Komentáře

1 Alena Alena | 3. dubna 2018 v 9:33 | Reagovat

Pavle - to mi prosím vysvětli - ten zázrak, tu neuvěřitelnost, logice totálně se vzpírající:
Jak může takový pidiptáček, z té pidibouličky tuku na bříšku, z těch pár gramů a možná ani to - dokázat přeletět moře...a další tisíce kilometrů???
Jaké jiné (vědecké) pro to máš vysvětlení, než to moje - zázrak??
Vždyť tenhle dávný, odpravěký ptačí let a tah - kdo je řídí? Kdo jim řekne, kudy mají letět? Jak poznají, kdy správně vyletět - letí jich přeci tisíce,miliony z různých míst...a trefí i ti, co letí poprvé - a sami, nikým (??) nenaváděni

A právě tohle jsou momenty, kdy ve mě - původně stoprocentním ateistovi - hlodají pochyby - - - tohle přeci nemůže být dáno (jen) pořadím jakýchsi aminokyselin navázaných ve zkrouceném žebříčku DNA..... ?????????

2 pavelkverek pavelkverek | 3. dubna 2018 v 12:11 | Reagovat

No, to někdy, až se sejdeme. Je to na dlouho.
Na břiše je ten ukazatel podkožních zásob pro nás nejlíp k vidění. Pak ještě pod krkem. Já na zázraky nespoléhám, vše jednou vysvětlíme. No a ptačí tah už dnes docela snadno. Jsou tam i faktory, které se netušily. To jak jde čas, Zem jsme taky už zakulatili, konečně. Je nádherné hledat vysvětlení. Moc těch nesplnitelných nebude. Proto mne fascinují vědci a moc si jich vážím, třeba neurologů. Mozek, to je obor(!) a pěkná kupka tajemství. Poslední objevy - to bychom se ale dostali jinam, i když zas tak moc ne, ten ptačí taky řídí a pracujesenzačně.
Tady ještě zkraje - prosím tě - třeba si uvědomit alespoň to, že ptáci hmotnost zdvojnásobí čili to není jen tento moment na břiše! Nad pouští/mořem (které je ale krátké), když jde do tuhého, dokáží zpracovat i znásobenou svalovinu. Ano, i ta nabyla na objemu "pohonnými hmotami" před odletem. Tam je ovšem problém, že to (spotřeba) může poškodit srdce (taky sval) natolik, že pták to v zastávce buď opravuje dlouho, nebo už neopraví. To je jako když "motor už žere olej", jak se říká u motoristů.
V ornitologii vysvětlíme všechno a já budu jeden z nich na svém maličkém úseku, který přispěje. To mne baví moc.

3 Ruby Ruby | 3. dubna 2018 v 18:26 | Reagovat

Rozumím pocitům Aleny. A přesto si myslím, že "všechno" nevysvětlíme NIKDY. Ve fenoménu ptačího tahu je kus obojího - (přírodo)věda a nadrozměrno k tomu. Obojí funguje spolu a jedno bez druhého neoddělíme. Svět není jen hmota. A to je na tom to krásné a košaté, nechme vědce bádat a dokazovat, nechme myšlenky poletovat ptačími cestami v oblacích, nechme některé jevy nevysvětlené i příštím generacím.
Přeji spoustu nových objevů ve slavičím světě, které přinesou odpovědi na otázky, ale zároveň odkryjí otázky nové... Ať slavičí výzkum i blog přináší radost autorovi i čtenářům.

4 pavelkverek pavelkverek | 4. dubna 2018 v 7:47 | Reagovat

Odpovím i Vám, Ruby. Nebo radši oběma společně trošku šířeji (a je to prosím názor jen můj, vaše respektuji).
Jednak je hezké pro ostatní, že téma vedeme veřejně, většina čtenářů si píše autorovi a mizí ty pěkné názory v soukromí. I když je někdy později k tématu přikládám, jsou-li hodící se.
Tady jsme to tedy dnes uchopili opravdu široce, ale ono to k tomu vede.
Ani jednomu z vás si nedovolím brát hezké názory. Vidíte to tak, je to fajn i autentické. Mám totiž rád lidi nejen s vlastním názorem, ale i s pohledy "o něco dál". Sám si také občas říkám nad těmi (zatím) nevysvětlitelnými momenty našich (i ptačích) životů i směrem k planetě - jak je toto třeba zrovna možné? A protože čas, sprintující věda a docela jiné možnosti včetně mezikontinentální pružné spolupráce postupně ono "tajemné" rozkrývají podloženě a uvěřitelně, běží se po kouscích prospěšně dál. Na škodu možná právě onomu milému tajemnu v osahané obálce neskutečna. Žijeme v době, která hledání přeje, to je její štěstí, je to na všem to úplně nejsvobodnější a nejnadějnější pro nás pro lidstvo. Už jsem to psal s tím mozkem a možná o poznatcích víte, jsou průlomové a mnohá tajemství z časů dřívějších kvapně mažou! To je to, co se mi líbí a jsem tím posedlý. Nevěřit zcela, sám ověřovat, podezírat a chtít přijít věcem na kloub. Na rádiu tomu k dětem říkají Dobrodružství poznávání - v pořadu, pro který jsem též pracoval. Kolik ze záhadného obstojí dál pod tímto skvělým a upřímným tlakem, to ovlivní buď vyšší/vysoká odolnost těch tajemství, nebo zatím ještě menší nasazení (včetně štěstí) nás hledajících. A abych snad nebyl k záhadám - chcete-li zázrakům (jak je nazval směrem k přírodě třeba i spisovatel J. Tomeček) nespravedlivý, sám musím říct a blog by mne pohotově usvědčil, že se nechávám oblažovat silou krajiny, vitalitou, energiemi - dnes by se moderně a léčivě řeklo. Věřím v ty síly, v onu mocnost, ale zdá se mi, že více už proto, že v místě buď událost zkušeně očekávám, nebo tam čekají a já ty signály konečně umím zachytit.
Pak opravdu cítím (subjektivně?) na tělech stromů mízu hnanou do korun při dotecích, při východu slunce a ptačích pohledech se zobáky plnými tónů k němu v úplné jejich oddanosti určitý řád a na svých cestách nezměrnou radost. Že to všechno je tady (i) pro mne, že můžu užívat nádherných darů a mám možnost široce podezírat a hledat vysvětlení pro lačnou hlavu, pro svůj potřebný růst. Nebudou-li po ruce, platí, co už jsem napsal a do toho se zcela jistě vejdou i poctivé pohledy vaše.
Hezký čas a děkuji za přání.

5 Alena Alena | 4. dubna 2018 v 7:49 | Reagovat

Ruby, děkuji moc a těší mě, že to někdo cítí stejně, mohla bych se podepsat pod každé Vaše slovo. Mimochodem - celý příspěvek je psán i nádherně košatou češtinou, radost počíst si, nepíšete taky někde třeba svůj blog nebo tak něco? Ráda si počtu více, je-li kde...
Díky a hezký jarní den všem tady.

6 Alena Alena | 4. dubna 2018 v 7:59 | Reagovat

Tak jsme se Pavle takřka trefili s příspěvky ve stejnou chvíli.....
Děkuji za krásné počtení i další zajímavý názor a vnímání. Je fakt radost si tady číst, a dokonce snad i víc než radost (Jestli to není moc troufalé, spíš než "jen" radostí - nazvala bych to rozkoší).
No - a není to nakonec rozkoš si tady ve slovech o přírodě s vámi dalšími si souznít? Ano - souznít, to je to správné slovo. Chodím si sem na blog pro něj, pro střípky přírody a krajiny, pro potěchu a občas i úlevu duše....
Pavle dík za tenhle blog, dík za to co děláš pro ptáky a přírodu jako celek a - v neposlední řadě - dík za to, co děláš pro nás - Tvé nadšené a souznějící čtenáře. :-) Hezký den!

7 Ruby Ruby | 4. dubna 2018 v 21:49 | Reagovat

[5]: Milá Aleno, děkuji za potěšující pochvalu, žádný blog nepíšu, ani neplánuji, ale jazyk český mám velmi ráda. I to je důvod, proč čtu Slavičí blog. Zde nalézám češtinu bohatou, hravou, bez hrubek, což se v dnešní době stává pomalu vzácností, zvlášť na internetu. Ať se Vás drží to nadšení a energie, které z Vašich slov cítím. Krásné jaro nám všem..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.