopadu 2016 v 9:46 | Pavel Kverek
Na konec roku jsem si nechával i jedno výročí.
Protože slavičí blog se mírně transformuje aby neomšel, objeví se občas i témata jiná. Kdo sem chodíte, někteří jste po tom volali. Kdo bude chtít jenom o slavících, musí vybírat a nebo zkusit v éteru jinde.

Připravil jsem k 10 letům od uspořádání výpravy (jak to šíleně letí) velké ohlédnutí za cestou k prameni Klenice.

Přijďte si zavzpomínat, pak zajděte do archívu ČT za Toulavou kamerou a můžeme prožít v konci roku opravdu pěknou chvíli. Tedy chvíle. Protože budu psát po částech, ať sem chodíte častěji.


Pojďme na začátek

Režisér a dramaturg B. Ludvík se pustil do práce pro Českou televizi.
Potřeboval k tomu svoje zkušenosti, mne a Klenici. Pak se tedy ukázalo, že potřebujeme daleko víc, třeba dobré počasí, ale na to je teď ještě čas. Stojíme v místě soutoku pod boleslavským hradem (na fotce zprava). Klenice sem přitéká od Nepřívěcké Hůry a odevzdává vodu Jizeře, vlévající se u města Káraný do Labe. I na tom soutoku jsem slavíky chytal, je vskutku impozantní a když někdy zbyde čas, vezmu vás i tam. Že soutok je krásný, vyjádřili se v seriálu Zpět k pramenům i oba pánové - B.Ludvík a L.Munzar. Tedy - hlavně oni, já tam přijel pro jejich chválu.

Tady je prvně jmenovaný při práci
(soutok Klenice s Jizerou).


A tady už boleslavský příměstský park Štěpánka a označník, který se nám hodí.


Postupně musím představit další důležité osobnosti.
Fotograf J.Fidler. Díky Honzo.


Zvykejte si, že se budeme ohlížet. Zpět k pramenům má sice v původním pojetí širší rozměr ve vztahu k člověku. My se podržíme jen cesty od ústí k narození stříbrné stužky Klenice.

Teď se otáčíme, abychom viděli už k západu definitivně rozhodnutou říčku a hlavně v dáli plechové město boleslavské.


Ještě představuji J.Macešku, tady ne v roli programového ředitele rádia, ale pocestného fotografa přírodních zajímavostí. I jeho fotky blog využije, díky Jaromíre.


Po cestě jsem vykládal o Klenici a ona mne kontrolovala, jestli nelžu s vší tou chválou. Nelhal jsem. A účastníků tak, jak rádio postupovalo v éteru s námi, přibývalo.


Klenice pod Dolním Bousovem v místě, kde je dnes vystavěna naučná a zážitková stezka Okolo Klenice za hrou a poučením.
Jen o pár stovek metrů proti proudu Klenice prudce mění směr ze západního na severní a míří k Českému ráji.
Terestrická rákosina ukrývá množství lokálních pramenišť, tady se Klenice vydatně nadechuje a kolem, kolem to opravdu zpívá tóny krále pěvců.


Vystoupali jsme městem na Klenici Dolním Bousovem na jeho SV okraj k ohromné hladině Červenského rybníka. Ten tady sice vidět není, ale snímek představuje nejzazší část při deltovitém vtoku Spyšovského potoka, s ornitologicky vžitým názvem Červenská kosa. Místem, kde probíhaly po léta odchyty bahňáků i mezinárodní projekt CES.


Posledním místem, kam vás dnes vezmu při putování proti proudu (jsme mírně za polovičkou) je půvabná osada Střehom. Jen nedaleko odtud (a nedávno jsem o tom psal) je u Ošťovic nejbližší slavičí hnízdiště Českému ráji. Výš proti proudu už žádné nebude.
Nuž - Brána do Plakánku - Střehom.


Příště už vkročíme do skal. Navštívíme místo, po kterém má Klenice své jméno a na konci Prokopského údolí nám do cesty vkročí úhledný kostel Sv.Prokopa. To už bude Klenice mladá a my se přiblížíme málem že nadohled kolébce její vody, úpatí Nepřívěcké Hůry. Odkud - slovy klasika - zvolna se rozlévá do krajiny..

Přijďte se podívat příště. Postoupíme.

Letos už naposled

18. listopadu 2016 v 20:28 | Pavel Kverek
A spíše nevědecky. Pocitově.

Před chvílí jsem na sociální síti viděl Červenohorské sedlo už opravdu zimní. Pro nezasvěcené - to je to místo, kde vědci kroužkují tisíce ptáků při podzimním tahu přes Jeseníky.

Už tam těch ptáků moc k vidění není, zima tu bránu uzavírá. Kde jinde, než právě tady a třeba v Krkonoších v sedle Tvarožníku si může člověk s plnou tíhou uvědomit onu rozměrnost ptačího stěhování. Kdo to nezažil, neuvěří. Když se to povede například v září, stovky a stovky křídel tam kolem vás víří a spěchají mít už tu překážku za sebou.
Snivci mého vybavení se tam pak doslova třesou. A křídla provází přečasto hlasy, vidíme techniky letu i letové formace některých. Dravci se plíží v zákrytu a vyčkávají na příhodnou chvíli. Tak jak si pěvci zobnou tu a tam hmyzu či bobule, dravci si zobnou zas jich. Někdy se stěhují přes kopce celé ptačí průvody. Barevné, jak korálky na šňůrkách dětských náramků, to jak se střídají všelijaké druhy. Kdo se chce naučit rozumět peří, tady má velikou příležitost. V čase léta je tam nádherně mimořádně. Někteří ptáci sletují do borůvčí, zobáky mají umodřené a cpou se jejich kuličkami. Kreslí si jimi v peří i po nohou. Ty keříky má člověk někdy až po krk - v Polabí nevídané!

I když jsem se letos vypravil ještě i v podzimu, léto je pro mne tam důležité. Neletí sice tolik co v podzimu, ale šance je na slavíky. Ti potom chybí. Naprosto upřímně musím říct, že právě v sedle Jeseníků jsem pochopil k jejich migraci mnohé. A odjížděl s jistotou, kolik že málo toho pořád jen je! Kolik mám otázek, co jsem ještě nepochopil, jak mnohé funguje a chtěl bych ještě víc dostat té nádhery. Pod křídly ptáků! Dívat se proti nim, jak z dálky přilétají a jen co je člověk určí a spočítá, už zase mizí. Tak tohleto "málemdotýkání" mne baví opravdu dost! Jasně. My jsme navíc těmi, kdo jim tam strká do cesty síť v představě bohatit výzkum. Pak se toho peří i dotýkáte. Cítíte bušící srdce rozpumpovaná výzvou, vidíte oči všech barev, slavíci letí v tmavě hnědých, pěnice vlašská třeba v žlutých a jiné má i pěvuška. Vidíte i cestovní mapy rozličných dálek. Je to, přátelé veliká věc!

8.10.2011 Jeseníky, Červenohoské sedlo


Kolikrát jsem byl rozhodnut, že pro nedostatek času už mnohé omezím, i tyhle cesty do hor. Ale jak to s létem malounko zašumí tu u nás dole, už se tam otáčím a čekám na telefon. Minutu před samým zazvoněním říkám - že jedu!

Mohl být ze mne rybář - a co já vím, možná i fotograf motýlů, anebo hub. Nemuselo ze mne být taky vůbec nic, a kdybych o lepším nevěděl, umřel bych určitě spokojený.
Mám svoji ornitologii, už hezkých pár let a co může být krásnějšího po tom všem, než říct - vůbec bych neměnil!

Kdyby snad někdo z vás chtěl, přihlášky mezi nás sehnat lze snadno. Ale nábor tohle být neměl.

Závislost na krajině

17. listopadu 2016 v 12:27 | Pavel Kverek
Pověsím sem jeden obrázek (dva obrázky) (tedy nakonec tři obrázky) z mých cest po vlasti.

Uhodli by snad jen někteří jihočechové, jde o Besednický potok z krajiny vltavínů.

Uznejte - není to nádhera a to teprve, jak by si s tématem poradili opravdoví fotografové!


Je to docela jiná voda než třeba mladá Orlice v krajině Orlického Záhoří, tu nabídnu večer.

A nebo ne, já ji ještě najdu, když má republika ten svátek.

Zatímco Besednický potok má vodu třpytivou a ty drahé šutry tam úplně vidíte, Orlice z podloží louhuje bahenní soli. Je kávová, ale i ona průhledná!


Třetí podobenka je odtud nedaleko a tím se ukotvuji v krajině domova.
Indicií mnoho nemáte k rozpoznání. K bakovské Jizeře sem z krajiny Českého ráje stéká Kněžmostka (na snímku vpravo).

Ani Jizera na tom není nejhůř. Voda špinavá není a lidé se v ní stále koupou. Kněžmostka už je na tom o něco hůř, ale strašné to ještě není. Smutnější je tím, že je vydlážděná socialistickou pitomostí a tedy polomrtvá.


Tam, co před rokem

15. listopadu 2016 v 21:18 | Pavel Kverek


Přesně. Kněžmostský kovaný betlém je ode dneška nainstalován znovu v Betlémské kapli a čeká na vernisáž.

Jsme samozřejmě rádi, že se těší pozornosti, jen instalace byla nyní docela náročná. Autor výstavy držel vizi, že by výjev mohl být v písku. Zajímavé pojetí a s výsledkem je spokojenost. Uvidíme, co lidi.

Na vernisáž nejedeme, ale pokud bych mohl doporučit, načasujte si návštěvu tak, abyste zažili přednášku Jirky Waldhausera. Budete mít konec roku, jaký nezapomenete. Znám ho dobře, Kelty objevil i u nás na zahradě, téma ovládá. Hlavně je propagátor ještě zapálenější, než jsem pro slavíky já. Je potřeba ho zažít. V momentě nebudete vědět, jestli jste součástí pohanských rituálů, nebo ještě stojíte v kapli.

V plánu má znovu odvysílat reportáž Dvojka ČRo, nebude to hned zkraje. Musíte si to ohlídat, loni se i o našem díle vyjadřovali pochvalně. A letos je nachystáno ještě líp. Keltské slunce bude zavěšeno nedaleko, vše označeno, takže se nespletete.
Snad to tam nikdo nerozkrade.

Jak jsem to ve chvilce pauzy (instaloval Tom) prošel, půjde znovu vůkol o naprosté neskutečno.
Tyto výstavy nejen že jsou nejlepší v Praze, září prý široko daleko. To neřekli pořadatelé ani rozhlas, dokonce ani já ne. To říkají jiní, rozhled opravdu mající.

Prostředí sklepa Betlémské kaple je pro záměr velmi příhodné. My ale příští rok už musíme jinam.

Dvě fotky z instalace
(Kdo čeká výraznější zmínku o slavících, tady je v popředí obrázku ptáčník s klecí a bohužel s uvězněným králem pěvců.



Až zase v 2034!

14. listopadu 2016 v 20:59 | Pavel Kverek
Vyběhněte pod oblohu, je jasná.
Superúplněk v akci! Ne jako ve slevě, ale skvostně přítomen! Objevuje se vzácně, nadpis vám říká, kdy jej uvidíte znovu. Já už asi těžko. I kdybych tudy chodil, tak daleko už nedohlédnu. Takže dnes tedy "o všechno!". Prý před osmašedesáti lety byl nahoře podobný. To jsem tu nebyl, tak nemohu sloužit svědectvím.

Je to stejně síla,co?
Kdo máte rád dálkové pohledy, umíte se zasnít - je to vaše!
Zítra už jen tady na blogu.
Pivo ať vám odteď nosí před hospodu, nechoďte do postelí, buďte blaženi.


Tak teprve dnes

13. listopadu 2016 v 9:07 | Pavel Kverek
Je třináctého a pod Hrádek i do naší zahrady nakročil mráz.
Ne ledajaký, docela pořádný a teď se budou dít věci!


Než odejdu do kovárny a zatopím k práci, projdu zahradu. Ani bych nemusel, vím, co se tam bude dít. Listí, které si myslelo, že snad vydrží viset roky prohrálo a opadne taky. Kdepak, Příroda a příroda, to je kamenný řád!

Berou si ty chvíle ze mne hodně, ale i tak - co moderátor krajiny, vydržet musím. I pro ten sníh, o kterém bláznivci tvrdí, že letos napadá hodně. Oj, tak jako za dětství určitě ne! Ale ať přijde. A s jarním táním, ať přijde síla, na kterou vzpomínám. Příroda startující. Nabírající pro neskutečný veletoč jara. I toho slavičího!

Mějte vážení návštěvníci hezkou neděli, pokud možno. Zatopte v krbu a ohni věnujte pár klidných chvil.

A kdo přijde večer sem znovu, pověsím pozornost. Keltské slunce.
Je pro chlapy do pražské Betlémské kaple, už makají (někde byste na jejich stránce našli momentky jak jsou v pohybu).
Ta jejich výstava zas bude něco!
Náš betlém si vyžádali zas, chtějí ho tam mít, tak jsme plány s vystavením jinde museli překopat. Po domluvě a slibech, samozřejmě. Chtějí ho letos bez podložky. Prý figury usadí jinak do prostoru. No, to jsem tedy zvědavý. Ale věřím jim.

Já vím, že je brzy. Ale kdo v zimě budete v Praze, zajděte tam a nálada pro chvíle svátků vás možná do března neopustí.


...

Tak si myslím, že to, co ráno vyšlo nad Hrádkem, jsem vyfotil líp. Ale je to tím, že teď už je dole šero, bleskem se mi to nelíbí, tak jen pro představu. Má asi třičtvrti metru.


Vždycky mě potěší

12. listopadu 2016 v 19:44 | Pavel Kverek
Pan kolega L.Ševčík z Unhoště mi poslal tuto krásu na papíře a já mu hned zkraje poděkuji. Děkuji Vám.



Vlastivědné sborníky školního okresu Slánského z let první republiky.
Článek vyšel v září 1930.

Měl bych asi vysvětlit nadpis.

Vždycky mne potěší, když někomu stojím za to, aby mi se slavíky v jakékoliv podobě udělal radost. Děkuji mnohokrát milý kolego.
Dále mne potěší, když materiál je posazený přímo do konkrétního místa.
A do třetice - když je uvěřitelný, což tady ano.

Přečtěte si pojednání o slavíkovi a taky redakční výzvu na konci. A zájem lidí o událost i odsouzení kluků za zlomyslnost.
Je to moc hezké čtení a musím říct, že taková shromažďuji. Už jste někteří poslali mnohé a všem jsem vděčný. Shromažďuji všechno, jistě že ne zlaté slavíky, ty nechám těm, co si je vyzpívali. Z těch pak nejvíce, pokud byste to chtěli vědět, to přeji Anetě Langerové. Je pořád stejná, příznivě stejná. A skromná.
Mám taky pár "zlatých slavíků", už jsem o tom někde v humorném vystoupení mluvil, jak jou mi zlatými také.

Nechám vás to spíše pročíst, snad kdybyste potřebovali doptat se, doptejte se. Rád vám vše vyjasním.

A přidám ještě jednu minulost, tentokrát jsem ji objevil v našem domácím archívu.

Host do domu je pořad Českého rozhlasu, Jan Křelina byl moderátorem snů a slavíci to všechno zařídili.
Rok 07, strašná časová vzdálenost!


A nejkrásnější ohlas na ten pořad přišel z Hradce Králové. Pak jsem za něj samozřejmě nechal paní Hovorkové zahrát.


To mne dojalo. Víme tak, kdy slavíci již v místě zpívali a to jsou informace, které nikdy nemusely přijít. Mám pocit, že tohle je právě to ovoce mého trošku netradičního šíření povědomosti o cílovém druhu, pak ale s přímým efektem pro vědu.

::: Když se vám budou tato témata líbit, mohu v archivu lovit častěji. Rodina mi vede archiv a materiálů je dost.

V případě těchto dvou textů je rokem opravdu sedmý nového století. Zajímavý tím, že byl pětadvacátým pro moji specializaci. No a kdo vidíte za roh, tedy za rok, tak sedmička už přichází znovu. No a to znamená, že výzkum si připíše dalších deset let! Šílené. Člověk se musí pomalu ptát, kolik jich ještě bude.

Stejně podstatné je, zda přežije krajina. A pokud bude naživu, budou se do ní vracet i slavíci, budou-li na živu.

Tečka za aktivem

11. listopadu 2016 v 21:37 | Pavel Kverek
Týden je pryč a já mám od vedoucího KS fotky. Jardo, děkuji ti.

Komentáře asi není třeba, představuji slavíky z nočních odchytů na Žehuni a poté v Slavičím háji. Včetně závěrečného zamyšlení a výzvy k ostatním.


Normálně mikrofon nepoužívám, letos byla výjimka.


Tohle je pěkná věc. Zvonek jsem vykoval v roce 01 jak vidíte na "kroužku". Na zvonku je vyrytý slavíček a chválím vedení, že bere tuto železnou vzpomínku každročně do Kostelce pro zahajování a svolávání účastníků do jednacího sálu.
Trošku to cinkání bolí, protože si člověk uvědomuje, jak to rychle utíká. Mnoho přátel už ho ani neslyší..

Ale to by byl smutný závěr, lépe tedy říct, že setkání i referáty byly pěkné a sešlost se nám vydařila.


Síla malých objevů

10. listopadu 2016 v 21:12 | Pavel Kverek
Budu tady letos od teďka vzpomínat na cestu mého výzkumu. Asi nahodile, aby to bylo zajímavější.

Jsem si dobře vědom, že výsledky hodnotu mají a několik jich je dokonce unikátních. Těm se ale asi vyhneme, ostatně někde tady jsou. Při nich většinou "bouchaly nějaké ty špunty".

Při procházce archivem jsem našel událost z roku 2009, kdy se podařilo prokázat pelichání slavíků v řepkovém poli!

Nikdy o tom nikdo nepsal a nemluvil, objevil jsem to díky neuvěřitelné náhodě, když se mi při odcházení porostem omylem spustilo přehrávání kontaktního hlasu, který je právě jedním z dalších objevů řadu let využívaným.
Zmíněné přinese i zkušenému badateli pořádný šok. Jsou věci, které prostě tak nějak nečekáte..

Uznávám, že podmínky to mohly být velmi specifické, hnízdiště přeci jen nebylo až tak daleko a řepka byla díky dešťům promeškána v sklizni a v čase už místy podrůstala zelenými semenáčky samovolného výsevu. To navodilo jakési sekundární patro s neuvěřitelnou potravní vitalitou bezobratlých.

Druhým efektem, stejně důležitým pro slavíky, kteří, jak asi víte, pelichají v unikátním procesu mezi pěvci (zrychleném), byla možnost v čase neschopnosti létat, ukrýt se. A to bezpečně.
Jenom mne napadla možná pohroma v případě sklizně, kdy by ptáci zřejmě neutekli. Ovšem i strniště řepky bývá dost vysoké, přežití by bylo otázkou.

Proběhl i úspěšný pokus o dochycení sklopkou, v poli jsem působil jistě velmi nepatřičně.

Zjištění napovídá, proč se již v letech před tím zdála mnohá hnízdiště vyprázdněná. Možná tedy, že nešlo o pocit, ale o skutečnost. Důvody zkusme hledat právě tady.

Na otázku, proč to dělají, by šlo odpovědět, že hnízdiště bývají po vyvedení mladých "vysbíraná" a často i poloopadaná. Letní křoví, zejména černé bezy své listy horkem často upustí.
Dále by šlo předvídat za situace, kdy jeden z rodičů na lokalitě přeci jen zůstal, že příznačnou slavičí teritorialitou byl druhý partner zapuzen pryč, jinam.





Detail řepkového "lesa".

Síla malých objevů způsobuje sice plíživý, ale přesto znatelný posun vpřed. V součtu pak nabízí velikou zábavu a závislost na tématu naprosto dokonalou.

Listopadový den 9.

9. listopadu 2016 v 18:32 | Pavel Kverek
Je chvilku před sněhem a z oblohy to lze vytušit. Krajina je připravena málem, může se dít.
Rok 2016 se otáčí za svojí cestou, pokyvuje uznáním a míří do cíle. Odejde s hlavou vztyčenou.

Měl jsem dlouhý telefonát s paní Karlou ráno a mám strach o pana učitele.
Kdyby se naplnil, jeho místo krajina domova už nikdy nezacelí. Statečný člověk a velký můj vzor.
Je mi z toho smutno.
Aspoň jsem o něm zmínil v zpravodaji města tady, ostatně přečtěte si v kopii.


(zdroj Mnichovohradišťské noviny Echo).

Jak netušené!

6. listopadu 2016 v 16:48 | Pavel Kverek
Protože všechno souvisí se vším, když jsem vnořil hlavu do Kroužkovatele, objevil jsem z loňska skvělý výsledek jednoho kontroloního odchytu. Ostatně prohlédněte si sami ve výřezu.


A ještě obrázek mapy z (Mapy.cz)


Kde spíše než tady by měl být výsledek zanalyzován.
Komentář bude k těm, kteří pro poetičnost dlouho nenacházeli tady sobě "potravu".

Referát jsem chystal i proto, abych vyjádřil, jak dobré by bylo chytat podzimní slavíky obou hnědých druhů, protahující (dosud poměrně tajně) nad územím naší republiky. A už to tu někde i napsané je, že by chytáním a kroužkováním těchto vznikla naděje, jak se později dovědět třeba něco víc o původu ptáků.
No, a málem se povedlo! I když i tak - povedlo se dost.

Jde o teprve druhý výsledek s přispěním obrovské náhody. Ale v naší činnosti se s náhodou bavit musíme všichni.

Podívejme se nejprve na data kroužkování a kontroly

Jedná se o "přímý tah", což je první rozměr výsledku. Odchyt po 18 dnech.
Tak a nyní třeba hned upozornit, že jde o slavíka tmavého letos na severu narozeného.
Takový pták je bez zkušeností, čemuž napovídá i mírně pozdní datum a delší doba pro přelet. Rovněž směr mírně k JZ je pozoruhodný (pro duh platí JV cesta do Afriky - tedy k Bosporské úžině a deltou Nilu proti proudu).
Kdo by se chtěl podivit nad místem zástihu v Česku vězte, že Praha je atraktivním místem na ptačích mapách a oblast Černého Mostu nabízí velmi zajímavé biotopy.

Pojďme k výpovědi o možném původu ptáka

Bohužel datum kroužkování mladého slavíka je dost "vysoké" a nalézá se v době, kdy již jsou ptáci nejčastěji "v pohybu" - jinými slovy na cestě. Proto nelze stanovit původ, pro ten 20. srpen. Místo na jihu poloostrova tomu napovídá, pták se zde nejspíše již připravoval k přeletu první velké překážky.
Mladý slavík může být (přestože je skandinávským) i z okolních zemí. I tak je ovšem cenné zjištění (byť na jediném vzorku), že skandinávští ptáci mohou Čechami za určitých okolností protahovat! Očekával bych ptáky z Beneluxu i Německé. Skandinávští by měli směřovat východněji přes Slovensko či Ukrajinu.

Závěrem (ještě ne)

Výsledek je skvěle načasovanou motivací k zintenzivnění zájmu o letní slavíky na průtahu tak, jak jsem končil i referát v Kostelci.

A když už jsem se rozpesal a odborných slov je možná pořád ještě málo, pojďme si vyložit zbývající komentář KS.

Jarní pták z Dánksa byl tehdy chycen kočkou. Takto končí ohromné množství slavíků, červenek, pěvušek, drozdů a střízlíků. Na druhou stranu tato zátěž pro zmíněné druhy nese naději, že zejména v kultruních krajinách se hlášení "od kočky" dostane často tam kam má. Protože mnoho z nich přinese svůj úlovek domů.

Tento pták ukazuje jako první (a zatím přesvědčivě jediný) doklad původu. Datum je v začátku hnízdní doby.

Druhý zmíněný výsledek ukazuje ne zimoviště, jak mylně někde uvedeno, ale poslední z velkých zastávek předlouhé a fenomenální migrace Luscinia luscinia. Národní park v Tsavo je opravdu podle nových zjištění geolokátory velmi výzmanou zastávkou, kde v čase končícího listopadu je druh spolu s rákosníkem zpěvným nejčastějším taxonem z našich zeměpisných šířek.
Protože o tomto výsledku je na blogu již vícekráte psáno, nebudu poměry v konci tahové cesty ST dnes šířeji komentovat.

Tedy:

Výsledky máme tři a dále dobré vyřešit, jak naložit s dalším, nejsenzačnějším, který je rovněž tak trochu utajen v databázi a týká se mláděte, narozeného smíšenému páru v Polabí, zastiženého následujícího jara v Německu (i tam bohužel špatně determinovaného).
Je to pro naši ornitologii první výsledek pro F1 hybridního slavíka. Tento je podobně někde v blogu a nové poznatky nejsou.

Jak zřejmo, čas od času i u slavíků zazáří hvězda a osvítí pro nás místa doposud stinná.
To už ale znovu sklouzávám do pohledu bláhovějšího a o ty dnes nemělo jít. Snad jindy.

Co se stane dnes?

6. listopadu 2016 v 14:03 | Pavel Kverek
Až budu mít čas, připravím několik zajímavostí.

Z kulatých výročí mne oslovujících je to odběhlý 35. Aktiv kroužkovatelů, 50. Porta (její zakončení konečně na internetu v podání Marien a hostů), nádherný výsledek kroužkování u slavíků (ne sice můj, ale dobře, že pro naši ornitologii přišel), můj referát, z kterého (doufám) konečně budu mít alespoň fotku (za 35 let jsem to nikdy nestihnul) a blížící se výročí výzkumu slavíků Mladoboleslavska s výstavou zjara v Sobotce. Přichystejte se na to.

A ještě jednu událost z Kostelce, kerá konečně byla také zaznamenána objektivem. Jak to letí, je z roku 2001. Až to vedoucí stanice pošle, dám to sem taky. Jardo, pospěš..

Jak všechno tady doma poberu, pustím se do blogu.


Upozornění

3. listopadu 2016 v 18:44 | Pavel Kverek
Původní text byl odstraněn a nahrazen pojednáním o letošním referátu na sešlosti "hliníkářů". Abyste i vy věděli, o co mi tam lestos půjde. Obrázků nezvykle málo, bude víc doprovodného slova.
Téma se po senzačních úspěších s nočním chytáním přihlásilo tak nějak samo.


V sobotním večeru představím v Kostelci nad Černými lesy noční odchyty slavíků. Tuto novou techniku jsem ověřoval na jaře i na podzim s rozdílným efektem.

Třeba poctivě říct, že nejsem prvním, kdo slavíky v noci nějak chytal, ale jsem prvním, kdo je nachytal početně a s poučením. Dále je "za pochodu" ověřována strategie pro nížinné odchyty táhnoucích slavíků, vše bude příští sezónu pokračovat.
Nyní budou představeny dílčí výsledky a vyvolána diskuse nad atraktivním tématem.
Doufám.

Takhle vypadá začátek..


A takhle tečka za prezentací.


A takhle vypadá lavička návštěvníků zblízka. Po dvou letech provozu netknutá časem.
Materiál: železo z žebřiňáku (náprava), stojny - akát, sedátko - buk.


Tyto odchyty jsou mimo jiné unikátní příležitostí mít v ruce oba druhy hnědých slavíků najednou. Jeden se na cestu vydal třeba ze Skandinávie, druhý ne výš než ze středního Polska.
První poletí na samý jih Afriky, druhý "jenom" do Sahelu.

Schválně, jestli dokážete poznat, který je který.
A uznejte vzápětí, že každý má na první pohled trochu jiný "obličej" (oni třeba u rákosníků říkají "ksicht", ale mně se to nelíbí).
Nebo je ten pocit nad nimi mojí profesní deformací?

Mrzí mne, že ten tmavý nemá lesk v oku, škoda. Jsou to takoví bratranci, asi jako my dva s Pavlem.