Duben 2017

Možná že tu slavili

30. dubna 2017 v 15:40 | Pavel Kverek
Pokud u nás keltové opravdu pobývali na zahradě, pak pro dnešní čas měli svátek "jasného ohně". Beltine.

Ne že bychom v zemi nenašli dost spáleného dřeva, ale to připsat spíše křižáckému loupení. To tady hořel oheň pořádný!

I tak se ale člověk s chutí dívá do časů keltských rituálů, kdy dnešní nocí končilo strádání a přicházela radost. Beltine. Jeden ze čtyř velkých svátků, odbýval se právě dnešní noci.

Nechystám se zapalovat po setmění oheň, nechystám se přes něj přeskakovat, dokonce ani oběť žádnou pro plamen uchystanou nemám.
A nebudu mít na hlavě ve dne rozkvetlou hlohovou větev a nechystám se do polí za slávou. Ostatně v našich polích to teď vypadá takto. Básníci a jiní pošetilci by se Kněžmostu měli v chuti k zasnění obloukem vyhnout!




A milenci, co jsou lákáni do Českého ráje k prvomájovému políbení, využijí-li tu naši "bránu do ráje", budou mít po chuti a nohavice možná i trochu okousané.

Akce pro veřejnost

30. dubna 2017 v 14:30 | Pavel Kverek
S lítostí musím opakovat zájemcům, že jedinou akcí pro veřejnost, kterou děláme, je právě ono uplynulé VPZ. Opravdu nejsme, tedy spíše nejsem schopen cokoli organizovat jinde.

Už jsme byli žádáni několikrát alespoň pro Podzimní festival ptactva, ale i to musíme odmítnout. Vzhledem k časové náročnosti podobných podniků není ani výhled, že bychom se v budoucnu přidali.

V podzimním a zimním čase jezdím na besedy za smluvených podmínek, to je vše, co stihnu.


Děkuji za ohlasy na sobotní vycházku i za pěkná slova směrem k městu Dolnímu Bousovu, za jeho citlivě zvládnuté ošetření lipové aleje. Odborníci si takových věcí jak vidno dokáží všimnout i ocenit.

Dovítáno 2017

29. dubna 2017 v 13:48 | Pavel Kverek
Třicet účastníků přišlo ráno za námi do Slavičího háje.

Cestou přes Horní Bousov mi skočil pod kola východ slunce. Dobržďoval jsem už s foťákem.


Slavičí háj - slavíků ráj!
Nevím, jak to provedli, ale dnes už tam byli nejmíň čtyři. Tak jsme je začali chytat. Nemůžu napsat kroužkovat, protože kroužky už mají. Z minula. Hůř se mi v takových případech mluví, bývám dojatý.

A lidé mi věřili, když u lavičky podle bravurního zpěvu jsem poznamenal, že pokud zpěváka chytíme, bude to dobrý známý. Sám od sebe by se nechytil, přečetl nás už, když jsme se u tabule mezi sebou zdravili. Ale na domnělého soka, to se po chvíli chytil. A kroužek měl hladký. Na africké slunce už zvyklý. A na Slavičí háj nakonec taky.


(Kdyby jste se někdo pídil po kratších rukávech, je to kvůli vyplétání ze sítí. Vše ostatní překáží, knoflíky manžet nejvíc).

Odchyty se dařily, počasí parádní.

Kroužkovali jsme krásného samečka zvonohlíka zahradního (vůbec na VPZ poprvé, takže i pravidelní návštěvníci viděli konečně jiného, než rezavé slavičí peří), koňadru, pěnici pokřovní, strnada obecného.
Mladý ornitolog se sešitkem zapsal opravdu dost zajímavých druhů, ptačí park s přilehlostmi se tedy předevedl. Stihla to kukačka, která se nechala fotit, divoké husy přelétly nad námi, pěli skřivani a vše přezpívávali slavíci.
Rybník Zvolínek si připravil úžas i pro otrlé, to když se na hladině předváděl vybarvený kačer zrzohlávky. Na rákosí hnědý bramborníček spolu se strnady rákosními a rákosníkem proužkovaným i obecným. Vlaštovky nad vodou, krahujec ve vzduchu, pochopi a jejich zásnubní lety a pak pro změnu slavíci a zase slavíci. Jejich not bylo všude plno a uvážím-li, že před třemi dny tam bylo od nich ticho, rádi mne opravdu mít asi musí.

Lidé si ověřili, že kroužky ptákům nevadí, retrap je důkazem nade všechno.

Stromy potrestal mráz a zahradník počítal škody. Páteční "teplota" před týdnem se zde prý musela propadnout pod 5 stupňů , když město mělo mínus dva a to nepřežijí ani poupata. Je to kruté, ale mrazová kotlina má i svá plus (ne tedy stupně v tomto případě).
Jabloně se teprve chystají, tam prohráno není. Já ale mám ten park pro slavíky a ti se předvedli! A lidé z všemožných koutů, od Liberce, Turnova, Nového Bydžova i z Prahy, Mnichova Hradiště i Podhradí, z Blat od Jičína - až je člověku smutno, že místní příliš nechodí. Nám ale účast stačí, všichni si užijí z blízka.


Končili jsme před polednem rozdáním dárků. Ano, dospělí tiskoviny uvítají vždycky, ale děti, pro ty jsou odměny velikým zážitkem. Tento nejmladší ornitolog spadl do kopřiv - a co myslíte, rozbrečel se?

Co říci závěrem?

Poděkoval jsem týmu, byl kompletní a poděkoval jsem báječným lidem. Přírodě blízkým a tím je současně předesláno, že diskuse o setkání jsou věcné a slušné.

Sejdeme se za rok. Naplánujeme vycházku jinam, za ptactvem odlišným.
Je možná na diskusi, zda dubnová data konání nejsou časná, cvrčilky zelené to do háje nestihly. A je i jasné, že za týden bude prostředí vypadat docela jinak. Uvidíme.

Sedmnácté vítání ptačího zpěvu skončilo a před Kněžmostem začalo pršet. Přesně podle předpovědi.
Děkuji do míst, kde nám to tak pěkně zařídili!

... A toto mi doposlal jeden z účastníků - důkaz slavičí sešlosti. Ti ptáci se s kroužky vrací! Vraceli by se i bez kroužků, to bychom ale nevěděli. Nikdy.
Tak si na ně tu vzpomínku díky Zdenkovi uchovejte.


Foto: Z. Plešinger

Slavičí háj připraven!

28. dubna 2017 v 11:30 | Pavel Kverek
Jednání na radnici jsem spojil s kontrolou háje.
Chtěl jsem vědět, jestli mu na mne záleží, anebo v tom za těch pár chvil co spolu jsme, ještě jasno nemá.

Budu nezvykle stručný (šetřící mluvnost na zítřek).

Od sběrného dvora, odkud jsem vyfotil ranní obrázek pro vás s Humprechtem na obzoru, jsem slyšel slavičí zpěv!
Tak přijďte.


Na webu o počasí ze sobotního odpoledne už taky umazaly kapky! Všechno jde naproti.

Umíte se těšit?

27. dubna 2017 v 5:50 | Pavel Kverek
Já ano.

Norský web našel díru v předpovědi pro sluníčko. Uvidíme, budou určitě upřesňovat.

To ten den začíná! Podařilo se mi smazat celý příspěvek, tak začínám znovu, zklamaný sebou.

Ale, zase jsem ve schránce objevil tuhle známku a protože jsem je kdysi sbíral a hlavně s tématem přírody, udělala mi velikou drobnou radost. Nechci se nad ní přehnaně rozplývat, ale jen, jak je graficky hladká. Jak vychytáno posazení obou otakárků na kytku, kde je opravdu najdete! Mám se podívat po vlastní fotce? Na důkaz? Zbytečné.

Ozkouším ji tu po ránu na vás, než přejdu k tématu.


Kdo chcete, poslouchejte od čtyř hodin (třeba v pátek) probouzení ptačího dne. S námi to v sobotu nezažijete, chodíme pozdě kvůli lidem. Vyzkoušeli jsme oboje. Věřte.
Bude to už 17. setkání a bude hezké. Bude takové, jak byla předešlá. Kdo už přijít nemůže a znali jste ho, věnujte mu chviličku.

Parkovat se bude přímo na našem pozemku v Slavičím háji, nebo před závorou, odemknu ji. Kdo chcete, přijďte třeba v půl na pár slov mimo.

Půjdeme ke Zvolínku, to je rybník, kde jsem v začátcích okroužkoval samičku strnada rákosního a ještě tu zimu ji poblíž Mantovy chytli, oškubali a hned co prošla kuchyní, sežrali. Byl to křest ohněm pro začínajícího kroužkovatele.
K rybníku je to procházka lehká, stačí dalekohled a šněrovací boty.

Řeknu vám za oba kolegy, proč záměr vzniknul. Slavíci tam možná už budou, každý z příchozích se těší hlavně na jejich chytání. Vezmu s sebou knížku, bude za 200 a podepíšu ji těm, kdo ji ještě nemá a hodila by se mu.

Vezměte s sebou srdce, přijde si na své a vyzkoušíme, že dokud tluče, je důvod k radosti. Život, co každý z nás máme, je neskutečnost nadrozměrná. Jiný nám nikdo nedá a každý si na ten svůj můžeme sáhnout. To je od něho poctivé.
V společném dopoledni by každému mohlo být hezky!

ČSO, která akci po republice zastřešuje, dodala materiály k propagaci. Rozdáme je a dětem drobnosti. Spoustu jiných takových odnést nepůjde, jsou pocitové, ale já jsem si na nich vystavěl dny. Jsou prostorem k radování.

Přijďte se sejít a poslechnout komentář. Jeden druhého, ptačí chór a hlavně jaro.

Běžte do háje!


Ze slavnostního otevření ptačího parku


Aktuálně z terénu

25. dubna 2017 v 19:56 | Pavel Kverek
Dolce zaspaly, Za kamenným mostem se zpívá.

Jen krátkou vyjížďkou jsem prověřil kus Mnichovohradišťska, abych si ověřil, že vývoj vidím správně. Vidím.
Každá snad druhá lokalita má slavíka! A někteří už zpívají sami od sebe. To je pak pochytáníčko!
Anebo není..

Můžete se sice v klidu připravit, pták o vás neví, neprozradili jste se přehráváním a upoutáváním pozornosti k sobě. Záleží ovšem, koho máte před sebou. Tak jako Za kamenným mostem..

První radost, když jsem tam přišel, že obrovská magnólie (jakou jste nikdy nejspíš neviděli) nepomrzla a nyní již v klidu odkvétá. Zahrada kolem vily byla hrdou, když jsem obdivně procházel. A ještě radost poskočila, když jsem se musel vracet k autu pro náčiní, slyšel jsem totiž v půli cesty zpěv a monitorovat chodím jenom s krabičkou.

Tahám síť v proluce cesty plné sedmikrásek a už spouštím noty.
Z povykácené zahrady sběrného dvora vyletěl pták, kterého jsem si v té výšce tipnul na pěnici hnědokřídlou. Podle chování a štíhlé siluety. Usedl nad sítí na královský ořešák až na špičku, jak sedají po borovicích křivky, a začal zpívat. Krve by se ve mne nedořezal! Byl to slavík! Obtiskl jsem tvář rychle do pletiva tújové zahrady, aby mne nezahlédl z té výšky, pozdě! Poznal prošedivělého chytače snad podle "zájmu" a "číhací pózy" a vletěl za síť do křoví a už jen vrčel a vrčel. Uchvátil mne smích.

Es mívám za léta po rukávech dost, věděl jsem, že mne vidí. Dálkovým spouštěčem jsem zdroj uhasil (to znát nemůže) a sehrál odcházení (píši s malým, nejsem dramatik).
Zdálky od závory, kdy už jsem mu dávno zmizel z dohledu, jsem produkci spustil a ztišil. Zazpíval už jen jednou, opravdu hlasitě a pak vše utichlo. To bylo vybídnutí. Pak už k němu mluvím a držím dál úsměv. I se mu omlouvám za tu kulišárnu. Dívá se na mne hnědýma očima a nemyslím, že zle. Hladím ho po hrdle, to nikdy neprotestují, jen tak obráceným prstem po nehtu, lehounce, aby nedrhnulo. A pokračuji k němu v otázkách. Už ale cítím, že třeba nezdržovat a vzít čerstvé míry. Nejdřív však opsat kroužek - ten, kdyby mohl vyprávět, jak je "olítaný", jak v slangu říkáme. No nic, však on vypoví alespoň co musí. V archívu.

A vůbec to čtení nebylo nudné. Vždyť to je samotný rekordman z roku "15"! Byl tehdy na "mém" Mladoboleslavsku první s příletem 16. dubna. Letos se opozdil a před rokem tam taky nebyl brzy. Ale už tenkrát byl nejméně tříletý a možná starší, pak tedy přejdu raději na vykání. Má to k Jizeře prima nalítáno!

Když ho fotím, je dál klidný. Vidíme se spolu po třetí, až na to vrčení zkraje vypadá, že už to skousl.


Pak jedu na Salabku, tam nula, ale v Skalních srubech Jizery se slavík ozývá. Nemám ale čas, musím končit.
Ještě u nadjezdu R 10 od Prahy, kde taky nic není a mizím domů. Nejvyšší čas to jít sepsat.

Slavičí rok odstartoval v příjemné radosti!

Tak se už připravte

25. dubna 2017 v 8:24 | Pavel Kverek
Dobré dopoledne

Přicházejí slavičí zprávy - ano, dalo se to tušit. Já ale si z toho beru hlavně jiný rozměr. Krásně jsme se konečně propojili, toto je pro mne a výzkum cenné. Navázal jsem lidi co rádi poetičnost i ty, co radši stručný návod a radost z výsledků.

V sobotu ráno kdo chcete a můžete, přijeďte do Dolního Bousova.
Ta sešlost bude pěkná. Dělám chyby v upoutávkách, tady to ještě připomenu a dvakrát překontroluji: 29. v půl sedmé do sedmi ráno. Můžete i později, kdo chcete, najdete nás.

Jsem na ty slavíky zvědav, jestli budou už na místě. Záleží, kdo z nich přežil, mladí nedokáží přiletět včas. Kdybychom termín drželi v květnu, bylo by to po jistotě, ale já nebudu mít čas.

Včera jsme se sešli všichni tři z týmu nad roubováním stromu. A mluvili k věci.
Zahradnický nůž starého zahradníka rozvíral kapsu v kůře pro zachlazený roub a ránu uhladil štěpařský vosk. V naději.
A od Pavla k Pavlovi v otázce, co řeknu, když se najde ten, kdo se zeptá, proč pozemky takhle zahálí a "pustnou"? V čase, kdy je zájem o každý decimetr. Věřte, že připravený jsem. A obhajoba bude rychlá. I proto vás bereme letos tam. Abyste uviděli, co v praxi znamená udržet nabídku pro život těch, na které současné obrábění krajiny nemíní brát ohled. A že se takových sešlo!
Jsme opravdu zvláštní. Blázni? Trochu možná. Ale víme, co nám dělá dobře, čím prospět dovedeme. Proto i ten nápad: "V hlavní roli Příroda!". Tak se na těch pár okének nekonečného filmu Evoluce přijďte podívat. A poslechnout místo i moji přímluvu.
Ta třtina, co občas kohosi poděsí, čeká na velikou chvíli. Je na spadnutí a už se na pozorovacích webech taxon objevuje. Ano - Locustella naevia. Na drobných křídlech z obrovských dálek míří sem dobře tři samečkové, aby spolu se slavíky doprovodili noci nejmladšího máje. Když tady traviny nenajdou jak nemají nikde, ten hlas z krajiny zmizí. My jsme to nechtěli a nedovolíme. Proto tu ty trávy jsou. A až je cvrčilčí nizoučké přeletování konečně rozvlní, budem se s přáteli po sobě dívat.

A vyběhne možná ušák, co tady porodil mladé, když je měl konečně kam skrýt, aby se k nim pro napití periodicky vracel.
A modřinky? Ty už v naučné tabuli hnízdí! A strnadi? Ti také vyčkávat nechtěli.

I do drsnější mrazové kotliny přilétlo jaro. A my mu tam v sobotu stiskneme dlaň. Při tom vzpomenu, kde jsem měl dávno už stát.

Právě se stalo

24. dubna 2017 v 21:09 | Pavel Kverek
Zastavil jsem se cestou z práce na jednom hnízdišti u Klenice a všechny tři plácky jsou obsazeny!
Proběhla první příletová vlna. Ještě do setmění jsem si jednoho chytil sklopkou klasicky, okroužkoval, na ostatní přišla tma.

Stalo se přesně, co jsem avizoval a nyní se to začne už rychle plnit. Slavičí zpěv bude znít mnohde. Lze tedy říct, že přílet je téměř v normálu, jen snad mohlo být víc prvních odvážlivců. Teď by se měly v slavičích krajinách už opravdu dít věci.

Fotku nemám, zapomněl jsem si přístroj doma.

Na té lokalitě s třemi páry za normálních okolností zpívá první z vrby u naší naučné stezky. Je starý, zkušený, je až tragikomické, jak si mne i po té africké pauze opět dokonale vychutnal. Působil jsem tam se sítí a přehrávkou naprosto trapně. Když jsem šel potmě už k autu u hřbitova, vyletěl si ještě za mnou do poslední jabloně a naplno se rozezpíval.
Já si na něj ale čas najdu v květnu a ono mu sklapne (doslova a do písmene). Zkusím ho sklopkou, v té ještě nebyl.

U toho chyceného (bez kroužku) jsem vyzkoušel nový způsob odchytů sklopkou a vyšel dokonale. Rychle, spolehlivě. Tento styl uplatním zanedlouho na větší akci. Jsem potěšen, že funguje, již jsem ho okusil loni. Teď ověřuji.

Vysílání už zařazeno

22. dubna 2017 v 17:15 | Pavel Kverek
"BUDE TO TAKOVÝ PŘÍMÝ PŘENOS Z MONITOROVÁNÍ KRÁLE PĚVCŮ PROSTŘEDNICTVÍM UMĚLÉHO HLASU"

Napsal mi jak slíbil redaktor rádia Radek Duchoň, že odvysílání reportáže o návratu slavíků na Mladoboleslavsko proběhne na stanici Český rozhlas Region zítra v neděli 23. dubna v 15:38 hodin. Raiožurnál prý už to vysílá a ostatní stanice se připojí. Tak kdo budete mít o neděli čas, dosáhněte si pro hrstku emocí po rádiu z jen pozvolna se ohřívajícího Dolnobousovska.

A protože pan redaktor znovu spolupráci chválil, nebudu dlužen a chtěl bych tady říct, že za roky, co jsem kde o slavících v médiích mluvil, je tento muž spolu s Milenou Lukavskou, Světlanou Lavičkovou, opravdu nejlepším. Mám to tu vypisovat? Vzdělaný, přesný, pokorný/uctivý, pozorný, spolehlivý, přátelský, slušný, korektní. Asi radši stačí, kdyby sem náhodou přišel, aby nezpychl.

Rozhlas může být rád, že jeho značku nesou či nosili takoví profesionálové!

Děkuji za prostor pro krajinu a jí věrné slavíky.

Ornitologové se diví

22. dubna 2017 v 11:51 | Pavel Kverek
Nechtěl jsem teď přistupovat, když nemáte pořádně dočtený vstup předchozí, ale pár vět musím. Jsou aktuální a slavičí blog by měl tuto vlastnost nosit na klopě.

Píše Vilém z jihu Moravy, zprávu čtu z klubu pražských ornitologů a na webu chybí oblasti zbývající. Slavíci nejsou! Je to pozoruhodné, protože právě zmíněné regiony vždy ukazují třeba Mladoboleslavsku záda.

Netřeba ale házet empétrojky pod nohy! Slavíci přiletí, vydržte přátelé. Jen to není každý rok podle našich představ. I proto se v tom angažujeme.

Datum se stává den ode dne vlivnějším, jak půjde k máji, nedovolí si chybět. A my bychom taky neměli.

(Slavičí) jaro už z krajin neuteče.


Co mi to chce říct?

22. dubna 2017 v 8:10 | Pavel Kverek
Problematika prvních příletů do oblasti mi není ještě úplně známa. Příležitostí je málo. Jak sem pak slavíci nalétají, je (příjemně) po pokusu.

Z tří přítomných (zjištěných) slavíků sezóny "17" dva nabídli zajímavý moment. Změnili místo. Nebo tedy lépe - měnili místo. A pokus běží dál.
Vrátí se ten včera zjištěný na Rasovnu? Nebo zůstane tady u silnice? Co udělá, až se vrátí oni dva chlapáci, co tu normálně bydlí? A není pak náhodou "ono pro mne neviditelné dění" tím, co usazenost nastaví definitivně? A mohu vůbec říct, že definitivně? Co třeba tací, kteří se během hnízdění "motají" kolem hnízdících párů, čekají na nepozornost zpěváka z páru či později v krmení vypomohou? Nekončí náhodou ono míchání až někde tady před konečným pelicháním, které utne úplně všechno a připraví těla na odlet?
Mám se ptát dál, abyste zakusili, že moje pojetí je také vědou? Že si otázky pokládat dovedu? Pojďme..

Jak to mají samičky? Na jedno odpověď známe, nemají problém s nabídkou možnosti geny potomků pozamíchat. Někteří samečkové některých druhů se brání, jak to je u slavíků? Jak to je s početností samic na hnízdištích, které pohlaví převažuje? Známe víceženství, sám jsem takové prokázal.
Shrnu to. Problematika hnízdění, kterou jsem přerušil v 90. letech minulého století hlavně proto, že jsem chtěl "chytat a kroužkovat, věřit v hlášení", není u mne probádána. Prostor je obrovský. Plán mám dávno - nejprve, dokud všechno zvládám kondicí, musím chytat a kroužkovat, pak v mých plánech přijde Slavičí háj, kde u přítomných párů budu sledovat právě hnízdní problematiku. Chcete to nasimulovat? Představte si ten film podle Hrabalových povídek, kterak "Mistr", co jim pak okousal uzenky v udírně polehával u svých záhonků, kam ho přišli žádat. Tak nějak bych rád zvládal sledování hnízd v slavičích kopřivách u Klenice. Snad ano.

Člověk by řekl, jak se dá takových let zaměstnávat na jediném tématu, je tam vůbec prostor pro vzrušení, pro nějaký posun? Co myslíte vy, vážení návštěvníci? Když jsem to teď vylíčil, myslím, že vidíte, kolik z krásné cesty může ještě být přede mnou.
A tady by se to dalo zakončit.
Zjišťuji ovšem, že odpověď úplně nezazněla navzdory důrazu v nadpisu. Tak tedy - slavíci (i ti staří zkušení) zřejmě opravdu netrefí přesně cíl "zabrzděním pod noční oblohou". Musí k domovu "docestovat". A tady jsem se v zájmu někde připojil, zavětřil stopu a po ní ještě několik dnů mám příležitost jít.
Půjdu.

Rekordman z roku "09".


První starý známý

21. dubna 2017 v 20:06 | Pavel Kverek
Už se navracejí!


Třetí letošní a první s kroužkem. Takže tedy známý.

Má kroužek z 2. srpna loňského roku, když pelichal, jenže on nepelichal tady na březenské lokalitě u zastávky! Okroužkován byl 300 metrů přes silnici u rybníčku Rasovna.

Co to znamená se tady pokusím z kontrolního odchytu (retrap) vyčíst.

A takto vypadal loni před odletem.
Uznejte, že to jsou zvláštní pocity, vidět peří dorůstat (tady mu na loketních letkách chybí k odletu jediný den) a pak to samé dotknout po všech jeho kilometrech po světě. Co absolvoval - a teď to vyslovím znovu s obdivem - úspěšně.


Je doma. Jestli přeletí vedle na Rasovnu, nebo zůstane tady u silnice, kdo ví. Zatím je první, buď obhlíží, anebo už vybírá.

Kolik už jsem podobných doteků absolvoval. Po roce, po letech, v republikovém rekordu tenkrát u splavu Červenského rybníka, když mu už nikdo nevěřil. A přeci se vrátil.

Bylo by těch příběhů opravdu hodně, některé bych uměl z hlavy, jiné podle návodu z fotky, nebo kroužkovací knihy. Je to bonus k výzkumu, je to neskutečné dobrodružství. A jsou to pro českou ornitologii důležité údaje.

A k tomu dnešnímu nahoře?

Nikdo to neví, jsem tam v tu chvíli sám. Nemám s kým se podělit o radost a tak se těším k počítači, jak to tady představím pro vás.
Už budou přiletovat, přestože jinde po Březně a kolem něho u rybníka Vražda je pořád klid.

Ukončil jsem dnešní hledání úspěchem.

Chladno ustupuje, přes noc už mrznout nebude. A to je dobře.

Vítání se blíží

21. dubna 2017 v 11:57 | Pavel Kverek
Už jenom týden a sejdeme se

V hodině duchů jsem stál na balkóně a pak vyšel na zahradu. Od půlnoci daleko a k ránu podobně. Na teploměru nad rumpálem studně mínus jeden pod nulou - říkám si - je to ještě dobré. Obávané tři nebudou. A nebyly. Noc přešla k ránu, byl jsem na nohou a na stupnici mínus dva. Ty zahradě neublíží.

V Slavičím háji se o Vítání ptačího zpěvu sejdeme příští sobotu.
Stromy z velké části už odkvetly, ale něco zbyde. A věřím ve slavíky! Dokonce si myslím, že přes víkend už budou. Ti dva, kteří moji oblast už navštívili, kroužky neměli. Jsou mi neznámí, ale to neznamená, že nemohou být zdejší. Nemám oblast prokroužkovanou, nejde to.

Na ty staré s kroužky teprve čekám. Do konce dubna bývají doma všichni známí, pak už přilétají jen mladí, co si na cestách nevěřili.

V Slavičím háji uslyšíme kukačky, snad už tam budou. Vrátily se pěnice černohlavé, hnědokřídlá i pokřovní už byla slyšet. Zpívá budníček menší a v infotabuli znovu hnízdí modřinky. Na okolí rehci domácí a konipasi bílí. Ti v sousední deponii. Nad loukou v druhé části parku zpívá skřivan. Moc už jich není. Věrní strnadi obecní už hnízdí, ti tu byli po celou zimu a já si to na ně pamatuji. Jsou to šviháci.
Nad sousedním rybníkem, za teplých večerů, plném žabích hlasů, nyní v tom chladnu létají vlaštovky.

Věc, na které záleží.
Do křoví jsem nainstaloval suché větve v místech, kde prorostou vegetací a nad nimi je světlina. Ano, tam slavíci podle plánu pak staví hnízda.

Vydržím na hnízdištích do toho světa koukat celé hodiny, pochopit to dokonale pohledem slavíků.



Máme tu čápy!

Na komíně v Kněžmostě, kam jsme v roce 14 usadili vykovaný hnízdní koš a upletli hnízdo, se objevili čápi. Nejprve se poprali tři a pak zbyl pár. Zůstane? Dneska ráno tam ještě byl a v poloze nad sebou. Je to nadějné!

S rozhlasem "od lesa"

20. dubna 2017 v 14:05 | Pavel Kverek
Dnes píši v oslavném duchu, třeba chválit.

Byli jsme s panem redaktorem mazaní. Zúročil jsem zkušenost z včerejška, a když bylo přáním dostat živý zpěv po provokaci na mikrofon (nevěřil jsem Slavičímu háji, večer tam nic nebylo), cestou k Bousovu jsme odbočili na Svobodín v naději, že "Odvaha" z tamního vrbového prutníku u Klenice nás nevykoupe.

Zastavujeme u nádražíčka a ukazuji rukou, kde jeho lokalita leží. V tom z okraje silnice od kaluže (nebo odkud) poodolétl pták, slavík! Pan redaktor mi moc nevěřil, jak prý to mihnutí takhle poznat, já už jsem ale zářil spokojeností (slavík tu vydržel) a jednou větou vysvětlil, že to je těch 35 let.

Zářila tam mrňavá střemcha bílými svícemi, teprve nakvetlými. Tam jsem jedinou slokou z přehrávače (záznamy už běžely) slavíka pozval. A co se stalo? Okamžitě znedaleka přiletěl a dal se do toho. Všechno je zaznamenáno, byli jsme oba, jak když jsme vyhráli na tiket. Taková profesionalita! A prohnanost.
Dál slavík zpíval a docela už neostudně (pěkně, na to, jak bylo zima) a nám vložil báječný podkres pro moje věty. O chladu, o ptačích cestách - no, poslechněte si na stanici Region sami. Upozornění na vysílání pro střední Čechy prý dostanu včas, tak to sem pověsím. A měl by to mít i archív později. Ostatní stanice téma převezmou, ale nedovedou nyní říct moment vysílání - Radiožurnál a Dvojka.

Slavičí háj byl prázdný, ale tam už téma bylo v oddechu technické. Vyhráli jsme! A já jsem se na sebe při tom úspěchu dozvěděl, jak jsem byl uveden v čase, kdy si mne tento redaktor na stanici pro spolupráci kdysi přebíral. Vytahovat se nebudu, ale byl jsem dojat. - A opravdu, nikdy se se mnou nenudil.

Natočili jsme ještě vstupy o druhé naučné stezce, co se chystá, o Slavičím háji, o čápech, kteří letos na "náš" kněžmostský komín ve dvou už prvně snad poctivě usedli. I o VPZ.

I po sestříhání z toho bude mít Svobodín v éteru velikou reklamu. A zaslouží si. Za svého odvážného slavíka. A Dolnobousovsko, kam místo patří, bude mít taky.

Já už jsem to psal kolikrát, nemusíte tomu věřit, ale nejde mi o mne samotného. Dávno jsem se v médiích nasytil. Nemám Klausův syndrom, nepotřebuji se nad sebou obdivně rozezpívávat. Chci nadržovat slavíkům, dostat je všude, kam se mi povede. A s nimi tu jejich krajinu. Potřebuje to neméně. To je můj úkol, no, a že k tomu potřeba mne jako prostředníka - pak ano. Vezu se na vlně s nimi a těžím z toho. Uznávám.
Ale oni mají vždycky přednost.

Poděkování do vrbového prutníku na Svobodín, kudy mimochodem probíhá naučná a zážitková stezka Okolo Klenice za hrou a poučením.

Takhle to tam dopoledne čekalo.


Kdo někdy točil živě o přírodě ví, jak nesnadné cokoli objednat. A zvláště unikátní věci první. Nás se však štěstí drží.

O nich bez nich

19. dubna 2017 v 20:16 | Pavel Kverek
Zítra budeme v Slavičím háji natáčet o slavících bez slavíků. Jedině, že by nějký přes noc přiletěl. Ani nikde na okolí nejsou. Alespoň promluvím o nepřízni pro tažné ptáky.

Půlka parku je odkvetlá, stává se zelenější.


Na komín s naší podložkou zas přilétli čápi. Teď večer tam zmrzoval jeden. Uvidíme, zkouší to už několik let.

A takto přichází večer k Červenskému rybníku.


Ani na okolí však slavíci ještě nejsou.

K počasí i blogu

19. dubna 2017 v 7:43 | Pavel Kverek
Dobré ráno, vážení návštěvníci slavičí stránky.

Nebudu se nad velikým zájmem o blog v skromnosti pozastavovat, ale rekordy padají i tady, tedy jenom tady (strašné obraty). Anebo se pozastavím.

Vedu jej teď každý den hlavně proto, že prostě - kdy jindy?! Teď máme "sezónu!". Teď byste měli vědět, kdy přiletí a jak na ně i pro vaše radosti soukromé. Blog by to měl umět nabídnout. A jestli je někde slabší, ptejte se. Když už u něj společně trávíme čas. Ať jste spokojeni.

Povíme si, ale na to je ještě čas, jak odlišit dva "naše" rezavé slavíky. Ono to tu je jistě uskladněno, ale my to oprášíme a zaktualizujeme. Materiálu je dost.

A teď ještě k tomu počasí.
Uvažujme, že jsme v Čechách.
Tady má být "nejhorší" pátek, ale ono to tak divoké nebude. Dnes to za oknem vypadá neprohraně. Šedivák nebyl, sníh nepřijde. V obrovské obavě mi z Bousova volali lidé, co mají udělat s vlaštovkami. Že o ně ztrácí zájem. Nic, musí počkat. Vlaštovky v sebezáchranném chování zmizí k hladinám, tam přežijí. Tam se "to rodí" ještě pořád. A k hnízdištím přistoupí s oteplením. Ale pak to může frčet! A to jsou momenty, které do mne pumpují sílu. Energii, chcete-li.

Velmi bych vám doporučil, kdo můžete, buďte šťastni. Žijeme a přeci ne špatně.
Dosáhněte si každý na nějakou drobnou radost třeba, že už jste konečně dojedli vařená vajíčka a můžete přejít k jinému. Třeba na medvědí česnek. Ano, je toho všude plný internet, ale ne bezdůvodně. Zkuste ho na procházce otestovat hned tak naostro, jak se tam potkáte. Poznáte ho doufám?

Večer pověsím aktualitu z hledání tak, jak jste zvyklí.
Kdo budete mít čas, přijďte na chvíli k zelené stránce a jejim písmenkům.

Radost na konec

18. dubna 2017 v 19:27 | Pavel Kverek
Mohl bych to tu nakopírovat, nikde nic není.

Na periferii města rozkvetl šeřík, je to možné? Když jsem se slavíky tehdy začínal, měly někdy problém vonět na devátého května!

Na přehrávku přicházejí zvědavci jiní, dnes párek mlynaříků. Tak těch je po krajině už málo.

Ani nebudu všechna stanoviště vypisovat, dvě už ani nemohu, zmizela. V Kosmonosích. A jedno z nich u koupaliště, bylo opravdu nádherné a s tradicí. Tolik příběhů! Ty mi zůstanou. Zmocnil se mne vztek, fakt, že jo. Já tady nechci být pořád ubrečený, ale je to opravdu jako kdyby mi odcházeli přátelé. To si sotva kdo dokáže představit. Když se tam klepete nad nějakou pěkností s kleštěmi v ruce. Už tam jezdit nebudu, místa jsou pryč. Byl jsem tak zmatený, že jsem v Boleslavi "zabloudil" a z kruháče vyjel na "desítku" a tam by se člověk otočil živý asi jen jednou.. Tak jsem jel vlastně zpátky na Hradiště. Vybral si v pravém pruhu to nejpomalejší auto. Zasmál se dávnému příběhu s letadlem u silnice a kubánskými studenty, znáte to doufám - toho, co je z něj teď kiosek a byl "i jinším..". A jel jsem dál v klidu za tím couralem. Čas mne neovládal. Umetal jsem si jízdou hlavu. A pak mne to napadlo. Stavit se na Budách, jestli on tam ten otužilec není. Je! Rozezpíval jsem ho ze stejného místečka, ale po chvilce mne za ohromným kmenem topolu mazaně objevil a začal vrčet. Poprvé a musím se tedy krotit. Ještě jeho důvěru budu potřebovat. Hned za týden, abych nafotil, jak jdou tukové zásoby pod kůží "dolů".
Doufám, že nezmizí během ochlazení. Bylo by zajímavé té neplechy využít vědecky. Říkalo se kdysi, že za takového stavu ptáci popoletí nazpět. Vlaštovky možná, jiní těžko. A slavíci? Kdo to ví? Mohl bych to vyzkoumat já.

Média varují před klíšťaty, oba slavíci byli zatím čistí. A já dlouhodobě taky. Bez repelentu. K nim asi otrávený.

Sypu popel na hlavu

17. dubna 2017 v 18:45 | Pavel Kverek
Drobná hnízdiště v oblasti odkládám a odkládám, jedu tam, až zbyde čas. Tak jsem se teď v podvečer rozjel na Svobodín. Deset lokalit před tím prázdných a tady ohlas!


Takže znovu nevím, zda tam už nemohl být dřív.
Kroužek opět neměl, je neznámý, ale asi usazený. Uvidíme později.

Je ale zajímavé, že z republiky hlášení nejsou. Z míst, kam přilétají nejdříve (jih Moravy, Praha) bych je už čekal. Tedy pravda, že oba byli nezpívající, zobáky otevřeli až když jsem "udal tón". Takže veřejnost či pozorovatelé mohou minout.

Spojil jsem to u Klenice pružně s komentovaným kroužkováním a zažil moc pěknou věc. Jedna z dam zmínila, že knížku Slavík z dubového lesa má doma. Řekněte - nejsou to krásné cesty krajinou?

Že si nevymýšlím, si asi ověří, protože jsem je pozval současně k blogu.

O ráno jsem se bál

17. dubna 2017 v 9:01 | Pavel Kverek
Nejdřív jedna oprava.
Byl jsem upozorněn, že studánku v Končinách jsem čistil už předloni. Loni už to byli ochránci přírody. Protočily se mi oči, jak to utíká!

A teď pár slov k nadpisu.
Někteří si třeba řeknete - no, co už se na slavičím blogu neobjeví, ale prošel proměnou, je košatější.
Ale já bych rád oslavil, že v noci přišel déšť. Zachránil (prozatím) ten možný malér, co mohl nastat. Je tam venku sice divoce, ale vítězně! A takhle to bude už každého jara. Budeme se bát za vše rozběhnuté, aby nepomrzlo. Jenom těch magnolií, co všude dokvétá!

Dnes je sedmnáctého, v Kalendáři slavičích příletů pořád ještě jdou docela prázdná místa, snad se večer na chvíli utrhnu. Chtěl bych se dotknout pohledem zase míst jiných. Kde už jsem sice byl, ale před-předevčírem. Pojedu vesnicí, kde je na plotě tabulka "Med přímo od včelaře". Nevím, jestli bych o takový stál, já si dám radši od včel. Nedovedu si ho totiž narvaného v květu jabloně nějak představit. Vůbec - vlast se nám proměňuje (to nemá nic společného už s tím včelařem), všimli jste si? Společnost se mění, registrujete? Ne, nebojte, tam dneska nepolezeme.

Pojďme si říct, proč ti slavíci nespěchají. Anebo jinak. Pojďme se podívat za tím slavíkem z třináctého. Mohl by mít klidně i takovou přezdívku, pár ryšavců už za ten čas ode mne přezdívku dostalo. A tenhle si o to řekl dost hlasitě.
Je na těch Budách, nebo není? To zatím nevím a potřebovat to vědět je nyní brzy. Udělám to těsně před naší vycházkou do přírody v sobotu v konci měsíce.
Je od něj hezké, že si pospíšil. Jinde nejsou a on se tím zviditelnil.

Kým jsou tito rekordmani?
Vždycky jde o slavíka staršího, ale tenhle moc starý nebyl. Já s tím nechci provokovat odborníky kolem, ale myslím si (publikovat to nesnadno, je to pocitové), že to poznám. Tak, letitého určitě! Na něj si klidně vsadím. Ty, kteří nejsou loňští, ale jen o rok starší - myslím, že do nich vidím. Alespoň do těch nápadných. A tenhle takový je. A nedočkavý, vyrazil prostě dřív. Vůbec neprodělal, tady mu špatně není. Jak jsem ho prohlédl při druhém setkání dopodrobna, kondici drží skvělou. Patří ovšem k těm drobnějším, což mu o námluvách problém činit nebude. Hledí se na jiné. Pokud si hnízdiště obhájí a vybranou parcelu udrží, bude atraktivním. Ano, je to tak. Na kapitál se pohlíží u slavíků. Žádná není hloupá, tu příležitost/povinnost za kterou sem letí nechce promarnit. A k tomu potřeba spižírnu, výběh a jeho kvalitu. To aby měla před prázdninami v bezpečí kde převlíknout šaty. Na cestu pryč.

Uznávám, vzali jsme ten Slavičí rok trochu hopem, ale tak to bude. Věřte mi. A kdybych chtěl teď dnešní vstup uzavřít do kruhu, připomenu sprint času tou mýlkou s čištěním studánky.

Ale my jsme ještě nevyřešili, proč jiní nespěchají.
Slavík obecný hnízdí jedenkrát v našich podmínkách, není vlaštovka nebo vrabci. Mladé chce líhnout do stavu kolem, kdy je hmyzu hodně. Časovač v jeho hlavě nechce zatím měnit to, co prapředci ukovali způsobem pokus - omyl. Jen bych se velmi přimlouval u některého ze Slavičího háje, aby byl tak milý a do dvacátého dorazil. Na mikrofon by se hodil. Jinak budeme natáčet bez nich. A do toho devětadvacátého? No to snad z těch věrných dorazí všichni!

Nádherné chvíle

16. dubna 2017 v 19:40 | Pavel Kverek
Vyrazil jsem po hnízdištích projet ty, kde jsem ještě nebyl. Napíšu to hned, ať to mám za sebou. Nikde nic není.
Je to jistě cenný výsledek, ale člověk se neubrání pocitům, jestli neměl zůstat radši doma v pracovním procesu. Pak ale vítězí věda, mohu si ten čas dovolit obětovat.


A teď vám přiblížím, co jsem zažil na sklonku odpoledne.

Od skalních srubů Jizery, což je samo o sobě nádherné místo Mnichovohradišťska, jsem odjel pod Veselou. V noci bude asi mráz, obloha nad jezerem byla jiskřivá. A to ochlazení bylo důvodem pro událost, která se tak často nevidí. Hmyz, který přeci jen nad hladinou ještě poletoval byl, jak to bývá, nadějí pro vlaštovky. Zřejmě táhly a vytušily šanci. Přibývalo jich před západem slunce a dvě stovky by nestačily. S krátkými vidličkami v ocase samičky, s delšími samečkové. Bylo vidět, že jsou v lovu úspěšné. Některé vylétaly až nad pole s ozimem, i tam křídly z listů zvedaly potravu. Je radost vidět je, jak se až zastaví v letu, když něco vyplaší. Anebo se k tomu vrátí. Kdybych psal dětskou knížku o mouchách v hlavní roli, bylo by to tady hodně smutné. Věc pohledu. Některé z vlaštovek byly až cihlově červené, možná to znáte.
Odkud mohly být a kam směřují? Tah ptáků v praxi! Je fajn, když vidíte šťastlivce, kteří tu velikou cestu za přežitím zvládají a zaskočit se nechtějí nechat ani lokální mizérií. Rvou se s ní do jedné!
Místních by se tolik nesečetlo, moc jich nikde ještě není, jsou jistě průtažné.

Rybáři si hleděli udic, ale mne divadlo bavilo. A i když ani tam ještě slavík nepřiletěl, byly to nádherné okamžiky. Chvíli před večerem vzduch zůstal na povel prázdný. Tady nocovat není kde, musely jinam.

Jestli tuhle noc krajina přežije bez úhony, bude to zázrak. Obloha vydržela jasná, přichází mráz.