Pohledy k nám

12. srpna 2018 v 14:39 | Pavel Kverek
Ukládal jsem fotky z rána a rád bych využil tohoto obrázku.


Není kvalitní pro absenci světla a ani fotografem se necítím být. Jsem víc hráčem se slovy. Dohoním tím, co vidět není.

Dole se rozkládá velká část zájmového území, vpravo jsou vidět na horizontu Holé Vrchy a to už je k Boleslavi jenom skok. Nalevo Humprecht a celé to tvoří krajinu Od Humprechtu k Jizeře.

Tady, co stojím s objektivem, slavíci nehnízdí, nedosahují sem. Napadlo mne to celkem náhodou jít sem o prázdninách chytat na tahu a výsledek je zajímavý. Dělá mi dobře, když nápady vyjdou. Jde o vzácnější verzi, spíše nevycházejí a ukazují se chybami. Ještě mám jeden tip na chytání, a dokud to "trochu lítá", chtěl bych jej zrealizovat. Chytat v oblouku NS KČR u dvou borovic v místě Vyhlídka nad Červenským rybníkem. Přijde mi to absurdní, ale mít fotku odtud s chyceným slavíkem? To by byl závěr sezóny! Ano, závěr. Konec se totiž blíží. Do konce prázdnin a padla! Pak už nikde nic stejně nepoletí. V ten moment budu mít v ruce bohatý materiál z odchytů a v hlavě zkušenosti.

Máte rádi svůj kraj? Ten můj je dole před vámi. A ještě trochu vpravo směrem na Mnichovohradišťsko a řeka napříč vše zavírá.
To slavíci mi jej začali tehdy ukazovat z míst, kam lidé obvykle nechodí. Ta osamělost je až dojemná. Kdybych se měl rozvyprávět, byli byste tu do setmění. O mnohých těch místech.

Lezete do křoví a najdete mezní kámen. Motyčka pro sklopku poskakuje, nechce jít do vyprahlé hlíny. A pak se to stane! Nehluboko pod nánosem času je skryto dláždění. Chápete, že obří hrušeň patří k tomu výjevu, najednou ji vidím při vozové cestě na okraji Bud. A slyšet žebřiňáky kterak pro úrodu jdou! Ráfy rachotí zatím jen lehce, podpírané v loukotích.
Když nebyla práce pro lidi, dláždily se páteřní cesty ven. Ano, jsem nyní na Bakovsku. Další slavičí podregion. Ukázali mi jej kdysi manželé, už nežijí. Koval jsem jim na chalupu těžký lustr. A spřátelili se. O slavíku od psího hřbitůvku mi řekli oni. A já tam stál tehdy v úžasu, že místo jsem nevěděl.
Kvetla vojtěška, znáte tu vůni? Mohli byste. Bylo tam motýlů mnohých!

Ten slavičí pár jsem těsně před odletem chytil. Právě sklopkou u mezníku.

Dotýkám se země, proto mám prsty na fotkách špinavé. V rukavicích krajinu urážet nebudu, tep bych jí nenahmatal. Je pozoruhodná, v zmlácenosti skromná. Přátelská k tomu, kdo v podobném tónu přichází i jedná.

Nacházím místečka opuštěná, však každé svůj erb hrdě k odivu pozvedá. Přetrefný!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama