Komentáře

1 Alena Alena | 6. května 2018 v 0:33 | Reagovat

Kroužkování a výzkum slavíků je  nesmírně cenná a smysluplná činnost. Ovšem - na toto, o čem se Pavle zmiňuješ v tomto článku - na to ani žádné vědecké pocty nejsou dost silné: Na to - naměrovat malého kluka či holku směrem k přírodě. A na to (taková blbost, mohlo by se říct!!!) - nazvat ho kolegou. Dát mu pocit důležitosti, důvěry, ocenění. To potřebujeme všichni a toužíme po tom každý z nás, ať to kdo přizná či nepřizná.
Pavle - slavíci jsou důležití, krajina také - - - ale to nejdůležitější a nejcennější z Tvé práce je právě toto: Ty děti, které si jednou ptáčka díky Tobě mohli jemně pohladit po peří - takové děti už nikdy nezabijí pro radost nebo z nudy živého tvora!!!! A to ptačí pohlazení si budou pamatovat celý život. A nazvání kolegou od Tebe - dvojnásob. Děkuju Ti za ně, za ty děti, směrem k přírodě, ptákům a krajině po celý další život nasměrované.

2 pavelkverek pavelkverek | 7. května 2018 v 5:21 | Reagovat

A já ti Alčo děkuju za ta slova.
Je vás tady dost opravdu vnímavých, někteří píší mimo blog, ale takhle je to pro všechny.

Ano, viděla jsi sama. Patnáct dětí na akci, to je neskutečnost! A večer na Noci slavíků chycený slavík. Lidi si jej připomněli. Bylo to dramatické, vůbec nechtěli pro úplněk zpívat! Uličníci. Čekali tmu. Až, když zjistili, že nepřijde, začalo to a já byl hrdý úplně na všechno.
A že mne v tom nenechali.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.