Duben 2018

Vybráno pro vás

30. dubna 2018 v 18:05 | Pavel Kverek
Aktuálně v čase upalování čarodějnic zařazuji kapitolu knihy Slavík z Dubového lesa, která se jmenuje Noc velkých ohňů.


A protože noví zájemci si po VPZ odnesli knížku domů a možná u druhé kapitoly už jsou, teď bude vhodné stránku oslovit. A klidně vy ostatní, co vás v dosahu je a knížku máte, můžete se také podívat. Věrně odráží stav v přírodě a věřte, slavíků už je po kraji dost. Někteří zpívají v místech roztodivných, nikdy tam hnízdit nebudou a pozor dejte i na ty, kteří zpívají prapodivně. Jsou mladí, v místě se často jen zastaví, nemají motivaci. Abyste je nespletli s příbuzným slavíkem tmavým.

Byly časy, kdy jsem se ke knížce vracel, už to nedělám. Trápí mne pošťuchování napsat kapitoly jinak. Ale to je tím, že člověk vypraví prvotinu. Kdyby měl titulů komín, starosti by odpadly.
Říkám si, když se ještě najde zájemce, jak to je fajn, když k novým očím příběhy doveslují.
Dubový les pod Hradištěm sice ještě stojí, ale trnky s bezovím už roky chybí. Hnízdiště zaniklo.
Dlouho jsem tehdy vybíral kout, kam děj usadím. A pak na mne zavolal dubový les a já věděl, že brzy jej budu psát Dubový les.
A stejně tam chodím každého jara. Tak nějak musím, kvůli přátelství.
A našel jsem slavíky nedaleko ve strži při železničním koridoru. I toho s prstýnkem. Přesídlil.

Mám schopnost vidět poztrácené, vzpomínky pro mne jsou málem to nejcennější. A svědčí mi přítomnost, polykat v ní umím na prázdno po vteřinách.
Baví mne život a čas, jenž teď stojí ve dveřích. Je v roce nejkrásnější. Vím, že Máj od Hynka Máchy je hlavně o jiném, ale část nejznámější, ta zítřku sluší.

Až se čoud usadí a vůně zas zvítězí, vyjděte ven. O máji pod jedničkou.
Kdo chcete, vzpomeňte průvodů a všech těch banánů s tenkými párky, já si v tom odskočím k náhonu u Klenice. Do listí, pod větve, ke krabičce s moučnými červy ze Strakova mlýna. Byli tak vzácní, že jsem si přál, aby chycený slavík příliš je nepotloukl. Abych je ušetřil. To už dnes nikdo neuvěří, v sobotu jsem to lidem vyprávěl. Jak domů jsem zavlekl obilní moly, jak prokousali v líhnutí punčochu a po schodech chodbou vystoupali až před obrazovku. K rojení. A já se už potom jen vymlouval.
Kde jsou ti slavíci, jenž hnízdili v roce třiaosmdesát pod hlohovou větví v kopřivách Továrenských nádrží? Jak dlouho požili a je některá z jejich kapek krve krví i současníků? Kdo tohle by znal? Ale v krajině ten tlukot drží, jedno jaké krve. A já? Mohu se procházet klávesnicí a děkovat Přírodě za milou známost.
Děkuji.

Zatímco jste spali

30. dubna 2018 v 7:40 | Pavel Kverek
Dvě a půl hodiny po půlnoci už je nalíčeno na západním břehu Červenského rybníka v místě staré kachňárny. Noc je až neskutečná, tma téměř chybí, měsíc to nedovolí (fotka samozřejmě klame).


Zaparkoval jsem pod jívou stranou silnice tam, co loni. Od sítě jsem na doslech. Budu mít všechno pod kontrolou.

Od léta jsem pod noční oblohou nestál a jaro těmto odchytům nepřeje. A bylo tak i dnes. Oba repertoáry podobných slavíků se poctivě střídaly, ale z oblohy nepřistálo nic.

Okroužkoval jsem dva zpěvné drozdy a v sedm už seděl u snídaně. Aspoň že čápice v Kněžmostě na komíně sedí. Je to už nadějné.

Pokus chytat jarní dospělé slavíky v noci tím skončil. Vysvětlení a závěr z odchytů bych měl, je třeba jej ovšem v materiálech zpětně doposoudit. Tvrzení je totiž poměrně odvážné...

Z pokusu do pokusu

29. dubna 2018 v 12:12 | Pavel Kverek
Pořád mne to baví.
Jedno téma otvírá druhé a člověk výzvě rád vyhoví. Včera pokus jeden, u kterého jste mohli být a dnes respektive v mladém zítřku pokus další. Je to experiment léta oťukávaný, i negativní výsledek přivítám. Velmi mi na tom záleží, a pokud by se věc povedla, půjde o jednu z nejvýznamnějších událostí letošní sezóny. Pokud se výsledek nedostaví, uklidní mne to a dalších třeba nebude.

Čekal jsem v tichosti na blížící se přelom nejvhodnějších měsíců a ten zvolna přichází. Počasí je objednáno stále ještě fantastické, jdu do toho!

Na blogu se za tou tajemností objeví informace/souhrn zítra večer, kdy bude vše vyjasněno.

Tak zase za rok..

29. dubna 2018 v 8:17 | Pavel Kverek
To od vás zaznělo několikrát a já si toho vážím.

Konečně dnes ráno mne to dohnalo. Ptali jste se, jak je možné, že vydržím obě akce tak živě komentovat, že to přežiju vůbec. A to nevíte, že mezi tím jsem ještě v Bělé u přátel měl "přednášku" k chytání, co nás čeká.
Teď jsem už znovu živ, ale nějak se to "sešlo". V krku přec divný tlak, hlasivky utahané, ale vzpomínky na včerejšek jsou heřmánkem pravým.

Přišel jsem sem k blogu dnes hlavně proto, abych vám ještě znovu poděkoval.
Já vím, děkujeme si navzájem, ale je to důležité. Po loňském ročníku jsem myslel, že zájem opadne. Dnes vím, že to je obráceně.
Chodíte na blog, jak jste mnozí zmiňovali a tak tady je místo nejlepší k prohlášení, že za rok se s vámi zas s chutí sejdu. Jen dětí co přišlo! Propagaci jsme rozdali do poslední samolepky, snad vás obohatí.

A teď ještě k té společné slavičí noci..

Řekl jsem narovinu, že nemám toto zažité nějak víc, že se jdu učit s vámi. Ano, vidíte, že ač jsem s úspěchy z let starších vyrukoval, pokoru držím. Byl jsem totiž chvílemi překvapený jako vy.

V noci jsem přemýšlel o událém a liknavý začátek koncertování způsobilo opravdu na ptáky tlačící nesetmění. Ten skvostný měsíc. A možná i datum je ještě mladé. Pak ale začali a zážitek přispěchal k té cestě při Klenici. Ještě, že jsme neodešli!
Mnohdy je to tak a vy to znáte ze svých životů. Přestáváte věřit, masírujete se možnými pochybeními či neznalostí a ono stačí vydržet či upravit taktiku. A to je fenomén, který dobrodružnost k počínání báječně přisypává.

Přijeli jste zas ze všech koutů. Člověk žasne jak to, že se zvednete kdesi, sednete do auta a jedete kus světa kvůli kousku křoví.
Viděl jsem děti, jak visí očima na větách a oceňuji zpětně, že jsme podnikem, kde mohou hladit po peří ve chvilce před odletem. Zdůvodním si to vždycky. I proto tam jdou.
Kolik již takových prošlo tím společným časem za osmnáct vycházkových roků! Kde jsou? Už rodiči i obdivovateli?
Vím podle sebe - je to důležité. Rozdám-li po cestě úkoly ""starým"" bardům", aby jedinečnou češtinou pořídili zápis o kroužkování, ta oboustranná chvíle je k docenění. A rodiče nad námi v krocené hrdosti též žijí vteřiny nevšednosti.

Ano, tak zase za rok a jak jsem nastínil, mohli bychom do lesa. Toť svět zas docela jiný a v jednom z ročníků jsme takový už zakusili.

Noc slavíků

28. dubna 2018 v 23:17 | Pavel Kverek
Začínáme za světla. Desítka účastníků + já se vydáváme za hřbitov. Nejdřív ještě kroužkujeme slavíka, kterého jsem v předstihu chytil sklopkou.

Měsíc je v úplňku, moc se nám to nezdá. Zatímco zvečera slavíci ještě zpívali, teď je ticho. Svádíme to na měsíc a jsme ve shodě. Vyprávím zatím veselé příběhy z kroužkování, čas utíká. Vůbec jsem si neuvědomil, že větší tma než je tato polární záře dnes už vlastně nebude.

Probíhá pokus o chytání nočního slavíka, je neúspěšný. Zapisuji, že odchyty možné nejsou. Předcházely totiž kdysi dva rovněž neúspěšné. To "na razítko" stačí, slavík se z místa prostě nepohne.

Je výrazně po dvaadvacáté hodině, rozezpíváváme vábničkou dva přítomné kolem prameniště a pak to začalo! Koncert všech zúčastněných (slavíků). Zkoušeli jsme do střemchy pak svítit baterkou, bez výsledku. Pták zpíval z úkrytu dál.

Noc slavíků přes váhavý začátek nakonec proběhla zdařile.

Děkuji všem, kteří vydrželi a navečer přišli.

Dávám tak trochu po Cimrmanovsku fotku z akce.
Ne, že bych neměl světlejší, ale tato nikomu neublíží, nikdo tam skoro není.


VPZ

28. dubna 2018 v 4:41 | Pavel Kverek
Fotky nevlastním, jsou od jednoho z účastníků.

Akce vyšla pěkně, večerní nás čeká. Tam bude žádoucí, když nás bude míň, lépe málo. Krásným výsledkem je účast patnácti dětí a k tomu čtyřicítky dospělých. Je to akorát počet, který se nechá zvládnout.

Tom nachytal pěnice černohlavé, rákosníky proužkované a strnada rákosního, já předtím mobilní sítí jsem přímo na cestě odchytil budníčka menšího. Lidé tak viděli síť v akci. Slavíci byli chytří a zatímco loni jich bylo dost, letos jsme nechytili žádného. Ovšem zpívali opravdu zblízka.

Ze zajímavostí byla slyšena kukačka. Úspěch měla ještě i slavičí knížka, kterou vozím s sebou.

Téma doplním průběžně, teď se těším na večer k městskému koupališti, po dvacáté hodině vyrazíme kousek po cestě.
Poděkování ČSO, která byla připomenuta právě pěnicí černohlavou, ta je vsazena v logo subjektu a byla i kroužkována.

Děkuji i těm, kteří přijeli z dálky. A taky všem místním.




Foto: Zdeněk Plešinger

Děkuji

Čas něžností

27. dubna 2018 v 21:31 | Pavel Kverek
Ano, tento čas je chvílí návratu prvních samiček. Kdo hnízdiště umí číst, samec to velmi brzy prozradí, ani druhého rezavce nemusíte vidět.

Samice jsou po cestě vyhládlé a tak sklopka ji chytí rychle. Ač u druhu neexistuje pohlavní dimorfismus, odlišit jeho a jí poměrně lze. Měřením peří, tedy určením v ruce v čase odchytu pro kroužkování.

Nalíčil jsem u hřbitova co posledně a úspěch se dostavil.
Tady ji vidíte.


Zítra snad z některými z vás nashledanou ve městě na Klenici!

Snad už ano!

26. dubna 2018 v 20:22 | Pavel Kverek
Děkuji za gratulaci, která po letech čekání dnes po telefonu přišla.


Ano, Kněžmost má zřejmě čápy! Od roku čtrnáct se snažíme, až se to přiblížilo.
Již obydlili hnízdo, letopočet před ním jim opravdu nevadí (už snad to vysvětlovat nemusím) - vítejte v novém, milí dlouhonožci!

Vypadá to na mladý pár bez zkušeností, ale opravují, dostavují, pobývají tam. A kdo ví, možná se už snáší. Tedy jako mezi sebou jistě, myslel jsem na snůšku.

Kdo pojedete Kněžmostem, za vraty sběrného místa je na komíně uvidíte. Tak se z nich radujte s námi.

Po práci legraci

25. dubna 2018 v 18:24 | Pavel Kverek
Legrace by to nebyla, kdybych si byl nedal legrační výzvu.
Už posledně zpíval za hřbitovní zdí slavík. A já říkám - příště jak sem pojedu už jen sám a doladit dílo, nalíčím na něj v duchu Obhajoby sklopky. Mám totiž pocit, že toto staré řemeslo ztrácí v očích kroužkovatelů ze svého šarmu.

Než mi zaschne barva na vykované vzpěře tak, abych ji mohl zavést do oka v dláždění, jdu na to.
Zadání je jasné - slavíka, který se mnou zkušenost nejspíš nemá, chytit co nejrychleji a způsobem nejefektivnějším. Jako bych byl chytat na zámku nebo v městském parku. Ano, síť by tu byla k ničemu, vysekávat ulici v tulipánech a sakurách prostě nejde. Ale sklopku - jednu jedinou, zasadit do svahu pod keři a upozornit na ni droboučkým záhonkem od motyčky, to jistě lze.
Hotovo, nataženo na dva červy, slavík se asi před hodinou krátce ozval někde vzadu u silnice, přikládám přehrávač, maskuji jej a odcházím. Časový výměr - po pěti minutách kontrola!

Ani jich pět neuběhlo, byly tři, než jsem strčil brašnu do auta a zamknul. Jdu na kontrolu, je hotovo! Starý slavík bez kroužku je chycen.



Obhajoba sklopky jak má být! Žádná síť by to tak rychle s instalací nestihla. A průběh by nebyl nikdy takto elegantní a šetrný k okolí.

Přeji hezky zbytek dne.

Setkávání

22. dubna 2018 v 21:35 | Pavel Kverek
Připravil jsem pro vás a nastudoval trasu k sobotní vycházce. Je tam nádherně.

Pak jsem jel sčítat Slavičí háj a věděl, co mne čeká.
Opakování z let minulých - lekce za lekcí. Je to nad slunce jasné, staří zkušení bardi pochytat nejdou. A tak mi zbyla radost, že se vrátili.
Naplnila se přitom Kverkova poučka č. 1: Slavíků je na lokalitě vždy víc než si myslíš! Takže navečer jsem věděl, že jsou doma nejmíň tři. A všichni opravdu prohnaní. Poznali mne.

Říkal jsem si - jak tenhle fištrón v rohu přejde ze zpěvu v nervózní hvízdání, smíchy se neudržím. A neudržel. Viděl jsem ho i přeletovat, pochopitelně tam, kde nebyla síť. Ale když jsem ji v naději nehynoucí počtvrté večer přemístil, ve svahu mi ji podlétl! To byla šance největší. Já ty mistry nepotřebuju teď mít přihlášené, počkám si později.

Ale abych závoru nezamykal v smutku, přeci jen v jednom případě jsem uspěl. Za využití veliké lsti. Věděl jsem, s kým budu mít čest a taky že ano.

Nebudu to tu dnes protahovat, jen vložím obrázky a přidám hrst obdivu.





Ano. Kdyby člověk jen tušil, co po cestách všechno musí vydržet slavíci z ptačího parku, chodili bychom v předklonu. Podívejte se na něj, kroužek říká - ano, je to jeden z věrných, ale peří letek polámané a hlavně ta rána na hlavě! Kdepak k tomu přišel a měl to s životem o fous? Jinak je ale v kondici, je vidět, že na návrat síly měl.

I k tomu mne vede kroužkování, k tušení příběhů z dalekých cest statečných slavíků Mladoboleslavska. Je skvělé a řekl to posledně i můj bratranec v místě, když objevil prvního - Slavičí háj Pavle funguje!

Mělo to smysl a má jej napořád.
Několik lokalit zase už zaniklo ale tohle místo kousek od trati na Sobotku, o něj slavíci nepřijdou! Protože je jejich.

VPZ 2018

21. dubna 2018 v 20:21 | Pavel Kverek
VPZ 2018 - Dolní Bousov, NS Krajinou Červenského rybníka. Sraz 28.4. od 6:30-7:00 u Továrenských nádrží (u tabule stezky = parkování).

Vážení příznivci přírody, ornitologie, Dolnobousovska, příznivci blogu i jeho slavíků!
Vážení přátelé.

Přijměte pozvání na 18. ročník naší dopolední vycházky za ptačím zpěvem. Hned zkraje dávám lokalizaci: Továrenské nádrže, Dolní Bousov (N 50 26.703; E 15 07.635)

A pro vzpomínku zejména těch, kteří na prvním ročníku byli, navracím plakátek, jež nakreslila dcera.
Ti čápi - mimochodem - tam dodnes hnízdí!


Od loňské akce ve Slavičím háji to uteklo a vyrážíme zas.
Zůstáváme v městě na Klenici, jen při jeho severním okraji, tedy mezi dvěma Bousovy - Horním a Dolním.
Vezmeme Vás do jiného podniku, který jsme v krajině mého dětství uskutečnili. Loni Slavičí háj, letos 2. z naučných a zážitkových stezek Krajinou Červenského rybníka. Název jsem vybíral pečlivě.

Půjdeme po jedné její části a putování ukončíme v místě Červenské kosy poblíž osady Šlejferna. A budeme i kroužkovat, to je úkol pro Toma, mého společníka.
Slavíky uvidíme tedy i tentokrát, v každém případě uslyšíme a možná že i zažijeme z blízka. Záleží na chytači, jak se mu bude dařit.

Místo je to nádherné a poprosím, respektujme vzácné organismy, které vám po cestě představím. Uznáte až tam, oč žádám.
Chtěl bych tentokrát, abychom zažili změnu. Zachytat i v rákosí a pokusit se představit některého z opeřenců tohoto prostředí. Dlouho jsme v rákosí nebyli. Možná ještě zastihneme protahující bahňáky, i když výspa již není obnažena a tolik neláká. Uvidíme ovšem ptactvo vodní hladiny, husy, kachny, labutě. Vezměte si tedy dalekohled, kdo máte. Tentokrát se bude hodit.

Cesta je nenáročná - tak kilometr, zvládnout jde i s kočárkem (vyzkoušeno). Svačinu s sebou, boty podle počasí, parkujeme v místě. Nic nikomu neplatíte, sponzorujeme to my, ornitologická společnost a krajina Dolnobousovska (to není organizace, píšu s malým písmenem. To je zem, která nám dovolí zapsat se v její knize návštěv otisky zvědavých kroků).

Přimluvte se za počasí a v sobotu dopoledne v terénu s námi nashledanou.
(Telefon najdete na webu ČSO v hlavním seznamu akcí).

Pavel Kverek hlásí..

21. dubna 2018 v 9:43 | Pavel Kverek
Mnozí to víte, nejsem to já, je druhý takový na dohled Slavičímu háji. Člověk k planetě vzdělaný, profesí zahradník, starší můj přítel krvi podobné.

Volá vždy v noci na pevnou linku, kterou držím stále hlavně kvůli zpravodajům. A včera říká - v háji je první slavík!

Slavičí háj je hlavně i jeho. On nabídl zem pro ten nápad. A tehdy mi řekl tak krásná slova, když jsem to přání nadhodil, že jsem o tom člověku začal přemýšlet daleko víc. Je-li někdo čistý formátem lidství, pak je to on. Chlapík, který se nehrne za konzumem, za bohatstvím, za prosperitou, až jsem jej vážně začal obdivovat.

Potkáváme se víc právě na projektu. Jsme častěji spolu, jsme konečně řádní bratranci. Požitkem je pro něj právě, co zavolal. Tam povyrůstá! A já to od něho odkoukávám. Co potřebuje ten chlap k životu víc, než je podobná radost?

Já ale nepřišel psát o něm, téma je slavík.

Tak první je zpátky slyšený včera. Už tam samozřejmě může pobývat déle a nemusí být vůbec sám. Ti první jsou přečasto zticha. On Pavel nechodí s vábničkou, vede jen popásat oči do míst, která má rád. Jahodovou farmu jsme změnili na slavičí. Čistota nakládání zůstala. A to je vybídnutí k slastnému žvýkání listů mladičkých kopřiv, které jsem slavíkům vysázel. Chutnají po zemi, po domově, po jaru. Chutnají vitalitou. Jsem přesvědčený, že beru-li zdejší medicínu takto nachystaný, je ku mne všemocná. A mám-li něčemu věřit, pak čerstvě napsanému. Cítím kořenitou chuť žahavých lístků na jazyku, pohárky přispěchaly zažít to znovu. A dobře vím, že tohle přesvědčení mne neopustí nikdy.


Kus místa pro přírodu.


Slavíci přilétnou jistě i letos snad v počtu úměrném. Až bude čas, navštívím je v jejich háji. Podmínky už jsou nastaveny tak, že limitem je hnízdní příležitost, počet plácků. Na křídlo v lukách si musí ještě počkat. Rok, nebo dva. Ale už spěchá. Některé výsadby konečně pochopily náš úmysl a pobízení a rozběhly se v duchu představ. Konečně. A pak už budu moct pozvat tu "televizi". V plánu to mám, ale musíme mít co nabídnout. Příběh se vine, ale nestačí ještě. Časosběrný materiál potřebuje čas. To mi připomíná povahou sdělení Cimrmany, ale platí.

Co je nejdůležitější, milí přátelé, že ohlášeným zpěvem máme - jak lačný turista na nové zastávce - i my nové razítko! Od těch, kteří nás potřebují.
To byl tedy nápad - kolébky pro slavíky!

Přijďte tam v máji.


Ale mnohem dřív přijďte na VPZ, ke kterému se bližší informace dozvíte tady zítra!

ZÍTRA TEDY VŠE PODSTATNÉ K LETOŠNÍMU VPZ

Nad časy zastavení

19. dubna 2018 v 22:57 | Pavel Kverek
Znovu se zaobírám jezírkem na zahradě, více jej otevírám, aby se mohli chodit koupat i ptáci opatrnější, kteří potřebují rozhled. Modřinky to nejsou, ty se nebojí a usedají přímo do prutů skřípiny uprostřed hladiny. Je obdivuhodné, kolik ptáků i z okolí si vodní hladinu oblíbilo. Hřivnáči, hrdličky, kosové, pěnkavy, zvonci, koňadry, budníčci menší, vrabci, drozdi a taky konopka s rehkem. Červenka, občas přiletí i bílý konipas a někdy dokonce brhlík.

Vody je zatím dost pro každého, ale jak bude jaro žhavit, hladina se bude propadat. Je radost dívat se od výhně k hladině, jak ptáci užívají příležitosti. Voda v zahradě znamená život.

Je radost dívat se do hlíny, kterou lopatou v destičkách odřezávám z podkladu zeměkoule a odvážím pryč. Dnes mne napadlo, proč vlastně z tak malého místa jsem schopen pořídit tolik zajímavých otisků časů minulých. Je to právě pro ten postupný odkrývací proces. Na to by nikdo nikde totiž neměl čas. Pozorně naslouchám vždy, jak skřípne lopata o něco tvrdého a už se k tomu skláním. Hlína má barvu havraního peří a je plastická. V ní jsou místy rozloženy střepy keramických hrnců z pradávných časů. A nejen ty. Dnes jsem měl štěstí a našel zlomek skla stejného, jako mi ztratili v muzeu. To je veliké štěstí, protože si myslím, že bude hodně tajemné a může přinést více světla do záhadami potemnělé zahrady.

Co se tu dělo?
Dnes přibyla krásná stopa Keltů. Do kolekce, která se utěšeně rozrůstá. Fragment nádoby vůbec zatím největší. A ještě jeden a ten je tenký ze žebra. Takový, po kterém se odborníci ptali. Jak to, že sběr neobsahuje tenčí díly ze stěny nádoby? Tak už je první na světě!
Je zajímavé, že tmavé střepy po Keltech jsou rozmístěny poměrně na malém prostoru pod hladinou. Ale nádob se na tom podílí několik. Jen surovina a technika za použití lesklého ostřiva do hlíny je shodná.

Je to vzrušující domýšlení a musím říct, že mne to značně opájí. A to jsem měl z dějepisu známku, která mi kazila vysvědčení, trojku. Kdyby téma někdo vyučoval, jako jej vyučuje naše zahrada, byl bych premiantem! Školství tu rozebírat ovšem nemíním. Dřívější, ani to současné.

S tímto nákladem událostí ukotvených do drobných nálezů se v zahradě sedí fantasticky. To jistě tušíte. Pouštím myšlenky po niti času, která tu odbíhá až někam do pravěku. Není to strhující? A "práce" od toho odvislá je fakt tedy "dřinou". Zjistit, kdy sklo vzniklo a jakým způsobem. Od toho by šlo odpíchnout, jaké stavby tu v čase byly.
Sklíčko je 1,1 milimetru silné, s množstvím bublinek a šraf. Jedno ploché, druhé v konci vybíhající do zaoblení. I když jsou podobná, spolu nesouvisí. Odehnuté má v ploše jakési letokruhy, jako kdyby vzniklo otáčením. První připomíná ruční sklo vitráží, s kterým jsem se setkal v rámech gotického kostela v Solci.

Jak vypadal Kněžmost v tom čase?
Jak tu ti lidé žili?
Co komáři v okolních močálech? Potahy vozků po staré obchodní cestě k Lužici směřující?
Jaké měli ti lidé starosti?
Jaké oblečení?
Kolik jich bydlelo ve stavení?
Byla Kněžmostka plná ryb a raků?
Co Hrádek, který k nám z tří set metrů zhlíží? Byl lesnatý, nebo ne?
Kolik požárů místo pamatuje?
A byli ti lidé v domovech šťastni?

Teď tady přebývám já, byly tu mokré louky, kde převrátit valník s cihlami nebyl problém. V "kaluži" vedle rákosiny stál zapíchnutý malý kluk a holka stranou brečela. Slezl jsem z lešení a šel ho vyprostit. Holínky v tom lepidle ale zůstaly a nelehko bylo je potom vyrvat.
Tahle zem je přeúrodná, ale nesmí ji nasytit voda. Potom je zle. Znám to z hloubení studny.

Bydlím v krajině tajemství, která mne co chvíli volá pro zážitek. A vzdělává. O dějepisu jsem už ale mluvil.



Článek jsem napsal těm, kteří problematiku u nás pozorně sledují. I tací jsou mezi vámi.

Vaše radost

18. dubna 2018 v 9:16 | Pavel Kverek
"Jak dlouhý čas, než se k nám slavíci vrátí.."

Ano, ale teď se právě vrací!
Hlásíte je, protože v noci proběhla výrazná příletová vlna. A budou přibývat.
Tito jsou staří, ale na svých prvních přenáročných cestách jsou před cílem jistě i mladí. A to je veliká věc.

Právě mi přišlo ohlášení slavíka od dálničního mostu v Mnichově Hradišti. Je slyšet prý až v čerpací stanici pohonných hmot. A to jsem tam před dvěma dny byl! Jak zbytečná věta, vždyť přílet se děje v minutách a odejdu-li s nepořízenou, už jak startuji k odjezdu, návrat se mohl stát. Jak ta chvíle může vypadat v tom místě? Možná je obyčejná, ale já v takovou nevěřím.

Je to nádherný čas a všechny vás vyháním ven! Jakmile urvete chvíli, vyjděte do krajiny a buďte natěšeni. Kdy jindy než teď by měl slavičí blog tančit, oslavovat, slavit se slavíky, dočkávat se! A nebo taky ne, ale to do dnešního vstupu nepatří.

Teď chceme vidět ty úspěšné, kteří to dokázali. Cestu tisíců kilometrů dlouhou a nesmírně složitou, provázenou nebezpečími na jaké ani nevzpomeneme, tu zakončují teď triumfálně v dočkávajících se hnízdištích české krajiny.
Nemám v klávesnici věrnějšího výrazu - neskutečné chvíle!

Ozdravný den vám přeji, vážení. Buďte blaženi.

A nemám lepšího obrázku v hlavě, než ten ze včerejška.

Smrčí se brání kůrovci, od vršku jej zžírá. Nevím, jak to dopadne. Ale nepřehlédl jsem nové květy, nasazené vedle starých plodů od loňska. Ještě je čas!
V Přírodě Naděje platí. A kdyby to přeci už nevyšlo, jako to jednou nevyjde všem, je místo pro Pokoru.
Ta slova jsem záměrně vyzvedl pro jejich cenu.


Pořád dokola

17. dubna 2018 v 21:22 | Pavel Kverek
Je to pořád stejné. Pořídit kontrolní odchyt slavíka po roce a déle je složité u ptáků, kteří už kontrolováni alespoň jednou byli. A když se to sejde, že slavík byl pro okroužkování chycen do sítě na vábničku hlasu a následně kontrolován chycením do sklopky, šance další je mizivá. A když i přesto se povede slavíka přelstít pro další odečet, jakýkoli další pokus je téměř nemožný. Ptáci se rychle učí a chyby neopakují.

A tak to bylo dnes i tady u Března, na hnízdišti, kde se chytá pravidelně.


Odpoledne uběhlo a výsledek žádný. Občas si slavík zazpíval, k síti nešel a na červa taky ne. Abych tam neusnul, chytla se červenka.


Kdyby slavík ve sklopce v minulosti nebyl, chytil by se podobně jako ona. Ne, všechno marné.

Další hnízdiště (projel jsem jich pět) jsou bez odezvy, ptáci teprve přiletí.


I v naší oblasti na kopce chudé, přeci jen lze vyfotit západ slunce za některý se sklánějící. Tady jeden takový je.


Tehdy v tuto dobu

15. dubna 2018 v 12:47 | Pavel Kverek
Abyste si dokázali představit postup táhnoucích slavíků obecných, osvěžím dřívější (a zatím jediné) hlášení ze zahraničí, které mám.


Ano, 14. dubna byl dotyčný slavík ze Studénky (MB) v poslední velké zastávce v podhůří Alp.
Odtud už to do Česka dlouho netrvá, je ovšem nejisté, zda vyrazil hned po okroužkování italskou kolegyní v rezervaci Fondo Toce.
Je jisté, že příletové vlny, které vznikají a dají se na našich hnízdištích vypozorovat, formují se právě v posledních zastávkách. Ptáci čekají "na povel" podobně, jak to vidíme pod horami v tahu opačném (podzimním) třeba v Krkonoších či Jeseníkách. Neviditelný šachovnicový praporek posílá skupiny i jednotlivce od startovní čáry do výkonu. Překonat a zase si odpočinout.
V případě návratu a poslední hlavní zastávky se už moc neodpočívá, jak ukázal (zde dříve zmíněný) rákosník velký, k moři to je otázka dvou, nebo tří dnů.

Z napsaného vyplývá, že první pořádná příletová vlna slavíků obecných se blíží Polabím do dávno rozevřených křídel Domousnické brány, kdy Chloumecký hřbet je pro ně posledním momentem, než vstoupí do nám společné krajiny.
Tak uvidíme šestnáctého dubna.

Chybička se vloudí

14. dubna 2018 v 20:21 | Pavel Kverek
Dnešní monitorovací oblouk ukončilo večer selhání přehrávače. Přesto jsem navštívil a zkontroloval tyto lokality:

Býčina r. Střípek (1+1+1) číslem vyjádřen počet přítomných okrsků
Býčina r. Stržák (1+1)
Zájezdy (1)
Horka (1+1)
Bakov (1+1+2+1+1)
Veselá (1+1)
Mnichovo Hradiště bažantnice (2+1)
Mnichovo Hradiště - Za kamenným mostem (lokalita značně poničena)
Mnichovo Hradiště - Dolce (2+2)
Mnichovo Hradiště - most (1)
Dobrá Voda (2)

Ani na jedné lokalitě slavík zjištěn nebyl a předchozí úvahy tak spadly do koše. Přesto musela proběhnout jakási první vlna, ve které někteří starší dorazili. Bude jich ovšem oproti představě daleko míň.

Nadšencům nej...

14. dubna 2018 v 8:53 | Pavel Kverek

Vážení přátelé slavičího blogu.

Uvažuji a udělám to tak.
Vůbec to není povinné, spíš za odměnu. Kdo si to tady přečte a bude si to moci dovolit, po Vítání ptačího zpěvu (VPZ) vás pozvu ještě do času stmívání na Slavičí noc.
Ano, bude to náročné i pro mne, bývám po akci malátný, vymluvený do dna, ale udělám to. Tam už budou provázet "jiní". A ozvláštníme to jaksepatří. Vím, že vás bude jen pár - těch, kteří si buď během dne odjedete domů, nebo někde v regionu přečkáte, ale sejdeme se. Jedinou podmínkou je obstojné počasí, což snad odhadneme dopoledne.

Chci po pětatřiceti letech dát víc. Ubývá nás na akci, nemyslete, že to nevidím. Ubývá celkově ve společnosti na podobných akcích a já pro věrné cítím, že bych měl v poděkování přidat. A kdo jiný by měl dveře do koncertní místnosti pootevřít než člověk, který je jist vystupujícím, který moc dobře ví, koho na pódium pozval.


Najdu v mezičase slavíka z věrných. Zkontroluji odchytem, abych mohl vychystat právě jeho příběh. Zajímavý by byl ten od Husí Lhoty, sedmiletý, ale jeho písnička není (a teď mi musí prominout) zrovna učebnicovou.
Pokud by se vrátil starý mistr za bousovskou Valchu, pokud by to ještě dokázal, mohli bychom tam. Vede tudy druhá z bousovských naučných a zážitkových stezek a bývá tam v podvečer klid.
Prostě, nějakého bych vybral.
Když vás bude deset, bude to akorát. Když vás bude padesát, zvládne se to. Když tam budu sám, nerozbrečím mne to. Vždyť tolik let a tolik nocí chodil jsem za nimi sám. Jsem zvyklý na soukromé souznění srdcí v lecčem si tak podobných. Poutem k domovu, živelností, radostí.

VPZ najdete na webu ČSO a samozřejmě včas i tady. Kdy byste měl chuť, připravte se na to a sledujme přitom počasí. Pokud se vyformuje hezký dubnový večer, půjdeme za slavíky. Zhruba na dvě hodinky.

Poslouchat je i jejich pokojského. Příběhů se hlásí už v tuto chvíli opravdu dost.
Třeba ten...

Lipovou alejí, která tolik pamatuje, odkláním kroky k trati. Jak se den končí, voda z Klenice voní rákosní proláklinou a přetéká kraj. Kroky jsou měkké a zvědavé. Přeskočit koleje po odřeném přejezdu a pod hrušní polničkou potom se zastavit. Už by měl být slyšet, ten z několika. Na nejlepším místě šumného prameniště, kde točil se film, který neuvidíte.
Je tady! A už to začíná. To není přeci zpěv, to je šílenství! Pták mladou noc vůbec nešetří, hvězdy se bojí pohnout, vrba se dojatá, vonná. A tak dál, a tak dál...


Kolegům specialistům

12. dubna 2018 v 20:46 | Pavel Kverek
Nemějte obav vy ostatní, napíšu vstup tak, aby bavil i vás.

Napadla mne dnes věta nesmírně pravdivá.
Impulzem byl totální neúspěch, kdy jsem si připadal v křoví jak uličník.

Víte, co je bezkonkurenčně nejdražší na specializaci? Náčiní? Pohonné hmoty do auta? Vůbec ne. Nejdražší jsou kontrolní odchyty. Vím to v podstatě už dávno, ale dnes jsem měl tak nějak mysl bystřejší a tak jsem to zformuloval. Polovička těchto zpětných odchytů je pořízena nákladem množství hodin, nervování, lámání si hlavy - chcete-li hledání taktiky. Pokusů, omylů, nechání se převézt objektem zájmu. Jako dneska..

V 16 hodin poté, co jsem zapsal nulu na Budách na dvou lokalitách, brzdím u Stržáku. Ozval se. Vymýšlel jsem všechno možné, do večera se zdálo, že je času dost, nebylo. Zřejmě se ještě dokázal vrátit slavík, který tedy už nějaký ten křížek opravdu má a chycen byl pro kontroly úplně do všeho. A tak jsem si dnes ověřoval, jak krutě to platí.
Úplně si mne vychutnal. Člověku to připomíná, že musí s neúspěchem počítat a kdo se prohrávání nenaučil, nebude ho to bavit.

Ještě jsem zkusil novou věc - hrát tiše u sklopky, ale jen si mne z vrbiny prohlížel.
Rezignovaně jsem k němu poslal pár vět, ale vůbec ne peprných, obdivných. A nezlobím se, že se nechce dát. Nejdůležitější je, že se vrátil. Tak ho zapisuji a přijdu jindy.

Ach ty plátěnky!

Testuji novou sklopku, jak už tady někde je napsáno a už jsem se radoval. Sklapla a "poskakovala".


Jdu pro foťák do auta, musím ji odklopit a podívat se přes dno a - ouha! Naletěl jsem. Tak to je jejich nevýhoda.


Ale chytají dobře.

A jak tak chodím tím místem skládkování, najednou pozdrav přemilý.
Tady je ten statečný hrdina, uvržený z komfortu zahrádky v divočinu.


Ale svědčí mu a já za ten záblesk v slavičím keři pěkně děkuji.

A tady je pohled na místo z hráze Stržáku v měkčím večerním světle.
Myslel jsem na starého pana profesora, básníka. Chvíle u Stržáku, tak se to jmenuje. Je to dlouho, co tu seděl s tužkou, ale tu chvíli najít dovedu. Nejsme nepodobní.



Pár slov pro ostatní..

Dívám se přes dlouhou hladinu Stržáku spolu s prvními vlaštovkami. Večer přichází k pobřežnímu lesu a v jehličí borovic právě se zhasíná.
Slavík zpívá z houští, přiletěl dřív. Topoly už zase čepýří cestu jehnědami, podkreslují vonný čas.

O ptačí věrnosti

11. dubna 2018 v 21:10 | Pavel Kverek
Jedu prvně zavábit na slavíky.

Vidím v dálce močály a vím od víkendu, že jsou plny pokladů, to je panečku pocit! Má to smysl.
A v čapím hnízdě o kus dál už sedí ona. Hnízdí se.

Sedřené slunce klopýtá k Bezdězu a v ohromné výšce k němu veslují ptáci. Čejky! Vracejí se někam, kam nedohlédnu, vrací se domů. Čas k rozjímání..

Krajinu jsem dostal ke zpívání, odřenou ale mojí. Tak zpívám a zpívám, dokud v ní nezakopnu.

První po větvích zelenání a bor u Žabokliku za oknem, jaká jen nádhera! Slívy už po noci vydechnou a já se neovládnu. Sasanek v příkopě jak kdyby se pod lesem zapomněl sníh! Vím o té překráse po přírodě.

Zastavuji v Husí Lhotě a moc času věru nemám. Je tady, nebo ne?
To místo už jeden rekord drží.
Jen jsem o přehrávač ovadil, už jsem ho v produkci škrtil. Je tady! Samozřejmě. A ten zpěv znám, chybí mu tlukot. Tak jestli je to on co myslím, bude to doma na oslavu. Jen ho však chytit.

K síti přišel pěšky mazaně a spíš se jen podívat jestli mám z loňska spraveny díry. Nechytil se, ale dal mi tím čas nalíčit v trní sklopečky. Až se vrátí, naděje zavlaje.
Je ticho. Přehrávač zlobí, odmlčuje se, vstupuje soumrak a začal v lese.
Ale první ze sklopek má domeček a v ní rezavé záblesky! Srdce mi tančí jako už tolikrát při těch prvních a jdu vybírat.


Že jsem si to myslel! V křoví si tykáme, známe se dlouho. Je mu osm let! Jak je to možné, že tohle dovede? A tuku má pod kůží, že by mohl letět klidně zas nazpátek. Tak komfortní musela být cesta starého zkušeného slavíka od Husí Lhoty. Podle chování tu zcela jistě byl už včera a asi i dřív..
Nic nenadělám, času málo, nemám možnost chodit častěji. A i tohle je výsledek skvělý.

Dál už jsem nejel, nezbýval čas. V lese už tma, to on si zazpívá, jak se kraj zhasne docela.
Je to letos přeci jen opravdu dřív.

Tak vítej doma rezatý ptačí mistře!