Srpen 2017

Končí srpen

31. srpna 2017 v 20:39 | Pavel Kverek
Ne, odchyty ještě nevzdávám, žijeme v jiném čase. Ve 20. století by už výzkum dávno visel na hřebíčku, jak slavíci vyvedli mladé, a vše utichlo, končilo se. Nikdo nevěděl, kde jsou, kam "zmizeli". Ta cesta až k dnešnímu konci prázdnin byla dlouhá a hlavně klikatá. Ale vedla a to bylo podstatné.

Udělám to o slavnostním zahájení výstavy na podzim v Sobotce, povím o tom kostrbatém putování. Bude se ohlížet za čím, uvažte - pětatřicet let. Co se u vás za ten čas změnilo, kde jste tehdy byli, jací jste byli. Je to hodně let. Jedním z těch, kdo v Galerii Na schodech promluví, bude můj kolega Martin. A kdyby on se jednou ohlížel a bilancoval, oplatím mu to rád. Pohledem do společných začátků.

Vím to dnes dobře, to ornitologie mne povynesla. Přemýšlení, plánování, taktika, práce s výsledky, publikování, poměřování s jinými - to všechno se postupně sečetlo. I když opatrně, ale říkám to přeci jen - téma ovládám. Je sice mnoho věcí, které nevím a zatím ani vědět nemohu, ale objekt zájmu už přečtený mám. Nyní jde o doplňování znalostí a přepisování chyb.

V září tah slavíků utichá, staré záznamy jsou strohé a vzácné, vztahující se k září. Ještě tak první dekáda a to je prostor pro mne a chytací elán. Tak ještě penál s kroužky nezavírám, ještě je čas.

Už na zítřek je nachystán pokus, zda tah nížinou probíhá i v dešti. Bude to zajímavé na každý pád.

Další noc v háji

30. srpna 2017 v 19:23 | Pavel Kverek
Další díl nočních odchytů slavíků na přehrávku zpěvu přinesl jednoho k okroužkování.


Tah zeslábnul před celkovým odezněním. Bude září.

Stojí ovšem zato ještě chvíli chytat a zjistit je-li to vůbec pravda. Až se ty nuly ustálí, sezónu ukončím.

Náš Slavičí háj snad konečně začíná růst a zaplňovat prostory. V jedné části už to je moc pěkné podívání.
Chytají se mláďata cvrčilek zelených, jsou určitě od nás. Ještě letět nemohou.

Prošel jsem ovocné stromy a hledal úrodu, letos není. Jen v lískách to těžkne, tam ano. Nejsou tu zřejmě veverky (neviděl jsem zatím) a brhlík tu asi taky chybí. Keře jsou z dávné zahradnické výsadby a oříšky opravdu veliké. Už padají.

Po ránu byly vidět vlaštovky, nocují vedle na Zvolínku. Není jich ale mnoho, větší nocoviště je na Červenském rybníku. Začíná konečně tah budníčků, je jich letos málo. Chytil se ještě nad ránem mladý rákosník proužkovaný. Ti ptáci už rozhodně nejsou místní, ale přehrávka slavičího zpěvu zláká i je.

Kolem jsou louky posekány a teď teprve vynikne náš ornitologický park. Traviny se tyčí vysoko, keře se v nich zatím utápějí. Jen co ale nakynou, pak třtina prohraje. Ustoupí i cvrčilky, bohužel, ale bude to konečně pro slavíky. Nemáme výměru kdovíjakou, abychom mohli nechat v části step. Navíc počítáme ještě s větším napajedlem někde uprostřed. Jílové podloží vodu udrží.

Udělal jsem si soukromou radost, a když jsem tam byl sám, zabrodil jsem už travou k bochníčkům vrboví a přikrčil se v nich. Kolem to žilo a já uvěřil, že tohle se nám fakt povedlo. Umělé prostředí pro přírodu! Soukromý ráj. Tady snad budu mít jednou čas konečně ptáky pozorovat. V klidu a pohodě. Ať to je ale co nejdéle, ať ještě můžu za nimi vyjíždět, zalézat do křoví, chytat. Ať nohy slouží a plíce to uživí. A srdce ať se tlouct nahlas nebojí!

Zmiňuji radši předem

29. srpna 2017 v 17:47 | Pavel Kverek
Do vašich plánů nevidím, ale dokážu si proškrtané diáře představit. Tolik je věcí, které lákají!

S nabídkou letos přicházím i já, k výročí výzkumu chystáme výstavu.
Hostit nás bude Galerie Na schodech v Sobotce. Rozpětí akce: 6. října až 24. listopadu 2017. Vernisáž spojená s besedou: 6. 10. od 18 hodin.

Tato výstava bude opět jiná než předešlé. Hlavní slovo budou mít obrázky, ale pokusíme se, aby slova zastoupily. Název je 35 let s králem ptačích zpěváků a Zpravodaj Šrámkovy Sobotky už upoutal, že bude o slavících, jejich krajině a jedné z nejdelších ornitologických specializací u nás. A je to pravda.

Městu Sobotce se daří být stále kulturně vyspělým, to si může ověřit každý.
Pozvali nás i proto, že před lety k městu slavík přiletěl a dokonce ptáci v páru vyhnízdili. Tehdy jsme slavili hlasitě. Místo je však na samé hranici rozšíření druhu u nás a podle toho to dopadlo v letech dalších. Slavíci zmizeli. Ne tak z paměti lidí vždyť Trní je odtud nedaleko a tam se úspěšně drží. V obci Sobotecka.

Bude to hezké jako výstavy před tím, jsem o tom přesvědčen. Téma má poutavost a já jeho strunu nadšeně rozehrávám.
Slavíci si pozornost zaslouží a mne vlečou s sebou. A já se nechávám rád.

Událost přichází v čase, kdy se o slavících mezi kroužkovateli mluví. Daří se jejich pozdně letní odchyty za tahu a zájem to pozvedá. Jako jejich neochabující moderátor si stav pochvaluji a sám ona polínka pod oheň přikládám.

Dceru jsem požádal o vyhotovení plakátu, brzy se pojedeme podívat na prostory.
Půjde o jakési završení ročníku pětatřicet. I když je pravda, že tečku udělám až v Kostelci nad Černými lesy referátem o nočním chytání slavíků.
Tu tichou a definitivní pak v posledních minutách roku, jako už tolikrát. Ale do té doby je času hromada, ještě tu poslední slavíci protahují a sítě v pohotovosti jsou.
Dnes večer pro Slavičí háj.

Mezi nocí a dnem

28. srpna 2017 v 19:07 | Pavel Kverek
Druhý prázdninový měsíc je ve znamení malátnosti z nevyspání. Jako někteří jiní i já jsem propadl nočním odchytům.
Zatímco někteří chytají lelky, jiní rákosníky, křepelky či chřástaly, já chytám slavíky. A nejsem sám. Vznikla jakási skupinka lidí s přehrávači a chutí ponocovat. A výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. V severních Čechách byl odchycen slavík tmavý se švédským kroužkem a to bude po výměně dat mezi centrálami opravdu zajímavé.

Slavíci - obecný i tmavý se chytají v zajímavých počtech, letos jich bude v databázi tolik jak nikdy předtím.

Je to zajímavé chytání a člověk se může mnoho naučit. Patřím k těm, kteří používají sloučenou přehrávku obou slavičích zpěvů tzv. mix. Zajímavostí je, že dovede přilákat i ptáky jiné, dnes na Studénce třeba tohoto staršího rákosníka velkého.


Chytají se ale i cvrčilky, rákosníci ostatní, pěnice, drozdi. A za rozednění třeba i tato mladá linduška lesní.


Čas někdy za půlnocí až do rozednění je využit k natažení sítí, usazení zdroje hlasu a vyčkávání. Ptáci se chytají především na rozhraní noci a dne.

Problémem v sítích bývají netopýři, obtížně se vyplétají a navíc koušou. I ti jsou nejaktivnější před rozedněním.

Ukazuje se, že úspěch závisí na řadě faktorů. Na počasí, datu ve vztahu k průběhu tahu, místu. Co další a jak výrazně ovlivňuje přítomnost ptáků ve vzduchu je předmětem dalšího zkoumání.
Vývoj jde v Česku velmi rychle dopředu.

Hledání chytacích míst

27. srpna 2017 v 17:15 | Pavel Kverek
Náhorní plošina u Přepeř se mi moc líbila, ale výsledek nebyl. Tak alespoň je odtud vidět po kraji.

V čase, kdy nad Kozákovem vyšlo slunce už bylo jasné, že je třeba hledat dál.



Mlha asi škodí, když zaklopí kraj, ptáci pod ní nic nevidí a asi se jim dolů nechce.

Chytli se ale obecný strnad a rákosník zpěvný, drozd i pěnice černohlavá.
Místo se nazývá "U Izidora", je tam v kameni pod křížkem o kousek dál.

Chytal jsem déšť

26. srpna 2017 v 10:11 | Pavel Kverek
Dnes v noci jsem byl zaskočen deštěm. Myslel jsem si, že noc se bez něho má obejít. Předpověď se změnila a to jsem netušil. Asi tah slavíků nebyl kvůli němu, chytil jsem dvě krásné kvíčaly.


A jednoho zapomenutého přeci jen. S krásným kroužkem kolem oka. Takových moc nebývá.


Kroužkovatelovy křehkosti

25. srpna 2017 v 19:06 | Pavel Kverek
Chybí tu jemnější text a byl nejvyšší čas. Přišel jak na zavolanou.
Někteří z vás se snad podiví, jiní pookřejí.

Můj život se slavíky nestojí jen na zavírání kroužků na zrohovatělý běhák, vždyť v nich cítím srdce. Jsou živí, jsou krásní, jsou jedineční! A často se za hnědými křídly dívám a přemýšlím o všem dalším. Co je asi čeká. Co potká mne, jestli se ještě natrefíme.
Některé příběhy jsou opravdu silné i tento je takový. A zase náhoda! To ona navedla, když jsem nic netušil. Potkal jsem slavičí obrázek!

Dnešní noc byla mlžná a Slavičí háj tomu neutekl. Bránil se čiperně, ale neutekl. A tak se slavíci nad ránem neukázali. Jeden, jediný jeden se zastavil na kraji parku a síť ho zachytila. Když jich kroužkujete deset v řadě, nemáte na nic čas, chytí-li se ale jediný, dlouho z auta vyhlížený, zachraňující naději, v dlani zůstává déle.
Byla to mladá samička, hubená, štíhlá, upravená. A bylo mi hezky, že síť ji nerozcuchala, že jsem ji vypletl čerstvou. Neměla ani dvacet gramů, droboučká jakých moc nepotkávám.
Otevřel jsem dlaň v 6:48 a čekal, až se rozhoupe.


Pak se zvedá nad osiky a z místa odlétá. Dívám se déle, než obvykle, mám na to čas. Jak jsou ti slavíci elegantní! Vysocí, vzpřímení. O velkých očích. Klidní a důstojní!

Utahaná cestou po letové noci a přeci se trošičku "odlehčila". Tělo vše zbylé z večerní potravy dávno už propálilo. Fotím tu kalužinku k prozkoumání dost důležitému, ale až doma se nestačím divit. Nemohu nevidět, co vidíte se mnou.


Byla to víla.

Za slavíkem tmavým

24. srpna 2017 v 19:26 | Pavel Kverek
Úval řeky Moravy byl lákavý dávno. Tam musí být slavíků a přinejmenším slavičí dálnice!

Cesta míří v čtyřkilometrovém padáku od Moravské Třebové k Mohelnici, to musí ptáci přeci z oblohy vidět! Jen co přeletí Jeseníky, musí je to nalákat.
Bylo to tak během odchytových nocí a dní?

Nádherné místo navštěvované snad jen rybáři, z hladiny okukované vodáky. Sítě do tvaru pootevřeného "Z", hlasitá přehrávka dvou slavičích zpěvů, hvězdami převážně podsvícené noci, po vyblednutí slunečné dny. Vítr přijatelný. Ale ta mlha! S rosou na sítích v tom nejdůležitějším čase. Krůpěje, které účinnost oslabují a taky prozrazují. Mlha jednou větší, jindy menší a možná že i to bylo rozhodující. Neví se.

První noc hluboko před rozedněním - jeden slavík tmavý a ráno už žádný. Zklamání? To jistě ne. Výprava za slavíkem tmavým obhájena. Ale proč neletí další na tak skvělém místě? Že by přeci jen chyba? Nějaká? Proč ne, tématu dodnes nikdo pořádně nerozumí, je mladé. Nakonec i proto nyní zde ty natažené sítě.

Druhá noc byla lepší, po ránu tři a všichni tmaví! Třetí přinesla dva a zase tmavé. Obecný se nechytil jediný. Jak převrácené proti odchytům v Čechách! Báječně převrácené. To by si dal líbit každý.

Dny, kdy se sítě samy sušily a chtěly stát v cestě ptákům jiným, byly též zajímavé. Dudek jen těsně přeletěl nad nimi, ale malý strakapoud - stráček, ten už se trefil! Však ho za chvilku uvidíte.

A na seznamu přibývali rákosníci, cvrčilky, pěnice, pozoruhodně i ťuhýci. Byl jejich tah a v loukách bylo hmyzem prostřeno. Chytla se i mladá červenka s bříškem ještě kropenatým. Při noční kontrole se na cestičce objevil zvědavý chřástal vodní, i jeho zpěvy stáhly z oblohy. Však slavíky z míst, kde se letos narodil, velmi dobře zná. Tak proč by se na chvíli nezastavil? To ale nedomyslel, už je v dlani a okroužkován. Do noci pak odlétá s chutí, už si dá asi pozor.

Řeka hučí dnem i nocí kvůli bobří hrázi. Zahradila ji, ucpala a navýšila.


Vodáci musí obcházet po břehu, alespoň rozhýbou prkenné nohy. Jsou pestří ti ve vestách, jiní veselí s lahvičkou v ruce a všichni by chtěli po proudu dál. Vlastně i oni tím místem táhnou!
Kvete máta a vzrostlý křen v louce kousíček od sítě, ten bych si s dovolením odkopl domů do kuchyně. A taky na památku. Na kouzelné poříčí. Na Moravu a na řeku, která se po ní po právu jmenuje. Fascinující.
Vzpomínkou i na dny pěkného zachytání a taky přemýšlení. O tom, proč téma nejde pochopit v jediné návštěvě. Proč se někdy daří víc a občas méně. Proč naše představy mohou být pravdám vzdáleny a musíme tabuli s napsaným smazat a křídu brát znovu. Naposledy, definitivně? Kdepak, zdaleka ne! Ale s chutí. To ví už každý, kdo s námi jede. Kdo se dal na ornitologii. Nádhernou. Proč to tak vůbec brzdím? Nejnádhernější napíšu a vím, co říkám! Nebýt jí, nikdy vám přes blog podobné nenapíšu.

A pojďte se podívat na výše předepsané.

Příprava stanoviště (sítě jsou rozmístěny vzadu, vidět je pouze boční).


A už se stmívá.


A tady je výsledek.


I zvědavý chřástal, na malou chviličku zblízka.


A ještě pidistrakapoud. Mladý a druhem čím dál tím vzácnější.



Mějte se hezky. Ať se daří i vám všude, odkud na stránku přicházíte.

Korálky domoviny

19. srpna 2017 v 9:33 | Pavel Kverek
Dvě sta dvacet kilometrů čtverečních zabírá můj/slavičí kraj. Tak jsem se rozkročil a roztáhl ruce. K přicházení. Tak jsem se rozkročil a roztáhl ruce k odcházení.

Trní u Sobotky a lesík sotva do kapsy s ohromným dubem, to aby slavík měl z čeho postavit.
Rachvalské tábořiště skautů a křoví s fialkami, když jaro přichází.
Bakovka a staré zahradnictví, hřbitov a Valcha s Kubovkou, kde stromy stářím poklekají. Galskou růží přizdobeny, když v trávě zavoní. A Slavičí háj - ta nová kapitola mého pomáhání.
V rohatských Horách, u mlýna na Bechovi a svobodínský prutník, kde jsme točili na mikrofon.
Skalní sluj u Solečku, přepeřská myslivna, Dolce kus od letiště s výhledem do ráje.
Mohyla u Dobré Vody s nedávno vyloupeným podzemím. Slavík od psího hřbitůvku v lese Budám nadosah a jejich Stržák - ten však i básníkův!
Stará Studénka a přítmí bažantnice odtud nedaleko, březenské stromy ohromných těl a kytek přebarevných. Písečný s jeho morušemi!
Čížovsko se skromnou nádherou chvílemi k dojímání.
Ptáci od Jizery, od jejich soutoků, ze Skalních srubů a od Salabky.
Ze statku ve Lhoticích, z Horky a od Kněžmostky, z Hradiště za kamenným mostem.
Z Červenské kosy i od Ošťovic.
Z vlnění nad Střehomí, kde k obloze tak snadno dohlédnout!
Z hájku od Veselé i od Dubového lesa, kde příběh do knížky vskočil. Tam všude musím, když duben síly nabere. Květen pak podrží v kráse a červen k dohnízdění. Červenec pozvedne prst hrozící rozloučením. A srpen to udělá.

Co korálek z té šňůrky jsem určitě nevzpomenul! Co mi jich vyčiní, až zase k nim přijdu. Tak snad ještě hájek dolnostakorský a plácky u Husí Lhoty. Pod Vraždou a přes kotlinu k Ostrovu. Kde za léta tak voní maliny. A ještě V proudech, to nesmím zapomenout. Kde nížinná řeka si přeci jen zapospíchá.

Další a další bych povylovil na mapě domoviny.
Líbí se mi, jak nesmlouvavě hřeben skalních měst odtíná prostředí slavičí od neslavičích. Jsem tady správně! V krajině před rájem.


O jednom z mnoha

16. srpna 2017 v 13:27 | Pavel Kverek
Je nejvyšší čas napsat článek pro druhé z vás. Tedy hlavně pro ně, vám ale taky, pojďte se s námi dívat. Jedeme na Studénku.


Teď je správná doba, teď to tam bouří! A třebaže pod keři naleznout poztrácená pírka z opravených slavičích křídel - těch, která už jinde proráží vzduch, náladu udržme libou.

Přes tři desítky let se ujišťuji, že je to na chvíli, že se zas vrátí. Do svahů s báječným výhledem k horám, po Českém ráji až na Kozákov a daleko dál. A což teprv od Bezdězu po cestě jiné, když dravci přitáhnou!Jak se nevracet?

Stojím nevyspalý z bezmračné noci ve vlnách silnice divoce roztančené. Snad každé auto se uhodí do břicha, když s vlnami a výdutěmi za horizontem nepočítá. Jak příznačné pro místo!
A právě teď, teď je tu černo po bezinkách. Člověk aby ptáky kroužkoval nejlépe v pláštěnce!


Pokus o odchyt nepovedený nebyl. Do užasnutí chybí, ale tři slavíky vytáhnout ze sítě, to málo není.


A táhnou cvrčilky, všechny tři naše možno chytit a okroužkovat. Zelenou, říční i slavíkovou. Tohle mne vždycky fascinovalo, potkávat ptáky v prostředí, které jim nepatří, neznají jej, kde to tak neumí. Zvlášť pro tu slavíkovou, co žije v rákosí! Ale už musí. Vyzvednout tělo k obloze pod hvězdy, které noc prosvěcují. Drobnými křídly mávat a mávat. Je jako hedvábí ten podivný pěvec. Defilé elegance! Dívá se na mne, je ráda, že je ze sítě venku a chtěla by pokračovat. Bude už za chviličku. I s kroužkem. A třeba ji někdo chytne až se vrátí do místa vydání na cestu přes Podbabu kousíček od Bakova.
Odkud tak může být? Z Polska, od jezerních hladin u Otmuchova? Nebo snad ze Švédska? Někam se vrátí, přežije-li. Toť ale příjemné přemýšlení pod vůní bezinek, jež hodinu po hodině těžknou. Vůně se dokáží zapsat, nevěříte? Třeba ta z ořezávaných tužek. Či z mýdla s jelenem. Z ranní vody spařené Klenice.

Dívám se do daleka. A dobře vím, že až slunce vystoupí nad čedičový vrch, vyletí motýli. To už tu nebudu, odchyt se končí. Trojice slavíků odletěla, cvrčilky za nimi, půvabná červenka odlétá teď.
A odjíždí se.

Chci do každého ze slavičích míst alespoň jednou za sezónu abych se podíval. Je mi jak s přáteli, kde se moc nenamluví, ale slov nechybí. Jenom jsou nehlasitá..

Za nedávnými odchyty

14. srpna 2017 v 20:17 | Pavel Kverek
V této hektické době, kdy ve vzduchu jsou ptáci a chytač chce být co nejčastěji pod nimi, není ani času příliš se rozepisovat. Vždyť za pár hodin vyrazím do háje a budu se nově těšit. Přesně ve tři.

Od specialisty na ptačí přehrávky jsem právě dostal zásilku, kterou třeba vyzkoušet v praxi. Tak nad dnešním ránem zahraje. A pokud by uspěla, bude ji třeba vyzkoušet i jinde. Na dálnicích slavíků tmavých! Ale kde takové hledat? Zase v Polabí? Na Moravě v úvalu řeky stejného jména, nebo snad na Slovensku? Moc času už ale nezbývá.

Začínám v Slavičím háji.

Pár obrázků z fotoaparátu účastníka setkání, za které děkuji.

Jeden z tajemných slavíků ptačího parku. Chytit se nechal ke zkontrolování kroužku až dva dny před odletem. Je nejméně osmiletý.


Odchyty dravců a sov na preparát výra.


A úspěch zkušeného kolegy.
Stará samička poštolky obecné a mladý jedinec káně lesní. Po okroužkování se znovu položí na křídla a zmizí.


Ptačí druh, který v našich travinách úspěšně hnízdí - cvrčilka zelená. V máji se ozývá hlasem, podobným hmyzu.


Pohled k městu s formující se bouřkovou oblačností.


Srpen i v jeho půlce je stále ještě časem slavíků. Odchyty budou pokračovat.

Pod křídly Slavičí háj

14. srpna 2017 v 10:33 | Pavel Kverek
Ano, tak to měli slavíci, než v lůnu Klenice na konci jedné z letních nocí zlákáni přehrávkou zastavili. A dostali kroužek.

Ptačí park na okraji města Dolního Bousova byl prostorem k rozšiřování poznatků lidí, které druh zajímá. Sešli se, aby do sítí a sklapovacích pastiček ptáky chytali a v minutách setkání prohlíželi. A práce se dařila.

Internet byl využíván především k představě o počasí, někdy i k porovnání, co se děje na odchytových místech republiky jinde. Odborné diskutování střídaly humorné zážitky přesně tak, jak si vždy přeji. Má-li člověk volný čas rozpouštět v zálibě, ať jsou to chvíle co nejkrásnější! Rám tomu obrazu dotvářel útulný již poloprázdný Slavičí háj, z kterého chvíli co chvíli mizeli jeho okřídlenci. K odlétání. Ovocné stromy čistého místa ovoce letos neměly, mráz květy poutínal, když běželo o budoucí. A tak se dívají jeden po druhém a jako bych slyšel to jejich doznívající naříkání. Zato slavíci a pěvcové jiní - ti vyšli na jedničku! Rozmnožili se v roku přeúspěšném. K jihu tak míří počty pokračovatelů, odhodlaných se vrátit, jak to jen půjde. A my to uvidíme podle těch kroužků. Úspěšné uvidíme..

Návštěva, kterou jsem hostil, se vyjadřovala pochvalně k prostředí, o záměru zvířatům pomoct.
Zkušený zajíc už zase na podvečerním chodníčku za lupením, bažantí máma s omladinou na okraji třtiny. Cvrčilky před sítí, natažené travinami. Obrovský měsíc nevysoko a hvězdy kolem něj na obloze, od které neví se, co čekat. Bouřku, déšť, slavíky, povětří, anebo od všeho trochu v koktejlu k ochutnání?
Kafe ze skvělé sobotecké cukrárny, housky čekáním v igelitu silně vrásčité, ryngle co teprve na roubech sládnou, průhledy síťovím v dírách po rezavých netopýrech. Když už zmiňuji zubaté létavce, háj se brzy poodhalí. To díky přístroji, který je v tmách postupně identifikoval a znalá obsluha v seznamu předloží. Tak to bude hodně zajímavé a měrou podobnou přínosné. Budeme chytřejší - a malá nápověda - druhy to byly zajímavé.

Nebyl to ale jediný výzkum přidaný navíc.

Na poli u dráhy se chytali dravci. A jak bývá, dlouho se nic nedělo a pak přeci. Takže i to na blogu uvidíte. Zkoušel se také odchyt rákosníků za dne i v noci. I tam se zadařilo.


S přáteli měli jsme shodu - jak dobře, že kout je! Jak čisto v něm bez chemie, jak ladno v běžícím létě! Jak rozvoněno pro chytací ulici podťatou travou před bochníčky vrb, jež konečně trochu víc rostou. Opečovávané.

Je pocitem pocitů obracet jazykem tuto pralinku. Místo mladé, umělé, a přeci tak vyladěné! Příroda si jej převzala hned ten den po slavnostním otevření od nás. A trojice nadšenců neměla obav, jak kroky půjdou. Teď právě ubírající létem, jednom z těch "nových" a míří k utichání. Na chviličku jen, na pár týdnů, než se kraj nadechne k pokračování. Samozřejmému.

...

Večer přinesu další včetně obrázků. A pak budeme pokračovat, jak dál půjdou odchyty v SH.
Tak přijďte pro zbytek slavičího léta sem na jejich stránku, vážení příznivci blogu.

Léto u Žehuně

7. srpna 2017 v 21:31 | Pavel Kverek
Jen co se srpen v kalendáři rozkouká, musím k Žehuni. Kempují tam kroužkovatelé z výzkumného týmu pro významné ptačí území a vedou letní chytací akci. Pro mne příležitost sejít se s nimi a mimo rybník kolem železnice chytat slavíky.

Tentokrát jsem ale sklopky nechal v autě a sáhl po sítích. Ano, i já je umím natáhnout a chytat do nich. Úkolem bylo ověřit pokus z loňska s nočním chytáním táhnoucích slavíků. Místo mi v aleji zůstalo a tak nebylo těžké sítě postavit. Počkat na noc a hrát plný ptačí zpěv. A čekat.

Když natáhnete síť, je naděje větší než se sklopkami. A pokud u ní "hrajete", čekejte oslovené druhy.
Alej je velmi působivá, složena ze starých stromů a mladých keřů. Mezi ni a železniční trať budu lákat slavíky. Je nejvyšší čas a kontrola po setmění zjišťuje prvního slavíka. V čase, kdy nic nehraje, kdy je ticho. Pak se nechávám unést hvězdami, jejich dálkou a třpytivostí. A taky měsícem, zítra bude úplný. Noc probíhá klidně, ale v jedné kontrole vybírám mladého kalouse. To bude v kempu pobavení!


Vlaky sviští kolejištěm, poznávám podle odstínu, že noc už prohrává. Tak ještě chvíli..

V hlavě mám otázky k nachytání, zapasovávám se u cesty do keře ptačího zobu. Už vidět nejsem. A už to taky začíná.
První zaharašení větve v koruně nahoře a už tu figuru vidím. Tlumeně "cvaká", ocáskem pohybuje, je to slavík! A už se sítě na několika místech ošívají. A už je i vidím!


Odháním očima veliké netopýry a moc to nepomáhá. Už jsou chyceni. Netopýr rezavý to je.


Za světla kroužkuji, pouštím a přemýšlím, odkud že vyletěli. A než to zabalím, chytí se žluvy.


Báječný čas.

K Cidlině nazpátek

5. srpna 2017 v 10:20 | Pavel Kverek
Ne že bych u Bydžova něco ztratil, tentokrát mířím na Žehuň. Chystá se každoroční kemp a jedu na slavíky.

Těším se na zážitky lidí, co chytají taky, co jsou převážně zkušenými, hodně zkušenými. Nechci se připravit o témata o krajině, o kroužkování. Lovit v minulosti, v časech co odbíhají po každém jednom dni života.
Jedu si ověřit chytací manévr, který se loni narodil právě tam.
I technika se těší, přehrávač se uzdravil a nechal se nabít, ten velký, o ten strach nemám. Ten umí dost pořád. Budu ale potřebovat víc stavěcích tyčí a o jednu záclonu navíc. Nedaleko rezervace tam, kde se louka pozvedá k frekventované trati na Kolín a rychlíky upalují, tam to před nocí vychystám. Na jednu, nejvíc snad na dvě. Uvidíme.

Tak sem zas přijďte.

Tah slavíků začíná

4. srpna 2017 v 20:28 | Pavel Kverek
Dobrý srpen přeji.

Pečlivě jsem se pro letošek nachystal na téma slavičího odlétání. Součástí hledání odpovědí byla výprava do Polabí, tamních luk i mocné řeky.

Pojďme se tam vrátit za podpory obrázků. Ani tak nebude možné atmosféru odchytů vylíčit, jde o něco neskutečného.

...

Slavíci po pastvinách a cesty, co už dlouho nikam nevedou.
Soutok dvou proudů co na mapách o sobě lže, to byly začátky chytání rezatých ptáků.
Přijal jsem pozvání do oblasti Novobydžovska, kde zrály mirabelky, a mladičký srpen bezbranně uhelnatěl. Chytali jsme sklopkou ptáky, co pelichali. Nosili je z křoví a kroužkovali.


Štíhlé topoly tak typické pro oblast byly na každém kroku a na všechno kolem se dívaly shora. Najednou končily za můstkem, který už vůbec nic nespojoval. V smutku dál rozkročený.


Chytal jsem pro člověka, jenž lidi provází krajinou. Líčí a představuje ji, nabádá a nelituje. On si tak mohl ve vteřinách kroužkování prohlédnout své slavíky zblízka.

...

Potom už Polabí vytáhlo kartu jinou. Kolínsko s drobnou říčkou.


Denní chytání pak přecházelo do noci. Peřeje klepaly měsícem o hrstku zlaťáků, aby to divadlo potom uhradily. A ptačí strom vypadá, jako by tlamou svou měsíc pohltit chtěl. Jak se naň těší...


Větve nad říčkou se svobodně zaplétaly a bránily hvězdám v namáčení. Ledňáččí omladina už utichla, louka je v pobřeží ale dál plavá.
Přijíždí starý muž na bicyklu a rutinně se vpíjí do tůně. Znají se navzájem a potřebují.


Pak se kraj propadá do noční tmy, denní tvář končí, odchyt se rozbíhá po cestě k vyčkávání.

A ve správnou chvíli, kdy už lze sčítat, všude samý slavík! Táhnou.