Na křídla!

23. února 2018 v 21:07 | Pavel Kverek
Jako bych stál při okraji Guinejského zálivu a viděl, co se chystá.

Napsal jsem to už tehdy do slavičí knížky, tuším to i teď. Slavičí domovy po Evropě, každý jeden z nich vysílá signály neslyšitelné jiným než rezavým pěvcům. A oni jsou jak na trní.

Nemáme dokladů zase tolik, ale anglický projekt s geolokátory v jednom případě nabídnul čas odletu ze zimoviště (pro ostrovní populace v Guinei Bissau). Tím je třetí dekáda února tak proč se toho nedržet.

Jiný projekt s droboučkými přístroji ukázal na skutečnost, jak evropské populace navolily zimoviště v Africe. Proto jsem přesvědčen, že naši končí v Nigérii. Napovědět bude moci projekt nejnovější, kde se nám snad podaří získat zpět přístroje z polských slavíků obecných. A ti už budou tahovou strategií podobni českým. A domněnka se potvrdí.

Je to tak tajemné! Uvažte, takových let jim dávám kroužky a oni mlčí. Mizí vždy s dohořívajícím létem do Afriky, poctivě se vracejí hnízdit a já z toho kousku ošoupaného hliníku nejsem schopen vyčíst, co se v mezičase dělo.
Jediné zpětné hlášení nepřišlo, pokud nepočítám kroužkovance "italského" ze Studénky. Potřebujeme vědět víc a technika nám jde naproti. Angličtí kolegové tehdy řekli, že jde o naprosto průlomová zjištění a to se jim z přístrojů povedlo "přečíst" jen dva. Přístroje zřejmě znáte - geolokátory, pracující se záznamem intenzity světla, každodenně. Z toho lze vypočítávat s určitou nepřesností souřadnice pobytu.

Kdyby se někdo chtěl zeptat, jak to že cesta trvá tak dlouho, už jsme to řešili. Ptáci neletí start - cíl (až na výjimky u některých nepěvců), ale počítají s přestávkami. Tam dochází k načerpání nových sil, tah se tím rovněž dorovnává. Pak se podivujeme, jak to že mnozí přilétnou "na povel".

Teď, právě teď první z nich zvedají křídla k návratu, k cestě domů. A já v kůži holubáře, vyhlížejícího svěřence ze závodu, kdy se konečně objeví na holubníku, těším se podobně. Slavičí háj, Podbaba, Ostrov pod Bakovem, březenský anglický park i plácek za márnicí, pobřeží rybníku Pátek i mokřad pod Kněžmostem. Skalní hnízdiště u Žantova a plácek v šeříkách u Ošťovic, luh Červenské kosy i lesíček v Trní. Jezero u Veselé a taky Dubový les, odkud se knížka rozběhla! A kolem hladiny řeky i potoků, koruny lesů s límečky podlesí. Smrčina nade Březnem a rybník Vražda. Sukorady spolu s Husí Lhotou a samota Zájezdy, kam loni přiletěl první. A já ho chytil po dvou dnech jinde v nádherném výsledku. Předešlý odchyt byl totiž z cesty! Ač domovu nedaleko. Vracel se na Buda.
Jak úžasná čtení z kroužků to jsou!


Kolik cenného čas ten mi nosí. A snad ještě přinese.

Vyšel jsem dnes z kovárny a kolem ticho, jaké jsem zažil snad jenom dvakrát. Vždy přišla vichřice a kraj to tušil. Dnešního předpoledne však obloha ničím nehrozila, prohráli hokejisté, jak jsem pak zjistil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama