Do háje!

10. září 2018 v 18:36 | Pavel Kverek
A se sítěmi naposledy.

Vidíte, tak přeci jsem ještě vyrazil za slavíky, zachytat. Co kdyby? U Prahy se jeden ještě chytil, na průtahu Moravou ale už je klid. Funguje ta pošta mezi kroužkovateli, nemyslete.

Umím se do nálady položit. Čím jsem starší, daleko s větší pečlivostí našlapuji krajinou a máte-li se vrátit do místa, kde srdce nejen moje pod pačesy trav je zastrčeno, jde to snadno. Nevystavěl jsem místo přeci jen sám.

Pojďte, vezmu vás na loučení se slavíky už bez slavíků.

Přeci musí být některý z těch dnů už v zápisu prázdným. Jak jinak zkoumání ukončit než potvrzenou nulou.
Že to je chytačsky smutné? Tolik zas ne. Chytil se mladičký kos, co táhnul podél svahů rachvalských. Dva obecní rákosníci - ti, kteří letí cestou slavíků obecných! Věděli jste to? A chytil se rákosník zpěvný - ten, který uhne a poletí po cestě slavíků tmavých. Do Afriky docela jinam. Není už toto zajímavé? Mapu, máte-li v hlavě, vyšlete představy po cestách statečných opeřenců! Chytila se pozdní cvrčilka zelená, ještě je máme, nechce se některým. Chytil se obecný strnad, jeden ze starých věrných kamarádů háje. Toho jsem okroužkovat potřeboval. Až bude zas po zimě prohánět s manželkou kukačku, tak abych věděl, že je to on. Že se mu jinak docela vede.

Hrál jsem do noci slavíky s modráčkem, nepřišel jediný. Čemu to vadí, pojďte k obrázkům…


Takto tam zmožené tělo dokáže ukládat slunce. Uprostřed fotky vysazená jeřabinka a dole cvrčilčí trávy.


Část úrody se nechává. Však ona nepropadne.


Vrby nám jdou i vysetá rákosinka vlevo! Třeba mne jednou chytnou tu do kazajky, ale než se tak stane, pod košilí vlevo mi to příjemně tančí. Novináře zaujalo, že někdo může vysazovat kopřivy. Ano, roky moc dobře vím, co slavíkům svědčí. Vytahovat se lze, až výsledky přijdou, ale my tam ty slavíky s Pavlem už máme.


Chytací ulice příčná - ach, co mi tam cvrčilka provedla! Zkušená, ráno dva metry před sítí, zkontrolovat se nedala. Nevyletí, zmizí v travách...
Ta lajna však ještě pamatuje před týdny do sítí vlákaná křídla tří druhů slavíků. Co mám chtít víc. Copak před pár roky někdo tušil, jak zvědět o tahu, jak kroužkovat pod hvězdami?


A poslední obrázek... S berličkou vzadu.
Kalousi a poštolky se na ní střídají, jen polobudník od kroužku mladých ochránců na kůlu zatím v průvanu čeká.


Toho času se třtiny ani nehnuly. Bylo teplo. Ne, léto za sebou dveře úplně nezavřelo.
Slavičí háj je "mrazovou kotlinou", stromy to s poupaty mívají těžké, ale když se povede, větve se tuží. Jako letos.
Tedy nejen rok slavičí, ale skvělý i po ovoci! Očesal jsem hrušky Konference. Je čas. To ovoce je čisté jak horské prameny. Nikdy tu chemie neřádila, zahradník by to nedopustil. Takový je. Ráno se zastavil a v koši měl po jabkách. Všemožných "značek", kterým nerozumím.

Ví to už ode mne, že slavíci odletěli. Dávno se neděsím, nebojím o ně. Domov jim ohlídáme.

Křoviny narostly - myslím, že brzy dojde na řeč o nových bytech. Pro dvě mladé rodiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama